obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád."
Elbert Hubbard
obr
obr počet přístupů: 2915230 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39283 příspěvků, 5723 autorů a 389267 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: XXVI. Fikce, nebo realita? ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Univerzitní a kolejní kronika
 autor Quenťoš publikováno: 07.02.2015, 6:29  
Pokračování kroniky z VŠ kolejí z let 2003-2008
 

Kdybyste bejvali šli někdy vokolo našeho pokoje, vobčas byste bejvali měli to štěstí slyšet ty dva, tedy mé spolubydlící Petra a Pavla, jak se svorně jako malí rozčilují a pokřikují na sebe směsicí naprosto neznámých pojmů. Ano, správně tušíte, že Petrův notebook byl vehementně využíván nejen ke studijním účelům. Petr s Pavlem jsou magory do počítačových her, přiznejme si barvu, a tak zatímco já sedím u stolu a tiše si čtu, Petr má nalepené oči na nestvůry v počítači a Pavel ho zpoza jeho zad rozběsněně povzbuzuje. Brzy poznali, že s nimi, jak už jsem říkal, tento typ zábavy holt sdílet nebudu. Nejspíš jsem pro ně dosud byl tichým čtenářem a posluchačem dobré hudby (i o tomto si později začnou myslet svoje, ale nepředbíhejme), kterému občas rupne v bedně a něco namaluje, když je na tom hodně psychicky špatně.
Mimo počítačových her byli oba dva fandy sběratelské karetní hry Magic: The Gathering. Herní balíky jim ovšem ležely nečinně na polici, bodejť by Petr s těmi svými třemi školami měl někdy čas hrát. Ani diskuzím o Magicu jsem nikdy nepřispěl, takže jsem nejspíš působil jako naprostý herní barbar. Jednou jsem se Petrovi zmínil o své dlouholeté hráčské aktivitě ve hře Doomtrooper, ale musel to přeslechnout nebo musela tato skutečnost jinak záhadně zapadnout.

Tož na mě oba dva počátkem května koukali jak vyorané myši.

„No jasně,“ kývám spřízněně hlavou nad jejich diskuzí o Magicu.
„… copak…?“ vzhlédne překvapeně Pavel. „…ty snad hraješ nějakou sběratelskou karetní hru?“
„No jasně. Doomtroopera. Ale vždyť jsem vám to už kdysi říkal.“

Pavel oněmí úžasem.
„… to se ale dozvídám věci po třičtvrtěroce spolubydlení…“
Rozpoutá se diskuze o nejrůznějších hrách, nejen karetních. Pavel počne rozprávět o složitých deskových jako kupříkladu Blood Bowl.
„Jo Blood Bowl?“ nasadím familiární tón. „No tak ten mam taky doma…“
Pavloj spadne čelist.
„…dokonce jsem si předpředminulý léto dal tu práci a přeložil celý pravidla…“ pokračuju nevinně.
Pavel opět oněmí.
„Teda hoši,“ vysouká ze sebe, „vono začne zkouškové druhého semestru… a von se začne projevovat tímhle způsobem!“
Pavel totiž, šílenec, je šílenec nejen do Magicu, ale do Doomtroopera rovněž. Tedy byl – svůj herní balík nedávno prodal s tím, že zůstane věrný už jen Magicu.
„Tak tomu říkám smůla. Tak víš co, já si to od toho kámoše, co jsem mu to teď prodal, zase zpátky vypůjčím…“
Kámoš – tedy Petr, abych byl konkrétní a abych vám v tom udělal trošku bordel (můžu vás potěšit, že do sbírky Petrů nám brzy přibude ještě třetí) – za námi přišel na kolej, aby zhodnotil herní schopnosti mého balíku.
Jenže v tu ránu – světe, div se – dorazil Petr. Tedy spolubydlící. A zkuste si do tohoto pokoje, který je v podstatě z celé koleje nejmenší, nacpat čtyři lidi.
„Seznamte se,“ zakření se Pavel. „Petře, tohle je Petr,“ obrátí se na kámoše. „Petře, tohle je Petr,“ obrátí se na spolubydlícího.
„Sbohem, zkouškové,“ zhodnotil Pavel situaci suše. Zmizeli jsme do nedaleké restaurace, kde jsme si rozdali sáhodlouhou partii. Samozřejmě, abyste si nemysleli, jsme všichni měli pro tento týden už zkoušky za sebou.
Pavel, magor, začal Doomtrooperem přímo žít. Dokonce natolik, že ho začal připodobňovat běžnému životu a promítat ho do něj.

_ _ _


„Co tě to proboha popadlo?“ vyvalí Pavel voči, když mě svým příchodem zastihne opět uprostřed úklidu. Tentokrát ovšem ne jen tak ledajakého.
„…myslíš to vážně, nebo to jsou jen takové… povrchové úpravy?“ otázal se s nadějí v srdci. Potom si ovšem všiml Petrovy postele, či spíše toho, že jeví známky radikálního odsunutí.
„Aha. …asi to myslíš vážně, co?“
Společně jsme započali tak důkladný úklid, jaký tento pokoj zcela jistě ještě nezažil. Jako obvykle pustím přehrávač, aby to šlo lépe od ruky.
„To bys moh znát,“ komentuju spustivší se hudbu. „Tahle holka je dost profláklá…“
„Tenhle hlas znám,“ zaposlouchá se Pavel. „Kdo to zpívá?“
„Mary-Chapin Carpenter.“
„Tenhle hlas vůbec neznám,“ zakření se.
Tak jeden základ by byl. Jenže dalším základem takového úklidu…
…je prázdný odpadkový koš. Už jsem vám ale říkal, že za mé nepřítomnosti se takový přepych jako vynášení koše prostě nepěstuje.
Úporně tlačím na šlapku koše. Jenže vzhledem k jeho neuvěřitelné narvanosti se prostě jen tak zadarmo otevřít zřejmě nehodlá.
„Teda, ten koš má snad vobranu patnáct…“ stačím se zaculit při usilovném přetahování s košem na Pavla, narážeje na jeho zapálenost pro Doomtroopera. Vskutku - kam se jakákoliv stvůra Černé legie hrabe na náš odpadkový koš.
V tom okamžení se však mému nátlaku prudce podvolí. Otevře se, přičemž výslednice našich sil, která samozřejmě vede vzhůru, katapultuje proti mně krabičku od mlíka do kafe. Dostanu přímý zásah do čela.

„… jauvajs…
…a střelbu dvacet!!!“


 celkové hodnocení autora: 70.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 7 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 07.02.2015, 6:27:51 Odpovědět 
   Nevím, co napsat jiného než už jsem dříve komentoval. Text je deníkem zobrazující uvolněný studentský život určité veselosti a nevázanosti. Pobaví se ti, kdo podobné zažili, starší vzpomínají. Styl je odpovídající, nedotahuje počínající absurdity domýšlením do recese, takže se čtenář neřehtá, a jen se usmívá.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
Petronela Patricellí
(9.7.2019, 20:54)
Marfy
(7.7.2019, 22:14)
obr
obr obr obr
obr
ZAPOMENUTÝ SEN
Danny Jé
Z jiného světa ...
Ziell
Místo, kde se r...
Vimto
obr
obr obr obr
obr

VajeČína
Suneatress
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr