obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Svolného osud vede, vzpurného vleče."
Seneca
obr
obr počet přístupů: 2915346 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39470 příspěvků, 5737 autorů a 390230 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Ukradli nám zvoneček ::

 redaktor čuk publikováno: 22.12.2014, 12:06  
Text napsaný jako rychlovka. Jeden z příběhů Sněhurky a sedm trpaslíků.
 

Cililink, cililink, zní nad vysokou luční travou v pohádkové krajině.
Co to je? Inu, to přece zvoní stříbrný zvoneček!
Kde se tady vzal? Nevíte? Ale Sněhurka to ví. Stojí před lesní chaloupkou a čeká na průvod trpaslíků – permoníků, kteří se vracejí domů po práci ve stříbrných dolech.
Jdou mezi stébly trav po pěšince, v zástupu jako husičky a zvoní si.

A Sněhurka také ví proč zvoní: no přece, aby Sněhurce oznámili, že už jdou, aby v jídelně připravila na společný stůl dobré papáníčko. Ale Sněhurka se na sebe zaškaredí. Takoví hladovci přece nejsou, to by ji Šmudla rázem opravil: zvoním z radosti, že jsme na světě, že máme za sebou kus práce, a že je všude okolo hezky. A hlavně dávám znamení broučkům a tvorečkům na pěšině v trávě, kterou kráčíme, aby laskavě ustoupili z cesty, abychom někoho nezašlápli.

Ano, už jsou tady, vycházejí z pěšinky, inu jako husičky, štěbetaví a rozesmátí, Šmudla v čele zvoní a zvoní, a všichni už napřahují náruče, aby Sněhurku objali.

Druhý den Sněhurka marně čeká na radostné cililink. Kdepak se ti hoši jenom zdrželi? Hluboká vráska se jí dělá na bělostném čele. Pohlédne tam, kde pěšinka vybíhá z vysoké trávy na malý kousek posekané loučky.
Už jsou tady! Ale jak to jdou? Nikde žádný zvoneček. Hlavy mají skloněné, plíží se jako stařečci a slzy jim tečou po tvářích a tvoří černé stroužky. Co se stalo mým milovaným trpaslíčkům?
Dlouho, předlouho, je musela Sněhurka utěšovat. Musela s nimi šups do sprchy. To černé a slzavé vody odteklo!
Teprve po moučníku s jahodami se Prófa rozhovořil, ještě trochu přerývaně, s bolestí v hlase.

„Jdeme si vesele pěšinkou, když tu se objeví vysoká bota a v ní hromotlucký člověk a hned křičí:
‚Co to tady vyvádíte za rámus? Vždyť plašíte zvěř? Honem sem dejte zvonek. My, ochránci přírody a ekologové vám jej zabavujeme.´
Já na to: ‚Nezabavujete, ukradli jste nám náš milý zvoneček, pane Blbejmane.´
‚Odkud víš, jak se jmenuju? Mlč ty skrčku, nebo tě zašlápnu.‘
Takže jsme museli jít bez zvonění.“

Po těch slovech se všichni trpaslíci zasmušili. Nyní už čistý Šmudla dodal: „Pak ten zlý člověk odešel, pošlapal trávu a mnoho broučků a mravenečků těžkou botou zašlápl a zabil. Zlejman jeden!“

Sněhurka si také zavzlykla, hned se však rozčílila: do naší pohádkové krajiny smí jen princ a to ještě musí jeho kůň našlapovat opatrně, aby ani stéblo trávy nezlomil. Ale pak jako chytrá hlavička si věděla rady. Pošeptala trpaslíčkům co mají druhý den udělat. A oni to také udělali.

Trpaslíci jdou pěšinkou z práce, zvoneček nemají a proto nezvoní, avšak nad stébly trav se line lahodná melodie jako ze stříbrné flétny, jako píseň, kterou si zpívají za nocí víly při úplňku měsíce. Tuhle hudbu onen hromotlucký člověk neuslyší. Sněhurka ano, má přece pro zvuky vytříbená ouška. A už k chaloupce vycházejí naši trpaslíci, každý má ke rtům přiloženou flétničku zkroucenou z listů ostřice a hraje, všichni hrají až se jim tváře nadouvají a pestrobarevné úbory na nich vlají a tleskají do rytmu.

Co však s tím zlým člověkem, co si říká „my“, vydává se za ochránce přírody a ničí vše, kam stoupne? A je to Blbejman a Zlejman dohromady. Ta dvě jména přece k sobě patří!
Copak bude, když znovu přijde na kradačskou kontrolu? Trpaslíci si poradili. Jako zkušení horníci vyhloubili na cestě, kudy by jejich nepřítel přišel, hlubokou jámu. Načež poprosili mravence o službu. Nakonec jámu zakryli travou a listím.
A onen člověk, když se na trpaslíky znovu chystal, do jámy spadl a než se z ní vyhrabal, měl tělo samý svědivý pupínek.

Od té dob se do naší pohádkové krajiny neodvážil a trpaslíci - permoníci měli pokoj. Dokonce i nový zvoneček si opatřili. Šmudla na něj zvoní, ostatní ke zvonění hrají na flétničky. A Sněhurka si prozpěvuje. To teprve byla muzika, přímo božská! Slyšíte ji? Možná někdy ve spánku k vám do snů zabloudí.


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 4 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 9 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 14 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 maja52 26.12.2014, 1:03:02 Odpovědět 
   Krásná pohádka. S trochou zpoždění skládám poklonu. Ahojky.
 Lišče 23.12.2014, 19:10:59 Odpovědět 
   Pozdrav z nory :)

Hodím sem to, co v rychlovce, ať je to rychlé. Ale líbí se mi to pořád stejně. V tvých textech je stále co objevovat.

Dovádivě pohádkově laděná Sněhurkovská verze, nebo spíše fanfikce. Ono s tím zvoněním kvůli broučkům, hmyzáčkům, to znám odněkud z Asie, snad z Indie? Líbila se mi hravost, která se odráží ve volbě slov i pojmenování postav, které ze Sněhurky neznáme. Velmi pozitivně laděné vyprávění.
 ze dne 23.12.2014, 20:29:45  
   čuk: Díky za přečtení. Chtěl jsem napsat něco pro děti a hravé čtenáře. A taky: člověk dnešního typu by neměl do pohádky vstupovat, bývá příliš pragmatický.
 Adam Javorka 23.12.2014, 15:32:38 Odpovědět 
   Jirko, zdravím ťa! Jej, potešil si ma a to zvončekom, takže ti prajem nádherné vianoce a príjemný Nový rok!!!
 ze dne 23.12.2014, 17:00:43  
   čuk: Děkuji. Někdy ten zvoneček slyším, ale je to bohužel zvonění dané sklerózou v uchu. Tak Ti přeji Vánoce plné klidu a pohody.
 Pelion 23.12.2014, 11:44:51 Odpovědět 
   Zdravím, čuku.
Rychlou miniaturku vidím tak, že není ekolog jako ekolog a někteří tzv. "ochránci přírody" nadělají více škody než-li užitku. Zabaleno v pohádkovém závoji - líbilo se mi.
Hezké svátky přeji
Pelion
 ze dne 23.12.2014, 16:59:11  
   čuk: Díky. To, že se tam objevil ekolog jen podle jména se mi tam projevilo až později. Přece jen jsou lidé do pohádkového světa dost neurvalí (vyjma klaďáků princů.
 Šíma 22.12.2014, 12:24:40 Odpovědět 
   Hezky pohádková rychlovka, čuku! Zlejman! ;-))) Dobrý konec vše jistí, trpaslíci a permoníci mi vesele běhají po klávesnici a chechtají se. Sněhurce přeji dlouhé žití a snad se v té pohádkové zemi všichni jednou sejdeme!

šíma (hříbek)
 ze dne 22.12.2014, 14:50:46  
   čuk: Děkuji zas koment. Ty jsi Dobrejman a Pilnejman.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Posel smrti VII...
Lukaskon
Červánky a chla...
Gilbert Cunninghamm
Tepání
tuky
obr
obr obr obr
obr

Štatlař slopal s cajzlama
Stín
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr