obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Charakter člověka je jeho osudem."
Hérakleitos
obr
obr počet přístupů: 2915486 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39721 příspěvků, 5762 autorů a 391374 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Přiznání ::

 autor Carolina publikováno: 31.01.2015, 21:58  
Hodně dlouho jsem nevložila žádný příspěvek, ale po té odmlce, nabitá novou energií se s chutí opět vrhám do psaní :) Toto je velmi kratičký příběh o dívce, která hledala samu sebe
 

Dívka, procházejíc se bosa po zelené rozkvetlé louce se lehce otočila a zahleděla kamsi do neznáma. Nic necítila, žádnou radost, ani strach nebo zklamání či stesk. Jako by to byla jen tělesná schránka bez duše... Něco ji táhlo dál dopředu a tak odvrátila pohled a pokračovala ve své cestě do neznáma až k místu, kde zpěv ptáků hřál na duši, lidé se na sebe usmívali, nikdo se s nikým nehádal, nikde žádné nepokoje. Byl to jiný svět, takový, který neznala. Bez bolesti a smutku. Zastavila se na samém kraji a pozorovala život před sebou. Lehce si pročesala prsty dlouhé světlé vlasy, nazula boty, urovnala bílé šaty a nevědíc co ji čeká, vydala se do vesničky. Lidé ji zdravili, prohlíželi si ji a usmívali se. Ona jim vše opětovala a i když netušila, co ji zde čeká, cítila že tam patří. Nevěděla proč, co způsobilo tento pocit, ale nevadilo jí to. Líbilo se jí tam. Najednou se rozběhla k  malímu domku a nevěříc vlastním očím i uším sledovala starší ženu s vědrem, která si povídala se sousedkou z vedlejšího domu.
„Maminko...“ pronesla tichým hlasem, který se ji třásl. Nikdy by nevěřila, že svou matku ještě kdy spatří a přesto... Byla tu. Taková, jakou si ji pamatovala. Plná energie, s úsměvem ve tváři.
„Maminko...“ zavolala hlasitěji a kolena se ji lehce podlamovala.
Žena se otočila za hlasem, který ji byl povědomí a zahleděla se na dívku stojící jen malý kousek od ní. Slzy ji začaly stékat po tváři, když spatřila svou dceru. Nejistým krokem se vydala ke své dceři a pomalu zvedala obě ruce. Sotva byly blízko sebe, objala ji a stále šeptala její jméno.
„Sáro,... Sáro, holčičko moje...“
Dívky se zmocnil pocit štěstí, že se opět shledala se svou matkou. Pevně ji objala a přála si, aby to nebyl jen pouhý výplod její fantazie, ale skutečnost.

Po dlouhé cestě a nečekaném shledání se Sára cítila unaveně. Ulehla v pokoji, který ji matka připravila, do postele a začala přemýšlet nad událostmi posledních dnů. Snažila se vybavit si každý okamžik. Nedařilo se jí pochopit, jak se dostala do světa, kde vládl takový klid. Nezáleželo na tom... Aniž by věděla jak, usnula hlubokým spánkem.

Bylo ji neskutečné horko, jako by ji cosi spalovalo zevnitř. Ozvěnou k ní doléhal matčin hlas a ona ho přesto nedbala. Daleko víc ji lákalo to zakázané ovoce, které se objevovalo stále jasněji. Zmatená sama sebou se vší silou bránila, ale její touha byla daleko silnější. Mysl ji nabádala, ať je opatrná a věří v samu sebe. Srdce však mluvilo zcela opačně. Nedbalo výstrah i ohrožení dívky samotné.
Obraz se stále vyjasňoval, už cítila tu vůni, která ji tolik vábila a dovedla až na místo klidu. Ty ladné pohyby, kouzelný úsměv a hlas, který se tolik vrýval do jejího srdce. Dokázala ho vnímat celé hodiny, vstřebávala každé slovo, které z těch úst vyšlo a zabydlelo se v její paměti. Pomalu skládala střípek mozaiky po střípku a dotvářela tak obraz, od kterého nedokázala odtrhnout oči. Srdce ji bušilo jako na poplach, hruď se ji svírala bolestí, sotva se dokázala nadechnout. Její myšlenky byly stále plné otázek a odpovědí se nedočkala. Jen to slabé, vzdálené našeptávání občas zabloudilo k její mysli. Nevěděla odkud se ten hlas vzal, neviděla nikoho, kdo by  k ní mluvil, ale stále ji nabádal, ať odhodí zábrany a jde tam, kam ji srdce táhne. Sváděla vnitřní boj ve kterém nemohla být vítězem. Její zaslepená duše ji to nedopřála.
Několik dní Sára navštěvovala ono neznámé místo, kde písek hřál a voda lehce šplíchala do nohou. Stále sledovala onen obraz a stále více se ji vyjasňoval. Už nedokázala jen nečině stát a nasávat tu vůni, která ji opíjela. Ovládnuta neznámou silou se rozhodla jít svému osudu vstříc. Nejednou už to nebyla ta plachá dívka, která skrývala své pocity. Tělem ji projelo vzrušení a její myslí proudily myšlenky o kterých by ještě nedávno ani nepřemýšlela. Myšlenky, které živily její touhu a spalovaly její duši. Zcela zaslepena se bezhlavě vrhla do neznáma a nedívala se ani v pravo, ani v levo. Nabitá novou energií, šla za tím obrazem.

Světlé hnědé dlouhé vlasy, rovně střižené, vysoká štíhlá postava, oči tak jasně modré, jako samo nebe, veselé a hravé... Sára se dívala na ten obraz, jako na zjevení. Ne..., nebyl to obraz, byla to skutečná živá bytost, která ji tak oslnila. Neuměla si vysvětlit proč ji tak okouzlila žena, přesto z ní cítila cosi, co ji uvedlo do nejistoty, kterou již dobře znala. Najednou, jako by z ní vyprchala veškerá odvaha a energie, které ještě před malou chvilkou měla nadbytek. Nevěděla co říct, co udělat či kam upřít pohled, aby ta žena nevycítila její slabost. Sotva se rozhodla změnit svůj směr a vrátit se zpět na místo, ve kterém doposud byla, žena se k ní otočila a promluvila hlasem, který Sára již dobře znala. Jen stále nevěděla odkud.
„Ahoj, tebe jsem tu ještě neviděla.“ Sára si nervózně začala pohrávat s prsty na rukou a nevěděla co říct. Nezmohla se na nic jiného, než na pozdrav. V krku ji vyschlo a hruď se ji sevřela.  
„Promiň, ani jsem se ti nepředstavila. Jsem Tess. Chodím sem docela často, je tu klid a člověk si může o spoustě věcí popřemýšlet. Chodíš sem už dlouho?“ Upřeně se dívala na Sáru a sledovala každý nepatrný pohyb. Líbila se jí, o tom nebylo pochyb. Cítila, že ji přitahuje jako magnet, byť se neznaly.
„Ne...“  s bušícím srdcem se Sára snažila odpovědět, ale hlas ji vypovídal službu,  „jsem tu dnes poprvé. Šla jsem se jen projít a... potřebovala jsem si pročistit hlavu.“
Tess se k ní pomalu přiblížila a nepatrně se dotkla její ruky.
„Pojď, něco ti ukážu. Je tu jedno místo, které mě nabíjí. Bude se ti tam líbit, uvidíš.“ Usmála se na Sáru a čekala jak se rozhodne.
Sára, bez sebemenšího zaváhání souhlasila a těšila se, že bude chvilku s člověkem, který byl pro ni celou dobu jen pouhým obrazem. Přestala přemýšlet nad tím, proč ji okouzlila žena, přestala přemýšlet i nad svými pocity. Věděla, že v tenhle okamžik chce být s ní, vědět, že existuje, cítit její přítomnost. Dřív než se probrala ze svého snění, došly na místo mezi útesy. kde voda pleskala do kamenů a vysoko na nebi se proháněli rackové. Snad několik hodin si povídaly o všem možném. Obě měli stále větší pocit, jako by se již nějakou dobu znaly. Rozuměli si a zasmály se spoustě věcí. Sára byla šťastná, byť byly spolu jen pár hodin. Snad poprvé v životě vnímala i jiné pocity, viděla svět jinýma očima. A věděla, co chce. Její nejistota zcela zmizela kamsi pryč z jejího nitra. Začala si být jistá sama sebou...

Přestala vnímat čas, sedíc na písku, opřená o kámen vnímala své pocity. Zmocňovala se ji touha dotknout se JÍ. Cítit její vůní tak blízko, pohrát si s JEJÍMI vlasy, hladit JEJÍ tělo. Nerozuměla tomu, ale nijak ji nevadilo, že je to žena, která ji tak přitahuje. Stačil lehký, nejistý dotek rukou a během chvilky se k sobě přitiskly v návalu emocí a zasypávaly se polibky. Sára povzbuzena novou silou prsty vjela do jejích vlasů. Dlouze nasála tu vůni a jako v tranzu zasypávala Tess polibky na tvářích, šíji, hrudí a postupovala stále níž. Tělem ji projíždělo vzrušení, její mysl zcela otupěla. V obou ženách se probudila horoucí vášeň, která nabírala na síle. Nevěděly o čase, místu, ani jestli je den či noc. Zcela pohlceni vnímaly jen jedna druhou, vychutnávajíc si každičký okamžik té rozkoše, která se jich zmocňovala.

Teď už věděla kam patří a nezáleželo jí na tom, zdali bude souzena. Nebyla temnota a ani strach, ale jasné světlo a teplo, které cítila. Chtěla žít, najít samu sebe, být šťastná. A to nalezla. Neřešila jak, a ani proč právě s Tess. Bála se jen jednoho, přijme ji matka takovou, jaká je? Ale ani nad touto otázkou si příliš nelámala hlavu. Věřila, že ji bude milovat stále a také tomu tak bylo...


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 9 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Nancy Lottinger 31.01.2015, 21:55:44 Odpovědět 
   Zdravím,

v první řadě - vítej po dlouhé době. Ať to píše. Chvilku asi bude trvat, než se do toho dostaneš... Člověk se zdokonaluje tréninkem a čtením.

První, na co je potřeb upozornit, je množství chyb, a to především v interpunkci, ale i ji/jí apod.

Další nedostatek, tentokrát stylistický, je ztuhlost větných konstrukcí a opakující se slova. Ta slovní zásoba by se měla trochu rozšířit. Kór když se opakují celá slovní spojení (např. zasypávat polibky) A některá slova jsou tam nadbytečná. Třeba "Pomalu skládala střípek mozaiky po střípku" je vysloveně nešťastně stavěná věta, kdes spojila frázi něco po něčem, ale jeho stavbu narušila mozaikou, protožes ho tam mermomocí chtěla. Jinde zase dře slovosled: "Několik dní Sára navštěvovala ono neznámé místo" aj. Hodně se i opakují zájmena, na některých místech by se tento problém dal jednoduše vyřešit jejich vyškrtnutím.

První část mi co do popisu přijde klišoidní. Počáteční šroubovitost a patrná nejistota se ale postupně rozmnělňuje.

Ohledně děje - je to statické, pocitové. Něco tomu ale chybí. Ten náboj, který by z pocitů udělal emoce, který by čtenáře více vtáhl do hlavy hl. postavy.

Hodně úspěchů v dalším psaní!
Nancy
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
kapsymedu
(30.3.2020, 15:36)
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
Stargazer
(22.3.2020, 08:44)
GibonFafaust
(11.3.2020, 22:57)
obr
obr obr obr
obr
The Life 2: (14...
Mates
Historie Médi P...
Bos Mutus
Orel 2- třetí k...
Sirnis
obr
obr obr obr
obr

Sprostý koktající piáno
guru
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr