obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Osud má dva způsoby jak nás drtit - odmítáním našich přání a jejich plněním."
Henri Fréderic Amiel
obr
obr počet přístupů: 2915261 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39343 příspěvků, 5725 autorů a 389591 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Piková královna 2 ::

 autor checkean publikováno: 22.11.2014, 13:14  
Spolu s minulým příspěvkem tento tvoří prolog příběhu. Zatímco první představil "záporné" hrdiny Iana a Veronicu, tneto představuje "kladnou" postavu Johna.
 

Do malé cely prosvítaly slabé pruhy večerního světla. Táhly se šikmo po podlaze skoro až ke dveřím. Pelest nalepenou na kamennou stěnu ale neozářily. Na posteli ležel odrbaný zmrzačený muž. Vypadal, že spí, ale byl při vědomí a naslouchal. Nezajímaly ho však občasné výkřiky chovanců, tlumené kroky zřízenců nad jeho hlavou nebo skučení větru prohánějícího se starými zdmi. V opačném rohu cely stála žena v černých šatech a mluvila na něj.
"Vím, že nespíš, Johne."
Neodpovídal.
"Opět jsi měl ten sen? Neboj se se mnou mluvit. Já ti chci pomoct."
Mlčel.
"Jednoho dne se probudíš a uvědomíš si, že jsem tvůj jediný přítel. Jsem jediná, kdo na tebe nehledí s nenávistí a strachem. S kým jiným si tady můžeš promluvit?"
Muž se na ní ani nepodíval.
"Vím, že tě to bolí. Ale proč se s tou bolestí nesvěříš? Proč nechceš mluvit o Grace?"
Mrzák zavrčel jako raněné zvíře a mrštil po ženě svou dřevěnou miskou na jídlo. S hlasitým klapnutím se odrazila od zdi. Netrefil tu ženu. Nikdo tam totiž nestál. Nikdy tam nikdo nebyl. John se snažil zpomalit svůj tep a kontrolovat dech. Ani nevěděl, jak je to dlouho, co se začala objevovat. Týden? Nebo už je to měsíc? Říká si Daimon a oblečená je jako vdova na pohřbu.
A má zelené oči!
Projev jeho šílenství má stejné oči jako Grace. Nesmí na ni myslet! Už tak se mu o tom večeru zdá až příliš často.
Chvíli se pokoušel usnout, ale byl moc rozrušený z její přítomnosti. Když na spánek definitivně rezignoval, posadil se na posteli a spustil nohy na zem. Podlahy se však dotklo pouze jedno chodidlo. Jeho pravá noha končila asi palec pod kolenem. John se zpod hřívy nemytých vlasů díval tam, kde by měly být lýtko, kotník a chodidlo, tam kde teď visela jen prázdná nohavice. Díval se na věčnou připomínku noci, kdy skončil jeho dosavadní život a začal život nový, který jej dovedl až do blázince.
Křečovitě svíral okraj postele. Noha bolela. Jeho pravá noha, o kterou tehdy večer přišel. Od kolene dolů cítil palčivou bolest, jež ho téměř ochromovala. Dýchal zhluboka a pomalu. Představoval si bolest jako bílý plamen a nechal jej proudit skrz svoje tělo ven a rozplynout ve vzduchu. S každým dalším výdechem bolest pomalu ustupovala.
Nakonec se cítil na to, aby se postavil. Natáhnul ruce ke zdi kvůli opoře a dvěma skoky se dostal až k vysoko položenému zamřížovanému oknu. Občas pod ním sedal. Unikl tak zatuchlosti své cely, zvlášť když pršelo. Dnes nebyly vidět hvězdy. Ne že by na tom Johnovi záleželo, ale občas zahlédnout hvězdnou oblohu byla příjemná změna od ubíjející rutiny. Ponořil se do myšlenek, do vzpomínek a do představ.
Najednou se probudil. Podle tmy byla pořád noc. Co ho probralo z neklidného spánku? Zaposlouchal se do zvuků Bedlamu. Bylo ticho, na blázinec neobvyklé, ale absence zvuku by ho neprobudila. Něco dopadlo tvrdě na podlahu nedaleko Johnovy cely. Na chvíli ho napadlo, že někdo z pacientů ztratil vědomí, ale pak zachrastil zámek na jeho dveřích. Dveře se otevřely a vešel někdo, kdo jistě nebyl doktor ani zřízenec.
"Skaarsglow?" zaskřípal mužův hlas. John neodpovídal. Jen si prohlížel vysokého muže. Byl oblečený nuzně a obnošeně, ale šlo jen o převlek. Špinavě blond vlasy byly čisté, tvář dokonale oholená. I on si Johna prohlížel. Když mu pohled padnul na pahýl pravé nohy, spokojeně pokýval hlavou. Na chvíli zmizel z cely a vrátil se s těžkým vakem na rameni, který hodil na Johnovu postel. Byl to mrtvý člověk bez pravé nohy.
"Vnímáš mě?" blonďák Johna surově chytil za roky neholenou bradu a natočil si ho čelem k sobě.
"Co jseš zač?" procedil John skrze zmáčknuté tváře. Něco na tom muži se mu nelíbilo. Co to bylo?
"Dostal jsi předčasnou milost. Tady náš přítel tě nahradí," pustil Skaarsglowovu tvář a bez námahy ho postavil na zdravou nohu.
Johna upoutal pohyb za tajemným mužem. Stála tam Daimon a upírala na něj svůj zelený pohled. Pomalu si rukou ukázala na oko a významně pohlédla na blonďáka.
"Opři se o mě," rozkázal muž a bez čekání si přehodil Johnovu ruku kolem krku. Skaarsglow si všiml toho, co mu Daimon chtěla říct. Oči jeho zachránce nebyly lidské. Zornice nebyly kulaté, ale spíše ve tvaru kosočtverce.
Muž nesl Johna bez zjevné námahy, pravda Skaarsglow byl poněkud podvyživený, ale stejně bylo jasné, jakou má blonďák sílu. Když dvojice vyšla ze dveří jeho bývalé cely, musel John zavřít oči, protože ho světlo svícnů oslepovalo. Jakmile si oči přivykly, spatřil John nehybné tělo ležící zhruba uprostřed chodby. Byl to Theodore, noční zřízenec. Nedalo se posoudit, jestli žije.
"Počkej tady," vyštěkl blonďák na Johna a nikoli ohleduplně jej svalil na jednu ze židlí u stolku pro hlídače. Poté se otočil a vrátil se do cely, z níž vyšli.
Při konfrontaci s nebezpečím je možný jen útěk a útok. John si nedělal iluze, věděl, že neuteče. Útok tedy. Horečně se rozhlížel po čemkoli, co mohl využít. Na stolku vedle něj ležely zbytky pečeného kuřete a kusy chleba, ale žádný příbor.
"Johne."
Její hlas jím projel jako bodec. Nestávalo se, že se mu zjevila tolikrát za noc. Stála opřená o kamennou zeď a ukazovala na tělo na zemi. Také to spatřil a ihned se vrhnul na zem. Doplazil se k Theodorovi, ale najednou jej něco vyrušilo. Oranžová záře a kouř linoucí se z jeho cely vysvětlovaly, proč se tam blonďák vrátil. Oheň měl zamaskovat Johnův útěk.
"Zkoušíš mi utéct?" zavolal muž na Johna s pobavením v hlase. "K tomu je zapotřebí obou nohou."
Ani nesnažil spěchat, když vyrazil za Johnem, aby ho opět zvedl.
"Vím, co jsi," zavrčel John. Jeho hlas mu zněl cize, už dlouho ho neslyšel.
"Tak jo," utrousil muž bez jakéhokoli zájmu, zatímco jej napůl podpíral a napůl táhnul dál chodbou směrem k východu.
"Kam mě vedeš?"
"Někdo touží se s tebou setkat. Neptej se, já nevím proč."
"Kdo...?"
"Drž hubu," přerušil jej blonďák.
Nacházeli se v přízemí menší Bedlamské budovy jakoby nalepené na tu hlavní. Zde byli trvale ubytováni pacienti příliš nebezpeční nebo nesamostatní, aby mohli obývat společné prostory. Pomalu došli až na konec chodby, jež byla z jedné strany lemovaná zamřížovanými okny a z té druhé okovanými dveřmi do cel. I zde byly po většinu času zamčené solidní dveře. Tyto však nevedly do žádné cely, nýbrž do krátké podlouhlé místnosti, která s chodbou svírala pravý úhel. Funkce místnosti byla prostá, pokud by některý z chovanců utekl a dostal se přes první dveře, zastaví ho druhé, jež se otevíraly pouze zvenčí.
Nyní byly ovšem otevřené dokořán a ležel u nich hlídač v kaluži vlastní krve. Blonďák táhnul Johna pryč od mrtvoly skrz vstupní halu a směrem k obrovským dvoukřídlým dveřím, za nimiž spal Londýn.
John něco zamručel.
"Co zase?" nezájem v mužově hlasu nahradila netrpělivost.
"Ten muž, kterého jsi zabil u mé cely," pronesl John velmi potichu.
"Co je s ním?"
"Jmenoval se Theodore."
"No a?" vyštěkl blonďák rozčileně, při čemž se zastavil a s kamennou tváří pohlédl na Johna. Skaarsglow se usmál a řekl: "Vždycky u sebe nosil nůž."
Muž nestačil vykřiknout, nestačil se bránit. Jediné co stihl, bylo vytřeštit oči překvapením, kdy mu špinavá čepel Theodorova nože projela hrdlem. John věděl, že tohle nestačí, blonďák byl Tepes, jedna rána starým nožem ho nemohla zabít. Vytrhnul nůž z mužova krku a vrazil jej zpátky tentokrát zezadu mezi krční obratle. Blonďák se okamžitě sesunul k zemi, John, který ztratil oporu, spadl na něj.
Jeho tělo bylo nehybné, ale očima pořád pozoroval Johna nad sebou.
"Vím, že mě ještě pořád slyšíš," zašeptal mu John zblízka do obličeje. "Než zemřeš, chci, abys myslel na to, že žádný tvor, dokonce ani Nesmrtelný, nepřežije dekapitaci."
O několik minut později John konečně oddělil blonďákovu hlavu do jeho těla. Až teď si mohl být jistý, že je konec.
"Co teď, Johne?" zeptala se Daimon sedící na zemi kousek vedle mrtvoly strážného.
"Noční hlídači jsou mrtví, dveře ven odemčené a v mojí cele hoří muž bez nohy. Jsem volný, nikdo mě nebude hledat," bylo to poprvé po dlouhé době, co jí John odpověděl. Věděl, že tam Daimon není, ale v tuto chvíli ho to netrápilo. Právě teď potřeboval improvizovanou protézu a to co nejrychleji, protože oheň z jeho cely se může rozšířit, což by mohlo přitáhnout pozornost, o kterou jistě nestál.
Nakonec si k pahýlu pravé nohy pomocí opasků, jež vzal mrtvým, připevnil nohu od židle. Bylo to velmi nestabilní a nepohodlné řešení, ale alespoň mohl chodit. Nechal si hlídačův nůž a ještě si oblékl blonďákův kabát. S námahou otevřel masivní vchodové dveře a vyšel do noci. Byl opět volný.


 celkové hodnocení autora: 80.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 8 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 22.11.2014, 13:13:36 Odpovědět 
   Zdravím.

Máš čtivý styl, dostatek detailů dotváří atmosféru příběhu, ale nezpomaluje děj. Dialogy jsou k věci, postavy spolu hovoří, avšak nemlátí prázdnou slámu. Vše do sebe zapadá, přestože čtenářům vše hned neprozrazuješ, ale necháváš jim prostor pro svou vlastní fantazii a otázky. Proč to všechno vlastně? Magie a tajemství. Souboj dobra se zlem? Ne, spíše mám pocit, že jde o boj o moc a odstranění případných budoucích problémů v podobě nepohodlných svědků a osob. Co však naši záporáci, kteří si pro Johna přišli, nečekali, byl fakt, že i jednonohý John se dovede bránit... Tak mne napadá, že obě tyto části jsou spíše první kapitolou, než prologem, ale uvidíme, jak bude navazovat další děj (další kapitoly) na tento text a kam nás vyprávění zavede (napadá mne i skok v čase a posunutí děje o několik let). Ale nebudu spekulovat... Text se zdá být opečován a bez nedostatků.

Hezký den a múzám zdar.

P.S. Při dalším pročítání jsem si všiml jedné chybky v psaní ni/ní - Muž se na ní ani nepodíval. - na TU ženu, jiné by bylo, kdyby se za ní ohlédl - za TOU ženou... ;-)
 ze dne 22.11.2014, 22:01:44  
   checkean: Děkuji za hodnocení i za upozornění na chybu. Popravdě si ještě nejsem jistý, jak přesně budu příběh dělit do kapitol, ale v tuto chvíli se tím nezabývám. Co se týče spekulací, jde v podstatě o souboj dobra se zlem (které fantasy to má jinak?), ale nejde o nějaké ultimátní zlo, které se snaží zničit svět, protože je prostě zlé. Posunutí v čase o několik let nechystám, alespoň ne hned
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
obr
obr obr obr
obr
Zapisovač
Pinocchio
Gensek?
Fraxiparin
Bestie
Lišák
obr
obr obr obr
obr

10dkg magie
Aenica
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr