obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Ženy jsou jako sny - nikdy nejsou takové, jaké bys je chtěl mít."
Luigi Pirandello
obr
obr počet přístupů: 2916105 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39836 příspěvků, 5847 autorů a 393429 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Eretea - 1. První noc ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Eretea - Nová cesta
 autor Garathea publikováno: 26.11.2014, 11:59  
Tentokrát už jsem musela pozměnit název série. Mei opouští Alvion a vydává se na cestu po démonské říši. Další její dobrodružství začíná.
 

Přehodila si kápi přes hlavu, aby jí nebylo vidět do tváře, nasadila si své rukavice, které mohly aspoň částečně bránit v šíření její vůně, a s rozvážným krokem se vydala do ulic hlavního města.
Kolem paláce, který se rozprostíral na mohutném kopci v samotném srdci Alvionu, stály obyčejné dřevěné domy i velké kamenné budovy a honosná sídla bohatých a významných osobností.
Kruhovité náměstí s velkou fontánou uprostřed bylo obrovské. Lemovaly jej krámky s keramikou, dřevěnými dekoracemi, parukami, ale také dům ševce, krejčíře, písaře či malíře. Mezi staveními nemohla přehlédnout ani chrám pro místní věřící, který byl sice výrazně menší než chrám stojící vedle paláce, přesto ovšem nepostrádal svůj vlastní půvab. Jeho vysoké kamenné zdi se sloupořadím působily impozantně.
Po širém okolí se procházely desítky obyvatel města. Většina z nich měla podobu docela obyčejného člověka, někteří však vypadali odlišně. Zahlédla srstnatého muže s ocasem i namodralého démona velice malých rozměrů se zářivýma žlutýma očima, růžkem uprostřed čela a dlouhými drápy na kostnatých prstech.
Bylo zřejmé, že si mezi démony bude muset dávat pozor na svou identitu. Většina z nich sice člověka nerozezná, na druhou stranu ani Mei nemohla s jistotou určit, zda by démon, který právě prošel kolem ní, nemohl poznat, kým je.
Na náměstí i v ulicích města zahlédla velké množství vojáků, kteří si každého pečlivě prohlíželi. Sama se snažila být nenápadná, doufala, že ve svém plášti působí jako kněžka, která putuje po krajích, aby pomáhala potřebným a sdělovala démonům vůli předků. Kněží jsou v tomto světě považováni za zástupce zdejších bohů, proto jim je přisuzována určitá úcta a respekt, plášť by ji tedy mohl do jisté míry chránit.
Slunce se toho dne už téměř vytratilo z oblohy. Než se rozhodne co dál, bude si muset nejprve najít místo, kde by mohla zůstat přes noc. Při svých toulkách narazila na několik hostinců, ale bála se do kteréhokoli z nich vstoupit a žádat o nocleh. Jakmile by někdo poznal, kým je, už by nebylo cesty zpět. Neměla by šanci se ubránit v uzavřené pasti, proti přesile a navíc beze zbraně. Jenže venku taky nemůžu spát.
Topila se ve vlastních myšlenkách, když najednou do někoho vrazila. Byl to chlapec jen o hlavu menší než ona. Na sobě měl ošuntělé hnědé kalhoty, tričko a čapku. „Promiňte.“
„Ne, ne. Byla to moje chyba. Omlouvám se,“ povídal s úsměvem ve tváři a bez zastavení pokračoval ve své cestě.
Jeho chování se jí zdálo nanejvýš podivné. Instinktivně se dotkla místa, kam si zastrčila pytlík s penězi, ale nemohla jej nahmatat. Ukradl ho? otočila se za chlapcem, který se na ni uličnicky zašklebil a vzápětí začal prchat pryč. „Stůj!“ Bleskově se za ním rozběhla. „Vrať mi to!“ Nemohla si dovolit přijít o všechny peníze. Co by jedla? Kde by spala? Jak by bez nich mohla cestovat?
Zloděj ji zavedl mezi domy. Proběhla několika ulicemi, když se dostala do uličky končící stěnou kamenné budovy, chlapce však nikde neviděla. Kam zmizel? Okolní budovy byly příliš vysoké bez jakéhokoli okna či výstupku, který by mohl využít ke skoku na střechu, to ovšem neplatilo v případě, že by uměl létat. Zatraceně. Nemůžu o ty peníze přijít.
Možná se jenom někam schoval, rozhlédla se po okolí. Okamžitě ji zaujaly dva sudy stojící u stěny jednoho z domů. Když otevřela sud, který nebyl zatlučený, objevila v něm mladého zloděje. Měla dojem, že má poněkud dívčí rysy, ale nebyl čas se tím zabývat. „Tohle bys neměl dělat. Vrať mi ten sáček!“ natáhla k němu ruku.
Chlapec se na Mei uličnicky usmál. V následující chvíli ji odstrčila neviditelná síla, která ji srazila k zemi. Zloděj se chopil příležitosti, ladně vyskočil ze svého úkrytu a vydal se na útěk. Mei to ovšem nechtěla vzdát. Hbitě po něm mrštila svou tašku a zasáhla chlapce do zad. Ten překvapením upustil sáček z ruky. Otočil se, aby se pro něj vrátil, ale Mei ho mezitím dostihla a začala se s ním o pytlík prát. Když se jí podařilo povalit chlapce na zem, z hlavy mu spadla čepice, která doposud zakrývala jeho krásné dlouhé vlasy.
„Ty jsi holka?“ ptala se udiveně Mei. „Kradeš a ještě se převlékáš za kluka, aby ti to lépe procházelo?“
Zlodějka se po jejím obvinění mrzutě zamračila. „A co je zrovna tobě do toho? Ty se taky nemáš čím chlubit. Moc by mě zajímalo, co dělá člověk v kněžském plášti.“
Mei zadržela dech. Poznala mě. Nevěděla, co chce s tou informací dělat, přesto jí nechtěla ukázat strach. „Mám své důvody, ale rozhodně se v něm nesnažím někoho okrást,“ vyzvedla sáček ze země.
„Hm. Tohle asi potřebuješ víc než já, že?“ usmálo se děvče. „Máš strach?“
Mei oprášila svou tašku od písku. „Proč bych měla mít strach?“
„No, být na tvém místě, začíná se stmívat a jeden nikdy neví, co se může v noci stát. Máš, kde přespat?“
„O co ti jde?“
„Mohla bych ti ukázat hostinec, kde může někdo jako ty přespat. Když zaplatíš, nikdo se o tebe nebude dál zajímat.“
„Co za to?“
„Nějaká odměna by bodla.“
Mohla té holce skutečně věřit? Nechystá na ni nějakou léčku? Poznala, kým je, přesto však nepůsobila, že by se stavěla proti lidem. Ať už byly její úmysly jakékoli, Mei potřebovala najít místo, kde by mohla přečkat noc. Hledání noclehu na vlastní pěst může být přinejmenším stejně nebezpečné, jako věřit téhle cizince. „Dobře, ale žádné podrazy,“ pohrozila jí s vážností Mei.
Dívka se postavila na nohy. „Fajn. Tak pojď, jestli si troufáš!“ řekla jí usměvavě a vydala se na cestu.
Snad toho nebudu později litovat. Ostražitě ji následovala ven z uličky.
„Kam máš namířeno?“ zajímala se zlodějka.
„Nevím,“ odvětila jí Mei. Nemám ponětí, kam bych se měla vydat, kde můžu hledat čaroděje. „Hledám čaroděje.“
„Čaroděje? Hm.“
„Víš o nějakém hodně silném?“
„Možná. Na co ho potřebuješ?“
„To ti nebudu vykládat.“
„No jasně.“
„Nechceš mi to povědět nebo o žádném nevíš?“ naléhala na ni Mei.
„Slyšela jsem o jednom čaroději, který by měl být právě v Sarii,“ pověděla jí zlodějka.
„Sarie?“ Mei tušila, že Sarie je město nedaleko Alvionu, ale nevěděla, kterým směrem by ho měla hledat. „Jak bych se tam dostala? Je to daleko?“
„Je to asi dva dny cesty na koni. Musela bys přes Kidrog a Niret severozápadně od Alvionu.“
„Na koni?“ zhrozila se Mei. Za jak dlouho bych tam mohla dorazit bez koně?
„Copak? Neumíš jezdit?“
„No a? Prostě jsem na koni nikdy neseděla.“
„Možná by tě vzal nějaký obchodník,“ poradila jí zlodějka.
„Proč mi najednou tak ochotně pomáháš?“
„Samozřejmě kvůli odměně. Když je to možné, raději se zlodějině vyhnu,“ odpověděla jí na to cizinka. „Už jsme tady,“ prohlásila před malou nenápadnou budovou. „Pojď dál!“

Kromě dvou hostů a postaršího muže, který je obsluhoval, byl hostinec prázdný. Na tak odlehlém místě nebylo divu, že o ni mnoho zákazníků nezavadí. „Ty? Co zase chceš?“ ptal se hostinský zlodějky.
„Přivedla jsem vám hosta.“
„Hosta?“ Bystrým zrakem si přeměřil její doprovod. Jeho oči se v mžiku rozzářily. „Ó, vítám vás, madam.“ Uctivě se jí poklonil.
Jeho náhlá zdvořilost ji v první chvíli zaskočila. „Měli byste tady volný pokoj?“
„Samozřejmě, madam. Jak dlouho u nás pobudete, smím-li se zeptat?“
„Jednu noc.“
„Hned vás zavedu do pokoje.“ Vzal si klíče a vyzval ji, aby jej následovala do druhého patra.
Možná ho potěšilo, že má konečně nějakého hosta nebo je to proto, že vypadám jako kněžka. Možná i díky tomu nechtěl žádné peníze napřed.
Muž je zanechal v maličkém skrovně vybaveném pokoji a s poklonou odkráčel pryč. „Tak, co odměna?“ ozvala se cizinka.
„Fajn. Kolik chceš?“
„Kolik máš?“
„No.“ Mei nakoukla do koženého měšce, ve kterém objevila zlaté, stříbrné i měděné mince různých velikostí. Zdejší měnu ovšem neznala, neměla tušení, jakou hodnotu mohou mít jednotlivé mince. „Vlastně…“
„Ukaž!“ Dívka ztratila trpělivost a vytrhla jí měšec z ruky.
„Co to děláš?“ zlobila se Mei.
„Být tebou dávala bych si na ty peníze větší pozor,“ upozorňovala ji zlodějka.
„A o co myslíš, že se snažím?“
„Nikdy bys je neměla držet v dosahu cizích rukou. Nejlépe bys je vůbec neměla ukazovat. Zbytečně si tím zaděláváš na problémy. Dávej si je třeba do vnitřní kapsy pláště. Krádež tak mnohem ztížíš. Dobrý je taky mít peníze na více místech.“ To neznělo jako špatná rada. „Ty nevíš, jakou hodnotu mají ty peníze, že ne?“ Jak bych mohla? Nikdy je neměla v ruce a Gideon ji tohle zjevně nenaučil. „Zajímalo by mě, kde jsi přišla k tolika penězům.“
„Do toho…“
„mi nic není, já vím.“ Dívka vytáhla měděnou minci, na které byl znázorněn lordův trůn. „Na dnešní noc ti budou stačit tři takové mince. Vidíš, tady máš dokonce i její hodnotu,“ upozornila ji na číslo na druhé straně mince. „Nebývá to tak u všech. Obvykle se při obchodování neřídíme přesnými čísly, ale množstvím určitých mincí. Čísla mají převážně jen měďáky, které mají různou velikost. Má to zrychlovat obchod, ale občas se s tím i švindluje. Za to se ovšem dost tvrdě trestá. S tímhle stříbrňákem by ses měla dostat do Sarie,“ ukázala jí minci s okřídleným mužem, jehož dračí ocas pokračoval až na druhou stranu mince. Potom vhodila peníze zpět do měšce a vytáhla z něho dva měďáky. „Mě budou stačit tyhle,“ řekla dívka a pytlík jí zase vrátila.
„Proč jsi mi pomohla, když víš, kdo jsem?“
„Myslíš, že všichni nenávidí lidi?“
„Nevím,“ odvětila jí Mei. Neměla s tím tolik zkušeností, aby to mohla posoudit.
„Je pravda, že mezi lidmi a démony panuje věčné nepřátelství, ale mě až tak nevadí,“ pokrčila rameny. „Taky jsem jednoho znala a nepřipadalo mi na něm nic špatného. Možná mi ji i trochu připomínáš.“
„Já?“ podivila se Mei.
„Jo. Je to stejně neopatrná, příliš naivní holka, která mi neustále dělá starosti.“
„Co?“ Při pohledu na její překvapený výraz se zlodějka dala do smíchu. „Provokuješ,“ zamračila se na ni Mei.
„A nechá se snadno vytočit,“ nepřestávala se řehnit.
„Fajn. Fajn,“ usmála se Mei.
Dívka si otřela slzy od smíchu. „No, to bychom měly,“ zvedla se k odchodu. „Už bych měla jít. Šťastnou cestu.“
„Dík a měj se hezky.“
Dívka se na ni usmála a bez dalšího slova vyšla z místnosti. Tak jo. Pečlivě za ní zamkla dveře a posadila se na slamník. Zítra zkusím najít někoho, kdo míří do Sarie. Doufám, že mě vezme s sebou.
Krátce si prohlédla mince, na kterých byly vyraženy podobizny lordů v průběhu historie. Mezi nimi nemohl chybět Ikrius, první vládce Eretejské říše, a samozřejmě také současný lord.
Lepší se na něho nedívat. S povzdechem vrátila peníze do měšce a lehla si do postele.
Téměř celou noc nezamhouřila oči. Neustále musela přemýšlet o tom, proč ji lord vyhnal z paláce, když ji nedlouho předtím nutil držet se v jeho blízkosti. Je mu její osud skutečně lhostejný? Opravdu předtím omdlela? Byl to důvod jejího propuštění?
Na své otázky nemohla najít jedinou přesvědčivou odpověď. Vzpomínky na to, jak omdlela, jakoby neexistovaly. Jediné čím si mohla být jistá bylo to, že zůstala sama v říši démonů. Také kvůli tomu musí najít čaroděje, který by jí pomohl vrátit se domů, a to dřív, než ji démoni objeví.

Časně z rána si sbalila své věci, zaplatila za nocleh a odešla hledat někoho, kdo by ji odvezl do Sarie. Nejistě bloudila městem, dokud nenarazila na skupinku obchodníků, kteří vykládali a nakládali zboží ze svých povozů.
Neměla tušení, jestli je správné riskovat, že ji někdo z nich pozná, ale bylo zřejmé, že jestli se bude stranit každému, kdo by jí mohl pomoct, nikdy se nehne z místa. Přistoupila tedy k jednotlivým obchodníkům a začala se jich vyptávat, kam mají namířeno. Většinou odjížděli jiným směrem, ale později narazila na dva obchodníky, jejichž cílem bylo městečko Niret. To by mělo ležet, aspoň podle tvrzení zlodějky, při cestě do Sarie.
„Prosím, mohli byste mě vzít s sebou?“ požádala je Mei.
Muž se na ni zkoumavě podíval, ale pak zavrtěl hlavou. „Je mi líto, ale to nepůjde.“
„Zaplatím vám.“
„Nejde ani tak o peníze.“ Posunkem ji odkázal na svého společníka.
„Prostě nemám rád, když se mi kolem nohou motají ženské,“ řekl onen muž.
„Nepletla bych se vám…“
„Nemáme čas na dohady.“
V tom okamžiku vyskočila na jejich vůz chundelatá kočka s tmavou srstí. Neit? Odkud se tady najednou vynořila? Už si myslela, že se vrátila do paláce. „Neit, co tady děláš?“ Chtěla ji chytit, ale obchodník ji předběhl a vzal si kočku do náruče.
„To je vaše kočka?“
„No… vlastně…“ Nevěděla, co by mu na to měla odpovědět. Vždyť jí nepatří.
„Ta je roztomilá.“ Překvapivě se s ní začal mazlit. U takového nesmlouvavého muže to působilo trochu nezvykle, ale podivnější než jeho chování bylo to, že si Neit nechávala jeho hlazení líbit.
Co to dělá? Neit vždycky nesnášela cizince. Co ji znala, pustila k sobě jen ji a lorda, její chování proto bylo velice neobvyklé. Jakoby se snažila získat jeho přízeň. Neit byla bezpochyby chytrá kočka, přesto ji její chování zaskočilo. Objevila se jen náhodou nebo právě včas, aby se k ní mohla připojit? Možná o tom moc přemýšlím.
„Tak je ta kočka vaše nebo ne?“ ptal se jí muž. V očích mu četla, že by si ji s radostí ponechal.
„Je moje,“ řekla na to Mei.
„Škoda,“ povzdychl si obchodník. „Jestli chcete, můžete jet s námi, ale nesmíte nám překážet.“
„Samozřejmě,“ usmála se Mei.
Nevěděla, jestli si Neit může vzít sebou, přesto ji nechtěla nechávat samotnou tak daleko od paláce. Bylo zřejmé, že se jí kočka nechce pustit, je však opravdu správné, aby ji lordovi vzala a zavedla ji do kdovíjakého nebezpečí?
Rozhodla se nechat to rozhodnutí na ní. Slyšela něco o tom, že Neit dlouhá léta neopustila prostory paláce. Možná si uvědomí, že kdyby ji následovala, zásadně by tím změnila svůj dosavadní život. Postavila ji tedy na zem a předstírala, že si její přítomnosti nevšímá. Naskočila si na vůz, kde se usadila mezi zboží. Neit udělala to samé a lehla si vedle ní.
Zanedlouho vyrazili na cestu. Kočka se občas podívala, jak se vzdalují od města, ale neučinila jediný pohyb, který by naznačil touhu vrátit se. Poklidně si olizovala packy, načež se pustila do své dlouhé huňaté srsti.
Nakonec se jim Alvion ztratil z dohledu, Neit ji však ani tentokrát neopustila.


 celkové hodnocení autora: 99.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 14 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Alan Dark 02.12.2014, 9:32:40 Odpovědět 
   Ha, já věděl, že Neit se nám z příběhu neztratí! Jinak jako úvodní kapitolka není tato špatná, sám mám vždy s těmi počátečními problémy. Jedna nebo dvě chybky mi při čtení vyskočily, ale nebyly zase tak zásadní, takže jen sem s dalším dílem.
 Šíma 26.11.2014, 11:58:43 Odpovědět 
   Zdravím.

Nová série pokračuje příjemnými popisy hlavního města. I zápletka s lupičkou dodává této kratší části uvěřitelnější nádech. Vlastně měla Mei štěstí, že se jí nic vážnějšího nestalo (přeci jen, pobyt ve světě démonů nebude procházkou růžovým sadem). Tak mne napadlo: Nedovede se Neit proměňovat, že ne? ;-) Možná ji Lord poslal, aby na Mei dohlédla... Na práci šotků jsem nehleděl (byť by se i něco málo - malinko - našlo).

Hezký den a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
YellowSkye
(29.7.2022, 08:38)
IndigovaRuze
(24.7.2022, 09:11)
Bath
(14.7.2022, 15:52)
Personal Mastery
(8.7.2022, 13:20)
obr
obr obr obr
obr
Prolog
Nikis
Velmi křehké vz...
pilot Dodo
Tak už...?
Khalia Jasnozraká
obr
obr obr obr
obr

The Means of Death
NocturnalDaylight
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr