obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"V knize osudu jsme všichni zapsáni v jednom verši."
William Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2915544 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39810 příspěvků, 5772 autorů a 391771 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Con los Colegas - 13. kapitola/III. část ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Con los colegas
 autor Wheelies Devotee publikováno: 30.12.2014, 8:04  
Dnešní díl je poněkud kratší, nicméně velmi důležitý pro celý následující děj.
 

III.
Byl jsem už skoro vzhůru v polospánku, přemýšlel jsem a poslouchal přes otevřené okno mého kdysi dětského pokoje ze zahrady doléhající štěbetání přímo řvoucích ptáků. Stále jsem však měl zavřené oči a hověl jsem si. Pod nos mi proudil svěží venkovský ranní vzduch.
Vzbudila se Veronika. Ucítil jsem, jak se zavrtěla.
„Dobré ráno Veru.“
„Ahoj,“ pozdravili jsme se navzájem a políbili se.
Byli jsme otočení k sobě, drželi se za ruce a koukali si do očí.
„Ještě se mi nechce vstávat,“ řekla Veronika a já s ní souhlasil.
„Budeme se ještě chvíli válet,“ pravil jsem a zívl si.
„Ručičky moje, nožičky moje, jestlipak víte, co děláme. Válíme se!“ citovala Veronika výrok z pohádky Tři veteráni.
„Máš-li kudlu v zádech, tak si lehni na břicho,“ pokračoval jsem s další hláškou z této pohádky.
„Kucííí, já mám frňákovník!!“ – „Kde sis to uhnal?“ – „Vyrazilo se mi to po jabkách,“ citovala Veronika a smála se.

Po nějaké době jsem se podíval na budík, bylo půl desátý.
„No, budem vstávat ne?“
„Ano, chceme přece jet na Seč. Na koupačku.“
„Tak tak, vstávat madam!“ rozkázal jsem ze srandy.
„Počkej!!“ Hele, podívej. Já dnes jen tak nevstanu. Kde mám vozík?“
„To teda nevím, nechávala sis ho včera večer tady u postele ne?“
„Kde jinde, asi…?!“ řekla a já se podrbal na hlavě.
„Někdo si tady s nás musí dělat šprťouchlata,“ řekl jsem a šel se po vozíku podívat.
Prošel jsem celý dům, vozík nikde, ani na terase.
„Ahoj mami, nevíš prosím tě, kde má Veronika vozík?“ zeptal jsem se, když jsem se dostal do kuchyně.
„Čau, jak to mám prosím tě vědět? To snad musí vědět Veronika, dyť ona se bez něj snad nikam nehne…“
„No, Veronika si ho pochopitelně nechávala večer u postele. Ale není tam.“
„Ondra…!“ řekl jsem a šel k jeho pokoji.
„Asi máš pravdu, choval se včera tak divně, nedivila bych se, ale zase není doma… Šel pryč asi před hodinou.“
„Já ho přetrhnu jak hada, kam ho kurva dal!“ rozčílil jsem…
„Co se tady rozkřikuješ?“ slyšel mé rozhořčení taťka sledující v obýváku televizi.
„Ondra Veronice někam schoval přes noc vozík.“
„Cože? To snad nemyslí vážně.“
„Evidentně ano.“
„Co se děje Matěji?“ volala na mě z pokoje Veronika.
„Asi Ondra ho někam schoval. Už mu volám.“

„Co je?“ ozvalo se na druhém konci telefonního spojení.
„Máš ještě tu drzost, zeptat se, co je? Kam jsi schoval ten vozík?“
„Jak víš, že jsem to byl já?“
„Kdo jinej kurva? Kde je?“
„Ať si ta mrzačka najde nohy sama.“
„Ty hajzle!“
„Nadávej si mi, jak chceš. Vždycky si mi říkal, co je na světě bezva holek a pak sbalíš takovouhle.“
„A co je tobě do toho? To je snad moje věc, ty kreténe. Řekni mi už, kde je ten vozík.“
„Neřeknu,“ bylo poslední slovo, které mi Ondra řekl do telefonu, pak zavěsil.“

„Já se po něm půjdu podívat, snad ho schoval někde na zahradě, v kůlně, na půdě nebo ve stodole,“ řekl taťka a já šel za Veronikou, která na mě zoufale volala.“
„Copak je?“
„Potřebuju nutně na záchod, odnes mě tam prosím.“
„Jasně a neboj, táta už ho hledá, půjdu mu pak pomoci.“
Pak jsem Veroniku posadil v obýváku do křesla a šel ven, tátovi pomoci hledat vozík.
S ukrytím vozíku si dal brácha vážně záležet, vozík jsme našli až po zhruba dvaceti minutách pod haraburdím v kůlně. Nebyl nijak poškozený a mně se ulevilo. Rychle jsem jej zavezl Veronice do obýváku, a když mě viděla s vozíkem ve dveřích, rozzářili se jí oči a byla šťastná. Nedivil jsem se, musel to pro ní být strašný pocit bezmoci, jako kdyby zdravý člověk přišel zničehonic o nohy. Veronika si přesedla na vozík a odjela do pokoje, kde se konečně oblékla a upravila pro další letní den.

„Co když to zítra udělá zase? Mám tady u vás hrozně blbej pocit. Jako, když tu jsem nežádoucí. Opravdu se bojím zítřejšího rána,“ řekla mi pak stranou v soukromí Veronika.
„Nežádoucí tu určitě nejsi, našim se líbíš, jsi jim sympatická a brácha, ten ti může bejt ukradenej a neboj, něco na něj vymyslíme,“ utěšil jsem Veroniku a společně jsme si užili den u vody a celý zbytek dovolené.
Ondra se už po celý zbytek našeho pobytu v Míčově o žádnou podobnou lumpárnu nepokusil, a i kdyby se býval pokusil, zavedli jsme potřebná opatření v podobě kýble s vodou zavěšeného nad dveřmi do pokoje.
Ondra si k Veronice za celou dobu cestu nenašel a stále se s ní nebavil. Odtažitý byl i ke mně.

Ráno v den odjezdu jsem našel za stěračem vzkaz od něj, on už byl dávno zase někde venku. Ve vzkazu stálo:
„Brácho, fakt jsem si nemyslel, že se jednou zamiluješ do takového chromýho postížence a budeš s ní žít. Že nebudeš s mojí švagrovou chodit, ale jezdit. Kde je ten brácha, kterej mi furt vyprávěl o holkách, o tom, jak se holky balej a podobně. Byl jsi v mých očích zkušenej brácha. Kam se poděl? Bylo mi to jasný už dávno, že musíš bejt jinej, když jsi byl takovou dobu s každou holkou jen kamarád, že je někde chyba. Co třeba Jana? Vážně tě nechtěla? Proč jste se vlastně rozešli s Danielou? Tu jsem měl fakt rád. Je to tvoje věc, ale já nikdy takovouhle za švagrovou akceptovat nebudu. Je to tvoje věc, ale nechtěj po mně, abych se s ní bavil a vycházel s ní. Vynech mě z toho.“
Tímto vzkazem jsem byl šokován a pochopil jsem z něho, že se nejedná jen o puberťácké bezduché tlachání, ale o procítěný projev zklamání. Nevěděl jsem ovšem, proč na tom Ondrovi tak záleží a proč vlastně Veroniku odsuzuje tak, jakoby to snad ani nebyla ženská. Proč vytahuje mé staré lásky…
Na druhou stranu jsem si uvědomil, že částečně má pravdu. Skutečně jsem se někdy vytahoval a choval jsem se, že můžu mít na každém prstu jednu, i když to nikdy nebyla pravda a uvnitř jsem byl osamělý chudák toužící po lásce. Vytahoval jsem se a pak jsem skončil s vozíčkářkou, tak to zřejmě myslí, nechápe však, že je to normální holka, a že handicap z ní nedělá méněcenného člověka, méněcennou ženu.
Veronice jsem vzkaz neukázal, schoval jsem si jej a řekl jsem si, že se s Ondrou někdy sejdu a promluvím si s ním o tom jako chlap s chlapem mezi čtyřma očima.


 celkové hodnocení autora: 74.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 10 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 30.12.2014, 8:03:22 Odpovědět 
   Konečně se objevil nesoucitný, opovržlivý a nemilosrdný názor, byť vlastně pragmatický. O to na hrdinu působivější, proto, že nositel tohoto názoru je hrdinův bratr. tedy člověk blízký. Zdá se, že cukrování nebude stačit a do hrdiny byl pravděpodobně zaset červíček pochyb. Jsem zvědav k jakému vývoji situace dojde, k jakému duševnímu vývoji hrdinovu, jak se utuží (nebo rozlámou?) vzájemná pouta. Doufám, že se autor vyhne nabízejícímu se řešení (které nebudu prozrazovat), a nevsadí jen na čestnost chování.
 ze dne 02.01.2015, 0:04:28  
   Wheelies Devotee: Díky. No po pravdě i ja jsem rad, že už se ubírám směrem k nějakýmu poradnymu ději.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
Jurko Lojić - P...
Lojek
Kamarád k dopis...
Panano Nymni
Severský lov
Lester
obr
obr obr obr
obr

Štěstíčko v pyžamu
Radher
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr