obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Manželství je památka na lásku."
H. Rowland
obr
obr počet přístupů: 2915293 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389842 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Sonin omyl ::

 redaktor čuk publikováno: 17.12.2006, 17:40  
Povídka o tom, že nikdy si nemůžeš být jistý, čím bývali tvoji předkové. Psáno na zadané téma majitelky psa Pesa, jež znělo: Černá pasažérka
 

Sonin omyl
Soňa Goldmanová byla malá, útlá a dobře tvarovaná blondýnka. Novomanželka.
Teď stojí v odletové hale ruzyňského letiště a smutně se dívá na svůj obrovský proutěný lodní kufr, který putuje po běžícím pásu, vynořuje se z tunelu a hned zase mizí v druhém. Teď se pás zastavil.
Soňou zmítají smíšené pocity. Vztek na toho byrokrata, který ji nechtěl pustit do letadla s tak ožvýkaným pasem. Vztek na miláčka vlčáka Pesa, který si umanul ochutnávat z věcí připravených na dovolenou právě její cestovní pas.
Lítost k chudáku novomanželovi, jenž ji bude očekávat na letišti v Lagosu zcela marně. To ty čtrnáctidenní líbanky v Nigérii začínají pěkně!
Praktická část Soniny povahy bědovala: jak dostane ten loďák z pasu? Švagr, s kterým ho tam dovlékli, už byl dávno v prachu. Dobrodružná a fantaskní část Soniny povahy probírala varianty řešení. Jasně! Takhle! Černá pasažérka! Vleze si do loďáku, je tam stejně jen tak poházené jejich šatstvo a prádlo, zavrtá se tam jako do povijanu, zavře za sebou víko, spolyká hrst prášků na spaní a tradá v zavazadlovém prostoru do Afriky! Protáhla se do tunýlku, našla svůj loďák a provedla zamýšlené.
V Lagosu Sam Goldman marně svou ženu vyhlížel, spatřil však jejich lodní kufr, s funěním ho sundal z pasu a podivné zvuky z něj vycházející ho přiměly nadzvednout víko. Otevřel víko a spatřil, jak ze zmuchlané směsice prádla vykukuje nahé Sonino ňadro, pokojně se vzdouvající v hlubokém spánku.
V hotelovém pokoji se mu podařilo Soňu vzbudit až dlouhodobým omýváním studenou vodou.
Řehtali se jako dva blázni. Černá pasážérka! Náměsíčnice, která se v podvědomém očekávání tropických veder svlékne v loďáku do naha.
Milovali se bez zábran, opalovali se do černa. Inu, černá pasažérka musí být černá, smál se Sam. Za to může ten prevít Peso. Pesožer- pasožer, ten ze mě udělal černou pasažérku, chechtali se oba. Dovolená proběhla ve velké lásce a bez dalších zádrhelů. Rovněž i odlet domů, snad byli v Lagosu na ožvýkané pasy zvyklí, zvlášť když v nich byl vložen určitý obnos.
Za devět měsíců se Soně narodil syn. Když ho poprvé spatřila láskyplnýma očima, na chvíli ztuhla. Kučeravé vlásky, po židovském tatínkovi, ano. Ale ta tmavá barva jemné dětské pokožky! Kdovíjaké měl Sam předky, a teď se stopa v génovém řetězci proklubala po několika generacích. A jelikož oba byli tak trochu šiši (šíbnutí šílenečkové) přijali toto nadělení a polovážně věřili, že na ztmavnutí kůže se podepsalo i cestování letadlem na černo ( haha, černá pasažérka má černé dítě!) a opalování do černa, v době, kdy byl malý Sámek počat, nemluvě už o možných domorodých kouzlech, které se tam na jejich putováních mezi černochy všude potulovaly ve vzduchu.
Vědomost mnohdy přináší neštěstí, nevědomost přeje štěstí. V jejich případě platí to druhé. Nikdy je nenapadlo, že při mezipřistání zástupce kapitána kontroloval zavazadlový prostor a upoutalo ho chrápání ozývající se z loďáku. Nadzvedl víko a uviděl černou pasažérku. Nebyl nelida, nevyvozoval důsledky, nebudil jí. Nebo, že by se pokusil vzbudit ji takhle? Nepodařilo se jí vzbudit. Jen chrápání přešlo ve spokojené pomlaskávání.
Zavřel víko a odešel na své místo v pilotní kabině. Zástupce kapitána téměř zmizel v jejím přítmí. Jeho kůže byla tmavě ebenová.


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 11 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 32 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 justýna 06.01.2011, 23:25:08 Odpovědět 
   Jo, to se dobře čte, a i když se to zdá nereálné, proč ne. . .Takové povídky můžu, krásně jsem se pobavila!
 ze dne 07.01.2011, 8:46:46  
   čuk: Díky za přečtení a známku. Jsem rád, že ses pobavila. Úplně už jsem na textík zapomněl, takže jsem se hrůzou zpotil a divil se, co jsem to napsal.
 Maura 18.12.2006, 23:42:14 Odpovědět 
   Krásná věc. Příjemná. DOkonale ztvárněná imaginace.
 čuk 18.12.2006, 7:54:52 Odpovědět 
   to amazonit: díky, tak nějak jsem to myslel.
 amazonit 18.12.2006, 6:31:18 Odpovědět 
   řekla bych takové malé sci-fi:o))neskutečné zasazené do reálna a také se tak tvářící:o))
no, být ženou (což jsem:o))a dostat takové varování před odletem, tak si dávám set sakra majzla na všechno:o))
je to opět velmi dobře napsané...tvoje věci se moc příjemně čtou:o)
 čuk 17.12.2006, 21:48:28 Odpovědět 
   To Anquetil: Díky. Já nejsem realista a takhle mně nemůžou ČSA popotahovat, že jsem odhalil jejich know-how. A třeba to nebylo u ČSA. Můžeš si slovo ruzyňské škrtnout.
Tahle povídka byla psaná pro jednu ženu, co chtěla někam letět, a tak jsem ji jen varoval!
To Dudds. nebo se stáří! jen holt holky s tebou čunačit nebudou chtít. Takže ti zbývá theoretická činnost.
 Anquetil 17.12.2006, 21:08:54 Odpovědět 
   Technická po 12 letech u ČSA: většina bagáží není tlakovaná ani klimatizovaná, nahoře je mínus 30°C. Piva ve flaškách tam bouchají jako granáty a všechno živé zmrzne! Podchlazení překvapivě přežijí jen květiny. Zvířata, jsou-li ve schránkách, se přepravují na palubě mezi cestujícími.
 Dina 17.12.2006, 19:28:28 Odpovědět 
   Tmavě ebenová, tím se to teoreticky a prakticky vysvětluje... Ten závěr je doopravdy za 1, ale celkově je to absolutně jinak, bohužel. 1*****
 čuk 17.12.2006, 19:04:20 Odpovědět 
   To Dudds:Ten zlom se mi naopak líbí. začínáme minulým časem. Tím, že za tím dáme slovo teď pak se automaticky přesuneme do té minulosti. než kdyby to bylo všechno v přítomnosti. Já si libuju právě v rušení čtenáře, aby to nečetl jako když se do člověka leje pivo. A posuny času , v tom si libuju. A čuně po sedmdesátce je omluvitelnější než čuně mladé. Starýmu čuněti už praktické čunačení jaksi nenastává.
 ze dne 17.12.2006, 19:20:20  
   duddits: To jo, nic proti těmhle časovým poskokům, jen mi přišlo, že provést to hned po první větě, je poněkud násilné ;) Ale jak říkám je to jen můj pocit... a povídka to je tvá :)
P.S.: Takže čuňačinky kvetou v každém věku? Fajn, pomalu se přestávám obávat stáří! ;)
 duddits 17.12.2006, 17:39:49 Odpovědět 
   Čuku, ty jsi čuně! :-D
Ale dovedeš opravdu dobře a hlavně zábavně psát, tak ti to odpouštím. Jen jedna malá subjektivní připomínka - nebylo by o chlup lepší nechat i první větu povídky v přítomném čase? Ten zlom na mě působil trochu rušivě...
Jinak tleskám za nečekanou pointu ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Stále s nami 2.
Mon
Pán v klobouku
Pely
Faraón
GoSu
obr
obr obr obr
obr

Co se to tu, sakra, děje? III.
Cora
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr