obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Krutá jsi lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce."
Publius Vergilius Maro
obr
obr počet přístupů: 2915449 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39666 příspěvků, 5755 autorů a 391125 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Co se to... ::

Příspěvek je součásti workshopu: Výměnný program
 autor Nat Danielová publikováno: 01.02.2015, 4:03  
Sebrala jsem odvahu a vkládám příspěvek do Workshopu. Snad jsem se trefila do tématu a snad vás to bude alespoň trochu bavit. Snažila jsem se použít značky pro formátování, se kterými často s větším či menším úspěchem bojuji, tak třeba to tentokrát vyjde.

Přeji hezké čtení a děkuju za názory, třebas negativní.
 

Naposledy jsem se rozhlédla, jestli mě nikdo nevidí. Žádná Máří Magdalena ani svatý Petr, nikdo není v dosahu. Super, mám štěstí! Je jen jedna osoba, která o mně ví. Sám Pán Bůh. Ten totiž vidí a ví úplně všechno. Člověk by řekl, že snad nikdy nespí. Kolikrát mě nachytal, třeba při uzobávání cukrové polevy z dortu, který Magdalena nachystala Abelovi k narozeninám nebo při špehování světských lidí dalekohledem. Za trest jsem se musela třikrát pomodlit otčenáš a vyleštit oltář na nedělní mši. A že měděné kalíšky se fakt těžko leští!
Rychle jsem nastoupila do výtahu a stiskla tlačítko s nápisem Země. Mám minutu na to, abych se dostala dolů. Když to stihnu, mám vyhráno. Se zatajeným dechem sleduji ručičku na zdi, ukazujíc počet atmosfér, které mi ještě zbývá urazit. Ježíšku na křížku, aspoň chvilku, prosím v duchu. Možná se ptáte, kam to vlastně spěchám. No, na koupálko, přece! Znám jeden úžasný rybníček, viděla jsem ho minule dalekohledem a řekla si, že tam musím být a vyzkoušet, co na něm ti lidé mají. Matka Tereza, moje kamarádka z našeho obláčku mi dala košem, prý nechce mít s Bohem žádné potíže. Zrádkyně jedna. Nevadí, jdu se koupat sama. Je noc, nikdo tam nebude, čeho se bát? A s Bohem to nějak skoulím později.


„Fuj, to je ale smrad,“ nadávám a kuckám ze sebe pekelskou síru, kterou jsem vdechnul při přenosu na Zem. Pokaždý je to stejný. Rána, krucišpekelná, plamen a smrad. A pak jsem najednou tady. Nádherný místo, rybník mezi skalami, jako stvořený pro noční koupálko. Nikdo sem v noci nechodí, takže se tu můžu v klidu ráchat a zchladit se tak od toho našeho věčnýho žáru. Měsíc se krucišbohově odráží od vodní hladiny, tu a tam se na ní objeví kolečka od kaprů, pstruhů a dalších vodních potvor. Pokaždý nějakou z nich ulovím a vezmu ji k nám Luciferovi, abych si u něj alespoň trochu vylepšil skóre za svůj útěk. Máme ho totiž zakázaný, na svět smrtelníků smíme jenom pracovně. Jenže když ono je to tady krucišbohový! Blížím se k rybníku a koukám, koukám, na hladině se podivně čeří voda. Vypadá to na nějakou velkou potvoru, že by sumec?

„Ježíšku na křížku, pomoc,“ zoufám si a plácám kolem sebe rukama. Ta podivná hmota mě sevřela a já se z ní nemůžu dostat! Křídla mám celá mokrá a nemůžu se dostat ven. Jistojistě umřu- podruhý, budu ten největší smolař mezi anděly. A budu si za to moct sama. Kdybych poslechla Matku Terezu… Ale co to? Něco se ke mně blíží. Co to může být? Je to tmavé a velké, vydává podivné zvuky a strašně sprostě nadává. No tohle kdyby slyšel Pán Bůh, ten by mu dal! No nic naplat, strach až potom. Teď se musím zachránit. „Pomooooc!!!“


Ta divná ryba vůbec není ryba. Je to zvláštní stvoření, celé bílé a divně kolem sebe mává. Rukama, nohama, a co to je? Krucišpeklo, vždyť ono to má křídla! No nic, musím tu zvláštnost vytáhnout ven. Popadl jsem ji za něco, co mi připadlo jako ruka a táhnul ji k břehu. Nechápu proč, ale začala krucinálně ječet.

To černé mě chytlo za ruku a táhlo na břeh. Jistojistě mě zachrání od utopení, ale každý jeho dotyk mě šíleně pálí. O jé, to odskáču s puchýři. Ležím na trávě a dýchám. Jsem unavená a můj zachránce zřejmě taky. Funí ještě víc než já. Je černý a chlupatý.

Ženská. Ona to je ženská! Má na sobě šaty a hlavně – má prsa, poznávací znamení. Probůh, se ženskýma jsou pořád jen samý problémy. Taky jich u nás pár máme. Snažím se od nich držet dál a teď se kvůli jedný málem utopím. Co tady vůbec dělá, když neumí plavat, nána jedna! Musím se uklidnit, dejchám jak sentinel, ať se neztrapním. Jenže, jak tak přemýšlím, proč má sakra ty křídla? Ne, to rozhodně není to, co mě napadlo. Co by tady dělala? Jasně, co by tady dělala… jenže co tady dělám já? To je nějaká blbost…

Prohlížím si ho jedním okem, aby nevěděl. Je podobný našemu kominíkovi, když nám čistí potrubní rouru na poštu. Pokaždé z ní vyleze a je takhle černý. Ovšem, co to? Co to má na hlavě? Mezi kudrlinami mu něco leze. Je to špičaté… Nene, to se mi jen zdá. To by musel mít… Má! Má ho! No jasně, že myslím ocas. Co jste si mysleli, vy bláhoví? V tom případě je to ale průšvih. Ježíšku na křížku, mě zachránil čert. Mě, anděla. Až to budu Matce Tereze vyprávět, neuvěří mi. Ajajajajaj, to není dobré… Co budu dělat?

Asi bych měl něco říct. Něco chytrýho, jako třeba, třeba, no nic mě nenapadá.
„Proč chodíš do vody, když neumíš plavat, ty náno?“ Super, tohle se mi opravdu povedlo…
„Chtěla jsem to zkusit,“ pípla skoro plačtivě.
„Měla jsi z pekla kliku, že jsem tu byl. Jak ti říkají?“
„Andělka,“ škytla. Andělka, dobrý jméno – pro anděla. Fakt nápaditý.


„A jak říkají tobě?“ zeptala jsem se ze slušnosti. Nazval mě nánou, tss, to si ještě nikdy nikdo nedovolil!
„Já jsem Čert,“ podal mi ruku. Jeho stisk mě opět spálil, rychle jsem polekaně ucukla. Jméno má teda příznačný, Čert –. Třeba se tak jmenují všichni čerti?
„Vy se můžete chodit koupat na Zem?“ zajímalo mě. Moc hrozivě nevypadal a já byla zvědavá, jak to chodí v jejich světě.
„Blázníš?“ zachechtal se. „Utekl jsem. Stejně se na mě přijde, ale za to koupálko to stojí. A ty?“
„Taky jsem utekla. Počítám, že do pár minut na to přijdou. Chtěla jsem to vyzkoušet, pořád ty lidi jen pozoruju dalekohledem a tiše jim závidím.“
Posadil se. „Tak těch pár minut využijeme, co říkáš? Naučím tě plavat!“



„Je to pat,“ řekl muž, oblečený do bílého sukna. Vlasy měl šedé a dlouhé pod lopatky. Vypadal étericky a jeho vzhled umocňovala svatozář, která zářila nad jeho hlavou.
„Už to tak vypadá,“ pokýval hlavou druhý muž. Na rozdíl od prvního muže měl na sobě sukno černé, s jasně červenou vestičkou a stříbrným krucifixem na krku. Pod nosem měl úzký, na koncích zatočený knírek a mezi vlasy, černými jako uhel se mu rýsovaly dva rohy.
„Nechápu, proč spolu pořád hrajeme, když to pokaždé dopadne stejně.“
„Ba ba,“ souhlasil černý. „Trvá to celou věčnost. Měli bychom zkusit jinou hru,“ navrhl.
„Máš nějaký nápad?“ zaujalo bílého a vzápětí zpozorněl. „Houká mi poplach, někdo porušil náš řád.“
Černý zpozorněl též. „Je to zvláštní, ale u nás je to také. Jaká náhoda, že?“
Oba se přesídlili ke svým číším, bílý s bílým a černý s červeným vínem, a nahlédli dovnitř.
„Co to vidím?“ zakabonil se bílý.
„A co vidím já?“ mračil se černý. „Jak se zdá, naše neposlušná dítka se potkala. To tu ještě nebylo!“
„Až se vrátí, dostane co proto,“ durdil se bílý. „Vycídí mi oltář i zpovědnici!“
„Počkej,“ zadržel ho černý pobaveně. „Mám plán.“


„Jak trávíš v nebi čas?“ zeptal jsem se jí.
„Mám za úkol hlídat malý andílky. Je to krásná práce,“ usmála se a pokrčila u toho roztomile nos. Krucinál, to bílý stvoření mi ještě bude sympatický! Anděl, kruci, už to se mnou jde opravdu z kopce. Až se vrátím do pekla, přihlásím se na odvykací kůru. Možná už takhle blbnu po tom chlastu, co do sebe denně leju. Asi jsem trochu zvrácený, ne nadarmo mi Lucifer pořád nadává a předhazuje mě ostatním jako odstrašující případ. A to je v pekle co říct! U žádný práce nevydržím, jsem ztracená existence.


Ten pekelník je docela zábavný. Tedy, jen docela, docela malinko. To až budu vyprávět Matce Tereze!
Doplavali jsme ke břehu a já se netrpělivě podívala nahoru k nebi. Přišlo mi divné, že si Pán Bůh mé nepřítomnosti ještě nevšiml.
„Spěcháš?“ zeptal se mě Čert. „Jsi nějaká nervózní.“
„Pán Bůh se tady určitě co nevidět objeví, vlastně je divné, že mu to trvá tak dlouho!“
„Lucifer mě taky určitě dotáhne zpátky,“ pokýval hlavou. „Ale bylo to fajn, ne?“
Musela jsem souhlasit. Seděli jsme na břehu v trávě a čekali, kdy si pro nás přijdou. Najednou oblohu protnul blesk, který vzápětí doprovodil mohutný hrom. Lekla jsem se, až jsem nadskočila. Z oblohy se snesl Pán Bůh a ze skály za námi vyšel hrozivě vypadající satanáš. Automaticky jsem se strachy přitiskla k Čertovi, abych se od něj znovu popálila. Byl žhavý… no jako čert z pekla.


Sakra, je to tady. Už si pro nás přišli. V životě jsem neviděl Pána Boha, ani anděla, a dneska to mám všechno najednou. Ještě slyšet Husajna z vedlejší kotelny zpívat, a dám se na modlení.
„Nerouhej se,“ zamračil se na mě Bůh. Krucinál, jak může vědět, co si myslím?!
„Neříkali jsme vám snad, že je svévolné opuštění naší stanice porušením řádu?“ začali nás kárat.
„Klid, šéfe, já vám chytím rybu,“ snažil jsem se ho ukecat, zatímco Anděla ani nedutala. Nic naplat, musím bojovat za nás oba. „A vám taky,“ pronesl jsem směrem k Bohovi. Vsadil bych se, že ještě nikdy rybu nejedl!
„Ale jedl,“ zamručel. „Vy si myslíte, že jsme včerejší? Že vám to zase nějak projde?“
„To jste se ale přepočítali,“ doplnil ho Lucifer. „Rybou nás neobměkčíte. My jsme se rozhodli, že vás potrestáme.“
To už znělo hrozivě. Anděla natahovala a rázem ztratila moje sympatie. Ženská, uřvaná ženská! Kdo se bojí, nesmí do lesa, v našem případě na Zem.
„Prohodíme vám role,“ řekl Bůh.
„To je to,“ zasmál se Lucifer tím svým smíchem, který měl ozvěnu až v Adršpašských skalách. „Anděla půjdu k nám do pekla a ty do nebe.“
„Do pekla?“ zděsila se Anděla s nefalšovanou hrůzou, stejně jako já nad tím, že mám jít nahoru. „Jako že je tam mám polepšit?“
„Něco lepšího,“ opravil ji Bůh. „Vyměníte si na jeden den role. A jestli to nedokážete, tak budete vyhoštěni do očistce.“
„Tam ne,“ zaúpěl jsem. Očistec se používá pro ty duše, u kterých není jasné, kam se dostanou. A co kdyby mě pak chtěli šoupnout do nebe natrvalo? To bych nepřežil!


Očistec! Ježíšku na křížku, jen to ne! Co kdyby mě nějakým nedopatřením chtěli dát do pekla navždy? To by byl můj konec. Že já vůbec utíkala, achjo. Ještě je napravovat! Jsem anděl, ne probační úředník! Čert jeden očouzenej!
„Andělo!“ napomenul mě Pán Bůh. „A teď pojďte domů, zítra vás čeká spousta práce. V šest ráno se vystřídáte. A ty, Andělo, do té doby vyleštíš oltář. Ať je lesklejší než v chrámu svatého Víta,“ rozkázal a při vyřknutí jména svého kolegy se pokřižoval. „Zrovna minule byl u mě na návštěvě a na oltáři jsem měl prach. Taková ostuda!“


Odtáhli nás jako malý smrady, sotva jsem na Andělu stačil mávnout na rozloučenou. Tý malý se klepaly kolena strachy, skoro mi jí bylo líto. Jenže, komu je líto mě?

Děsná rána a příšerný puch. Tak mě Lucifer přivedl do jejich světa. Vypadal hrozivě a peklo nebylo o nic lepší. Ocitla jsem se v podivném sklepě, který nebral konce, všude samé uličky, zákruty ze skal a z každého rohu plápolaly ohně. U nich se povalovala černá chlupatá individua, která vodu určitě neviděla léta ani zdálky. Ve svém bílém oblečení jsem byla hodně nápadná, ale bylo mi jasné, že brzy už tak bílá nebudu a tím rychleji do jejich světa zapadnu.
„Co tady budu dělat?“ strachovala jsem se a Lucifer se ušklíbnul.
„Máš celkem kliku, že jsi narazila zrovna na tohohle čerta. On žádnou speciální funkci nemá, dá se říct, že je takový pekelský povaleč. Většinu času proleží a popíjí. Na, tady máš zrovna jednu láhev, do hodiny ji musíš vypít, abys nebyla oproti němu pozadu,“ podal mi skleněnou lahev s průhlednou tekutinou. Opatrně jsem přičichla k hrdlu a rozkašlala se. Fuj, co je to za hnus?
Lucifer se strašlivě rozchechtal. „Holka, máš se ještě co učit. Tohle je Čertova snídaně, vodka. Po obědě pije slivovici!“
„Co je to slivovice?“ nechápala jsem. Alkohol jsem v životě nepozřela.
„To poznáš, děvče, to poznáš. A teď už do sebe kopni tu vodku, je nejvyšší čas.“


Den na draka. Jsem v nebi. Kdyby mi někdo řekl, že tady budu, tak mu řeknu, ať už nehulí. Taková blbost! Okřídlený bytosti si mě prohlížejí jako nějakej exemplář. No co, tak mám ocas, a co má bejt?
Nikdy mě nenapadlo uvažovat o tom, jak to v nebi vypadá. Připadám si jako ve snu, kráčím v přízemní mlze, okolo je modro a nikde žádné zdi, jsem na nekonečně velkém oblaku, někdo hraje na klavír, někdo si prozpěvuje, je slyšet dětský smích a ten se blíží, je slyšet hlasitěji a hlasitěji… ocitli jsme se mezi miminy s křidélky. Seděly na zemi a sliny jim ukapávaly na vydutá břicha. Sakra, co se to děje?
„Převezmeš starost o naše prcky,“ sdělil mi Bůh.
„Jako já?“ zděsil jsem se upřímně. Dítě jsem viděl za život asi dvakrát, a to ještě zdálky.
„Nu ano,“ přitakal. „Musíš jim udělat snídani a zabavit je, dokud se Máří Magdalena nevrátí z kostela.“
Pokoušely se o mě mrákoty. „Ale Bože,“ zkusil jsem namítnout, ale zarazil mě.
„Když už, tak Pane Bože,“ opravil mě. „A až Máří přijde, půjdeš vymáchat pleny. Máš ještě nějaké dotazy?“
Neměl jsem. Už jsem raději neříkal vůbec nic. Jeden jediný den to budu muset vydržet, očistec jsem nechtěl riskovat.


V hrdle mě pálilo, nemohla jsem se ani nadechnout a do očí mi vstoupily slzy. Nic horšího jsem v životě nepozřela! Pekelníci kolem mě se mohli uchechtat smíchy a jeden z nich, ten nejhrozivější, mi dal herdu do zad mezi křídla, aby mi pomohl se rozkašlat. Ježíšku na křížku, tohle nezvládnu!

Krucišpeklo, tohle nezvládnu! Ležím na zádech, na sobě pět mimin, který hrozně zajímají mý rohy. Jedno mě dokonce zatahalo za ocas. A něco tu pekelně smrdí. Ten pach je čím dál intenzivnější, snažím se najít příčinu, když tu najednou si jedno mimino odepne plenu a naplácne mi ji přímo na nos. Zařvu a snažím se jim vytrhnout ze zajetí, ta hnusná hmota se mi zažírá do kůže a nosních dírek.
Parchanti mrňavý! Naštěstí do toho přišla ženská, která se mi představila jako Alžběta. Při pohledu na mě se rozesmála zvonivým smíchem. „Ach vy muži, neporadíte si ani s tak malými dětmi. Co se náš Jan Křtitel natrápil mého Zachariáše, když ho náhodou hlídal. Ukaž, dej mi ta děcka a utíkej se umýt. Vypadáš jako jedno velké hovínko.“
Potupeně jsem si šel strčit hlavu do kádě s deštěm, který byl připravený na večerní liják, když se za mnou objevil Bůh.
„Nu což, synku? Tož sis tu uvykl?“ Potom se zarazil. „Omluv moje nářečí, ale právě jsem se vrátil z Moravy. Ty přechody špatně snáším.“
Mokrý jak slepice jsem se na něj otočil. „Co si asi tak myslíš?“ Nešlo přehlédnout můj sarkastický tón. „Jsem od hoven a jsem tu jen pro smích.“
Mocně pokýval hlavou. „Ba ba, to jsi. A dobře ti tak. Aspoň už ani ty, ani Andělka, nebudete utíkat. A teď se vrať, zdá se, že děcka maj hlad.“
Krupicovou kaši jsem v životě neuvařil! Alžběta mi naštěstí chvíli pomáhala, takže jsem připálil jenom tři hrnce. Než jsem nakrmil tolik hladových krků, byl jsem totálně odrovnaný. Naštěstí ta míma měla spát, takže jsem jim umyl pusy dešťovkou a zahnal je do obrovské postýlky. Protestovala a snažila se přelézt ohrádku. Vyřešil jsem to tím, že jsem si lehnul mezi ně. Míma si složily hlavičky na můj kožich, který použily místo polštáře a za chvíli opravdu usnuly. A já s nima.


„Už nemůžu,“ vzlykala jsem a na kolenou prosila Lucifera, aby se nade mnou smiloval a odpustil mi další hlt z té odporné láhve. Hlava se mi točila a před očima jsem měla sto andělíčků.
„Ať tě ani nenapadne,“usoudil Lucifer. „Koukej si pořádně přihnout.“
„A co kdybych vám tu raději uklidila?“ vzbudil se ve mně obchodní duch. „Já vám tady uklidím, vyperu, co říkáte?“
V Luciferových očích se objevilo zaváhání. „Mno,“ řekl a začal si hladit knír. Už vím, proč ho má na koncích tak stočený, napadlo mě. To má z toho přemýšlení!
„A ty bys to uměla? To víš, u nás v pekle se na čistotu zrovna dvakrát nedbá, ale možná bychom jednou za sto let mohli udělat výjimku.“
Pookřála jsem. Všechno, jen ne ten příšerný mok. Ještě teď se mi kroutí křídla, jen si na něj vzpomenu!
Sehnat v pekle rejžák, hadr nebo nedej čerte saponát je přímo andělský výkon. Na rozdíl proti tomu horkou vodu mi dodali hned – z obrovského kotle nad ohništěm. Dřív se v něm prý topily zbloudilé duše! Nakonec jsem si poradila košilí, nalezenou pod lavicí a octem, který čerti původně používali
na čert ví co. V životě jsem se tak nenapracovala. Čerti nestačili nosit novou vodu, a když jsem prošoupala košili na cimprcampr, ochotně mi darovali svoje. A za odměnu mi podstrkovali i různé pamlsky, klobásky z udírny a všechny laskominy, o kterých jsme v nebi jakživ neslyšeli.
Možná, že to tady není tak špatné, jak jsem si myslela, napadlo mě, když jsem byla s úklidem hotova.
V tu chvíli jsem shůry zaslechla Pána Boha. „Tak co, nechceš tam nakonec zůstat?“
Představa, že bych tu měla zůstat, byť třeba jen o hodinku déle ve mně způsobila panickou hrůzu.
„Pabe Bože, slibuju, že už nikdy neuteču!“ volala jsem nahoru za hlasem. „Budu ten nejhodnější a nejposlušnější anděl, kterého tam u nás na obláčku máš!“ slibovala jsem hory doly.
Po mém boku se objevil Lucifer. „A nechceš si to rozmyslet? Někoho, jako jsi ty, bychom tady užili,“ pokoušel se mě zlomit. Tentokrát už se na mě docela usmíval, takže z něj nešla taková hrůza jako jindy.
„Děkuji za nabídku, ale musím pomáhat Máří Magdaleně, a také dětem už zajisté chybím,“ špitla jsem výmluvu, ale pravdivou.
„Škoda škoda,“ zahlaholil. „Nu což, odpracovala sis u nás svoje, nemůžeme tě tu držet. Pozdravuj tam u vás a už nezlob!“
Odkráčeli jsme s Luciferem k výstupní díře, jak jsem nazvala jeden otvor ve skále, abychom se přemístili. V nebi mě nepoznají, jsem černá jako peklo samo, tohle budu dlouho drhnout!


Vzbudil jsem se do tmy a nade mnou svítily hvězdy. Chvíli jsem netušil, kde vlastně jsem, až mě moje tvář, nechutně uslintaná, ujistila v tom, že se nejedná o omyl. Ano, vážení, stále jsem v nebi. Ležím v dětské ohrádce obklopen malou uslintanou drobotou a nemůžu se ani pohnout, jak mám od nich přeležený ruce i nohy, dokonce i ocas! Okolo nás stojí tucet svatých a se spjatými dlaněmi se na nás dívají.
„Pšt,“ ukázala na mě zbožně Máří. „Ani nevíš, co jsi dokázal. Naše děti toho moc nenaspí, jsme z toho už opravdu unaveni, a ty jsi jediný, kdo je dokázal uspat. Možná to bude tvým parfémem, který zřejmě používáš v silném množství,“ vysvětlila mi a já si připomněl, že ten zmíněný parfém bude asi včerejší Whisky, kterou jsem vypil s Mrázkem. Opatrně jsem se vyvlékl z jejich sevření a vylezl z ohrádky. Bůh mi už ukazoval na nebeské hodiny.
„Už je čas, abychom šli. Nebo nechceš tu zůstat? Pro práci s dětmi jsi jako stvořený, moc by ses nám tu hodil jako uspávač,“ nabídl mi a zřejmě si myslel, kdoví co mi nenabízí. Kdepak, přátelé, do toho já nejdu, pomyslel jsem si. Jeden den mi stačil až na půdu! Rozloučil jsem se s nimi, ještě jednou se ohlédl po mrňatech a spolu s Bohem jsem nastoupil do výtahu. Tohle už nikdy nechci zažít, možná, že na chvíli nebudu utíkat, napadlo mě dokonce, ale Bůh se po mě přísně podíval. No jasně, zapomněl jsem, že je vševědoucí!
Sešli jsme se u rybníku. Hustě pršelo, zřejmě už apoštol Pavel vylil tu dešťovou vodu, ve které jsem se předtím opláchl. Andělka stála s Luciferem a skoro jsem ji ani nepoznal. Nejsvětlejší barva na jejím oblečení byla šedá, bílá byla tatam.
Lucifer si s Bohem notovali, smáli se tomu, jak nás vypekli a my s Andělkou tam stáli jak dva blbci.
„Jak bylo?“ zeptal jsem se jí potají, aby nás neslyšeli.
„Nakonec to ušlo,“ řekla a všiml jsem si, že se trochu pousmála. „Za to koupálko to i stálo.“
„Nevykoupeme se ještě jednou?“ navrhnul jsem lišácky.
„Zbláznil ses?“ vydechla překvapeně.
„Naposledy,“ lámal jsem ji. „Zakázali nám utíkat, ne se koupat. A když jsme tady, tak přece utíkat nebudeme, no ne?“
Chytla mě za ruku, kterou jsem jí podal, a s rozběhem jsme skočili do vody, až to šplouchlo.



Otevřela jsem oči a spatřila vedle sebe Čerta, jak spí. Vypadal tak sladce! Proč ale spí vedle mě? Co se to stalo? Vždyť… Plácla jsem se do čela a začala se smát. Sny jsou někdy hodně živé!



 celkové hodnocení autora: 98.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 5 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 21 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 37 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Svetla 08.02.2015, 17:06:52 Odpovědět 
   Nat, podle mě, když se narodí v nebi dítě, znamená to, že na zemi umřelo. Takže Apolenka má pravdu. Aspoň si to myslím.
 ze dne 08.02.2015, 17:51:13  
   Nat Danielová: Ženský, nesmíme to vidět tak černě! Krom toho - nikdo z nás tam nebyl, takže nemůžeme vědět, jak to tam funguje. Třeba je to posmrtný život "se vším všudy", no ne? :-) :-) :-)
 petulin 07.02.2015, 21:56:58 Odpovědět 
   Zdravím :)
Nu, tohle je prostě krásné. Úplně je vidím. Příběh mi odsýpal, nikde jsem se nezastavoval, formátování bomba :)
Fantazii zdar :)
P
 ze dne 08.02.2015, 17:48:57  
   Nat Danielová: Děkuji, děkuji, děkuji. Fantazie mám, no jéjej :-)
 phaint 04.02.2015, 8:52:41 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: phaint ze dne 02.02.2015, 18:54:03

   Staré dobré ctrlC-ctrlV už zachránilo mnohé!!
 čuk 03.02.2015, 21:33:19 Odpovědět 
   Pobavil jsem se, a myslím, že se mi bude v pekle docela líbit, asi líp než by se mi líbilo na nebi. Konečně vím, jak to tam chodí. Teď už je mi jasné, proč se ten Nejvyšší a Nejnižší spolu kamarádí. Ten konec s interpretací jako sen mě trochu zklamal, možná že stačilo dodat pár vět, proč ty sny a kdo je jaký- tedy ta obapolnost lidských povah. Líbilo se mi.
 ze dne 03.02.2015, 21:53:11  
   čuk: Neříkám, že konec je špatný, jen je náhle ukončený a čtenáři se v tom nestačí dost poráchat, když byli navnaděni tím příběhem.
 ze dne 03.02.2015, 21:43:24  
   Nat Danielová: Čuku, děkuju Ti za zastavení.

Když tak pročítám ty komentíky, je dost ohlasů právě na ten konec. A já na něj byla přitom tááák pyšná :-)
Chtěla jsem to nějak uzavřít, jen je vrátit na svá místa mi přišlo nudné a na nějaké hlubší úvahy nejsem stavěná, tak jsem tam prostě hodila tohle.
Jsem ráda, že ses pobavil a doufám, že nebudeš dělat vše pro to, aby ses do toho Pekla opravdu dostal. :-)

Nat
 Apolenka 03.02.2015, 5:59:38 Odpovědět 
   Výměnný program ve tvém literárním stylu se mi moc líbí, milá Nat. Trochu jsem se zamyslela nad tvým nebeským osazenstvem... vždyť pokud se do nebe dostávají duše zemřelých, pak tam máš plno zemřelých dětiček. :-( Přišlo mi jich líto. Ale to je vlastně hloupost. Je to zvučný a příjemný text.
 ze dne 03.02.2015, 21:40:05  
   Nat Danielová: Milá Apolenko, nikde není psáno, že se na nebi už žádné dítko nemůže narodit, v opačném případě raději nemyslet...

Jsem ráda, že se Ti líbí!

Nat
 phaint 02.02.2015, 18:54:03 Odpovědět 
   Líbilo se, a to hodně. Boj s formátováním se vyplatil, nápad se střídáním odstavců to celé krásně oživil, takže to všechno působilo dost věrohodně. Možná bych trochu osekala odstavce v druhé polovině, aby to líp odsejpalo. Popis utrpení anděla v pekle při úklidumi přišel až nepříjemně povědomý - jako bych se viděla doma :)) Klidně by se to obešlo bez posledních dvou řádků, které text hodí do úplně jiné polohy. Mně by stačil jako !reality show", sen byl nadbytečný - pro mě. Ale rozhodně 1.
 ze dne 03.02.2015, 21:37:22  
   Nat Danielová: Phaint, děkuju moc, ale na Tebe prostě nemám, jsem Tvým WS opravdu nadšena! To formátování mi fakt dalo zabrat, už ta hrůza, že se jednou překliknu ve znaku a moje snaha přijde vniveč byla děsivá! Nat
 Harpyje 02.02.2015, 15:12:49 Odpovědět 
   Tvůj příběh je moc hezký a dobře propracovaný. Vtipně pojaté, bylo použito mnoho obrazů. A některé z nich jsou kouzelné:) Líbilo a dala jsem za JEDNA.
 ze dne 02.02.2015, 15:30:57  
   Nat Danielová: Jsem moc ráda, že se Ti příběh líbil a díky Ti za kladný koment i známku. Udělalo mi to radost!
 Svetla 02.02.2015, 0:19:35 Odpovědět 
   Ten konec je hodně zrychlený a kdybys ho neobjasnila v komentářích, hodně by mě zmátl. Anděla se mi nezdála ukňučená. Pěkný příběh. Je však pravda, že čert se mi líbil víc, obzvlášť s tím hovínkem na ksichtě:)
 ze dne 02.02.2015, 15:29:53  
   Nat Danielová: Děkuju za komentík, děkuju za jedničku! :-)
 Loretten 01.02.2015, 18:40:52 Odpovědět 
   Čert byl sympaťák, Anděla mi přišla trošku ukňučená, asi jak by se od takového jemného stvoření očekávalo. I jsem si sem tam vzpomněla na tu pohádku Anděl páně, hlavně ze začátku, kde se mluví o Panence Marii a Abelovi. Rozhodně se mi líbilo členění - jiné písmo pro Andělu a jiné pro Čerta - to bylo bezva! :) A ještě dodám: Klobouk dolů, že jsi si s tím dala takovou práci. Tak dlouhé a plné dialogů a vnitřních monologů - smekám. :) Tou délkou to muselo být náročné psát.
 ze dne 02.02.2015, 15:28:13  
   Nat Danielová: Loretten, děkuji za komentík. Co se týče té délky - já neumím psát zkráceně, což je občas problém :-)
 Nat Danielová 01.02.2015, 14:16:23 Odpovědět 
   Děkuji za komentík, pro ujasnění - výměna proběhla, oba toho měli plné zuby a ten poslední odstaveček znamená, že se to všechno obyčejné pozemské dívce, ženě jen zdálo - ona byla v roli Andělky a její muž v roli Čerta.

Pravda, nakonec jsem to asi zbytečně usekla, ale už tak jsem se bála délky, že to zase nebude chtít nikdo číst... :-(

Pokud to pokládáš alespoň trochu za humorné čtení, moc mne to těší.

Děkuju za přečtení, Nat
 Šíma 01.02.2015, 12:13:15 Odpovědět 
   Zdravím.

Konec mne trochu zmátl, došlo k výměně či nedošlo? ;-) Vodka a slivovice! Juj. Na obou stranách práce až hrůza. Není lehké býti andělem v pekle a čerten na nebesích! Opět další porce humorného čtení napsaného s nadhledem.

šíma (hříbek).
 ze dne 01.02.2015, 14:29:47  
   Nat Danielová: Tak jsem si nějakým nedopatřením hodila odpověď na Tvůj koment do normálních komentářů, takže se omlouvám a má odpověď je o něco výše :-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Victor Lancel
(24.2.2020, 14:11)
karin.kimberly
(13.2.2020, 19:55)
Wade Milbot
(8.2.2020, 22:42)
wavawe6611@bizcomail
(8.2.2020, 06:04)
obr
obr obr obr
obr
Bitka o pevnosť...
Hermos of Heaven
IX
Dír
Bez ocasu
zlataela
obr
obr obr obr
obr

Gembler
pilniczek
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr