obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Polibek je krásný vynález přírody, jak zastavit řeč, když už jsou slova zbytečná."
Ingrid Bergmanová
obr
obr počet přístupů: 2915293 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389843 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Záhada kulinářských chuti ::

 redaktor čuk publikováno: 23.01.2015, 18:39  
V roce 2008 jsem publikoval na saspi povídku Záhada v oddělení cereálních lupínků.
Spolek zapadočeských spisovatelů plánoval sborník kulinářských povídek pod názvem Chlupaté knedlíky. Předchozí povídku jsem oprášil, předělal a doplnil, s tím, že ji tam pošlu. Ale sborník se nekoná pro malý počet autorů. Tak tuto upravenou ( a myslím si vylepšenou) verzi tady otiskuji. Bude mě zajímat, jak ji oproti minulé verzi ohodnotí čtenáři dnes už jiní než téhdy. Dnes vidím, že ta minulá má verze byla nedokonalá, trochu nedotažená (a přesto v roce 2008 dostala 10 jedniček)
 

„Je to lahodný, zdravý a výživný pokrm,“ pravila korpulentní paní Jastřabová.
Na prostřeném stole stály dva talíře, za stolem seděly její dvě děti: šestiletá anorektická Maruška, pětiletý mrňousek Petřík.
Lahodným pokrmem byla míněna pro gurmánské oko nevalně vyhlížející směs cereálních lupínků, ovesných vloček, mléka a kdovíčeho ještě vitamínového nebo nutričně hodnotného. Směs měla šedohnědou barvu, nad ní se vznášela vůně zapařených otrub.

Děti odvracely tváře od talíře, výraz odporu vystřídala žalostná grimasa: maminečko, máme nechutenství, bolesti v žaludeční krajině a střevní potíže. Petřík dokonce vyloudil malý nesmělý pšouk, Marušce se podařilo nezdravě zblednout.

Maminka těchto vybíravých dětí pochopila, že další nátlak by vedl k pláči, obratnému vyplivování obsahu lžiček až k třísnění košilek, ne-li pokrmu samotného.
Proto po taktice biče zvolila taktiku medu. Nasadila bolestný a unavený výraz, přeladila hlas do laskavých tónin, povzdechla si a začala konejšivě vyprávět.

„Kdybyste, Maruško a Petříčku, věděli, co jsem dnes zažila v našem supermarketu. Tlačím vozík k oddělení cereálních lupínků, a vtom se leknu a zarazím se. Co to vidím? Jeden ze sáčků má mírně natržený růžek, z něho vypadl malý lupínek a zakutálel se téměř pod regál. Najednou byl úplně sám uprostřed dokonale čistých dlaždiček. Pofoukal si naražené kolínko a začal usedavě plakat. ´Já ubohý siroteček osamělý, co se mnou teď bude? Přijde paní uklízečka a zamete mě do smetí. Nepoznám blaho pobytu v dětském bříšku. A moje sestry a bratři v natrženém sáčku mě teď oplakávají, hořekují nad tím, že nepoznám nádherný výlet do lidských pokrmů.“

Paní Jastřabová si utřela pomyslnou slzičku a zašeptala: „Smutné, děti, viďte.“
Pak těžce zkoušeným hlasem zdárně předvedla naříkání malého lupínku.
Děti zachovaly kamennou tvář a proto nešťastná matka trochu tajemně pokračovala.
„Náhle, můj ty Bože, uličkou mezi regály kráčí paní v běloskvoucím plášti, přátelsky se usmívá na všechny strany, překypuje ochotou pomoci, Spatřila zakutálený lupínek a bolestně si povzdechla. Přinesla si kleštičky z oddělení pečiva, jemně uchopila lupínek a opatrně ho zabalila do bělostného ubrousku.
Byla jsem zvědava, co bude dál a tak jsem paní prodavačku sledovala a nakukovala za závěs. Paní lupínek pečlivě omyla tekutinou zvanou Dobrá voda a dala ho sušit pod mírný vánek ventilátoru, Čistý a suchý lupínek opatrně vrátila do sáčku. To bylo objímání znovu nalezeného ztraceného kamaráda. Nás tuláček byl rád, že je zas mezi svými a všichni se radovali, že jsou zase kompletní, o hmotnosti udané na obalu cereálních lupínků.

Pani prodavačce cosi došlo a začala bědovat, podobna smutné princezně. ‚Lupínečky, moje lupínečky, jak vás teď prodám! Vaše obydlíčko má natržený růžek, a takové přece nemůžu dát zpátky do regálu! A přelepit trhlinku lepící páskou by bylo tak nehygienické.´ Ach jo!“
Paní Jastřabová si utřela pomyslnou slzičku na druhém oku a pokračovala ve vyprávění třesoucím se hlasem.
„Dodala jsem si odvahy a přistoupila k paní prodavačce. ‚Nesmutněte, naše milá paní prodavačko. Já od vás ten sáček koupím.´
Oslovená se rozzářila jako sluníčko, ale v zápětí zašeptala něco jako: neporušíme tím normy Evropské unie? Ujistila jsem ji, že nikoliv, že mám právnické vzdělání.
A tak jsem lupínky dostala, a ještě s třicetiprocentní slevou. Po cestě jsem slyšela jak si v sáčku notují: konečně budeme se svými strávníky, pomazlíme se s jejich jazýčkem a budeme spinkat v jejich trávícím traktu jako v pokojíčku.
No, Mařenko a Petříčku. Je to hezké, že, milé děti.“

Rozjařená paní Jastřabová dovyprávěla a úlisně se na své nezvedené potomky podívala. Mařenka a Petříček na sebe mrkli, bylo jim maminky trochu líto, pomysleli si: za tenhle vyprávěčský výkon si trochu pochopení mamina zaslouží, holt tu blebkaši sníme.
Chopili se lžiček. Jak si řekli, udělali. Snědli vše s nehybnými tvářemi anglických džentlmenů.

Pani Jastřabová pyšná na své přesvědčovací umění, dodala povzneseným hlasem:
„Ještě v hrnečku trochu kašičky zbylo, dáme tatínkovi, ať si taky pošmákne.“
Když se jí nedostalo žádostivých škemrání o přídavek, naplnila zbytkem kaše talíř a vydala se do chodby k manželově pracovně. Na půl cesty se zastavila a čistou lžičkou kaši ochutnala. Zasmušila se, neboť si uvědomila, že na manžela její přesvědčovací umění nestačí. Nač riskovat inzultaci. A tak změnila směr chůze ke dveřím na WC.

Neslyšela co si děti povídaly.

Maruška se konečně usmála: „Safraporte, ta naše mamina měla vlčí mlhu. Ona ochotná paní nemohla být prodavačka, to byla určitě víla!“

Petřík zakroutil hlavou: „Haraší ti? Kdo to jakživ slyšel, aby víla šla dělat do supermarkáče? Tam zaměstnávají jenom bludičky a drsňačky. Vzpomínáš, co říkal tatínek o babičce? Prý bývala prodavačkou. Chlubívala se, kolik času prolelkýrovala v těch těsnejch uličkách mezi matriálem. Do kolika zákazníků vrazila, kolik lida zbuzírovala, že neumějí nakupovat a jen se motají.“

Maruška, která nikdy nebyla maminkou brána do supermarketu, neboť by se dožadovala kupy sladkostí, se prodavaček zastala. „Taťula si vymejšlí. Nikdy neměl babičku rád.“

Petřík se zamyslel a opakoval mnohé z toho, co zaslechl u dědečka:
„S rodičema je holt potíž. Mamina si z nás udělala prču. Ale my jsme jí to neschlamstli. Mamina je milá, ale trochu out. Vidí všechno v růžovejch barvách od té doby co píše zamilovaný romány. My musíme dělat jako že jo, že má pravdu. Je lepší šaškovat, že je člověk blbej. Lidi vod něj nic pak neočekávají a nechtějí, a když jo, tak se musejí oni víc namáhat”.

Maruška odvětila: “Příště musí mamča do vyprávění přidat víc páry. Už se na její story těším. Hele, kámo. Obraťme list. Představ si, málem jsem se poslintala, když mamina povídala, že naše bříška jsou pokojíčky. Pamatuju si, jak děda jednou řekl: vaše outroby jsou branou do senkrubny.“

Petříček si začal cucat prst: „Co je to ta, jak jsi říkal, senkrubna?“

Maruška zamachrovala: „Taková jakási skladišťata pro hovňouse, co se vyprazdňujou hovínkacuckem.“

Petříček zaškytal: „My máme splachovací. Půjdeme nakrmit žabáka. Ať máme místečko na nanukáč, který jsem zahlédl v lednici.“

Maruška se několikrát otřásla, několikrát polkla a souhlasila: „A spláchneme, dvakrát.“

Což se stalo. Nuže, cereální lupínky byly opět spolu, byť se vezly na tobogánu v potrubí vedoucím od záchodové mísy.

Druhý den kráčela paní Jastřabová opět do supermarketu. Smutně zamyšlená, neb si přehrávala události předešlého dne a začala pochybovat o vhodnosti cereálních lupínků pro racionální výživu. A také se jí nechtělo vymýšlet pokračování pohádky, poté, co tyto potraviny odešly z jejich bytu.

V supermarketu přešla tanečním krokem kolem regálu s cereálními lupínky. Ani nezamrkala.
Její pozornost upoutaly slevy poskytnuté na chlupaté knedlíky v prášku. Zakoupila několik balíčků a na zpáteční cestě vymyslela další podivné povídání.

U stolu dětem řekla:
„Znáte tuhle pohádku? Vydaly se knedlíky do světa. Byla zima, jen praštělo, a tak si zakoupily kožíšky s jemnou hladkou srstí. A začaly si říkat chlupaté knedlíky. Když přišly k nám do supermarketu, byl jim teplo a tak si kožíšky svlékly. Jemný povrch tělíček jim však zůstal: takový sametový, laskající, inu srstička děti hladící. I v jejich žaloudku. Jezte, děti, uvidíte a pocítíte to.“

Maruška a Petříček si mysleli své, nicméně už byli vyhládlí a tak chlupaté knedlíky snědli. A kupodivu, zachutnaly jim. Petříček se olízl až za uchem, Mařenka zamlaskala.

Pročež se paní Jastřabová stala pravidelnou zákaznicí kupující v supermarketu chlupaté knedlíky v prášku. Vzbudila pozornost jedné hospodyňky, ta se svěřila druhé. Ta třetí… a tak dále. A všechny přítomné se jako při masové sugesci hrnuly k regálu s chlupatými knedlíky. Brzy se po nich jen zaprášilo.

Dominový efekt způsobil, že jíst chlupaté knedlíky se stalo módou a ony samy gastronomickou pochoutkou pro široké spektrum obyvatelstva.
Výroba chlupatých knedlíků se prudce zvýšila.
Paní Jastřabová přestala psát zamilované romány a dala se do sestavování kuchařek a reklamních sloganů pro supermarkety. Poznala, že lidská chuť na druhy jídla je nevyzpytatelná a slouží jako nekonečný zdroj literárních inspirací.

Poněkud znepokojená obchodní inspekce zostřila kontroly této komodity chlupatých knedlíků. Nikdy však nikde nenašla ani jeden jediný chlup.
Zlolajní jazykové však v tvrdili, že v širokém okolí výrobny chlupatých knedlíků prudce vzrostla spotřeba brambor a poklesl výskyt toulavých psů a koček.

Ví však někdo z nás prostých smrtelníků, co vlastně pojídá?


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 6 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 18 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 29 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Tomanová Nicol 30.01.2015, 10:06:51 Odpovědět 
   Pěkná povídka, mám 4 letou dceru a vím, jaké to je někdy ji přesvědčit, aby něco snědla, povídka mě proto inspirovala
 ze dne 30.01.2015, 13:09:31  
   čuk: Tvoje reakce mě velice potěšila, a je-li inspirací, pak dvojnásob.
 Apolenka 29.01.2015, 20:22:54 Odpovědět 
   Hezké humorné čtení s přiměřenou dávkou nadsázky. Pobavilo mě, jak paní Jestřabová dětičky motivovala a připomnělo mi to i mé vlastní, mnohdy zbytečné, snahy. Přeběhla jsem i původní verzi, také pěknou, ale tato se mi líbí více. Že je tu méně čtenářů, než jsi měl u verze první, je škoda, ale to má na svědomí nízká čtenářská aktivita, která teď na saspi vládne. Vlastně tu čte a hodnotí jen malá skupinka pořád stejných autorů. Ostatní pasivně čekají, až o jejich dílko někdo projeví zájem a někteří na komenty ani neodpovídají. Próza je na tom bohužel ještě hůře než poezie. Ach jo... Děkuji za hezkou chvilku, milý čuku.
 ze dne 30.01.2015, 7:22:06  
   čuk: I ty jsi mi poskytla hezkou chvilku, když na svém letu světem na běloušovi ses na chvíli zastavila,
 sumus 25.01.2015, 17:15:44 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Nat Danielová ze dne 24.01.2015, 23:01:09

   Ej, čuku, čuku.... hdybys ty věďál jak takové mladé králík na zázvoru s jablečným pyré chutná, jinak bys psal. Nebo na česneku černým pivem podlévaný... ach jo!! ale dobře tak, ať králíci zbydú na mňa, chlupaté knedlíky z Lidlu ti závidět nemohu a nebudu... (:-D
 ze dne 30.01.2015, 7:26:22  
   čuk: Mladé ani staré králíci něpapáju. Never more.
 Adam Javorka 25.01.2015, 14:57:00 Odpovědět 
   Jirko, milý pane, máš môj obdiv, lebo niečo takéto napísať a tak vynikajúco, to nedokáže každý, ktorý píše ako ty.
 ze dne 25.01.2015, 15:33:33  
   čuk: Děkuji ti, Adame, za příznivé ocenění, těší mě, když jsi se pobavil.
 ciko 25.01.2015, 8:54:29 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: ciko ze dne 24.01.2015, 22:52:09

   Jasně, je to tak, byl jsem natolik urvaný že "chlupatý" (přesto že i na mysl vytanula známá reklama" Bobika", jsem si to nespojil. Ach ty moje šedé buňky. Skvělé jsou dialogy dětí. Trošku mi to připomíná humor Terry Pratcheta.
 Nat Danielová 24.01.2015, 23:01:09 Odpovědět 
   Je pravdou, že občas můžeme přemýšlet, co jsme to vlastně snědli. K dnešnímu obědu jsem pekla králíka, ale s přihlédnutím na tu trochu masa, kterým oplýval, by se dal zaměnit s vyzáblou kočkou.
Příběh - odpočinkový a takový příjemně pozitivní - se mi hezky četl, jo, bylo to fajné. Nat
 ze dne 24.01.2015, 23:45:47  
   čuk: Králíka ani kočku bych nikdy nejedl.Krůtu jím jen po velkém domlouvání. Ovšem ke králíkovi by se chlupaté knedlíky hodily.
A v našem supermarkáči se takové víly nevyskytují, právě naopak, vzbuzují strach.
Díky za to, že tě text pobavil, a žes to sem napsala.
 ciko 24.01.2015, 22:52:09 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: ciko ze dne 24.01.2015, 22:48:59

   Nepochopil jsem závěr, ne záměr.
 ze dne 24.01.2015, 23:40:29  
   čuk: Závěr je absurdní (o absurdním davovém chování), s narážkou na dvojvýznamnost slova chlupatý (knedlík). Neb ten musel v textu parodicky být, když SZS chce dát do názvu kulinářského povídkového souboru Chlupaté knedlíky. Sborník asi nevyjde, nebo povídek se sešlo málo.
 ciko 24.01.2015, 22:48:59 Odpovědět 
   Moc se mi líbí lehkost a nadhled se kterým je to psáno. Asi to bude tím, že sem velmi unavený, ale vůbec jsem nepochopil záměr, přijde mi tam moc lomů najednou.
 ze dne 24.01.2015, 23:32:15  
   čuk: Zámět tam asi nebyl. Jen jsem psal, jak mě to samo napadlo, snad jako podvědomou parodii supermarketů a jejich zákazníků.
 Tonyend 24.01.2015, 7:09:08 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Tonyend ze dne 23.01.2015, 20:39:07

   A ještě k tomu přebalování, přelepování. Bohužel se to stává, namísto toho, aby poškozené zboží bylo dáno do odpisu. Kontroloři všechno neuvidí...
 ze dne 24.01.2015, 7:17:50  
   čuk: Děkuji Ti ta příznivý koment a známku i faktické poznámky.
 Tonyend 23.01.2015, 20:39:07 Odpovědět 
   Tak i když jsem nečetl první verzi, tak tato se mi zamlouvá.
Má to lehkost, vtip, pointu.
Naštěstí chlupaté knedlíky nemusím ani z vyhlášené Knedlíkárny, natož z asijského bistra...
Tak doufám, že vím co jím, když vařím ze surovin čerstvých.
I když...Stažený králík je nerozpoznání od sousedovic černé micinky a pečínka z vepřové plece je jen o něco světlejší barvy než by byla z hafáčka, který se někomu ztratil...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Zjevení
NightStalker
Bolesti
M. Daněk
I černé strupy
Bohdan Vorejs
obr
obr obr obr
obr

Co se to tu, sakra, děje? III.
Cora
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr