» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny."

Buddha

počet přístupů: 2141778

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 9 ::

:: Lovený důchodce v lázních -příběh 2 (Marcela) ::

Jeňýk	publikováno: 17.12.2006, 6:04

Druhá část souboru povídek. Jména a bydliště protagonistů příběhů jsou vymyšlená, stejně tak jako do značné míry i celé příběhy.


	Vážená paní Zdeno, tak teď už konečně vím, jak to v Mariánských Lázních chodí mezi muži a ženami. Zasvětila mě do toho paní Marcela z Olomouce. Můj zdejší lázeňský lékař, pan docent Šindlář, mi doporučil užívat lesní pramen. Tento pramen obsahuje až 12 x více soli, než ostatní prameny, a proto se nepije, ale kloktá. A to je právě dobré pro pacienty s chorobami horních cest dýchacích a astmatiky. Je to už pár dní, co jsem se jednoho odpoledne rozhodl k prameni vypravit. Vyšel jsem hlavním vchodem z hotelu, ale zastavil se pod střechou závětří, protože drobně ale hustě pršelo. Hleděl jsem na oblohu, zda bych přeci jen neobjevil známky možného zlepšení počasí, ale bylo to beznadějné. Z mého výletu k lesnímu prameni asi nebude nic. Na druhém konci závětří stál nějaký zrzavý chlap ostříhaný na ježka a kouřil cigaretu. – Tak se nám to počasí zhoršilo – řekl – Je to drobný déšť, to vypadá na dlouho – odpověděl jsem, ale ten hlas mi k jeho postavě jaksi neseděl. Při bližším pohledu se podle několika masivních prstenů, náušnic a řetězu ze žlutého kovu ukázalo, že se jedná o ženu neurčitého věku, ale bezpochyby alespoň v mých představách podstatně starší, než jsem já. Byla to paní Marcela. Kdyby mě má choroba nebyla připravila o čich, mohl jsem to jistě už dávno poznat i podle těžké vůně parfému. Marcela není tím typem, na který bych měl chuť aplikovat svoji historku o malém chlapci a hotelu Cukr. Je však velmi výmluvná a umí udržet konverzaci za každých okolností, což se velmi dobře hodí k mé v podstatě zamlklé povaze, která právě vzhledem k okolnostem byla v té chvíli ještě zamlklejší. – Kde máte auto, parkujete v parkovacím domě? – zeptala se (asi viděla v den mého příjezdu moje BMW). – Ne, tam je to příliš drahé, já mám auto na parkovišti ve městě, ale musím tam jezdit trolejbusem. – odpověděl jsem co nejstručněji. Pak mi s jistotou znalkyně místních poměrů, která sem do lázní jezdí už celá desetiletí (ale možná i staletí), vyjmenovala všechna místa, kde se tu dá dokonce i zadarmo parkovat. – Já sem jezdím rychlíkem, Bečvou, a věci si posílám poštou. Už řadu let, s ledvinami. – Já jezdím do lázní s astmatem. – odpověděl jsem. Jak uslyšela slovo astma, hbitě uskočila a postavila se s cigaretou na déšť. – Já bych vám nerada tím kouřem ublížila. – Musel jsem jí vysvětlit, že mi opravdu kouř nevadí, aby se vrátila. – Vy jste takový hodný, tak zatím nashle... – řekla výhružně, když dokouřila, a zmizela v útrobách hotelu. Zůstal jsem pro jistotu ještě chvíli stát venku, hleděl do deště a dopřával si uklidňující vědomí, že jsem alespoň na čerstvém vzduchu. K lesnímu prameni jsem se vypravil v podvečer až o několik dní později. Posledním větším lázeňským domem při cestě je hotel Evropa. Nezodpovědná, touha po dobrodružství mě přiměla, abych se zastavil. Ze dveří s nápisem Taneční vinárna se linuly zvuky hudby. No alespoň tam nakouknu – řekl jsem si a už jsem stoupal po úzkém schodišti do prvního poschodí. Uvnitř bylo šero, horko a vlhko. Hudba řvala z reproduktorů, většina židlí byla sice prázdná, ale obložená kabelkami a kusy oděvu, a parket připomínal vnitřek přeplněné ranní tramvaje. Opatrně jsem se prodíral okolo tohoto shluku zmítajících se těl k baru se záměrem, že si tam něco dám a vypadnu, když tu najednou, jako by ze země vyrostla, objevila se přede mnou paní Marcela. Dobrý večer – řekla. Také jsem pozdravil a s obavou, aby ona dříve neřekla něco horšího, a v domnění, že si tak připravuji cestu k ústupu, jsem rychle dodal – Zdá se, že už tady u stolů není žádné místo. – To musíme počkat až dotančí a sednou si, a nebo víte co, pojďme tancovat taky. – chytla mě a už jsme byli v kole. S překvapením jsem si uvědomil, jak se v šeru při tanci stává jakoby méně nepřijatelná. Když jsme dotančili, ukázalo se, že přišla chvíli přede mnou se dvěma dalšími dámami z našeho hotelu a že si zde také nemají kam sednout. – Pojďme jinam. – zavelela Marcela – Půjdete s námi? – obrátila se ke mně. Přítomnost jejích kamarádek mě trochu uklidňovala, protože jak známo, na rozdíl například od vlků, jsou ženy méně nebezpečné ve skupině, než když se jedná o jediného osamoceného exempláře. Proto jsem souhlasil. Zde byla však jednoznačně vůdcem smečky Marcela, protože zbylé dvě dámy byly poněkud zakřiknuté. Chtěl jsem se také uplatnit – Mohli bychom jít do hotelu Opera, tam se taky tancuje. – navrhl jsem – Tam je to spárované, – ušklíbla se Marcela – půjdeme do Alexandrie. – a cestou mě konečně zasvětila do tajemství soužití mužů a žen v Mariánských Lázních. Vy byste si tam sedl, ale nás tam nechtěly pustit. Tam každá žena kromě své drží ještě jednu židli, kdyby přišel nějaký muž. – vysvětlovala. – Ale proč je tady takový nadbytek žen? – zeptal jsem se a dostalo se mi logického vysvětlení, že v těchto lázních se léčí hlavně nemoci ledvin a muži, protože pijí pivo, mají většinou ledviny v pořádku. Nebyli jsme jen v Alexandrii, ale navštívili jsme ten večer více podniků a všude to bylo stejné. Ženy ve vysokém poměru převládaly. Nerad bych teď vypadal jako člověk domýšlivý nebo dokonce ješitný, ale skoro mi to připadalo, jako by mě moje společnice vodily z jednoho podniku do druhého, aby se se mnou chlubily. Do našeho hotelu jsme se vrátili až když mi došly peníze chvíli před půlnocí, takže nám musela otevřít služba. – Ještě si dám tady cigárko – rozloučila se Marcela a zamířila mezi prázdné stoly v hotelové hale. Já jsem vystupoval v prvním a zbylé dvě dámy jely dále výtahem někam do vyšších pater. Tak takhle to je. Zbytečně jsem utrácel za košile značky HERO a za drahé pití! V tomto městě bych byl atraktivní i kdybych v rádiovce a teplákách držel v ruce urologický čaj. – přemítal jsem po cestě od výtahu ke svému pokoji. Do hotelové haly bych však v té chvíli nesestoupil ani za nic. Zítra přijede manželka, bude tu týden a mezitím Marcela ukončí pobyt a odjede do Olomouce. Život je, paní Zdeno, stále krásný. Zdraví Jan


celkové hodnocení autora: 98.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 5		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 16		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 41		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Anna	11.10.2009, 11:15:17

Lépe pozdě nežli nikdy... kdyby Jan v mládí studoval na některé ze středních škol, kde se vyskytuje nepřehlédnutelná převaha tzv. něžného pohlaví (pedák, zdrávka, knihovnictví...), mohl již dávno odhalit jednoduchou, leč stále funkční ne/rovnici popsanou v této povídce. Čte se příjemně, výhrady mám snad jen ke dvěma nepříliš šťastným formulacím: - ...než když se jedná o jediného osamoceného exempláře. - o jeden osamocený exemplář - ...Zde byla však jednoznačně vůdcem smečky Marcela, protože zbylé dvě dámy byly poněkud zakřiknuté. - ...Marcela, zbylé dvě dámy působily poněkud zakřiknutě.


ze dne 11.10.2009, 22:08:33
Jeňýk: Výhrady se přijímají. Za příznivé hodnocení děkuji. Nevím, kde studoval hrdina povídky, ale autor studoval na technice, kde byla převana "drsného" pohlaví. Takže smůla. Přesto byl něžným pohlavím obletován, leč nevážil si toho. Teď ke stáru má z toho poněkud narušenou psychiku, kterou si léčí psaním takovýchto prřaštěných povídek. No, dobře mu tak! :-)

ZITULE	28.10.2007, 11:30:31

Zivot je opravdu moc krasny a Tvoje povidka take,pobavila me a sbiram zkusenosti .. v laznich jsem jeste nebyla...hezke poctenicko.. dekuji. Zitule


ze dne 28.10.2007, 21:22:53
Jeňýk: Jsem rád, že se ti toi líbilo a děkuji.

Šíma	10.07.2007, 10:42:11

Život je krásný! :-) "Sbalil" hned tři ženy najednou... No, chlapům prý zase tvrdnou játra! :-) Kouzelné...


ze dne 10.07.2007, 15:20:51
Jeňýk: Tam, kde léčí játra, proto jezdit nebudeme! :-)) Díky!

j@newe	27.06.2007, 23:37:17

To je tak krásný, prózu normálně moc nečtu, ale tady to stálo fakt za to :).


ze dne 28.06.2007, 8:38:27
Jeňýk: Děkuju moc. Když se to líbí už dvěma lidem, tak to stálo za to to psát. A budu pokračovat. :o)

CATHERINE	10.04.2007, 12:34:22

No, tak tady taky. Vše se mi odehrálo jako film a to je dobře :O) Líbí...


ze dne 12.04.2007, 8:15:12
Jeňýk: Děkuji za hodnocení, které je o to cennější, že je k tomuto příspěvku jediné. Jak někomu kvuli interpunkci vlepí jinou známku, než jedničku, už to nikdo nečte.

Jeňýk	18.12.2006, 21:23:40

Tedy, že jsem udělal čárku ve větě „Nezodpovědná, touha po dobrodružství…“ to si dovedu vysvětlit jen jedním způsobem. Jsem už starší člověk a občas mi náhle poklesne krevní tlak a upadám do mikrospánku. To se mi pak hlava skloní nad klávesnicí a mohlo se stát, že jsem nosem nebo brýlemi spustil osudnou klávesu zrovna ve chvíli, když kurzor byl mezi slovy „Nezodpovědná“ a „touha“.:o))) Ale nezoufám. Kdybych to využil jako tvůrčí metodu, pak bych při delších mdlobách ještě snad i zabodoval na tomto serveru.“:o))) Pravda je ale, že bych slovo „kruciprdel“ ani tímto způsobem dohromady nedal. Takže bych prvním z autorů, jako před nedávnem, když se vám ta serverová mašina asi zasekla, již býti nemohl. Nejhorší je, že jsem v té době ve své pýše prozradil několika přátelům a přítelkyním, že zde publikuji a teď toho hořce lituji. Malířka se asi urazila (je rusovláska) a o ostatních ani nemluvit. Proto a také vzhledem k tomu, že o příběhy důchodce v lázních už zjevně není zájem (a já už skutečně nic jiného vhodného k publikaci nemám) zastavuji další publikování. Kdyby přeci jen někdo chtěl vědět, jak to dopadne (což nepředpokládám), ať se ozve (jenyk@volny.cz) – šoupnu mu to jako vzkaz soukromě. Spisovatelem jsem nikdy nechtěl být, jsem „slavný“ až příliš ve svém technickém oboru. Psát pro vlastní potěšení jako arteterapii v dnešním šíleném světě budu asi dál a třeba se tu ještě objevím. Bylo mi mezi vámi dobře, ale není čas. Zákazníci si stěžují, že nedodržuji termíny. Asi jsem už senilní, ale jediné, co mě opravdu potěšilo a co už nezvratně budu umět nazpaměť, je to o tom hříbku, jak se schovává do klobouku. Přeji všem hezké Vánoce. Jeňýk

čuk	17.12.2006, 16:50:28

pár postřehů je tam opravdu povedených a situace je dobře odpozorovaná a odvyprávěná, hezky se to čte, ale myslel jsem si, že to bude odvazovější a vztahy a dialogy prokreslenější, jaksi lázeňský standard převyšující.


ze dne 17.12.2006, 16:56:58
Jeňýk: Děkuji za pochvalu. Počítám, že tak okolo Silvestra se můj hrdina více odváže a po Novém roce překročí i lázeňský standard, protože dojde i na "forte symfonie". :-)))

amazonit	17.12.2006, 6:04:40

tak další dopis z lázní:o) líbí se mi i tento, přijde mi více ,,prokreslený", plastičtější a taky možná humornější - přirovnat dámy ke smečce vlků?:o)) spíš mi připadají jako vosy, co se vrhají na muže jako na bonbon, na nějž se nalepí a kdyby to byly sršnice, ještě by mu nakonec ukously hlavičku, což se v tomto případě stalo peněžence.. občas trošku zazlobila interpunkce


ze dne 17.12.2006, 12:08:44
amazonit: Jeňýku, to s těmi vlky nebyla výtka, naopak se mi to líbilo, však jsem za to dala smajlíka:o))jen jsem o tom tak přemýšlela z jiné stránky a přidala i vosy:o)byl to spíš pokus o vtip.ty čárky jsou opravdu spíš jen nepozornost, někde chybí a třeba ve větě:,,Nezodpovědná, touha po dobrodružství "tu zase přebývá...


ze dne 17.12.2006, 8:38:21
Jeňýk: Kdyby dámy byly vosy, musela by Marcela být královnou. V mém pojetí je ale vůdcem smečky. Její autorita není dána rodem, ale (možná staletou) těžkou životní zkušeností. Není zápornou postavou. Vždycky jsem si myslel, že interpunkci umím - je to spíše nepozornost - škoda