» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Nic nezničí lásku tak jako ženin smysl pro humor."

Oscar Wilde

počet přístupů: 2141778

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 9 ::

:: Sonin omyl ::

čuk	publikováno: 17.12.2006, 17:40

Povídka o tom, že nikdy si nemůžeš být jistý, čím bývali tvoji předkové. Psáno na zadané téma majitelky psa Pesa, jež znělo: Černá pasažérka


	Sonin omyl Soňa Goldmanová byla malá, útlá a dobře tvarovaná blondýnka. Novomanželka. Teď stojí v odletové hale ruzyňského letiště a smutně se dívá na svůj obrovský proutěný lodní kufr, který putuje po běžícím pásu, vynořuje se z tunelu a hned zase mizí v druhém. Teď se pás zastavil. Soňou zmítají smíšené pocity. Vztek na toho byrokrata, který ji nechtěl pustit do letadla s tak ožvýkaným pasem. Vztek na miláčka vlčáka Pesa, který si umanul ochutnávat z věcí připravených na dovolenou právě její cestovní pas. Lítost k chudáku novomanželovi, jenž ji bude očekávat na letišti v Lagosu zcela marně. To ty čtrnáctidenní líbanky v Nigérii začínají pěkně! Praktická část Soniny povahy bědovala: jak dostane ten loďák z pasu? Švagr, s kterým ho tam dovlékli, už byl dávno v prachu. Dobrodružná a fantaskní část Soniny povahy probírala varianty řešení. Jasně! Takhle! Černá pasažérka! Vleze si do loďáku, je tam stejně jen tak poházené jejich šatstvo a prádlo, zavrtá se tam jako do povijanu, zavře za sebou víko, spolyká hrst prášků na spaní a tradá v zavazadlovém prostoru do Afriky! Protáhla se do tunýlku, našla svůj loďák a provedla zamýšlené. V Lagosu Sam Goldman marně svou ženu vyhlížel, spatřil však jejich lodní kufr, s funěním ho sundal z pasu a podivné zvuky z něj vycházející ho přiměly nadzvednout víko. Otevřel víko a spatřil, jak ze zmuchlané směsice prádla vykukuje nahé Sonino ňadro, pokojně se vzdouvající v hlubokém spánku. V hotelovém pokoji se mu podařilo Soňu vzbudit až dlouhodobým omýváním studenou vodou. Řehtali se jako dva blázni. Černá pasážérka! Náměsíčnice, která se v podvědomém očekávání tropických veder svlékne v loďáku do naha. Milovali se bez zábran, opalovali se do černa. Inu, černá pasažérka musí být černá, smál se Sam. Za to může ten prevít Peso. Pesožer- pasožer, ten ze mě udělal černou pasažérku, chechtali se oba. Dovolená proběhla ve velké lásce a bez dalších zádrhelů. Rovněž i odlet domů, snad byli v Lagosu na ožvýkané pasy zvyklí, zvlášť když v nich byl vložen určitý obnos. Za devět měsíců se Soně narodil syn. Když ho poprvé spatřila láskyplnýma očima, na chvíli ztuhla. Kučeravé vlásky, po židovském tatínkovi, ano. Ale ta tmavá barva jemné dětské pokožky! Kdovíjaké měl Sam předky, a teď se stopa v génovém řetězci proklubala po několika generacích. A jelikož oba byli tak trochu šiši (šíbnutí šílenečkové) přijali toto nadělení a polovážně věřili, že na ztmavnutí kůže se podepsalo i cestování letadlem na černo ( haha, černá pasažérka má černé dítě!) a opalování do černa, v době, kdy byl malý Sámek počat, nemluvě už o možných domorodých kouzlech, které se tam na jejich putováních mezi černochy všude potulovaly ve vzduchu. Vědomost mnohdy přináší neštěstí, nevědomost přeje štěstí. V jejich případě platí to druhé. Nikdy je nenapadlo, že při mezipřistání zástupce kapitána kontroloval zavazadlový prostor a upoutalo ho chrápání ozývající se z loďáku. Nadzvedl víko a uviděl černou pasažérku. Nebyl nelida, nevyvozoval důsledky, nebudil jí. Nebo, že by se pokusil vzbudit ji takhle? Nepodařilo se jí vzbudit. Jen chrápání přešlo ve spokojené pomlaskávání. Zavřel víko a odešel na své místo v pilotní kabině. Zástupce kapitána téměř zmizel v jejím přítmí. Jeho kůže byla tmavě ebenová.


celkové hodnocení autora: 98.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 11		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 32		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

justýna	06.01.2011, 23:25:08

Jo, to se dobře čte, a i když se to zdá nereálné, proč ne. . .Takové povídky můžu, krásně jsem se pobavila!


ze dne 07.01.2011, 8:46:46
čuk: Díky za přečtení a známku. Jsem rád, že ses pobavila. Úplně už jsem na textík zapomněl, takže jsem se hrůzou zpotil a divil se, co jsem to napsal.

Maura	18.12.2006, 23:42:14

Krásná věc. Příjemná. DOkonale ztvárněná imaginace.

čuk	18.12.2006, 7:54:52

to amazonit: díky, tak nějak jsem to myslel.

amazonit	18.12.2006, 6:31:18

řekla bych takové malé sci-fi:o))neskutečné zasazené do reálna a také se tak tvářící:o)) no, být ženou (což jsem:o))a dostat takové varování před odletem, tak si dávám set sakra majzla na všechno:o)) je to opět velmi dobře napsané...tvoje věci se moc příjemně čtou:o)

čuk	17.12.2006, 21:48:28

To Anquetil: Díky. Já nejsem realista a takhle mně nemůžou ČSA popotahovat, že jsem odhalil jejich know-how. A třeba to nebylo u ČSA. Můžeš si slovo ruzyňské škrtnout. Tahle povídka byla psaná pro jednu ženu, co chtěla někam letět, a tak jsem ji jen varoval! To Dudds. nebo se stáří! jen holt holky s tebou čunačit nebudou chtít. Takže ti zbývá theoretická činnost.

Anquetil	17.12.2006, 21:08:54

Technická po 12 letech u ČSA: většina bagáží není tlakovaná ani klimatizovaná, nahoře je mínus 30°C. Piva ve flaškách tam bouchají jako granáty a všechno živé zmrzne! Podchlazení překvapivě přežijí jen květiny. Zvířata, jsou-li ve schránkách, se přepravují na palubě mezi cestujícími.

Dina	17.12.2006, 19:28:28

Tmavě ebenová, tím se to teoreticky a prakticky vysvětluje... Ten závěr je doopravdy za 1, ale celkově je to absolutně jinak, bohužel. 1*****

čuk	17.12.2006, 19:04:20

To Dudds:Ten zlom se mi naopak líbí. začínáme minulým časem. Tím, že za tím dáme slovo teď pak se automaticky přesuneme do té minulosti. než kdyby to bylo všechno v přítomnosti. Já si libuju právě v rušení čtenáře, aby to nečetl jako když se do člověka leje pivo. A posuny času , v tom si libuju. A čuně po sedmdesátce je omluvitelnější než čuně mladé. Starýmu čuněti už praktické čunačení jaksi nenastává.


ze dne 17.12.2006, 19:20:20
duddits: To jo, nic proti těmhle časovým poskokům, jen mi přišlo, že provést to hned po první větě, je poněkud násilné ;) Ale jak říkám je to jen můj pocit... a povídka to je tvá :) P.S.: Takže čuňačinky kvetou v každém věku? Fajn, pomalu se přestávám obávat stáří! ;)

duddits	17.12.2006, 17:39:49

Čuku, ty jsi čuně! :-D Ale dovedeš opravdu dobře a hlavně zábavně psát, tak ti to odpouštím. Jen jedna malá subjektivní připomínka - nebylo by o chlup lepší nechat i první větu povídky v přítomném čase? Ten zlom na mě působil trochu rušivě... Jinak tleskám za nečekanou pointu ;-)