obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Sen je sůl bez chleba."
Ramón Gómez de la Serna
obr
obr počet přístupů: 2915355 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39483 příspěvků, 5738 autorů a 390302 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Pes a vlci ::

 redaktor čuk publikováno: 31.12.2014, 18:06  
Rychlovka na téma Pes bez pána s otázkou: kde bychom byli bez svého pána či Pána.
 

Bylo jednou jedno království. Nejmladší princ Bořivoj zde žil, jsa celkem k ničemu. Byl totiž posedlý lovem zvěře. Sám na bělouši Blaníkovi a se svým ohařem Batulem vyrážel do okolních hlubokých lesů. Lovil, lovil, ale nikdy nic neulovil. Třásla se mu totiž ruka a šilhal. Doma pak bezostyšně vykládal, že své bohaté úlovky rozdával pocestným.

Tu ho napadlo: zajedu hluboko do neprozkoumaných hvozdů, kde není zvěř ještě vychytralá a postojí mi pro ránu. Nebyl to dobrý nápad. Zajel, bloudil až zabloudil. Nikde zvěř, jen divočina stromů, stále hustších a hustších. Batul mu v hledání cesty zpět nepomohl, neměl patřičný stopařský čich.
Náhle se les rozestoupil a princ vyjel na mýtinu. Zde si odpočinu, řekl si. Jeho radost netrvala dlouho. Kolem mýtiny v houští zasvítily nesčetné vlčí oči.
Pes Batul naježil srst, stoupl si před koníka Blaniká a vycenil zuby. Připravil se k nerovnému boji.

Tu z houštiny vyšel mohutný šedý vlk, náčelník smečky zvaný Velek a zastavil se sedm kroku před princem. Přestal se smát té psí pošetilosti a výhružně zavrčel:
“Co brousíš v mém teritoriu, nevíš, že každého vetřelce roztrhám a sežeru?”
“Nevím,” a princ se ještě vice třásl strachy.
Chvíli bylo ticho. Pak prince napadla spásná myšlenka:
“ Můj pes, rváč Batul, bude s tebou bojovat. Pokud tě nezakousne, pocuchá ti alespoň srst. Máš to zapotřebí? Domluvím Batulovi, poslouchá mě na slovo, a on se ti vzdá jako beránek. Ty mě na oplátku pustíš a ukážeš mi kudy se obrátit k domovu.“
Vlci byli v tu chvíli nažraní po úspěšném lovu a tak Velek svolil k tomuto výměnnému obchodu.
„Máš pravdu, věrnost sama o sobě tě, milý princi, nezachrání.“
Ukázal Blaníkovi cestu a poučil ho, jak se má řídit podle mechu a lišejníků na stromech.

Poslušný Batul zůstal uprostřed mýtiny sám. Sledoval odjíždějícího prince smutným očima opuštěnce, v kterých se zračila vyčítavá otázka: proč jsi mě opustil? Krátce avšak opakovaně usedavě vyl a čekal co bude.
Vůdce vlčí smečky se však projevil jako nezištný psomil.
„Jsi přece, Batule, náš příbuzný. Budeš žít v mém společenství. Já se stanu tvým novým pánem a přítelem. Uznej, tebou milovaný princ tě zde nechal na holičkách, a ty jako pes domácí nemůžeš žít bez pána. Pes bez pána? To by byla pěkná blbost. Trápil by ses, až by ses utrápil. Zvlčil bys neřízeně, takhle zvlčíš pod mým dohledem. A co najdeš nové svobody v těchto nádherných lesích! Za ni se však platí: poslušností silnějšímu.”

Batul tenhle důvod přijal, uznal vlčí nadvládu, co mu vlastně zbývalo?
I kdyby byl osvobozen, domů by nikdy netrefil. Věděl, že se návratu svého pána nedočká. Neměl povahu až do hrobu věrného legendárního japonského psa Hačiko. A s princem se až tak moc nemilovali.

Ostatní vlci se k Batulovi chovali džentlmensky. Pomalu ale jistě ho opouštěl smutek a sžíval se s novými přáteli. Závodil s nimi v běhu, učil je aportovat a hrát si se spadanými šiškami jako s míčem. I lovit se učil, ale nenaučil. Vzpomínka na bývalého pána Bořivoje v Batulově srdci bledla až vybledla. Batul se měl, celkem vzato, dobře. Řízená svoboda ve smečce se mu zalíbila. Nikdy nepatřil k demokratům, a tak místo monarchie začal uctívat smečkarchii.

A co princ Bořivoj? Trápilo ho špatné svědomí, ale neutrápilo. Pochopil právo silnějšího a po odchodu bratrů do světa a následném umrtí otce krále začal vládnout pevnou a krutou rukou. Jeho šilhavé oči byly pověstně zlověstné. Ne nadarmo se mu říkalo, že zvlčil a že platí: člověk člověku vlkem. V tom se lidé zmýlili. Neznali totiž partu pána lesů Veleka.
Jeho vlci se po chmurné zkušenosti s princem drželi od lidí ještě víc a co nejdál. Velek jim stále kladl na srdce: se zbabělými nebojujeme a polidštit se, no pfuj. Nebudeme následovat nechvalně známých příkladů: lidských prarodičů opic a lidských služebníků psů.


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 7 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 23 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 27 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 aegitalos 27.01.2015, 9:58:44 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: aegitalos ze dne 26.01.2015, 10:13:57

   To áno.
 aegitalos 26.01.2015, 10:13:57 Odpovědět 
   Bájka o zlom princovi a neskôr kráľovi. Dnes má paralelu v zlých vedúcich, riaditeľoch a finančníkoch. Ich pohnútky k činom sú z diaľky nepochopiteľné, ako je pre poddaných nepochopiteľné správanie sa ich monarchu. Človek by neraz radšej zvlčil, než sa nechal týrať.
 ze dne 26.01.2015, 11:40:32  
   čuk: Díky za zamyšlení. V povídce šlo spíš o zradu přítele - což ovšem je dnes běžné mezi politiky
 Apolenka 05.01.2015, 18:39:56 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Apolenka ze dne 03.01.2015, 9:10:05

   Ahoj Šimíku, i u nás se žije s pejsky. Taky jsem je měla od dětství (i v Praze). Abys mi rozuměl, já tento příběh nevidím jako smutkobolný, ale nepřijde mi ani veselý. Pohled na "lidskou smečku" zde není zrovna lichotivý.

A ještě jedna věc: Myslím si, že psi na své pány (byť i nedobré) neumí zapomenout... mají to ve svých pudech. A to zas bylo pro čuka, kterého také hezky zdravím.
 ze dne 26.01.2015, 11:38:39  
   čuk: Děkuji za přečtení a připomínky. V seriálu o Rexovi si přivykl na druhého pána. Ale trvalo to.
 Lišče 03.01.2015, 16:43:53 Odpovědět 
   Pozdrav z nory :)

Co mě při čtení tohoto příběhu nejvíce razilo do očí byl tzv. záběr kamer.

První byl zcela jasný a vše se točilo kolem prince Bořivoje, jež je navozeno v takovou pohádkově laděnou atmosféru i výrazovost. Přičemž je vyobrazen dosti nelibě vůči čtenáři, který jej může mít i tendence litovat.

Do toho vstoupí konfrontace a v očích čtenářů utrpí princ Bořivoj další ránu a už jej nelitují. Nyní už litují ohaře Batula. Na kterého se i nyní zaměří kamera příběhu a i když to zdánlivě vypadá, že se dostal jakoby z louže pod okap, tak z toho vyvázne lépe než by čekal. Z čehož si lze brát i poučení.

A v závěru se kamera oddálí a poukáže jak na prince Bořivoje tak na vlčí smečku. Která se paradoxně chová lépe, ale hlavně přirozeně v rámci svého teritoria. Zatímco princ Bořivoj dostává v očích čtenářích třetí ránu a i ti, kteří ho mohli ještě zkusit obhajovat nad ním zlomí hůl.

Jenže nejlepší na tom všem je, že to nepoukazuje na zkaženost samotného Bořivoje, ale na to jakou roli měl ve světě, jak se sním zacházelo, tak on i zacházel a svým způsobem si jej k té krutosti vlastně vychovali a to už na základě všech tří ran, které jsem zmínil. Lítost, opuštění a moc. Těžká kombinace pro lidskou duši, pokud není člověk veden k tomu aby se s touto trojící dokázal slušně vyrovnat a žít.

Kdežto Batul, který mohl zvolit také špatnou cestu. Jenže byl veden, aby i ve své opuštěnosti, i přes to, že se nad ním vůdce vlků slitoval a i přesto že v rámci smečky získal nějakou svou roli. Stal se jedním z nich, nenabyl dojmu, že je něco víc, nebo něco míň.

Tolik mé liščí brumlání nad tímto textem. :)
 ze dne 04.01.2015, 6:15:47  
   čuk: Pozdrav nory je velmi trefný a hluboce napsaný. Tak to bylo zamýšleno. Našel jsi v textu negativní i pozitivní momenty, zvraty v životě, otázku svědomí ve dvou provedeních, i skrytou úvahu o svobodě. Je to do určité míry pohádka, ale s dobrým koncem pro dobré. Díky
 Apolenka 03.01.2015, 9:10:05 Odpovědět 
   Asi dnes nemám smavou náladu, neb text se mi nejeví úsměvný, jak Šíma píše. Trochu přemýšlím, zda máš, nebo jsi někdy měl psa. Byla jsem na saspi krátce, když v próze někomu vyšlo oznámení o úmrtí psa. Dala jsem si práci to najít - myslela jsem, že to byl tvůj pejsek. Nebyl, byl to pes Albirea. Nicméně tvá tvorba je naplněna vnímavým citem i k němým tvorům. Povídka se mi moc líbí právě (ale nejen) pro ten cit. Přeji hezký den.
 ze dne 04.01.2015, 12:25:58  
   Šíma: Ahoooj.

U nás pejska máme, vlastně míváme pejsky od mého dětství a před tím, než jsem přišel na svět naši taky měli prý psa... Já vidím příběh (i poentu) v docela pozitivním světle. Přeci jen, ať už se lidé k pejskům chovají jakkoliv, zde jsou osudy našeho blechatého hrdiny popsány pozitivně a hlavně s nadsázkou a minimálně s nadhledem a lehkým humorem. Toho páníčka bych kousl do zadku! ;-)
 ze dne 03.01.2015, 14:41:47  
   čuk: Neměl jsem psa. Díky za pochopení textu a hodnocení. Není to úsměvné, byť má happy end (pes se neutrápil steskem neb mu vlčí parta pomohla - anebo se ozvala krev jeho předků). V seriálu Komisař Rex je v jednom dílu postiženo chování psa Rexe, jemuž zabili pána - a Rex překonal velký smutek (ovšem nevíme, zda to byla pravda).
 florian 02.01.2015, 15:05:08 Odpovědět 
   Ojoj, to je dost silná kává, řekl bych přímo píchanec do vlastních řad :)
Napadlo mě, že by se v tomto případě dalo kapku pozměnit tebou použité, na "vlk vlku charakterním psem" :)))))
 ze dne 03.01.2015, 14:36:06  
   čuk: Snažil jsem se, aby tam byla malá úvaha o svobodě a moci (zlých vládcích),
 obaleč 02.01.2015, 9:52:04 Odpovědět 
   Můj syn mě naučil mít ráda psy a tvá povídka pohádková mi to připomenula:-) Ahoj Jiří.
 ze dne 03.01.2015, 14:34:09  
   čuk: Děkuji za přečtení. Pokud povídka připomněla něco hezkého, splnila svůj účel.
 maja52 31.12.2014, 23:15:56 Odpovědět 
   Povídka se mi líbí a jsem ráda, že Batul nestrádá a našel krásnou svobodu. Zdravím tě, Jirko.
 ze dne 01.01.2015, 8:51:18  
   čuk: Děkuji ti za přízeň, a za Batula i za soucit. Také tě zdravím a přeji pohodu nejen tobě, ale i tvé poezii.
 Adam Javorka 31.12.2014, 21:56:41 Odpovědět 
   čuku, také milé a príjemne čítanie akoby bájky a preto si získal za 1.
 ze dne 01.01.2015, 8:47:15  
   čuk: Velmi ti děkuji za přečtení i to, že se ti příběh nezná příliš jednoduchý - ale fakt: je to do jisté míry bajka.
 Samuel W. Tasanowski 31.12.2014, 19:14:26 Odpovědět 
   Jestli mám rád nějaká zvířata víc než psy tak jsou to vlci. zde se mi dostalo obojího a za to jsem vděčný. krásný a poučný příběh, jehož přečtením strávíte pouhou chvíli, ale ve vzpomínkách vám zůstane na dlouho :-)
 ze dne 01.01.2015, 8:42:53  
   čuk: Díky. Může si přát píšící něco víc o svém textu než jsi napsal?
 Šíma 31.12.2014, 18:34:47 Odpovědět 
   Zdravím, čuku.

Líbilo, úsměvný text, který se tváří i jako bajka, ale je něčím víc! ;-)

Hříbek Šíma
 ze dne 01.01.2015, 11:20:20  
   Šíma: čuku, ne všechny houby a hříbci jsou k jídlu! :-P Ještě by ze mne mohl být někdo otrávený... ;-))) (viz muchomůrka, či co vlastně jsem)
 ze dne 01.01.2015, 8:41:33  
   čuk: Já tě taky zdravím, Šimi. Ve svém glose máš pravdu, což mě těší, že se ti líbila. Velmi dlouho jsem však rozmýšlel, jestli má jít princ na lov nebo na houby.)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Lorth
(20.11.2019, 00:25)
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
obr
obr obr obr
obr
Piková královna...
checkean
Evropa 2055
Haisenberg
MEDZI NAMI
Adam Javorka
obr
obr obr obr
obr

Dobrou noc...
Jean Larycu
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr