| Text skýtající pohled do lidské duše opuštěných... |
| |
|
|
Nikdy jsem psaní napsat neuměl,
vždycky jen nesmyslný řádky,
teď Ti píšu vzkazy motýlům do křídel,
snad tisíc let a žádný psaní zpátky.
Zkoušel jsem věřit na zázrak,
ale z oblak přišli jenom blesky,
Řeklas´:"Co bylo, bylo, nech to tak,
co bylo, už nebude tak hezký..."
Nechci víc než Tvou dlaň,
když se stmívá,
čas jak had na prsou,
a jen tma do očí se dívá.
Zkouším se každou noc ptát,
proč tu nejsi, když se rozednívá,
co mohlo se stát,
jen hodiny tikaj´ a nikdo neodpovídá.
V hloubce lesa, k černym mrakům vzhlížim,
do vlasů napršel jen splín,
úzkost jak vrah se ke mě nenápadně plíží,
a já po stý Tvým očím i lžím uvěřím.
Dřív měl jsem na výběr, teď nemám,
ani slunce nezáří jak dřív,
nikdy Tě nenajdu a stejně hledám,
jsi jako sen, že v poušti nasněží...
Nechci víc než Tvou dlaň,
když se stmívá,
čas jak had na prsou,
a jen tma do očí se dívá.
Zkouším se každou noc ptát,
proč tu nejsi, když se rozednívá,
co mohlo se stát,
jen hodiny tikaj´ a nikdo neodpovídá.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
80.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 0 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 0.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 2 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 12 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
