obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Ženy jsou jako sny - nikdy nejsou takové, jaké bys je chtěl mít."
Luigi Pirandello
obr
obr počet přístupů: 2915378 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39517 příspěvků, 5745 autorů a 390442 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: S láskou - Ďáblova milenka 15 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: S láskou - Ďáblova milenka
 autor Nat Danielová publikováno: 20.12.2014, 21:11  
Milenky žijí s růžovými brýlemi na očích ve svém naivním světě, kde jsou manželky jejich milenců pouze matkami dětí bez sexapelu.

Vítejte v realitě.
 

Na letiště ve Vídni nás vezl Miloš tranzitem. Do Vídně proto, že jsme využili přímý let bez přestupu v Istanbulu, jak mě Viktor předem poučil. Vpředu s ním seděli Viktor a jeho žena, já s Alexem a Maxem vzadu. Po mileneckém poměru Radky s Milošem nebyla ani stopa, žádné trapné dusno jsem ve vzduchu nezachytila a mně přišlo uhozené, jak všichni dělají, jakoby nic. Radka neví, že Viktor ví, a ani neví, že Miloš ví, že Viktor ví. A Miloš ví, že Viktor ví. Zamotaná kombinace!
Alex se mě pokusil chytit za ruku, ale já dělala, že jsem si toho nevšimla. Nechtělo se mi předstírat zaláskovaný pár, snažila jsem se hrát čistou hru a Alexovi jsem ostatně ani nic neslibovala, takže mi nemohl nic vyčítat, uklidňovala jsem se alibisticky.
Paní Radka nás vybavila na cestu svačinkou na cestu, mnohokrát se na nás otočila dozadu s otázkou, zda je všechno v pořádku. Byla noc, takže na jídlo jsem neměla ani pomyšlení a k tomu se mi žaludek svíral strachem z letu. Usmívala se, možná, že jí opravdu nevadilo, že letím s nimi.
Viktor se celou cestu bavil s Milošem o pracovních věcech, ale moc jsem tomu nerozuměla, takže jsem si za použití malého světélka na stropě krátila cestu prohlížením turistického průvodce, kterého jsem si vzala s sebou.
„Co tam hledáš?“ zajímalo Alexe. Max seděl u okénka a hrál hry. Nemluvil.
„Užitečný rady. Doufám, že v letadle nebudu sedět u dveří.“
„Proč?“
„Tady píšou, že povinností cestujícího, který sedí u dveří je vizuální kontrola vnější situace, otevření dveří a následná evakuace po křídle,“ četla jsem.
Moje obava pobavila všechny.
„To je vážná věc,“ bránila jsem se. „Krom toho si pořád říkám, jestli mám všechno.“
„To přemýšlím pokaždé,“ usmála se Radka. „Hlavně když byli kluci malí. Jezdili jsme autem a já si většinou až po stech kilometrech uvědomila, že něco nemáme. Největší průšvih byl, když jsme Maxovi doma zapomněli knížku Zajíček Ušáček.“
„Proboha mami!“ ozval se jmenovaný. Překvapilo mě, že vnímá, o čem se bavíme.
„No vždyť je to pravda,“ nedala se. „Ztropil jsi nám takový povyk, že jsme museli v Brně hledat knihkupectví!“
„Ještě mami řekni, jak se Max cestou poblil,“ chechtal se Alex, za což dostal od Maxe dobře mířenou ránu pěstí do ramene. Tak tak jsem uhnula, jinak bych to schytala já.
Viktor je okřikl. „Jste jak malí haranti!“ Skoro to vypadalo, že tím myslí i mně! Měla jsem sto chutí na něj vypláznout jazyk.
Připadala jsem si jako na rodinném výletě s rodiči. Poslala jsem Simoně SMS o průběhu cesty, abych se vypovídala.
Odepsala záhy. UŽIJ SI TO. BUDEŠ SPÁT S KLUKAMA V POKOJÍČKU NA PALANDĚ? 
Vážně vtipné!

Na letišti jsme si u auta přebrali zavazadla, Miloš nám s významným mrknutím, kterému jsem naštěstí rozuměla jen já s Viktorem, popřál hezkou dovolenou a Viktor nás vedl k terminálu. Věděl si rady, bylo znát, že neletí poprvé. Na rozdíl ode mne.
Poslouchala jsem ho na slovo a obdivovala ho. Já bych se už dávno ztratila!
Jeho žena na tom nebyla o mnoho lépe, i když nějaké zkušenosti už měla. Nechala to na Viktorovi, který působil sebejistě a klidně. Řekla bych, že jsme ho nakonec obdivovaly obě dvě.
Zvládli jsme kontrolu dokladů i osobní prohlídku. Zapípala jsem jen jednou, ale to se vysvětlilo a nakonec jsem ubránila i pilník na nehty ze své manikúry.

V letadle jsem se zabořila do sedadla, kupodivu na mne vyšlo místo vedle Viktora. Nejdříve jsem měla tendence si své místo vyměnit s jiným příslušníkem rodiny, ale Viktor na mě zasyčel. Zřejmě šlo opět o dobře naplánovanou akci. Jeho žena se syny zůstala sedět dvě řady před námi. Alex mi zamával a popřál hezký let, já dělala alespoň zklamané posuňky, že nesedím vedle něj. Jo, Karolíno, a pak, že mu nedáváš naděje!
Poslechla jsem letuščinu výzvu, abychom se připoutali.
„Bojíš se?“ zeptal se mě Viktor a stiskl mi ruku.
„Teď už ne,“ zazubila jsem se. „Bylo by romantický, zabít se v jednom letadle s tebou a tvojí ženou.“
„Nech si ty vtípky, nebo si mě nepřej,“ pošeptal mi do ucha.
„Co si nemám přát?“ škádlila jsem ho.
„Jen počkej, až zhasnou,“ slíbil.
Vzlet jsem přežila. Drtila jsem Viktorovi ruku a zhluboka dýchala, ale zvládla jsem to! V televizi nám běžel nějaký film a na stropě svítila jen malá světla. Většina cestujících vzhledem k tomu, že byly dvě ráno, spala.
„Jsem rád, že tu jsi se mnou,“ pošeptal mi do ucha a políbil mě na lalůček tak, až mi naskočila husí kůže.
„Ať nás nevidí,“ upozornila jsem ho. Byl v klidu.
„Neboj, Radka nesnáší létání. Vzala si prášek na spaní a kluci taky usnou,“ uklidňoval mě. „Máme nejmíň deset hodin jen pro sebe, to je slušný, ne?“
„Měli bysme taky spát,“ namítla jsem, když mi rukou přejel po koleni. Naštěstí jsem měla přes sebe přehozený pléd, takže to nebylo vidět.
„Na to se vyser,“ poradil mi neslušně. „Měla jsi dobrý nápad, obléknout si sukni. To bylo kvůli mně, viď?“
„Moc si věříš,“ odbyla jsem ho.
„Já vím,“ zasmál se. „A proto mě máš ráda.“
„Nesnáším tě,“ procedila jsem mezi zuby. Nebyla to tak úplně pravda.
Líbali jsme se a dotýkali, bylo to nebezpečné a vzrušující zároveň. Dvakrát nás překvapila letuška, když kolem nás prošla.
„Takhle to nejde,“ usoudila jsem. „Měl bys mít ve svým věku rozum, chováš se jako puberťák!“
„Za to můžeš ty,“ obvinil mě. „Chovám se kvůli tobě jako blázen.“
Vydrželi jsme takto blbnout celé dvě hodiny, než nás přemohla únava a usnuli jsme.
Zbytek letu utekl jako voda, dokonce nás nepostihly ani žádné turbulence, takže jsem k létání nabyla kladný vztah.

Na letišti Suvarnabhumi v Bangkoku jsme si posbírali zavazadla a vydali se ven z budovy.
„Kam teď?“ rozhlížela se nervózně Radka.
„Do hotelu,“ zavelel Viktor. Nasměroval nás na terminál 1 a šli jsme si stopnout taxi. Cestou směnil peníze.
Přihlásila jsem se, že bych si je asi měla směnit také, ale zastavil mě.
„Jste náš host, peníze neřešte!“ Překvapeně jsem se otočila na jeho ženu, co na to řekne, ale byla v klidu. Pokrčila jsem rameny, nakonec, proč ne?
Venku nás uhodilo obrovské vedro. Teploměr na tabuli hlásal třicet stupňů, a to bylo ráno.
„Neměli jsme letět raději v zimě?“ zapochyboval Alex těsně po tom, co mě chytil za ruku a neměl v úmyslu jí pustit. Tak ať!
„Nevíš kdy?“ obořil se na něj Viktor. „Nebyl čas.“
Mávnul na taxikáře, který u nás okamžitě zastavil a pomohl nám narvat zavazadla do kufru. Viktor si s ním anglicky dohodl částku a udal adresu. Chinstown – White Orchid Hotel.
Turistického průvodce jsme měla pročteného od a do zed, ale stejně mě tamní život překvapil. Míjeli jsme davy lidí, všude byly obchody s tím samým zbožím a jídlem, ulice byly úzké, nepřehledné. I tak to ale mělo atmosféru. Jeli jsme snad hodinu, a nakonec jsme se ocitli před celkem líbivou budovou. Ohlásili jsme se na recepci a poté nás zavedli nahoru. Dostali jsme třípokojový apartmán se společným sociálním zařízením a menší halou jako obývacím pokojem se vstupem na terasu. Kluci měli jeden pokoj, Viktor s Radkou druhý a já dostala třetí pro sebe.
Alex konečně pustil mojí ruku a trochu zklamaně se na mě usmál. Zřejmě si myslel, že budeme spolu spát v jedné posteli!
Částečně jsme si vybalili a postupně se vystřídali v koupelně, abychom se po dlouhé cestě osvěžili. Čekání ve frontě jsem si krátila hraním karet s kluky. To, že se připojil i Max, mě mile překvapilo. Když jsem se cestou z koupelny v chodbě míjela s Viktorem, chytil mě kolem pasu. „Děsně ti to sluší. Můžu se v noci stavit?“ pošeptal mi do ucha.
Odehnala jsem ho. „Na to zapomeň!“ upozornila jsem ho a utekla k ostatním.
Měli jsme hlad, od cesty jsme kromě Radčiny svačiny a jednoho jídla v letadle nejedli, takže byl nejvyšší čas jít se najíst. Oblékla jsem si na sebe sukni pod kolena a tričko, na nohy obula balerinky a vlasy jsem si svázala do copu.
„Sluší ti to,“ pošeptal mi Alex. Zvláštní, že mají oba stejný vkus, napadlo mě a musela jsem se hořce pousmát.
Viktor nás zavedl do restaurace v přízemí hotelu. Pozdrav Safrt dii, který jsem si doma pečlivě nacvičovala, jsem mohla konečně uplatnit a ihned jsem byla za hvězdu. Alespoň u chlápka, který nás obsluhoval a neustále se klaněl. Viktorovi byla jeho přízeň k mé osobě proti srsti, protože se mračil.
„Co je ti?“ nechápala Radka a položila mu ruku na rameno. Max s Alexem se naopak skvěle bavili.
Objednali jsme si pravé nudle a já opět perlila, protože jsem poděkovala thajsky. Mužík se uklonil a Viktor mě pod stolem kopl do nohy. Dělala jsem, že jsem si toho vůbec nevšimla.
Při jídle jsme plánovali výlety na další dny. Vlastně plánoval Viktor, vedoucí zájezdu. Tři dny jsme měli pobýt v Bangkoku a potom cestovat. Znělo to slibně.
Jídlo bylo výborné, i když na mne víc kořeněné. Jednou jsem rozkousla kousek tak pálivého koření, že mi Viktor musel poskytnout své pití, abych ten oheň uhasila. Účinek to mělo ale opačný, myslela jsem, že shořím.
Když jsme dojedli, otočila se Viktorova žena na mě.
„Karolíno, napadlo mě, jestli bychom si nemohly tykat?“ nabídla mi nečekaně. Vykulila jsem na ní oči. Mám si tykat s jeho ženou?!
Zaváhala jsem. „Myslíte, že se to hodí?“
„Proč ne? Zase tak velký věkový rozdíl mezi námi není,“ usmála se.
Přikývla jsem. „Tak jo. Jestli si tedy zvyknu!“
Zvykla jsem si docela rychle. Našly jsme společnou řeč a občas jsem si musela připomenout, proč a hlavně kvůli komu tam s nimi jsem.
Po jídle jsme se vydali na procházku po čtvrti. Byl už navečer, venku bylo na padnutí a nebe se šeřilo s nadcházející dešťovou přeháňkou. Viktor nás poučil, že v tomto ročním období jsou tyto přeháňky normální, ale že by neměly trvat více než pár hodin. Protože jsme byli unavení, po krátké procházce jsme se vrátili do hotelu a na přeháňku jsme se dívali z pohodlí ratanového nábytku na naší terase. Měli jsme krásnou vyhlídku na město a byli jsme unešeni. Popíjeli jsme Mekong, místní whisky, která nám zezačátku přišla odporná, avšak s postupem večera jsme jí přišli na chuť. Alex s Maxem jako nezletilí dostali jen cucnout a po zbytek večera upíjeli colu. Hráli jsme karty a dost jsme se nasmáli. S Radkou byla legrace, byla správná, a cítila jsem, že i z Viktora opadlo napětí. Stále jsme si spolu vykali, bylo těžké se nepřeřeknout, ale zatím jsme to zvládali. Hodně si mě prohlížel, a znervózňoval mě tím. Připomněl mi, jak jsme se seznámili. Také jsme hráli karty a také se na mě takhle díval. A také jsem kvůli tomu prohrávala.
První odešel spát Max s tím, že potřebuje dohrát ještě nějakou hru. Alex se držel vedle mě, a když jsem odcházela třeba pro pití, chodil se mnou. Před rodiči svojí náklonnost ke mně ani neskrýval, a bylo mi to docela trapné. Rozhodla jsem se, že přežiju tuto dovolenou a potom s ním skončím. Neměla jsem proč s tím pokračovat.
Na Radce bylo vidět, že je společensky unavená, a Viktor si toho všiml. Poslal Alexe spát, a ten, i když protestoval, neměl šanci vyhrát. Odešel naštvaně do ložnice a prásknul za sebou dveřmi.
Dál jsme si povídali ve třech, ale Radka mluvila čím dál méně, až usnula. Viktor jí narovnal polštářek pod hlavou a zabalil do deky. Vstala jsem a došla k zábradlí. Přišel za mnou, přitiskl se zezadu ke mně a objal mne kolem pasu. Rty se mi dotýkal ucha a jeho prsty mi zajížděly zepředu pod tričko.
„Nemáš podprsenku,“ pochválil mě.
S obavami jsem se ohlédla na Radku.
„Neboj, ta spí jako špalek. Nic nevydrží, do rána se neprobere,“ zašeptal a rukou mi vykasával sukni. Věděla jsem, co chce udělat.
„Jsi šílenec!“ snažila jsem se ho odstrčit.
„Ale do tebe, Satinko. Tak už si nech ty kecy a radši mi dej.“ Kalhotky mi jen odhrnul, aby se ke mně dostal, a hrubě do mě vniknul. Byl drsný, spěchal, a já z toho poprvé moc neměla. S jeho ženou za zády mi to dost dobře nešlo.
„Dělej,“ pobídla jsem ho neromanticky a modlila se, aby to brzy skončilo.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se mě skoro starostlivě, když se ode mne konečně odtáhl. Jemu tahle situace snad přišla normální! Mlčky jsem přikývla. Byla jsem v pořádku, jen jsem si připadala jako krysa. Ale na to jsem si už měla dávno zvyknout.
Špatné svědomí jsem se ze sebe snažila smýt dlouhou sprchou, ale spíš než sprcha mi pomohla další sklenka whisky. Usnula jsem hned.

Ráno jsme zašli dolů do restaurace na snídani a potom si vzali taxi k přístavišti, abychom si najali loď, která nás doveze na ostrov Ratanakosin. Viktor měl s sebou sešit plný zápisků, nechápala jsem, kdy si je stihl nachystat. Zřejmě v noci, když jsem usnula. Vůči Radce jsem se cítila provinile. Usmívala se na mě, a i když jí po včerejšku trochu bolela hlava, byla příjemná. Zase jsem se musela držet Alexe, ale tentokrát mi to ani nevadilo, protože jsem tím mohla zabránit možnému podezření.
Viktor byl perfekcionista. Cestou nám vyprávěl o vzniku ostrova, jeho historii a my byli unešeni. Zaplatili jsme si průvodce, který nás provedl celým komplexem. Chrám Wat Phra Kaeo, původní chrám královské rodiny, nás ohromil svou zachovalostí, prohlédli jsme si Smaragdového Buddhu, malou figurku, která má zemi přinést štěstí, i nástěnné malby z Ramájány, což znamenalo 178 výjevů na stěnách, které pojednávají epos o lásce a věrnosti. Bylo to zajímavé, ale zároveň zdlouhavé. Maxe s Alexem to přestalo bavit už ve třetině a otráveně stáli v rohu a čekali.
Radka se na mne ohlédla a obrátila oči v sloup, zřejmě toho měla také plné zuby. Ne však Viktor, ten běhal se svými poznámkami vedle průvodce a živě s ním diskutoval v anglickém jazyce. Když si nemohl vzpomenout na nějaké slovo, přivolal mě na pomoc. Měla jsem co dělat, abych si na všechna slova vzpomněla, a občas jsem si musela trochu vymýšlet, abych se neztrapnila, že něco neumím. Trnula jsem hrůzou, jestli to Viktor nepozná, ale vypadal spokojeně a dál si psal poznámky. Cítila jsem určité uspokojení, že alespoň v angličtině jsem lepší než on.
Hlady nám kručelo v břiše, když jsme odtud vycházeli.
„Co teď?“ zajímalo Radku.
„Naobědváme se a potom pro vás mám překvapení,“ zatvářil se tajemně.
„To zas bude,“ přisadil si puberťák Max.
„Něco se ti nelíbí?“ zvýšil Viktor tón hlasu.
Max už raději neřekl nic. Naobědvali jsme se a potom nás zavedl do chrámu Wat Po. U vchodu byla celkem tlačenice, ve které si mne všimli dva mladí hoši, ustrojeni do oděvu místních mnichů. Zdvořile mne anglicky pozdravili a měli zájem o konverzaci. Jejich snahu překazil Viktor, který jim nezdvořile anglicky řekl, co si o nich myslí, a protože byl zbytek rodiny z dosahu, řekl mi též anglicky, jak moc ho štvu. Prý všechny provokuju a jsem vyzývavá. Bránila jsem se, že šaty po kotniky s výstřihem u krku rozhodně nejsou vyzývavé, ale nebral na moje argumenty zřetel. Náš rozhovor jsem ukončila výrazem Fuck You ve chvíli, kdy nás dostihl Alex. Naštěstí to neslyšel, ale i tak jsme se oba s Viktorem mračili.
„Všude vás hledáme, mamka mě pro vás poslala,“ hlásil a chytil mě za ruku.
„Tady Karolínu obtěžovali nějaký chlápci,“ oznamoval Viktor. „Musel jsem ji od nich odvléknout.“
„Nemusel jste, postarala bych se o sebe sama,“ namítla jsem a nedokázala potlačit vztek na toho nabubřence.
Raději dělal, že nic neslyšel. Alex mě políbil na tvář a vedl mě dopředu. Provokativně jsem na Viktora zamrkala. Ti mniši pro mne byli určitě bezpečnější!
„Tak kde máš to překvapení?“ zajímalo Radku. Čekali jsme všechno, ale pravé thajské masáže nás nenapadly. Nahnali nás do velkého sálu vykládaného mramorem a barevnými vitrážkami, lehátka byla od sebe oddělena paravany.
Svlékla jsem se pouze do kalhotek, a když jsem se pokládala na lehátko, mezerou mezi zdí a paravanem jsem spatřila Alexův pohled. Instinktivně jsem si zakryla prsa rukou, i když bylo pozdě. Budu si na něj muset dát větší pozor.
Masáž byla úžasná, vychutnávala jsem si ji plnými doušky a relaxovala. Dvě hodiny jsem vypnula mozek a zapomněla na všechny starosti.

Zbytek dne jsme strávili dalším poznáváním památek, potom jsme si došli na večeři a před večerní přeháňkou se ukryli do hotelu na terasu. Hráli jsme scrabble, Max byl zase o něco hovornější a přístupnější. Radka tentokrát nepila a bavila se s Viktorem. Žárlila jsem jak blázen, když ho políbila na tvář a on se nechal! Postupem večera jsem byla svědkem čím dál častějších namlouvacích scén a měla jsem co dělat, abych to rozdýchala. Možná proto jsem se už v deset večer se všemi rozloučila a šla se osprchovat. Zapomněla jsem si zamknout dveře, proto jsem ztuhla, když dovnitř vešel Viktor. Došel až ke mně a mokrou mě objal.
„Promiň, Satinko,“ šeptal.
„Budeš mokrej,“ odsekla jsem mu uraženě.
„Nezlob se, ale já musím. Odpusť mi!“
Zase měla jeho žena převahu. Neměla jsem mu na to co řícta on na moje požehnání nečekal a odešel. Ležela jsem ve své posteli a nemohla usnout. Z terasy jsem slyšela Radčino chichotání a Viktorův hluboký hlas a neubránila jsem se slzám. Přikryla jsem si hlavu peřinou a nechtěla nic slyšet. Bylo to to nejhorší, co mi mohl udělat. Nesnesla jsem, že se může dotýkat někoho jiného než mě, i když ona na to měla na rozdíl ode mne samozřejmě nárok. Nekontrolovatelně jsem se roztřásla pláčem. Hajzl, hajzl, hajzl. Totálně mě srazil na kolena. Nedělala jsem si iluze, že s ní během našeho vztahu už nic neměl, ale tohle bylo moc.


 celkové hodnocení autora: 98.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 13 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 ciko 22.12.2014, 15:41:41 Odpovědět 
   Musím souhlasit, jednou jsem byl zamilovaný a neviděl a neslyšel takové věci že ... Ale to nemění nic na tom, že jsem byl blbej na entou. průběh je takový, jaký se dal čekat.
 Nancy Lottinger 20.12.2014, 21:15:11 Odpovědět 
   Moc se omlouvám za změnu pořadí kapitol. Četla jsem je obě naráz, komentář platí víceméně k oběma kapitolám.

Jen zde bych ráda podotkla, že to muselo být s tím sexem Karolíně úplně jasné. Tedy aby Radka nepojala podezření. Říkám si, že Karolína musí být skutečně těžká masochistka, nebo má v hlavě piliny. Kdo by tohle dobrovolně snášel?
 ze dne 22.12.2014, 11:47:17  
   Nancy Lottinger: Někdo tu skleničku má holt hodně hlubokou... A někdo před pravdou zavírá oči nezdravě dlouho. Já přesně vím, jak to myslíš. A i naprosto chápu, že to tak má i Karolína. Jen mě zajímá - poměrně rychle se střídá to, že je na něj naštvaná, s tím, že je s ním zadobře. Dřív to tak rychlé nebylo. Zajímá mě, zda jsi to tak zamýšlela a je to přirozený vývoj (jinými slovy z psychologického hlediska je to tak v pořádku), nebo zda si na to dáváš méně pozor. Řekla bych totiž možná, že se to přehouplo možná až moc rychle.
 ze dne 22.12.2014, 11:20:31  
   Nat Danielová: Tak ještě jednou já :-)

Přehození neva.

Co se toho sexu týče, někteří z nás radějí před pravdou zavírají oči a žijou si ve svým snu, věří, čemu věřit chtějí - Karolína věděla, že s Radkou asi občas něco i má, ale udělat to skoro před ní, to už bylo opravdu moc.

Každému jednou rupnou nervy a pomyslná sklenka trpělivosti přeteče. Pak už je třeba jen jeden radikální krok.

A že je masochistka, no, a kolik z nás jí není? Život si s námi hraje a hází nám pod nohy různé osudy, a i když si můžeš stokrát dokola opakovat, že je to šílenství, stejně do toho spadneš. Nikdy nevíš, i když to takhle na "papíře" vypadá jako čiré bláznovství, takové věci se opravdu dějí. Bohužel.

Nat
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Lunar
(14.12.2019, 14:16)
Zuzka
(10.12.2019, 11:24)
Livinginthedream
(7.12.2019, 22:31)
Antonio
(25.11.2019, 23:53)
obr
obr obr obr
obr
Mezinárodní den...
Delfin
Královský pokla...
Ziell
Setharag, Příle...
Petr Seth
obr
obr obr obr
obr

Bílá...
Zidarine Zydar
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr