obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je odvaha, která se nebojí ničeho na světě."
Buddha
obr
obr počet přístupů: 2915578 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39857 příspěvků, 5778 autorů a 391973 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Smíření ::

 autor Samuel W. Tasanowski publikováno: 01.01.2015, 23:08  
Krátká mini povídka staršího data, obsahu však stále aktuálního
 

Pohřby jsem nikdy neměl v lásce. Tedy, kdo ano, že? Kdykoliv jsem mohl, raději jsem se tomuto poslednímu rozloučení vyhnul. Už tak je hrozné, když víte, že ten dotyčný zemřel. Pokud to byl někdo, koho jste znali a na kom vám záleželo, měli jste ho rádi nebo dokonce milovali, bylo to mnohem těžší.
V tomto případě jsem však couvnout nemohl. Byl jsem mezi prvními, kdo přišel. Stál jsem bokem a sledoval lidi, přicházející postupně do síně. Nikdo mi nevěnoval ani pohled a já se jim nedivil. Nebýt mě, nikdo z nich zde být nemusel. Ani já ne.
Rodina zemřelého přišla mezi posledními. Měl jsem obrovskou chuť jít za nimi a něco jim říct. Cokoliv. Že mě to mrzí, že jsem to tak nechtěl. Ale stud a obavy mi nedovolily udělat jediný krok. Navíc by to bylo k ničemu, neboť by mi stejně ani nenaslouchali.
Když byli vevnitř všichni, počkal kněz pár minut, než se všichni usadí a uklidní. Poté začal zhruba patnácti minutový monolog, rekapitulující život mrtvého. Během něj se několik z přítomných, samé ženy, rozplakalo.
Nepřipadalo mi, že by nebožtík prožil kdovíjak bohatý život. Věděl jsem, že některé události si kněz vymyslel, aby dodal vyprávění trochu lesku. O mrtvých jen dobře, že?
Na závěr obřadu začala z reproduktorů hrát nebožtíkova oblíbená píseň. Mnoho očí v tu chvíli nezůstalo suchých. I mě se při poslechu té známé hudby sevřelo srdce úzkostí. Nebo jsem si to aspoň namlouval. Pocit viny ve mně narůstal s každým dalším okamžikem. Nevěděl jsem, zda-li vůbec vydržím až do konce. Když píseň dohrála, stál jsem stále na okraji sálu. Kněz ještě naposledy požehnal duši mrtvého a poodstoupil, aby se mohlo procesí pozůstalých naposledy rozloučit s tělem mladého muže v rakvi.
Stál jsem na konci dlouhé řady a čekal, až na mě dojde řada. Nějakou chvíli to trvalo a já ten čas využil tím, abych znovu přemýšlel o tom okamžiku, který změnil můj a jeho život. I když již bylo pozdě na to, vrátit čas zpět, chtěl jsem aspoň nalézt jeden jediný důvod, který by obhájil můj čin. Když jsem však předstoupil před rakev, musel jsem s lítostí přiznat, že mi nic vhodného nepřišlo na mysl.
K tomu, abych pohlédl do tváře toho, jenž změnil celou moji budoucnost, mi zbývalo jen pár kroků. Byly to ty nejtěžší kroky v mém životě. Jakoby mne držela mocná neznámá síla, nutící mě bojovat o každý centimetr. S vypětím sil jsem došel až před rakev a nahlédl dovnitř. Čekal jsem, že mě ten pohled nějak zasáhne, ale jediné, co jsem cítil, bylo smíření.
Ostatně, přeci jen jsem měl dost času připravit se pohlédnout do své vlastní tváře.


 celkové hodnocení autora: 95.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.3 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 7 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 19 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 lada34 08.01.2015, 10:23:52 Odpovědět 
   Moc dobré. Myslím jedna z nejlepších věcí co jsem v poslední době četl. Klobouk dolů.
 Lišče 03.01.2015, 17:28:53 Odpovědět 
   Pozdrav z nory :)

Pro mě celkem jasná zpověď zpytujícího se vědomí, které si je zcela vědomo svého stavu. Což je patrné z jeho myšlenek, které jen neprozrazují nic navíc. Celé to je od začátku do konce smiřování se s tím stavem a takové poslední rozloučení se svou pozemskou existencí.

Stylově mi to, ale úplně nesedělo vůči předchozímu dílku. V minulém vyprávění jsi nasadil stylově vyšší laťku. Tohle je navíc trošku odlišné od předchozích zde uveřejněných děl, je to spíše taková pocitovka. Jenže na čtenáře opět není emoční nadělení přenášeno na čtenáře v takové formě, aby ta poslední dvě slova textu měla silnější efekt.

Jak to vypadá z prozatímních reakcí ostatních čtenářů, jsou spíše zmatení, nežli, že by byli vtaženi do té tryzny volné duše. A nebo jen neschopnost přijmout to, že by to bylo možné takto. Což už je opět na osobních preferencích každého čtenáře :)
 ze dne 04.01.2015, 12:16:08  
   Samuel W. Tasanowski: tak jako je pohled na smrt u každého člověka individuální, stejně měla zapůsobit i tahle povídka. nešlo tady ani tak o to, co jsem tím myslel, jako o zamyšlení se čtenáře samotného. ze všech komentářů jsi právě ty nejblíž tomu "odhalení", čemuž se ostatně nedivím :-) jak je uvedeno výše, jedná se o starší povídku, je tedy stylově a povahově jiná než ty novější. takže díky za komentář - myslím, že poslouží jako dobrá odpověď ostatním hodnotícím :-)
 jaryn 03.01.2015, 8:47:28 Odpovědět 
   Měl bych to asi trochu upřesnit: myslím si totiž, že kdyby "náš" hrdina uviděl v rakvi sám sebe, muselo by u něj dojít spíše k šoku než k nějakému smíření.
 florian 02.01.2015, 15:37:14 Odpovědět 
   Aniž jsem četl Šímův komentář, napadlo mě totéž, co jeho, a tak to také beru.
Ale délka mně přijde akorát; zda se nedalo napsat něco trochu jinak (pokud se to ovšem nechtělo vědomě právě a jen takto, poněkud znějasněle, zamlženě), to je věc k autorově zamyšlení. Mně se miniatura zamlouvá.
 jaryn 02.01.2015, 12:07:53 Odpovědět 
   Hmmm... ať byl hrdina povídky, kdo chtěl, pořád mi tu trčí otázka: co vlastně provedl? resp. v čem spočívá ono smíření? Možná že kolega Šíma našel klíč, ovšem ani ten by problém vlastně vůbec neobjasnil...
 Šíma 01.01.2015, 23:07:47 Odpovědět 
   Zdravím.

Krátká povídka, napsaná docela čtivým stylem. Při pročítání jsem si říkal, co že náš hrdina vlastně provedl. Ani zmínka o tom, že o něj nejevil nikdo zájem, mne zatím nevyvedla z míry, až s posledními řádky (viz poslední odstavec) mne mé druhé já koplo a zeptalo se, co kdyby šlo o ducha zemřelého, který navštívil svůj vlastní pohřeb?

Ale jak mohl zavinit svou vlastní smrt? Šlo o sebevraha nebo neopatrného člověka, pokud si tu smrt opravdu přivodil sám? To už vyprávění neuvádí... Řekněme, že mi tu ještě něco chybí, a přestože nechci tvrdit, že jsem věděl (či tušil) jak to celé dopadne kupříkladu již od samotné poloviny vyprávění, musím napsat, že by mohly být popisy více barvitější, jít více do hloubky, aby onen konec (samotná pointa) více vynikl... Možná jsem příliš náročným čtenářem, možná jsem se na kratičký okamžik zamyslel nad tím, že by tento text mohl být prologem k něčemu mnohem delšímu (s čím kupříkladu jako autor vůbec nepočítáš).

Hezký večer a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Iriska
(1.7.2020, 12:30)
Tala
(25.6.2020, 10:23)
crook
(24.6.2020, 21:22)
Dany
(21.6.2020, 15:45)
obr
obr obr obr
obr
*
Drowned Girl
Ztracená - Epil...
Trenz
Třiadvacátého d...
alder
obr
obr obr obr
obr

Snívanie
Soulmate
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr