|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 9 ::
|
 |
|
:: Proměna ::
 čuk |
publikováno: 18.12.2006, 14:39
|
| Povídka o skryté řeči |
| |
|
|
Proměna.
Dům stál uprostřed sutin jako vykotlaná stolička v bezzubé dásni. Otvorem v rozbitých dveřích jsem se protáhl dovnitř. Prázdno, jen oprýskané zdi a vrstva cihlového rumu. Ze stěny pomalované nápisy trčel zbytek dřevěného zábradlí. Lesklo se, ohlazeno dotyky lidských dlaní a přitahovalo mě podivnou silou. Asi proto, že dírou ve zborcené střeše nahlížel měsíc v úplňku a v matném kuželu jeho světla vířily drobné zlatavé částečky.
Udělal jsem dva kroky po schodišti k střešnímu otvoru. Kamenný schod se pode mnou zakymácel, levou rukou jsem se chytil dřeva vystupujícího ze zdi. Zazněl tón, jako by pianista přejel po klaviatuře pianina. Zeď se jemně rozechvěla. V dlani jsem ucítil teplé prsty. Z dřevěného těla zábradlí začaly vyrůstat lidské ruce. Snad všechny ty, které se ho kdysi dotýkaly. Kývaly na mne, lomily se v tragickému gestu. Jiné se vesele pitvořily. Byly i takové, co mi vyprávěly své příběhy, bylo zvláštní, že jsem jim rozuměl.
Pravou rukou jsem jim odpovídal, řečí, jež se vynořila odkudsi z hloubi mé osobnosti. Byl to velmi zvláštní rozhovor, nepřeložitelný do slov a přece dojímající. Snad tím, že minulost se vracela nečekanou cestičkou. Minulost lidí, kteří zemřeli nebo které osud rozvál do neznámých koutů světa. Všichni však byli poznamenaní duchem tohoto chátrajícího domu tak jako oni poznamenali jej.
Když se přízračné ruce - mé společnice - odmlčely, spojily se jedním gestem. Stisk v mé levé dlani zesílil. Věděl jsem, že se ty ruce, ty prsty, stydí. Jinak by se na mapě zdi objevily obrysy tváří, které k nim patřily. Čekaly. O cosi mě prosily. Dlaněmi sepnutými jako k modlitbě.
Věděl jsem, co mám dělat. Pohladil jsem vyhlazenou plochu dřeva a cítil, jak odpovídá sotva znatelnými dotyky. Klaviatura se rozezněla dávno zapomenutou písní končící drsným akordem smutného chorálu nebo vyčítavé hudební litanie. Sevřel jsem břevno zábradlí a veškerou svou silou jsem ho vytrhl ze zdi. Zcela jasně jsem uslyšel hluboký vzdech ulehčení.
Měsíc nade mnou zašel za mraky, živé ruce v mých dlaních byly opět jenom dřevem. Poslepu jsem dotápal ke dveřím a protáhl se jejich otvorem do opuštěné ulice.
Nevím, jak jsem došel ke svému domku, nevzpomněl jsem si, která představa či bludné světýlko mě předtím dovedly k onomu zpola zřícenému domu.
Kus dřevěného zábradlí jsem položil na vybetonovaný plácek přede dveřmi. Ráno jsem hledal ten dům podobný vykotlané stoličce. K poledni jsem cestu k němu našel. Místo zdí jsem však spatřil jen hromadu sutin, ze které se zvedaly poslední obláčky prachu pocházející ze zborcených zdí. Pyrotechnici nebo jsem to byl já, kdo v noci narušil zbytek statiky stavby?
Příští noc opět svítil měsíc. Na zahradě jsem vykopal hlubokou jámu a do ní zasadil to podivné dřevo, jako se zasazuje mladý stromek. Celý duben jsem tenhle kus zakulaceného břevna zaléval a ošetřoval, naštěstí je má zahrada chráněna vysokým živým plotem, jinak by mě sousedé považovali za podivína.
Den po noci, kdy se znovu objevila na nočním nebi luna v úplňku, jsem vyšel do jarního jitra. Dřevo zábradlí se změnilo v mladý stromek, na jehož větvích ševelily svěží zelené listy. Nejprve jsem si myslel, že jde o nějaký žert, mám dost takových kamarádů- recesistů a pokrčil jsem rameny.
V noci mě cosi probudilo. Do rámu okna se významně usmíval úplněk. Přehodil jsem přes sebe plášť a vyšel do zahrady. Větve a listoví ...to jsou přece lidské ruce! Kynuly mi, a když jsem přistoupil blíž… Zvláště jedny, velice jemné, mě něžně pohladily po tváři, s nevyslovenými slovy díků za všechny. Sedl jsem si pod strom do trávy a poslouchal příběhy, které mi předtím nedopověděly. A pak po všechny noci v úplňku, celý rok.
V knize, kterou jsem za dnů psával, jsem zachytil zmizelé osudy sametovým svěže zeleným inkoustem. Pár čtenářů v nich pozná vylíčení svého života.
Většina duší však teprve teď bude schopna uzavřít svůj uzlíček vin i dobrých skutků a konečně dojít míru. A jejich ruce klidu..
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 3 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 7 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 17 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
