obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Naděje je sen bdícího."
Aristoteles
obr
obr počet přístupů: 2915732 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39651 příspěvků, 5807 autorů a 392671 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Tim Burnet ::

 autor obr.cz publikováno: 05.12.2014, 13:22  
Pohádka :-)
 

Tim Burnet byl obyčejný chlapík s obyčejnými zájmy. Přes týden chodil do práce, živil se jako úředník ve státní správě, o víkendech rád trávil čas se svou ženou Emou a devítiletým synem Ericem. Byl to typický chlápek z předměstí, který se stará o úhlednost trávníku kolem domu, chodí na synovy školní představení a sem tam si zajede s chlapama zarybařit.
Ani tohle ráno se nezdálo nijak zvlášť výjimečné. Probudil se malou chviličku před tím, než mu zazvonil budík. Kapku se protáhl a opatrně, aby nevzbudil svou ženu, se vyplížil z ložnice do vedlejší koupelny. Jenom si opláchl obličej a natáhl na sebe svůj běžecký úbor. Kdokoli jiný by se starým kraťasům a vytahané šedivé mikině zdráhal říkat běžecký úbor, jemu to však nevadilo. V tuhle ranní dobu jsou venku přece jenom blázni jako je on, kteří se ranním během snaží udržet alespoň to málo kondice, která jim zbývá.
Sešel po schodech dolů ke dveřím a obul si staré tenisky, které si k tomuto účelu vyčlenil. Zabouchnul za sebou dveře, dal si klíče do kapsy, třikrát se zhluboka nadechl a vyrazil. Běhal každé ráno stejnou trasu. Ven ze dvorku, doprava kolem Sandersomovic živého plotu až dál přes malý můstek který spojoval západní čtvrť s tou východní. Všude byla ještě tma, ale jemné paprsky v dáli prozrazovaly, že již brzy bude svítat.
Odbočil směrem k Harryho stánku s novinami a zastavil se před ním. Chvilku se snažil popadnout dech, ale starý Harry dávno věděl co chce a už na něj čekal. "Jedno malý potěšení kamaráde..?" řekl s úsměvem dříve, než se Tim zmohl na slovo. Tim pouze přikývl a starý trafikant před něj postavil kalíšek s vodkou, plastovou láhev s vodou a dnešní noviny. Sám měl před sebou taky nalito. Tim znovu přikývl a otevřel nejdřív láhev s vodou a napil se.
Harry se usmál a pokynul mu svou skleničkou. Tim mu gesto opětoval a rychlým pohybem do sebe obsah kalíšku vyprázdnil. "Tak co je nového starouši?" zeptal se a napil se vody. Harry si vzal jeho skleničku a naléval mu další várku. "Snad ani nic, jenom Jasonův pes se zase zaběhl. Přísahám, že jestli si ho nebude víc všímat, nahlásím to." Tim pokýval souhlasně hlavou a vzal si od něj sklenici. "Taky mě štve. Tohle je tenhle měsíc už potřetí a posledně se dokonce vykadil u nás na dvorku!" převrátil do sebe další skleničku alkoholu a zasípal. Zapil všechno zbytkem vody a plastovou láhev i se skleničkou položil zpátky na pult.
Vzal si noviny, kývnul stánkaři a vyběhl dál směrem k autodílně pana Rafalyho a pak rovnou domů. Než doběhl k domovním dveřím, už bylo více méně světlo. Vytáhl z kapsy klíče a strčil je do zámku. Než však otevřel dveře, jako by zahlédl kouskem oka pohyb v rohu zahrady. Otočil hlavu tím směrem, ale nic neviděl. Nedalo mu to a šel se podívat až k živému plotu rozdělujícímu jeho a Sandersonovic dvorek. Snažil se prohlédnout živý plot, nezdálo se však, že by s ním bylo něco v nepořádku.
"Beztak zase ten Jasonův pes. Jestli mi tady udělá ještě jednu hromádku, asi si s ním budu muset vážně promluvit." říkal si polohlasně. Nic však již neviděl. Rozhodl se nakonec obejit celý dům. Jen tak pro jistotu. Do lehkých plátěných tenisek se dostala ranní rosa z trávníku a byli nepříjemně vlhké.
Obešel celý dvorek, ale ani vzadu mezi okrasnými keři nespatřil nic nepatřičného. Jen v trávě se objevovali jeho čerstvé, v ranní rose, dobře viditelné stopy. Došel zpátky ke dveřím a zarazil se. "Já přece nenechal otevřené dveře.." zamumlal si. Přišlo mu to podivné, ale rozhodl se tím nezatěžovat. Možná jen Ema slyšela cinkot klíčků a šla se za ním podívat, když se nic nedělo.
Šel rovnou nahoru do koupelny, dát si sprchu. Oholil si strojkem svou tvář a začal si čistit zuby. Pak se jen tak v osušce postavil před zrcadlo a kritickým okem na sebe pohlédl. Na třicet sedm let měl trošku bříško a mírně propadlá ramena, ale každodenní cvičení již na něm začínalo zanechávat patrnou stopu.
V duchu se pochválil a zároveň proklel své sedavé zaměstnání. Už oblečen ve světlém obleku s decentní a vkusnou kravatou se na schodech potkal se svým synem. "Nazdar chlapáku." Zahulákal, zvedl syna do vzduchu a začal jej lechtat. Dítě se začalo hlasitě smát. "Už dost tati! Už dost, nejsem už malý!" Tim se také zasmál a postavil jej na zem. "jistě pane veliký" Dodal s úsměvem a oba šli dolů do kuchyně.
Ema už na ně čekala s horou lívanců. Sedl si ke stolu, a zatím co mu nalévala kávu, otevřel noviny. Při snídani v nich listoval a zjišťoval, co nového se kde děje. "Ve městě se bude točit nějaký film… Jakási brutální vražda v centru… A sakra Tytáni zase prohráli!" Vzal si do úst kousek lívance a zavrtěl hlavou "Letos se jim vůbec nedaří, jestli to tak půjde dál, nechci ani domyslet jak dopadnou…“ Znovu zavrtěl hlavou a podíval se na hodinky.
"No nic, práce nepočká" vstal od stolu, spěšně dopil kávu a otřel si ústa ubrouskem. Dal své ženě polibek na tvář a sklonil se k synovi. Plácli si spolu a jeho modré očka se jen smáli. "Tak nazdar rodino." zavolal ještě ve dveřích a spěchal k autu. V rádiu se stále omílaly včerejší vraždu v centru. Někdo tam prý někoho snad stáhl z kůže či co. „Asi zase ty gangy, každou chvíli se mezi sebou mydlí a podobné zvrácenosti jim nejsou cizí“ , pomyslel si Tim. Došlo mu, že zapomněl ženě říct o tom dnešním školení a že dorazí až večer. Rozhodl se jí hned z kanceláře zavolat a vyřešit to.
V práci byla obvyklá nuda. Všichni dokola probírali vraždu v centru a prohru Titánů. "Prohrál sem deset babek!" Stěžoval si Bob, jeho tlustý kolega z vedlejší kanceláře. Kolem oběda se snažil zavolat domů, ale nikdo telefon nezvedal. „Asi je někde venku…“ pomyslel si o své ženě a nechal vzkaz na záznamníku. Zbytek dne včetně školení se neuvěřitelně vlekl a domů dorazil až hodně k večeru. Malý Eric už jistě bude v posteli, napadlo jej, když parkoval auto.
Šel rovnou do kuchyně a vzal si něco malého k snědku. Na chvíli se zastavil a několikrát se nadechl nosem. "Co je to za divný zápach?" říkal si. Jako nějaké maso co se kazí. To byla jeho první myšlenka. "Asi zase blbne drtička, ty krámy dneska nic nevydrží" zanadával si a šel nahoru.
V pokoji jeho syna byli pootevřené dveře a svítilo se. Potichounku vešel. "Ahoj siláku" zašeptal a vyslal směrem k synovi úsměv. Šel ke stolu, aby zapnul noční lampičku. Eric byl zvyklý při ní spát. "Dneska už je pozdě, takže ti jen popřeji dobrou noc a půjdeš spát." Syn jen nezřetelně zamručel. Tim se posunul směrem k synovi a sedl si na kraj postele. Aniž spustil zrak z plyšového medvídka, začal zpívat ukolébavku. Byla to ta o malém jehňátku a pasáčkovi. Když dospíval, položil medvídka zpátky.
"Teď se ještě podíváme pod postel, jestli tam není nějaká příšera a já půjdu ano?" Automaticky shrnul prostěradlo, který splývalo až na podlahu a klekl si, aby se podíval.
Když se sehnul, chvíli nechápal, co vidí. Celá zem byla, jakoby na ni někdo vylil hodně kečupu, který se rozlil do velké louže. Vprostřed ní něco leželo. Bylo to jako by někdo udělal lidskou siluetu z čerstvě mletého krvavého hovězího. Mělo to dvě podivně malé ručičky a také něco jako nohy jenže podivně zakroucené a deformované.
Tim si zakryl rukou ústa. Již tušil, co to je, jen jeho mozek tomu stále odmítal uvěřit. Natáhl ruku a otočil k sobě to, co měla být hlavička. Ze skvrnatých cárů masa visících na maličké lebce na něj zírali dvě známé modré očička. Už se nesmály, naopak byli neuvěřitelně prázdné.
Zase se ozvalo to broukání. Tim se narovnal a stále vkleče na kolenou se podíval na postel. Najednou si všiml, že to, co považoval za syna, není on. I když na první pohled vypadal jako Eric, byl jako by strašně bledý. Kůže na něm tak zvláštně visela. Ve všech kloubech se jakoby křečovitě napínala a obličej byl bez jakékoli mimiky. Tim pohlédl tomu stvoření do očí. Byly šedivé a dětského v nich nebylo zhola nic!
"Ericu" zašeptal. Bytůstka jeho směrem švihla svou malou ručičkou a jeho pojal pocit, jako by spolkl žiletku. Chytil se oběma rukama za hrdlo a skrz prsty mu prýštila krev. Marně se snažil lapat po dechu a zoufale se podíval na postel. Tam kde normální dětská ručička má dlaň, prsty, a všechny podobné náležitosti byl jen černý tříprstý spár. Tim se sesul na zem a pomalu ztrácel vědomí. Poslední co vnímal bylo, že z postele někdo vstal.
Zase to broukání. Něco mu připomínalo. Stačil si ještě uvědomit, že je to ona písnička o jehňátku. Pak už jen tma.


 celkové hodnocení autora: 85.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 8 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 05.12.2014, 13:20:21 Odpovědět 
   Zdravím a vítám po delší odmlce.

Pohádka pro dospělé? (viz perex) ;-)

Textík jsem četl povícero, čím víc jej čtu, tím více v něm vidím to, cos nejspíš zamýšlel (aby čtenáři viděli). Ze začátku jde o docela obyčejný život hlavního hrdiny (a jeho kamarádů), který se pak lehce sveze do podoby hororu (náznaky lze spatřit již mezi řádky v pokračujícím textu). Konec povídky je pak plně v režii hororového žánru. Hrdina umírá dřív, než pochopí, co že se tu (sakra) děje. Ne že by text neměl dostatek detailů, ale stylisticky by mohl být ještě dopilován...

Po technické stránce pozor na přímou řeč (viz pravidla českého pravopisu, net, či oblíbená kniha), není také dobré, aby byl dialog postav nasekán za sebou do odstavce, text je pak zbytečně nepřehledný, lepší je, když je každá nová přímá řeč odsazena vždy na nový řádek (pokud to jde - viz přímá řeč navazující na popisný text před ní). Opět pomůže dobrá kniha, kde to snad také nezmršili...

Link k náhlednutí:

http://www.mojecestina.cz/article/2014071301-jak-psat-primou-rec
 ze dne 05.12.2014, 13:30:12  
   Šíma: "Hele, jak jsi to myslel s tou přímu řečí?" zeptá se Šímy jeho druhé já.
"No, normálně," plácne se Šíma do čela, "každá nová přímá řeč se vloží na začátek nového řádku... Co je na tom tak těžkého?"
"A proč jako? Není to jedno?"
"Ne, není, když to máš všechno na hromadě, čtenář se v tom pak nemusí orientovat!"
"Já se orientuji ve všem," odsekne Šímovo druhé já.
"A taky se pak občas ztratíš... Ale stejně, ten text není špatný, že ano?"
"V čem jako?" nechápe Šímu jeho druhé já. "Normální pokus o hororovou povídku... Pěkně pomaloučku, od známého k neznámému s postupnou gradací, co je na to vyjímečného?"
"Si to představ, najít ve své posteli příšeru..."
"To nebyla příšera, to byl jeho mrtvý syn..."
"A ta příšera, která ho zabila?" nenechá se Šíma odbýt.
"Vždyť psali v těch novinách, že v tom městě měli točit horor!"
"V domě hlavního hrdiny?"
"Ne, proč se ptáš? Todle přeci už tak nějak vyplynulo, hlavní bylo, jak celý příběh skončil..."
"A jak skončil?"
"Smrtí hlavního hrdiny..."
"Pak to celé nebyla pohádka, ale horor..."
"A vo to tu přeci jde!"

(ke konci už není důležité, kdo z těch dvou cokoliv řekl, protože tady se pohádalo mé já s mým druhým já)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Wayne
(1.12.2020, 18:26)
jessyjason0321
(1.12.2020, 07:37)
ab0nd
(28.11.2020, 20:04)
p8aefwimsg
(28.11.2020, 18:36)
obr
obr obr obr
obr
Naivní
Milánek
Povahy
Beduín
Okultní
Alegria
obr
obr obr obr
obr

Láska není pro všechny
feelMorefreedom
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr