obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád."
Elbert Hubbard
obr
obr počet přístupů: 2915928 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5841 autorů a 393365 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Posel smrti VIII: XXVI - Chlouba Adrasu ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Posel smrti VIII - Lovkyně
 autor Lukaskon publikováno: 11.01.2015, 13:31  
Zatímco Kasumi a Parvati mají svá trable, Sakuru čeká návštěva Lilith. Podaří se Japonce přesvědčit démonku, aby jí stvořila kamarádku, která existuje jen na stránkách knihy?
 

Sakura :)

„A bude to všechno?“ ptal se mě prodavač a zpod pultu vytahoval igelitovou tašku s logem knihkupectví.
„Jo,“ odvětila jsem a zaplatila sumu čítající čtyřiadvacet liber.
„Taky jsem to četl…“ řekl prodavač, vložil knihy do tašky a pak zakroutil hlavou. „Ale mám radši věrohodnější fantasy.“
„Věrohodnější fantasy?“ divila jsem se. „To je když rasu trpaslíků nahrazuje armáda liliputů?“
„Eh, ne, takhle jsem to nemyslel. Nechci vám prozrazovat děj dopředu, ale asi víte, že hlavní postavou je proslulá a nepřemožitelná obrovitá válečnice. Jestli se chtěl pan Sanford zavděčit feministkám, pak se mu to povedlo, ale velkou masu čtenářů svým dílem asi nezíská.“
„Pořady pro hluchoněmé taky nemají kdovíjakou sledovanost a řada lidí si je nemůže vynachválit. Možná ten dědula Sanford ví, jakou cenu má, když někdo něco udělá jen pro hrstku lidí.“ Che, nandala jsem to tomu pitomci za pultem a mohla jít. Vzala jsem tašku a vyšla ven. Lilo… Ale tady v Anglii lije snad pořád. Rychle jsem přeběhla zmáčenou silnici a zapadla do auta. Tady jsem si opět prohlédla knížky. Titania – Královna bojovnic a Titania – Dech draka. Sanford je úchyl, o tom nemám pochyb. Proč není na titulním obrázku třeba Praxis, která je fakt sexy kočkou. Místo toho tu máme dvojí vydání černovlasé dvoumetrové obryně v brnění. Na prvním obrázku drží obouruční meč, na tom druhém je obklopena kněžími a cení zuby na draka, který by ji mohl spolknout jako malinu. Ten úsek, kdy si to spolu rozdají, jsem ještě ani nečetla, ale umím si to dobře představit… Titania máchne mečem doprava – pět dračích kněží mrtvých. Pak máchne doleva – šest kněžích mrtvých. Následně dvěma čistými seky amputuje drakovi křídla, načež mu ranou pěstí do tlamy způsobí otřes mozku a nakonec drakovi skočí na hřbet a zabodne mu meč hluboko do těla. Uff, pochybuji, že to vůbec chci číst, ale já musím, musím vědět o Praxis maximum. Nastartovala jsem auto a nechala projet náklaďák. Jak v rychlosti projel výmolem plným bahna, zaprasil mi dokonce boční sklo. „Čůráku!“zařvala jsem. Nemělo to smysl, pohlédla jsem do zrcátka, zapnula blinkr a vyjela na silnici. A teď hurá na Black Mirror!

Marně jsem doufala, že přestane chcát, než na panství dorazím. Marně… Neměla jsem náladu navštívit známé a… jaké známé? Jediný, koho odtud znám a ještě žije, je Silas a Terry. A i když jsou oba v pohodě, zase takoví kamarádi nejsme. Byla jsem dobrá kamarádka s Markem… taky s Harrym a jeho klukem… samozřejmě i se Samuelem… a ještě s Mirandou… Zastavila jsem před svým starým domem, vypnula motor a jen tak slepě zírala přes sklo na temný les. Vzpomínala jsem, kapesníčkem si utírala slzy a zírala ven. Proseděla jsem tam jak kvočna snad hodinu. Celkem snadno a rychle jsem se dohnala k hlasitému pláči a nakonec jsem si utírala slzy i tričkem. Proč se mi tohle děje? Proč musejí mí přátele umírat? Celý život jsem neměla nikoho, nanejvýše pár negrů, kteří se mnou sice úzce spolupracovali, ale za peníze by mě zabili bez mrknutí oka. Pořád mám kamarády – mám Parvati, Lucianu a hlavně ségru, ale co když umřou taky? Pak zbudu jen já sama v tomhle hnusném světě. Někdy mám šílené nutkání popadnout Valkýru, vlézt do obchoďáku a postřílet všechny ty odporné lidi, kteří na mě hloupě civí, pošklebují se mému účesu a předbíhají mě ve frontě. Až přijdu o všechny lidi, kvůli kterým jsem na tomhle světě ráda, tak to doopravdy udělám a poslední kulku si proženu hlavou.

Ach jo. Bylo mi najednou vážně hrozně smutno. Někdy tady na tomhle místě ten zkurvysyn zastřelil Mirandu. Přímo mě před očima ji zbavil života jakoby nic. Možná je tohle všechno za trest. Spala jsem se spoustou lidí, také zabíjela nevinné, kradla, obchodovala s drogami… Tohle jsou přesně ty chvíle, kdy člověk hledá nějaké vysvětlení za své neštěstí. A lidé ho najdou v Bohu, v bytosti, která jim do cesty ty překážky nakladla za trest. Ale já vážně nevěřím, že existuje bytost, která aby mě potrestala, nechá zemřít lidi, kteří nikdy nic zlého neprovedli. Otázkou je, co mě čeká dál? Kam až může tohle šílenství zajít a kolik toho ještě vydržím, než se definitivně zhroutím? Dodnes mívám sny, kdy vidím Desmonda rozsekaného na kusy. Jeho hlava leží na polštáři vedle plyšového medvídka, který se mě ptá, proč jsem to udělala, proč jsem musela Desmonda zabít? V jiném snu se procházím po zámku. Když pak dojdu do koupelny a pohlédnu do zrcadla, vidím tam samu sebe celou od krve. Kasumi se diví, že se chovám jako dítě. Možná, že kdybych se chovala dospěle, byla vážná a zadumaná holka, dnes bych žila mezi čtyřmi stěnami pokrytými měkkými matracemi.

Vystoupila jsem z vozu a pohlédla na tu ruinu. Po výbuchu granátu několik zdí popraskalo a nedivila bych se, kdyby mi to při mé smůle spadlo na hlavu, jen co překročím práh. Právě proto jsem raději koupila nové vydání Titanie. Cesta lesem byla únavná a to jsem navíc věděla, kam směřuju. Někde tady v lese jsem ztratila Valkýru, to když mě ta kurva střelila do nohy a mě úplně ochably prsty. Stihla jsem se rychle odbelhat dál a Valkýru si našla, až když bylo po všem. Jsem ráda, že mi ji ti dva nevzali, alespoň vím, že Valkýra si brzy připočte dva další zářezy. I když je fakt, že Kasumi a Parvati mají taky dobrý důvod je zabít. Jak si je rozdělíme? Hmm, Kasumi naporcuje Dereka, Parvati ztluče Nicolase a já do něj potom vysypu zásobník. Dva zkurvení Němci na nás nemají. Já a Kasumi jsme Japonky! Sice z půlky křížený Thajskou krví, ale pořád jsme dvě Japonky ostrý jak ostří katany! A k tomu Namibijský zázrak o síle pěti chlapů plus postrach z ringu. Che, kdo je víc?!

Pohnula jsem prdelí a během chvilky šplhala dolů do podzemí. Shaiřiny ‚fízlové‘ odsud tělo falešné Kasumi vytáhli a ani necekli o tom, co tu viděli. Tím líp, protože Lilith by určitě nebyla nadšená z nevítaných hostů. Vyšla jsem po schodech k oltáři a pomyslela na tu událost před pár dny. Kasumička je naštěstí charakter, takže mě nijak nešokovala a rovnou čekala tady u oltáře, to abych hned věděla, že je v pořádku. Aspoň, že tak. Stejně mám pocit, že těch osm hodin na druhé straně byly ty nejhorší hodiny mého života.
„Héj, Lilith!“ zvolala jsem a čekala na démonku. Nenechala na sebe dlouho čekat. „Eh, ahoj,“ pozdravila jsem. „Směla bych k tobě na návštěvu? Mám totiž prosbu a… asi se ti to nebude moc líbit, nicméně…“
„O co jde, Sakuro?“
„Je to trochu na dlouho… ehh, můžu dál?“
Lilith mě pozvala za zrcadlo a z jeskyně mne rovnou přemístila do Cuřina světa. He, he už vím, jak se cítil kapitán Kirk před výsadkem na neznámou planetu. Cuřin svět jsem dobře znala, takže jsem rovnou zamířila k domu, který byl jen pár desítek metrů odsud. Dnes tu bylo hezky, ale tehdy jsem tady zažila i déšť. Stejně jsem se tady nemohla zbavit pomyšlení na to, že Cura vlastně žije v teráriu jak nějaký Lilithin mazlíček. Když jsem tu její barabiznu zase viděla, nemohla jsem se zbavit jiného dojmu a to toho, že Incká princezna je prostě tele. Mohla by si přece přát cokoli od moderní vily, přes palác s kopulí na střeše až po renesanční zámeček a ona se rozhodne bydlet v boudě, co vypadá jako chlév. Usedla jsem na lavici před domem, zatímco Lilith se posadila do trávy. Vidět tu černou obludu v jeskyních není zdaleka tak děsivé, jako ji pozorovat tady na slunci. To tělo černé jako uhel, ty malé růžky a ten ocas… Lilith byla jako bubák na strašení dětí, ale z vlastní zkušenosti vím, že i když něco vypadá strašně, uvnitř to může být krásné. Eh, jsem k tobě neupřímná, Parvati – dneska už bych tě nechtěla vidět jinou, než takovou jaká jsi. Z domu k nám přišla Cura. Byla to docela kočka… hnědé krátké vlasy, jemná usměvavá tvářička, pěkné výrazné oči…
„Ahoj Sakuro,“ pozdravila mě a usmála se. „Přišla jsi nás navštívit?“ Nestačila jsem ani odpovědět, když Lilith spustila:
„Ona?! Ani její sestra za mnou nikdy nepřišla jen kvůli návštěvě. Zase něco potřebuješ, tak o co jde tentokrát?“
„Eh… tak já tedy…“ Počkat! Sáhla jsem si k pasu a nahmatala prázdné pouzdro na Valkýru. „Kde mám pistoli?!“ zhrozila jsem se.
„Do Pekla si nemůžeš vzít střelnou zbraň,“ vysvětlovala Lilith. „Je to ochrana od našeho Stvořitele. To samé platí i pro Rituální komnatu, byť ta je spíše takový strážní post Pekla.“
„Ale…“
„Neboj se. Tvá pistole by měla zůstat před zrcadlem.“
„Uff…“ vážně jsem si oddechla. Je to divý, ale Valkýra je prostě suprová kámoška. Po tom incidentu s… nějak nevím, jak ty dvě buzny správně pojmenovat… Zkrátka po té věci, jsem Valkýru odvezla domů do vily společně s Kasumi a pár dnů jsme tam pobyly. Barák kupodivu nebyl převrácený vzhůru nohama. Ti dva… Teplí bratři šli na jistotu rovnou na Black Mirror, jako kdyby snad tušili, že se tam schováváme. Anebo věděli, že ať už budeme kdekoli, Miranda či někdo jiný místní o tom bude mít informace. Valkýru jsem pak nechala doma ve vile v trezoru, protože počítám s tím, že nás čeká řada letištních kontrol a každá taková kontrola je prostě průser. Jednou někdo zjistí, že ta pistolka je vražedná zbraň a jsem v prdeli. A fízlům pak bude úplně jedno, že mám Valkýru, jakože legálně v držení, za což mimochodem, mohu zase děkovat Shaiře. Ale když jsem teď tady na Black Mirror, není důvod Valkýru nemít, ostatně nejít na Black Mirror beze zbraně je sakra velký hazard. Ale stejně si budu muset pořídit novou zbraň – modernější a s naprosto čistou minulostí. Takže Valkýra zaujme čestné místo doma ve vitrínce hned vedle plejády Kasuminých zbraní. Ehh, nějak jsem se zabrala do myšlenek... No jo, když jsem zase pohlédla na ty dvě, zíraly na mě jak kdybych byla v transu.
„Eee, tak já vám to teďka vysvětlím… ale ťukejte si na čelo až potom, dobře?“

Vyprávěla sem Lilith o zážitcích z knihy a o mém spřátelení se s Praxis. Taky jsem jí předala knížky a hledala vhodný moment k vyjádření své prosby. Ten nastal, když jsem dopila kokosové mléko od Cury.
„Lilith, vím, že to bude znít všelijak, ale… strašně bych si přála, abys Praxis zkusila oživit.“
„Oživit?!“ divila se démonka. „Praxis není a nikdy nebyla živý tvor, Sakuro!“
„Ale… ale Shaira říkala, že to možná zvládneš. Hele!“ zvolala jsem a ukázala k říčce. Šplouchla tam s sebou jakási rybka. „Tohle jsi přece taky musela vytvořit nebo jste snad byly na výlovu rybníka u Ipswiche?“
„Stvořit člověka je mnohem náročnější. Navíc mám svá nařízení, Sakuro, a stvořit člověka je nepřípustné! Bylo by opovážlivé učinit něco, co přísluší jen a jen našemu Stvořiteli. Mohlo by to přilákat jeho hněv.“
„Ale…“ Nechtělo se mi to vzdát. Měla jsem na jazyku řadu vět, které by mohly Lilith vytřít zrak, ale nechtěla jsem příliš tlačit na pilu. Na druhou stranu… Tohle naše přátelení jednou skončí a všechny dobře víme, jak asi.
„Byla bych ti vděčná, Lilith. Opravdu hodně vděčná, kdybys mi pomohla.“ Lilith na mne pohlédla a já si všimla, jak se jí nepatrně rozsvítily rohy alias indikátor zlosti.
„Vím, kam míříš, ale já nejsem ničí loutkou – nenechám se vydírat!“ trvala na svém démonka.
„Ale já jsem neřekla, že…“
„Teď ti vytvořím kamarádku, shodou okolností špičkovou bojovnici, a později mi půjde po krku! Nic takového!“ rozzuřila se Lilith a zvedla se. Pohlédla jsem na Curu, ale nezdálo se, že by stála na mé straně. Vypadala překvapeně, jakoby netušila, co si počít.
„Lilith,“ oslovila jsem démonku. „Tuhle jsi mluvila o cestě a křižovatkách. Už si to moc nepamatuji, ale naznačovala jsi, že zničení Pekla může v důsledku znamenat řadu věcí od narušení vaší moci, přes vaše uvěznění až po vaše zničení. Nevím jak ostatním Lovkyním, ale já prozatím vidím jen jeden scénář.“
„Pomohla jsem ti snad málo?!“ zařvala Lilith a švihla ocasem do země, až odtamtud vyletěl kus hlíny. A rohy jí svítily tak, že by mohly posloužit jako žárovka. Tak co teď? Že jde Shaira proti Lilith vím. Že Lilith věří, že Shaira proti ní nikdy nepůjde, taky vím. Ale nevím, co se může stát, když Lilith zatlačím do kouta. Jsem Lovkyně a nemůžu umřít, ale o uvěznění a mučení nepadlo ani slovo!

„Máš... pravdu…“ sklopila jsem hlavu. „Promiň, zbytečně to přeháním. Já jen… Praxis byla kámoška. A najednou je fuč, protože… víte, jak je divný, když před vámi ožije fiktivní postava? Promiňte…“ snažila jsem se tvářit provinile. V duchu jsem si ale říkala, že tohle není konec Praxis, naopak. Až Lilith padne, bude to Shaira, kdo bude mít Místo moci a ona mi Praxis vytvoří!
„Můžu se vrátit?“ zeptala jsem se Lilith, která se dle rohů už uklidnila.
„Pojď a příště zkus pochopit, že ani já nejsem všemocná. Vy tam nahoře žádného Boha nemáte, ale my tady dole ano!“


 celkové hodnocení autora: 99.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 5 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 11 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Nancy Lottinger 11.01.2015, 13:31:33 Odpovědět 
   Přeji pěknou neděli,

Šíma bohužel jako redaktor odešel a já bohužel nemám kapacitu celý příběh číst celý. Jsem tedy jako čtenářka hozena do vody a budu psát jen své postřehy. Ocenila bych ale, kdybys byl schopný napsat mi nějaké shrnutí děje - ideálně třeba zde v komentáři celkové a pak vždy v perexu každé nové kapitoly upozornit na to nejdůležitější, co se událo a co je nezbytné pro pochopení obsahu.

> V textu se vyskytlo pár spojení, která bych přeformulovala, např. o tom nemám pochyb; musím vědět o Praxis maximum aj.
> Občas se zbytečně opakují slova (nechala projet náklaďák. Jak v rychlosti projel; která aby mě potrestala, nechá zemřít lidi, kteří nikdy nic zlého neprovedli)
> Sem tam nějaký překlep - „Čůráku!“zařvala jsem. (chybějící mezera)
> Pozor na přehrše trojteček
> která(čárka) aby mě potrestala, nechá zemřít lidi, kteří nikdy nic zlého neprovedli
> vidět jinou, než takovou jaká jsi ->jinou než takovou, jaká jsi
> Mohlo by to přilákat jeho hněv. - divné spojení

Občas mi vadilo přespříliš jmen. Nejde ani tak o to, že bych se do toho zamotala z neznalosti, ale že jsem se do toho prostě a jednoduše zamotala. Já třeba jakožto nezasvěcená do příběhu ocením připomenutí toho, co se stalo, zároveň jako zasvěcená by mě to mohlo rušit. Mluvím o scéně, kdy hrdinka vystupuje z auta u lesa a přemílá si vše v hlavě. Šlo by to lehce poupravit. Neměla jsem tam problém jen s tím. Objevuje se to i v jiných částech. Hlavně co se týče postav: na jednu stranu třeba u hrdinky je krásně vidět hloubka i v xtém díle, ta se ti podařila vykreslit, na druhou stranu jiné postavy jsou jen jmény.

Také si musím zvyknout na to tempo. Někde je to totiž na úkor toho vůbec stihnout vdechnout atmosféru, na chvilku se zastavit. Ale ty už máš svůj styl celkem vytříbený, takže jde spíš z mé strany o zvyk. Mám ráda spád, ovšem ráda se někdy zastavím. A navíc jsem se na jednom místě trochu ztratila, snažím se v tom zorientovat... Mluvím o místě, kde pohnula prdelí a sešplhala dolů. Tam fakt konrkétně postrádám pomalejší tempo, skáčeš z místa na místo a já nemám šanci se v tom vyznat :D Třeba kde se v pekle vzala říčka s rybou?

Není to ovšem nic, co by snižovalo kvalitu textu nebo rušilo při čtení. Je vidět, že text je dobře opečováván. Oslovil mě styl, kterým je psaný - bez okolků, realisticky, svižně a přirozeně. Je to psáno dynamicky, a to i části, které se vracejí k minulosti.

Mínusko ke známce dávám proto, že jsem u tohoto dílka nová a mám jiný úhel pohledu než Šíma. Myslím, že jsou tam ještě místa, která by mohla být napsaná lépe. A třeba to mínusko pomůže k vybičování se.

P.S. Nejsem v publikování takový drak jako Šíma, a proto chci jen upozornit, že čekací doba bude stoprocentně delší než u něj :) Ocenila bych zasílání dalších kapitol do fronty až v momentě, kdy bude předchozí venku. Díky!

Nancy
 ze dne 11.01.2015, 16:58:02  
   Nancy Lottinger: Tak tomuhle říkám Výtah s velkým V! Tvé dílo je enormní. Samozřejmě - nečetla jsem ho, ale zdá se, že máš skutečně propracovaný každý detail (mimochodem to vykání netřeba!). Díky za něj. Děj je, pravda, značně komplikovaný, takže mi ten vlak možná bude občas ujíždět, ale budu se snažit ze všech sil. Možná bude ještě fajn ke každému tomu dílu přidat do anotace kratičké připomenutí toho důležitého, jak už jsem zmiňovala. Uvidíme se :)
 ze dne 11.01.2015, 16:04:43  
   Lukaskon: Poslední dějství... konečně :)

Posel smrti VII - Tvář šelmy
Rok 1998 - Zpátky na Black Mirror se Kasumi střetne s Parvati. Parvati je po letech závislá na anabolických steroidech a je posedlá touhou Kasumi zabít - odměna: peníze, které Parvati potřebuje pro nemocného otce. Pokus o vraždu nevyjde a Parvati je zdrcená svým činem. Pokusí se o sebevraždu.
Kasumi se dostane do rukou artefakt zvaný Slza krve. Ta umožňuje za určitých podmínek (viz 'O Peklu') stvořit dvojnici. A protože Kasumi chce vyléčit svého muže a jediný, kdo může pomoci je jeho předek, démon Samael, musí Kasumi kývnout na jeho nabídku. Kasumi se tak vydává na Island v doprovodu své dvojnice. Ta však Kasumi zradí, neboť pracuje pro Samaela. Kasumi dvojnici zabije a získá magický pás zvyšující sílu.
Mezitím se odhaluje existence tzv. Princů Pekla. Jde o sedm démonů spadajících pod člena triumvirátu vládnoucímu Peklu - Azazela. Jeden z Princů posedne Sakuru a ta je vláčena fiktivním světem stvořeném na základě knihy - jakéhosi fantasy braku. Sakura po dlouhém boji podlehne a Princ Pekla nad ní získá plnou kontrolu. Řešením je Sakuru zabít, avšak Samuel odmítá. Kasumi navštíví v Tibetu, na místě zvaném Shambala démonku Shairu. Jde o dceru Lilith a Azazela (dvou vládců Pekla - viz O Peklu). Shaira vymyslí, jak Sakuru zachránit, ale i když plán vyjde, je příliš pozdě. Sakura pod vlivem Prince stihla zničit zámek a především zabít Samuelova vnuka (teď si vzpomínám, že o synovi Adriana a Rachel jsem se nezmínil...). K těmto zločinům se přihlásí věrný sluha Edward, aby Sakuru ochránil. Samuel spáchá sebevraždu, to aby zabránil Kasumi v dalším 'nesmyslným' pokusům o jeho záchranu. Sestry jsou však úplně samy.

Posel smrti VIII - Lovkyně
Rok 1999 - Parvati se vrátí k sestrám a vyprosí si jejich odpuštění. Kasumi porodí Samuelovi dceru - Naomi. Kasumi však není víc než bojovnice - nedokáže žít klidným způsobem života. Démonka Shaira se s triem hrdinek sblíží a dá jim svojí mocí dar věčného mládí. Cesty žen se rozdělí...
Kasumi se vydává na expedici do Tichomoří. Na ostrově lidojedů se sblíží s tamní velekněžkou a přislíbí jí, že vrátí ukradený diamant. Toho se zmocnil Derek Krüger, což je bratr odsouzeného Nicolase. Derek pracuje pro vlivného mecenáše umění - Imrana a ten dostane Nicka z vězení. Bratři se chtějí mstít - Derek Kasumi a Nicolas Parvati. Také je třeba zmínit, že ostrovní dobrodružství způsobilo smrt již druhého Prince Pekla.
Parvati v USA pátrá po kamarádce své kamarádky. Dostane se do pasti psychopata a též do konfliktu s dalším Princem Pekla. Jak psychopat, tak Princ zemřou. Stěžejní je především to, že se Parvati seznámí s malou holčičkou Valerií. Tu si Parvati zamiluje.
Sakura se na Black Mirror setká se svým idolem - boxerkou Lucianou. Ženy zabijí další dva Prince Pekla a zbývají už jen dva.
Trio (vlastně již kvarteto) hrdinek se sejde na Black Mirror, kde démonka Shaira prohlásí, že Kasumi, Sakura a Parvati jsou dle proroctví tzv. 'Lovkyně' a že v budoucnu mají zničit Peklo. Kasumi proroctví nevěří, Parvati věří, ale nepovažuje se za Lovkyni, a Sakura si tradičně myslí to, co její sestra.
Derek a Nicolas Kasumi zastřelí. Ukáže se však, že šlo o další Kasuminu dvojnici a Kasumi je tedy živá a zdravá. Přijme novou identitu a všechny čtyři hrdinky se pod vedením Shairy chtějí mstít. Kasumi na San Salvadoru vážně zraní Dereka i Nicolase. Parvati v Brazílii zachrání Fláviu (bývalou milenku Imrana). A Sakura se v dnešním díle vydala za Lilith, aby jí oživila fiktivní kamarádku.

Výtah z výtahu a je z toho stejně dlouhý román. Snad to k něčemu bude a to nejen vám, nakonec nějaká ta rekapitulace přijde vhod každému.

K čemu se ještě chci vyjádřit...
- čárkami a občasnou neodsazenou řečí trpím už od prvního dílu, bohužel. A i když se snažím, stejně ty chyby přehlédnu.
- formulace vět a opakování slov je u mě také docela běžný zádrhel. Asi je na vině fakt, že hrozně rád píšu, ale o dost méně rád čtu.
- s publikací vždy po zveřejnění minulého dílu nemám problém.
- některé úkony hrdinky opakují často. Například když si chtějí pohovořit s démonkou. Ta je vždycky na stejném místě a hrdinky musejí dojet na panství, slézt šachtou do podzemí, projít podzemím, projít laboratořemi, vystoupat k portálu a... bingo. Myslím, že není nutné pokaždé opakovat tuto cestu dopodrobna.
- gró těchto příběhů vězí v ději a spádu. Na nasavání atmosféry moc času nedávám. Proto chápu, že může být těžké si zvyknout.

A to je asi tak vše. Budu se těšit u dalšího dílu :)
 ze dne 11.01.2015, 15:19:28  
   Lukaskon: A jedeme dál... Původně jsem plánoval pouze krátkou povídku na uzavření některých nevyjasněných věcí z her. Pak se z toho stala další série... Tohle bude dlouhé ale jinak to nejde. Ten příběh 'trpí' tím, že na sebe jednotlivé díly přímo navazují.

Posel smrti IV - Osudová volba
Rok 1994. Adrian se srovnává s životem zámeckého pána. Najímá služebné a odhaluje starý vzkaz od svého otce. Adrian si uvědomuje, že je poslední z rodu Gordonů a vydává se po stopách otce (Samuela). Zjistí, že vinou kletby Samuel po smrti neskončil v Pekle jako každý jiný člověk (rozdělení Nebe x Peklo v příběhu není - je jen Peklo a tam skončí všichni). Samuel se díky magii kletby dostal do stavu, kdy není ani v našem světě a ani v Pekle. Adrian ho díky rituálu vrátí do života a zbaví jej tak kouzel kletby. Valentina navrácení zrůdného vraha do života zavrhuje a ještě před rituálem se pokusí Adriana zabít, jelikož nevidí jinou možnost. Valentině však dojde, co provedla a v ten samý čas, kdy Samuel ožije, spáchá Valentina sebevraždu.

Posel smrti V - Milenci a vrazi
Rok 1966. V Japonsku se narodí Kasumi Sato. Chudá dívka z chudé rodiny je v devíti letech prodána svým otcem mafii na experiment... Kasumi a dalších devět dívek žijí odděleně vychovávány členy gangu. Jsou jim vtloukána pravidla a způsob života. Později tyto dívky podstoupí společný výcvik, to aby se staly špičkovými vražedkyněmi. Dívky se spřátelí a v nelidských podmínkách drží pospolu. Závěrečná zkouška však představí klec do níž je 10 dívek nahnáno a hlava gangu, Tokutaro, prohlásí, že ven z klece se dostane jen ta dívka, která zůstane jako poslední naživu. Přežije Kasumi a stane se nástrojem svého pána, strojem, který má jen sloužit.
Léta plynou a Kasumi poznává svět. Otěhotní, ale na příkaz Tokutara má své dítě zabít. Jí se narodí dvojčata a zatímco jedno dítě zabije, druhé dá jakýmsi lidem. Mafie ale ono dítě vyhledá a ukřižuje, což je poslední hřebíček do Kasumina života otrokyně. Uteče a slibuje pomstu.

Rok 1994. Ani po letech však pomsta nepřichází, neboť Kasumi se bojí. Kasumi si najme milionář Cy, který pátrá po portálech do Pekla. Kasumi se stane jeho ochránkyní a najde smysl života v Cyově snažení. Pátrání je zavede na Black Mirror, kde panuje konflikt mezi Samuelem a Adrianem. Adrian si našel dívku Rachel, která si naivního mladíka rychle omotala kolem prstu jako tehdy Angelina. Adrian si Rachel vezme za ženu, ale jen pár minut po skončení obřadu, nechá Cy zajmout Adriana a Samuela, neboť ví, že mají blízko k Peklu. A pak Adrian dá Kasumi slib, načež jej ona propustí. Adrian se ji však pokusí zabít, jelikož mu krátce předtím usmrtila přítele. Slib je pro Kasumi víc než zákon, je to překážka přes kterou nevede nic. A zradu Kasumi trestá a to tvrdě. A tak Kasumi před zraky Samuela Adriana umučí. Celá skupina včetně Samuela navštíví tzv. Bránu Pekla, kde kdysi vládl démon Samael. Cy ho nechá vyvolat, čímž by dovršil své snažení, jenže Samael není mírumilovný a neváží si ani těch, kteří mu pomohli. Samael prozradí, že rod Gordonů vzešel z jeho krve (odtud provázání s Peklem, magií, kletbou...) A Samael se rozhodne svého jediného potomka (Samuela) zabít. Cy zemře a Kasumi najde nový smysl života v Samuelově ochraně před nestvůrami Samaela. Oba se sblíží, zamilují se jeden do druhého a Samaela skutečně zapudí zpět do Pekla. Kasumi se však rozhodne Samuela na čas opustit, to aby si konečně vyřešila svoji minulost.

Posel smrti VI - Zúčtování
Rok 1532 - Incká říše stojí před zánikem a mladá princezna Cura se obrací na svoji bohyni, která je však jedním ze tří démonů Pekla (což ale nezračí, že je vyloženě zlá). Cura žádá bohyni Lilith o pomoc a ta ji věnuje věčné mládí. Navíc jí poradí jak by mohla Cura dosáhnout Pekla a žít s bohyní. Jedinou možností je Černé zrcadlo pod Black Mirror, ale to je v tu dobu zapomenuté. Navíc Lilith si chce Curu vyzkoušet a ověřit si její věrnost.

Rok 1995 - Cura dosáhne Černého zrcadla a stane se služebnou (později milenkou) Lilith. Mezitím manželka Cye viní z jeho smrti Kasumi a najme žoldáka Nicolase Krügera. Ten si vezme svoji přítelkyni, Namibijku Parvati Singh, a vydají se do Anglie ve snaze za tučnou sumu Kasumi zabít. Kasumi je však v Japonsku... Parvati se sblíží se Samuelem a Nicolas žárlí. Aby uspíšil návrat Kasumi, rozhodne se Nicolas Samuela ohrozit na životě, to aby on dal své bojovnici vědět, aby přijela a aby pomohla. Parvati se postaví za Samuela a Nick skončí ve vězení.

Rok 1998 - Samuelovi se objeví na mozku nádor. Umírá a Kasumi se nevrací. Na popud Kasuminy přítelkyně Akiry se Samuel vydá do Afriky, aby tam nalezl Kasuminu sestru, Sakuru. Z té se během války ve Rwandě stal nelítostný zabiják, ale ve své podstatě je to milá dívka, která neskonale miluje svoji sestru. Trpí však tím, že Kasumi zradila svého pána - Tokutaro se chce pomstít i Sakuře. Sama Sakura svoji sestru vůbec nezná, pouze ví, čím si v životě prošla. Samuel a Sakura se na popud přítelkyně Kasumi vydají do Japonska. Kasumina přítelkyně však oba zradí a předhodí je svému otci - Tokutarovi. Ve velkém finále si ale Kasumi vybojuje své blízké a zabije všechny nepřátele, včetně Tokutara. V tom jí pomůže i policista Kenji (důležitý pro současný vývoj).
 ze dne 11.01.2015, 14:11:32  
   Lukaskon: Děkuji za komentář a hodnocení.
Chápu, že naskočení na rozjetý vlak je velmi problematické, tím spíše, když je vagónů tolik... Vzhledem k tempu vyprávění, které je opravdu značné bude docela obtížné dosavadní děj shrnout do pár řádků. No, pokusím se.

Posel smrti I (oficiální PC hra)
Rok 1981, šlechtic Samuel Gordon se vrací po 12ti letech na své panství v Anglii, kde dochází k úmrtí řady osob. Ono panství (Black Mirror) je odříznuté od okolního světa bujnou přírodou a život lidí je protkán pověrami a strachem z nadpřirozených sil. Ty ale skutečně existují a do popředí se dostává prastará kletba rodu Gordonů. Bratři Marcus a Mordred, kteří založili rod byli ve sporu a Mordred svého bratra a jeho rodovou linii proklel. V důsledku toho je Samuel postižen kletbou a aniž by to tušil, zabije 5 osob, čímž provede rituál k tomu, aby se Mordred mohl vrátit do života. Vše ale dobře dopadne a Mordred je na poslední chvíli zapuzen, nicméně Samuel cíti vinu a spáchá sebevraždu.

Posel smrti II (oficiální PC hra)
Rok 1993, studen fyziky Darren žije v USA. Navštíví jej dívka Angelina a omotá si ho kolem prstu. Darren netuší, že Angelina je ve skutečnosti jeho sestra a že jsou oba dětmi Samuela. Angelina má v plánu dostat Mordreda zpět k moci, nicméně na to je zapotřebí rituál, jež vyžaduje krev Gordonů. Darren tedy cestuje na Black Mirror, kde se od své rodiny dozvídá, kým vlastně je. Totiž, Samuel byl poprvé zasažen kletbou již před dějem první hry. Tehdy zapálil část zámku a v něm málem uhořela jeho žena Catherin. Samuel odjel, Catherin porodila Darrena (pravým jménem Adrian) a Angelinu. Oba ale měli žít jinde - to, aby se kletba nevrátila. Angelina nechá zapálit zámek, čímž zabije většinu příbuzných a rituál na vyvolání Mordreda skutečně dokončí, nicméně je svojí matkou svržena do propasti končící v Pekle. Obě ženy tak skončí v moci Pekla a Mordred, prozatím v nehmotné formě, ovládne tělo Darrena.

Posel smrti III (oficiální PC hra)
Stále rok 1993. Daren (dále již Adrian) je podezřelý ze zapálení zámku. Podaří se mu se očistit, nicméně největší boj panuje mezi jím a Mordredem. Ten chce Adriana vystrnadit z jeho těla, ale na to potřebuje svoji druhou část...

---Tímto se dostáváme k principu samotného fungování Pekla, které však stojí na velmi složitých systémech. Bylo by to na dlouhý elaborát, ale je to pár týdnů, co jsem zde část osvětlující fungování Pekla zveřejnil. Jmenuje se to: 'Posel smrti VIII: O Peklu' Pokud tedy chcete tuto problematiku lépe pochopit, bude tahle kapitolka asi nejlepší volbou, protože nějak to zestručnit opravdu nelze. Navíc je ta kapitola psána formou interwiev s hlavními hrdinkami, tedy lépe pochopíte i jejich smýšlení a charakter.

Adrian se spojí s převorkou Valentinou, agentkou z Vatikánu. Vyjde na povrch, že Vatikán ví o existenci druhého světa (Pekla) a proto ustanovil vybrané členy rodu Gordonů za Strážce, kteří mají chránit přístupy do Pekla (viz 'O Peklu'). Adrian a Valentina najdou v podzemí pod zámkem velký portál do Pekla zvaný Černé zrcadlo. Na opačné straně jsou součásti člověka zvané Stíny a mezi nimi Stín Mordreda. Ten chce ovládnout Adriana, jenže Adrian jej zničí a vyžene ze sebe i druhou Mordredovu část - duši. Tím herní trilogie končí a kletba je navěky zažehnána.

Uff, a to máme za sebou teprve tři části... A přesto mám pocit, že z toho moc moudrá nebudete :)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Novalie
(12.12.2021, 23:06)
stromeček
(7.12.2021, 21:05)
jeník
(7.12.2021, 01:25)
lucy11
(26.11.2021, 18:28)
obr
obr obr obr
obr
Král
charlotte
Petrohrad - Gen...
Rebekka
Ty sladká chvíl...
Poustevník
obr
obr obr obr
obr

Hučí mi
alder
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr