obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Rozumný muž může být zamilován jako blázen, ale ne jako hlupák."
Rochefoucauld
obr
obr počet přístupů: 2915374 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39509 příspěvků, 5744 autorů a 390410 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Předsálí pekla ::

Příspěvek je součásti workshopu: Výměnný program
 autor phaint publikováno: 02.02.2015, 10:51  
Ve snaze vyhnout se zábavnému charakteru díla jsem se trochu odchýlila od zadání "výměnného pobytu Nebe-Peklo". Ale kdo z nás může jednoznačně říct, kde se právě nacházíme?!?
 

Křídla vysokých bílých dveří se před ní rozevřela a ona vstoupila do sálu. Oslepena neuvěřitelně jasným světlem zůstala na chvíli stát s přimhouřenýma očima a zpoza přivřených víček se marně snažila přehlédnout celou místnost. Vzduchem se nesl šum desítek hlasů a někde nad nimi se vznášel motiv z Lohengrina. Zhluboka se nadechla a otevřela oči dokořán. Zběžně přejela pohledem svou toaletu a dotkla se účesu, aby se ujistila, že i tam je vše, jak má být, a teprve potom sestoupila po širokém schodišti dolů.

Netušila nic o tom, že jen o chvíli před ní stál na stejném místě někdo jiný. I on zůstal stát mezi dveřmi oslněn světlem. I on zaznamenal úvodní takty Lohengrina. Do sálu ale vešel, aniž by projevil sebemenší zájem o svůj zevnějšek, a na krátký okamžik by se dokonce pozornému pozorovateli mohlo zdát, že by sem možná raději ani nevstupoval. Ale ta prchavá vteřina se brzy rozplynula v minulosti a on pomalu sestoupil po širokém schodišti dolů.

Hned na kraji sálu přijal od sluhy nabídnutou sklenku šampaňského a vmísil se mezi hosty. Pozdravil se s několika známými strohou úklonou a matným úsměvem, ale s nikým se nezastavil na déle než několik nezbytných frází. Necítil se tu ve své kůži. Na podobném večírku nebyl léta a muž dnešního večera a dychtivý mládenec z minulosti byli spíše vlastními protiklady než čímkoli jiným. Stalo se toho prostě... příliš mnoho. Chvíli zíral do prázdného poháru. Vypil ho rychle a už měl chuť na další - další nový rys jeho osobnosti. Vstal, aby těm myšlenkám utekl, a jeho pohled se zastavil u schodiště.

Stála tam a mhouřila oči proti světlu, pak si ladným pohybem upravila vysoko vyčesané vlasy. Vypadala nejistě a stejně nejistě se to snažila skrývat. Už jen tím byla v této společnosti výjimečná. Její krása tu výjimečnost ještě umocňovala. Když začala sestupovat po schodech, bylo to, jako když se člověk v úžasu nechá pohltit dokonalou přírodní scenérií, jež je důkazem božské dokonalosti. Polkl.
Absolutní, nadpozemská krása, napadlo ho okamžitě.
Anděl.

Ani velká vzdálenost mezi nimi, jež by mohla zjemnit případné nedostatky, nemohla ovlivnit jeho úsudek. Žádné nedostatky se nekonaly. Téměř průsvitná pleť s bohatými plavými vlasy, průzračné oči posazené daleko od sebe, něžná ústa nezkreslená rtěnkou, šíje tak jemná, že i prostý šperk hrozil ublížením. Bílé šaty nenápadně dávaly světu na odiv její útlé paže i štíhlý pas...

Ano, nadpozemská, řekl si znovu a vykročil, aby se dostal co nejdál od ní. Aby se jí dnes večer pokud možno vyhnul.

Dost dlouho se mu to dařilo. Ovšem v uzavřeném sále není dost dobře možné unikat donekonečna, zvlášť když možná ani uniknout nechcete. Přistihl se s nevolí, že tu krásku vyhledává očima, sleduje ji při tanci, během hovoru, při občerstvení. Chvílemi měl pocit, že v sále jen ona, protože na něj působila jako magnet. A pak se to stalo.

Někdo mu zezadu poklepal na rameno. Pomalu se otočil.
„Ulrichu!“
Stál tváří tvář svému bývalému velícímu důstojníkovi a po jeho boku stála jeho krásná neznámá. Srazil paty a vypnul se k vojenskému pozdravu. Cítil, jak se mu pravá paže při salutování vymrštila a téměř současně si uvědomil, jak nesmyslný ten pocit je. Rukáv, v němž bývala jeho pravá ruka, byl už dlouho pečlivě přišpendlený k boku uniformy. Udělalo se mu zle, a ani nevnímal Heinzerdorfova slova. S největším sebezapřením se soustředil a zachytil ta poslední.
„... slečnu Moserovou, Annu Moserovou?“
Zamumlal, že ho velmi těší a dokázal se uklonit. Heinzerdorf žvanil vesele dál.
„... a rád bych vám představil svého přítele, Ulricha von Redern, milá kmotřenko. Prožili jsme toho společně hodně, pravda, Ulrichu?“
Podíval se na něj, jako by ho viděl poprvé v život. „Možná víc, než bychom chtěli,“ řekl a bylo zřejmé, že dívka před ním se cítí velmi trapně. Sice půvabně přijala jeho pozdrav, ale do očí se mu nepodívala. A aby to celé bylo ještě horší, jakýsi kolemjdoucí s sebou odtáhl Heinzerdorfa pryč. Zůstali stát sami na kraji rozjásaného a roztančeného sálu.

Cítila, jak se jí potí ruce a rozpačitě je skryla za zády. Cítila jeho upřený pohled a také horko, které jí stoupalo do tváří. Všimla si ho hned, když sem večer přišla, a věděla o každé chvíli, kdy se na ni díval. A když se na ni nedíval, dívala se ona na něj. Kradmo. Bázlivě. Věděla, že není slušné civět, ale nedokázala si pomoci. Byl děsivý, děsivý tou ďábelsky poničenou dokonalostí. Nešlo jen o tu chybějící paži, ale také o část tváře zdeformovanou krvavými jizvami popálenin či o černou pásku přes oko. Vlastně ani tyto nedostatky jeho zjevu příliš neubraly na démoničnosti. Spíš naopak. Co na něm skutečně nahánělo hrůzu, bylo to jeho oko – žhnoucí, pronikající, zkoumající, chvílemi temné, a hned na to jiskřící jako jantar. A teď tu stál přímo před ní, zjevně jen málo nadšený tímto setkáním.

„Bavíte se dobře, slečno Moserová?“ pokusil se von Redern o nenucený konverzační tón.
„Ach ano, velmi dobře,“ odpověděla, sebrala kuráž a podívala se mu do tváře. Musela při tom hodně zaklonit hlavu, byl o dost vyšší než ona. Bez výrazu na ni hleděl dolů.
„Mrzí mě, že ve vás vyvolávám pouze chuť tento rozhovor ukončit, slečno,“ řekl, „ale chápu to. Nicméně mě velmi těšilo...“
Ranilo ji, že si její pocity vyložil naprosto mylně.
„Můžete si se mnou zatančit?“ vyhrkla dřív, než si stačila svá slova rozmyslet.
Chvíli stál, zřejmě vyvedený z míry její žádostí, ale pak jí beze slov nabídl rámě a odvedl na parket. Opatrně zkusili valčík, pak druhý.

„Proč jste dnes tady, slečno Anno?“ zeptal se jí, když po tanci odpočívali u občerstvení. „Nemohu se zbavit dojmu, že oba dva jsme tu dnes spíše pracovně, než pro zábavu.“
Sklopila oči, aby skryla svůj zmatek. Znovu v ní dokázal číst jako v otevřené knize, a to bylo svým děsivým způsobem přitažlivé.
Chabě se pokusila o úsměv: „Prozradím vám svůj důvod, když mi prozradíte váš.“
I on se usmál té naivitě, kterou on sám už dávno ztratil. „Platí. Vy první.“

„Vlastně nejde o nic zvláštního,“ pokrčila rameny. „Takových příběhů jsou dnes tisíce.“ Jako mávnutím proutku se ztratila sama ve svých vzpomínkách a ve snaze podat je jednoduše a lehkým tónem. „Protože jsem zůstala úplně sama, pozval mě můj kmotr k sobě. Snažím si tu sjednat nějakou dobrou práci, abych nebyla na obtíž. Studovala jsem v Rotterdamu medicínu, tak snad budu mít štěstí. Kmotr Carl mě představil několika zajímavým lidem a...“
Von Redern se hlasitě nadechl. „V Rotterdamu?“ vyrazil ze sebe ochraptělým šeptem. Začínal chápat, proč se s ní dnes musel setkat.
„Ano,“ přitakala. „Zahynula tam celá má rodina.“ Chvíli čekala na nějakou odezvu, ale žádná nepřicházela. „Teď je řada na vás,“ pobídla svého společníka jemně.

Jedním douškem dopil svou sklenku: „Sháním tady morální i finanční podporu pro sirotčinec a lazaret, který chci vybudovat na svém panství. Vzhledem k tomu, kolik vlivných osob se spoustou peněz a s kontakty na nejvyšších místech se tady dnes večer sešlo, se to jeví jako dost nadějná mise.“
Váhavě mu položila dlaň na ruku, v níž ještě držel prázdnou sklenku. Podíval se na ni a viděl, že její andělská tvář je jen kousek od té jeho. Oči měla zvlhlé dojetím.
„To je tak ušlechtilý čin, Ulrichu,“ řekla tiše. „Nesmírně si vás pro takový záměr vážím.“
Prudce vstal a mrštil sklenkou kamsi za bar.
„Zřejmě jste nepochopila, slečno,“ sykl na ni hlasem, jenž naháněl hrůzu. „Ulrich von Redern byl dne 14. května 1940 zástupcem generála Schmidta. Toho generála, který nechal vybombardovat vaše město v okamžiku, kdy předložilo svou kapitulaci. Toho generála, který téměř vymazal Rotterdam z mapy světa. A kdyby to neudělal on, udělal bych to já. Rozkaz byl jasný.“
Viděl, že Anna Moserová se roztřásla jako osika, ale cítil potřebu vyslovit celou pravdu.
„Trest přišel vzápětí, ještě ten den, buďte klidná. Následky zranění si ponesu do smrti. A do smrti si ponesu i vědomí, že kvůli onomu dni mě zavrhl vlastní otec. Bitvu označil za podlý čin a mne za zbabělce. Zemřel, aniž bych dostal příležitost mu dokázat, jak velmi toho dne lituji... Byl to on, kdo mě inspiroval k tomu, co jste před chvílí nazvala ušlechtilým činem.“

Už dávno se od něj odtáhla a hleděla na něj naprosto otřesená.
„Vy ďáble! Naprosto nepochybuji o tom, že vaší motivací není ušlechtilost, ale jen a pouze snaha zachránit vaši duši před peklem!“ zasyčela na něj a on se nebránil.
„Snad máte pravdu. Ale kdybyste souhlasila, mohla byste se v našem lazaretu uplatnit,“ nabídl jí váhavě. „Personál se zkušenostmi je tam velmi vítán. Byl bych šťastný, kdybych mohl nějak napravit...“

Nebeské dálky v očích Anny Moserové zamrzly do kousků ledu a Ulrich von Redern si smutně uvědomil, že ta dívka je v hněvu ještě krásnější než ve své andělské něžnosti.
„Děkuji za velkorysou nabídku, pane, ale zkuste to jinde,“ odtušila chladně. „Nepochybuji, že seženete ty pravé ovečky do svého stáda. Snad vás bude zajímat, že mám již místo předjednáno, a že jsem se právě rozhodla je přijmout. U toho pána budu mít možnost studovat nejmodernější metody a postupy, což – jak jistě chápete – mi nějaký lazaret nabídne jen stěží.“
„Jistě, chápu,“ přitakal a čistě ze zvědavosti se ještě zeptal: „A jméno toho lékaře?“
Známým půvabným gestem si poupravila účes a na okamžik se tak znovu stala andělem, jímž byla ještě před chvílí.
„Mengele,“ řekla. „Josef Mengele.“

Díval se za ní, dokud mu nezmizela v davu, a měl pocit, že dechberoucí nádhera rozjásaného večera kolem něj je jen prvním předsálím pekla.


 celkové hodnocení autora: 98.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 6 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 20 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 38 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Jarda 07.02.2015, 13:47:55 Odpovědět 
   Dzravím.
U žádné díla tohoto WS jsem zatím nenapsal komentář, chtěl jsem komentovat až po vyhodnocení nominací. Tady to poruším.
Tvé dílo má v sobě velkou sílu. Z počátku to vypadá jako příběh s náznaky flirtování z válečného večírku, ale na konci mi prozrazení pointy otevřelo oči. Myslím, že nejsem jediný,kdo si to přečetl ještě jednou, aby v textu labužnicky nacházel detaily, prozrazující období německého fašismu. V díle je silný náboj lidského svědomí a neuvědomělé krutosti, který jsem si jako čtenář uvědomil, až po několika minutách druhého přečtení.
Tvůj příspěvek ve WS tu oproti ostatním vyčnívá svým pojetím dobra a zla. Zla, které činí pokání a dobra, jenž svou naivní slepotou kariéry, se stane jedním z nejkrutějších forem zabíjení. Nabízí se otázka: "Kdo je tu ten ďábel a kdo anděl? 'Zlo', jenž si uvědomilo svou ohavnou krutost, nebo 'dobro', jenž svou slepotou přinese v budoucnosti bolest miliónům lidí?"

Palec nahoru.
 ze dne 09.02.2015, 18:37:02  
   phaint: Děkuji za chuť to číst, dokonce dvakrát! A ještě víc za popis dojmů, které to vyvolalo. V přesně takové jsem doufala, i když ... někdo by to určitě dokázal napsat tak, aby to "udeřilo" hned při prvním čtení.
I v Pekle lze nalézt světlá místa, i Nebe a Andělé mají své mínusy, o tom jsem přesvědčená. To se holt jednou třebas dozvím osobně ;))
 petulin 05.02.2015, 8:58:10 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: petulin ze dne 04.02.2015, 22:19:10

   jej.. mělo tam být: Bomba :D
 petulin 04.02.2015, 22:19:10 Odpovědět 
   Pěkné pozdravení :)
Vše již bylo řečeno v předchozích komentářích, takže řeknu jenom jedno: Tohle je boba :)
P
 ze dne 05.02.2015, 8:53:25  
   phaint: Díky za zastávku. Jen doufám, že tam máš malý překlep a že v tom nevidíš opravdového "boba" :)))))
 čuk 04.02.2015, 10:16:55 Odpovědět 
   Navodilas krásnou atmosféru "pozlátky světa," aby se ukázalo, co je za ní, kdo jsou ďáblové a kdo andělé (pro nás muže). Sofistikované je, že i na tomto světě se z anděla může stát ďáblice a z ďábla anděl" -to je ta vnitřní výměna. Silné dílo podává symbolický obraz, odraz skutečnosti v ostře rýsujícím zrcadle alegorie. Je o čem přemýšlet, třeba i o tom, jak snadno se anděl dá svésti (anebo ne, jak by bylo pokračování?: tady by došlo k souboji: věda versus humanismus). Což ve skrytu došlo i u mého jmenovce Ulricha- a osobní sdělení: i já už bych se konečně měl dát na pokání.
 ze dne 04.02.2015, 21:32:30  
   phaint: To je zvláštní, že zmiňuješ pokračování - tak nějak mi bylo zatěžko ty dva anděly/ďábly nechat jen tak zmizet ze světa. Možná by si oba zasloužili prozření, pokání a odpuštění, kdo ví. A kdo ví, třebas se k nim někdy vrátím v něčem větším...
Naprosto jsi vystihl, o čem to mělo být, takže děkuji, žes to hledal a našel.
 Nat Danielová 03.02.2015, 21:34:08 Odpovědět 
   A ještě něco - jdu Ti dát jedničku, i když vím, že mě tím předhoníš v počtu :-)
 Nat Danielová 03.02.2015, 21:33:02 Odpovědět 
   Phaint, spadla mi čelist. Co víc k tomu dodat? Opravdu kvalitní dílko a já smekám. Jsi dobrá! Nat
 ze dne 04.02.2015, 9:13:55  
   phaint: Nat, moc děkuji za slova chvály. Ale znovu zdůrazňuju, že jsem se s tím dost trápila a sama mám spíš pocit, že to šlo ještě líp. Ale už jsem neměla čas nad tím bádat. Což je možná dobře ;) Cením si té statečné jedničky, na počtu nezáleží, nominace budou o něčem jiném!
 Loretten 03.02.2015, 19:41:57 Odpovědět 
   Tak tohle je parádní! Nebudu skrývat obdiv. Zavání to druhou světovou - to miluji! A nejsem jediná, kdo měl v textu zmíněného Mengeleho, holt ta asociace s andělem tam je. :) I když já ho měla zakamuflovaného pod Azraelem (anděl smrti). Tleskám, já prostě tleskám!
 ze dne 04.02.2015, 9:04:52  
   phaint: Děkuji, že ses zastavila a dočetla, já se bála, že kvůli té délce to nikdo nedá ;) Mengele se tam dostal jako zosobněné zlo, nejhlubší peklo všech pekel, aby dal vyniknout tomu kontrastu s nádherným andělem. I když vím, že se mu říkalo Anděl smrti, tak tahle asociace tam nebyla...
A u tvého Azraele mi to teda nedošlo, musím to přečíst ještě jednou, bude to mít celé úplně jiný význam.
 Apolenka 03.02.2015, 18:16:08 Odpovědět 
   Ač jsem tento neobyčejný text přečetla už včera, nedalo mi to a dnes jsem si ho proběhla znovu. Stojí za pozornost. Uvádějící popisy jsou znamenité a závěr vskutku strhující. Tušila jsem, že tu najdu něco jediněčného... a phaint opět nezklamala.
 ze dne 04.02.2015, 9:01:20  
   phaint: Jéžišku, to jako fakt? No, sám autor je zaskočen pochvalou, o které si není jistý, že je až tak zasloužená.... Děkuji za zastávku, i za návrat, ten je vzácný. No a za pochvalu taky, samozřejmě.
 Svetla 03.02.2015, 1:01:10 Odpovědět 
   Ten konec jsem nečekala. Hodně zajímavé dílko. Povedlo se ti, phaint.
 ze dne 03.02.2015, 15:21:18  
   phaint: To doufám, že konec překvapil, to byl účel :) Zadání tématu tak prvoplánově tlačilo na veselou strunu, že jsem se prostě musela vzepřít a zkusit to jinudy. Potřebovala bych ještě den dva, aby to bylo ono... Děkuju za zastávku!
 Harpyje 02.02.2015, 11:44:48 Odpovědět 
   phaint: Tvůj příběh je ...slova nestačí ...příběhem silným. Je půvabný ve své syrovosti a závěr je korunou. Četla jsem se zaujetím a myslím si, že je to doposud jeden z hodně podařených. Mám podobná témata a zpracování ráda, jsou silná a emočně burcující.
 ze dne 02.02.2015, 19:39:35  
   phaint: Harpi, jsem ráda, že jsem se ti strefila do noty ;) Šlo mi o tu nejednoznačnost dobra a zla, protože v ryzí podobě se podle mě nevyskytuje ani jedno. Díky za přečtení!
 Šíma 02.02.2015, 11:43:48 Odpovědět 
   Zdravím.

Mrazivá momentka, obraz snad z dob obou válek na začátku dvacátého století... Nebe, peklo i ráj může být i na zemi! I zde si mohou andělé s ďábly měnit místa a infiltrovat se mezi lidské bytosti... Dosti netradiční pojejtí (i viz perex)!

šíma (hříbek)
 ze dne 02.02.2015, 19:37:16  
   phaint: Německá armáda 14. května 1940 srovnala se zemí starý Rotterdam v okamžiku, kdy se město vzdalo. Letecký útok nebyl odvolán... Tuhle informaci jsem zjistila asi v polovině psaní, a pak do sebe začaly věci konečně zapadat... Tentokrát jsem se s tím natrápila!
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Zuzka
(10.12.2019, 11:24)
Livinginthedream
(7.12.2019, 22:31)
Antonio
(25.11.2019, 23:53)
Albína Alba
(25.11.2019, 01:02)
obr
obr obr obr
obr
Kvetoucí
rikitiki
BLBEC VO FÍNSKU
aegitalos
Jiný
Ovca
obr
obr obr obr
obr

Proč to nebereš?
asi
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr