obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska neotáčí světem."
F. Jones
obr
obr počet přístupů: 2915347 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39471 příspěvků, 5737 autorů a 390242 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Zítra se za tebou zastavím ::

 redaktor čuk publikováno: 17.02.2015, 12:19  
Tento text je textem rychlovky se stejným názvem. Byl inspirován divadelní hrou Samuela Becketta: Čekání na Godota, kterou jsem četl před mnoha léty.
 

Silně obrýlený muž jménem Šíma a stařec o holi jménem Čuk jdou opuštěnou silnicí.

Šíma: My jdeme. Kam jdem?
Čuk: Jdeme pryč.
Šíma: Proč?
Čuk: Domácí nás vyhodil z bytu kvůli neplacení nájemného a zařval, ať jdeme pryč.
Šíma: A kde je to místo, to pryč?
Čuk: Někde musí být, když nám řekl, abychom tam šli.
Šíma: Ty bláho! Ale takový místo neznám.
Čuk: Já také ne. Ale až tam budeme, tak to poznáme.

Šíma: Chytrý! Ty bláho! Ale já…! Málem jsem zapomněl, ta má palice! Ráno jsem ještě vybíral kastlík na dopisy a našel jsem tam zprávu.
Čuk: Jakou?
Šíma: Na listu papíru stálo napsáno: „Zítra se za tebou zastavím.“ A podpis byl, safra, nemůžu to přečíst. Tedy podpis je nečitelnej. Ty mý poonděný dioptrie! Kdo teda se zastaví?
Čuk: Někdo. Napsal že se zastaví za tebou. Tys někoho pozval?
Šíma: Ne. Ale to za tebou mohlo znamenat taky, že se nemusí přiharašit za mnou, ale naopak může se přiharašit za tebou. Tys někoho pozval?
Čuk: Ne. Takže může přijít jak za tebou, tak za mnou. Tudíž počkáme oba a uvidíme, koho z nás dvou si vybere.
Šíma: Paráda! Jenomže nepíše, kam za náma přijde.
Čuk: Řekl bych, že asi tam do baráku, kde máme poštovní schránku.
Šíma: Měli jsme, kastlík. Tudíž nás nenajde a bude nás hledat jinde. Pánebeka, kde?
Čuk: Někde. Jak říkáš jinde. On si nás najde, když nás bude hledat. Třeba má psa, který půjde po našich stopách.
Šíma: Psa policejního, s červenou plácačkou. Měli bysme se zastavit, aby se on moh zastavit a zbytečně nehudroval.
Čuk: To je fakt. Aby nevypadalo, že před ním utíkáme.

Šíma: To je taky fakt. A tebe už určitě bolejí nohy. Sedneme si tedy tady a budeme holt čekat.
Čuk: Není to špatné místo. Travnatá škarpa. Hezké počasí.
Šíma: A kdyby pálilo slunce nebo naopak kurvafix pršelo, můžeme se schovat pod tenhle strom s korunou jako bejk.
Čuk: A můžeme se v klidu rozhlížet po krajině a přemýšlet si.
Šíma: Príma rozhled. O čem přemejšlíš? O sobě, myslím jako si… Přemejšlíš si?
Čuk: Přemýšlím o tom, jestli přemýšlím.
Šíma: Určitě přemejšlíš, kdybys nepřemejšlel, nebyl bys. Neexistoval bys. Jak napsal pan Descartes: Myslím, tedy jsem.
Čuk: Jsi mimořádně chytrý frája, Šímo Šimoviči. Tvá moudrost platí, pokud není rozdíl ve významu „přemýšlím“ a „myslím.“ Na co myslíš ty? Nebo: o čem přemýšlíš ty?

Šíma: Vrtá mi hlavou, jako červ v jabku nebo červotoč v trámu na půdě: kdo někdo nám ten vzkaz poslal.
Čuk: Už jsi se jednou ptal. Nějak moc chceš vědět. Budiž. Asi si z nás udělal bžundu nějaký uličník. Dej mi ten papír. Já text přečtu, líp vidím.
Šíma: Dobře, ty vejtaho. Von nazývá tu větu textem! Inteligent! Ale ty uznej na voplátku, že já zase líp chodím.
Čuk: Jasně! Podívejme, podívejme! Už se mi jeho škrábanici daří rozluštit, podpis je Go…Go
Šíma: Gott?
Čuk: Godot.
Šíma: Podobný bohovský jméno je mi nějak povědomý.
Čuk: Mně také.Takže budeme čekat na Godota.
Šíma: Ale jak dlouho, babo raď?
Čuk: Píše, že se zastaví zítra.
Šíma: Ale to platí dneska. A zejtra bude dnes a, a… a až si zejtra přečteme vzkaz, že se zastaví zejtra, v zejtřejší zejtra bude zejtra znamenat ten den, co se má podle toho sdělení dostavit, akurátno den, co je dneska pozejtří. Chápeš?
Čuk: Takže zítra, když řekneme zítra, pak bude zítra první následující den po zítřku.
Šíma: Správnačka! Posloupnačka. Holt budeme čekat den po dnu, jako v nekončící lajně.
Čuk: Čekat a čekat. Vyšší mocí je nám předurčeno, že ano? Ale řetězec dní bude ukončen. Nebude nekonečný.
Šíma. Tak to v praxi bejvá. Boha jo! Takže on, ten Godot, se podle tebe určitě přiharaší.
Čuk: Ano. Nevíme sice kdy, ale přijde.
Šíma: Teď se mi rozsvítilo jako v Jiráskový Lucerně. V tý Beckettový hře se ale Godot nevobjeví.
Čuk: To byla absurdní divadelní hra. My jsme v realitě. V naší skutečnosti Godot přijde. Ve vzkazu z poštovní schránky použil pseudonym.
Šíma: Jako falešný jméno? Jak se teda ve skutečnosti jmenuje ten, na kterýho čekáme jako dva blbcí? Já nebo ty. Nebo oba.

Čuk: V naší hře života se pak Godot jmenuje pan... jak bych ti to sdělil nějak zaobaleně. Může to být pan i paní.
Šíma: Já nejradějc čekám na ženskou. Já vím, není to jistý, někdy podle jména nepoznáš, jakýho je pohlaví osoba, na kterou čekáš.
Čuk: Máš pravdu. Třeba v jazyce anglickém. Pod jménem Smith se může skrývat pan, paní nebo slečna. Ten náš subjekt, na kterého čekáme, však pohlaví nemá. Tím je vše jednodušší.
Šíma: Motiv sexu jsi teda vymazal.
Čuk: Vlastně každý na něho nebo na ni čeká. Jako my.
Šíma: Heleme se! Takže nejsme tak extrabuřtovní, jak se zdáme.
Čuk: Ne. Ano! Spolehlivě přijde a my nebudeme v tom setkání sami. Zítra nebo zítra, nebo zítra co bude zítra zítra, nebo za mnoho zítřků. Ten pán nebo paní s krycím jménem Godot, ne nebyl to uličník, byl to, byla to, jak to říci ohleduplně, byla to, bude to nesmrtelná bytost.

Šíma: Osoba.
Čuk: Zvláštní osoba, jako v známé alegorické legendě, co má v plánu sejít se s klientem v Samaře a šikovně tam klienta naláká, aniž on něco tuší. Ona osoba co čeká v Samaře, jak říkáš, co se přiharaší a… zaharaší...víš čím.. co se jmenuje, co se jmenuje, ten nebo ta...na čtyři souhlásky: Smrt.
Šíma: Hle! Br! Uh!! Uhle! Ty bláho! Tos mě moc postrašil! Do prkvančic! Hele! My ji můžeme převízt, chápeš? Tu zubatou a kosatou, můžem uvíst v omyl. Píše, že se zastaví za tebou, nebo za mnou, teda nepřijde k tobě nebo ke mně, ale zastaví se a stoupne si za nás. Rozumíš: za! Zastoupne si.
Čuk: No a?
Šíma: Tady leží dva provazy a támhleta větev na stromě je řácky silná. A dost krátká. Na ni se ona nevejde. Tam se nepostaví, když se bude chtít zastavit za.
Čuk: Nepřevezeš ji. Třeba ta větev je naše Samara. A smrt je jako stín, nepotřebuje žádné místo. Co když už je tam na nás smrtka nachystaná?
Šíma: Teda jinak! Ale to za, že se zastaví za, může znamenat, že si třeba stoupne dost daleko za nás. Když je stínem, i kdyby se přibližovala, jako se dýlka stínu mění podle polohy slunce, nejsme na rovníku, aby stín s náma splynul.
Čuk: Nevíš, kde jsme. Bohužel jsi zapomněl, že s námi může splynout v noci, kdy je stín všude a nikde, může si stopnout své neslyšné kroky kde a kdy se jí zachce. A pořád psaný vzkaz platí.
Šíma: Tak jo. Jenže nevíme, v kterou noc co udělá. Nebo i v den? Což znamená…

Čuk: Což znamená, že se v úvaze točíme pořád dokolečka. Jedno je jisté:
musíme čekat.
Šíma: A doufat, že si nás oba vezme současně.

Pak již dlouhou dobu nikdo nic neřekne.
Ve škarpě pod rozložitým stromem sedí dva muži. Čekají. A čas plyne. Jak dlouho bude pro ně plynout? No? Babo raď! Načež oba muži pokrčí rameny.

PS:
Kdyby uvedený text byl jen výřezem z divadelní hry, pak by v prvním obraze hovořil majitel domu s postavou zahalenou v černém pláští, která mu dá svazek bankovek za to, aby Šímu a Čuka vyhnal z bytu. Po výše uvedeném výstupu by se scény střídaly: magické putování, vždy chůze, zastavení před tabulí s názvem vesnice (jejíž název je třeba částečně předmětem hovoru), posezení, hovory vtipnější I za účasti pocestných.
Poslední scéna: Čuk a Šíma dojdou k tabuli označující městečko Samara. Scénou se mihne postava v černém plášti.

Snad se pan Beckett v hrobě neobrátí, když si vymejšlím nepodařené variace na jeho hru Čekání na Godota a snažím se najít alespoň trochu smyslu v jeho geniálním otazníku.


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 6 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 10 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 18 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 aegitalos 01.07.2015, 12:17:58 Odpovědět 
   Čuk – Čakanie...
Mne to pripomína Holzmanove scénky o skleróze /pán Stehlík/ a tú: Rozhovor o ničom. Bohužiaľ, Čakanie na Godota som nečítal, nedá sa to len tak zohnať. Absurdné umenie je ťažké, lebo človek fakt nevie, za ktorým bezvýznamným slovom sa skrýva pointa. Tu je časťou pointy bezpochyby i sám Šíma a Čuk, čo by vandráci na scéne svet.
 ze dne 01.07.2015, 14:23:00  
   čuk: Dík za přečtení. S absurdním divadle máš pravdu. Sám se neodvažuji své starší věci znovu číst, s obavou, že už bych jim neporozuměl.
 čuk 21.02.2015, 19:42:02 Odpovědět 
   Díky za pochvalu.
 Adam Javorka 21.02.2015, 17:49:15 Odpovědět 
   čuku, skvelé divadielko s Čukom a Šímom a obaja sú mi známy. Jirko umíš psát...
 Apolenka 18.02.2015, 17:47:19 Odpovědět 
   Drama S. Becketta jsem bohužel neviděla, ale podstatné jsem si našla na netu a kdyby mě nepředběhla mylencs, určitě bych se pokusila tvrdit, že jsem vám ten vzkaz poslala já. Stejně to udělám: Ten vzkaz jsem včera poslala já... a basta! :)
Moc se mi tvé dílko líbilo. Ať se ti vše daří, milý čuku, a hlavně... ať tě nic nebolí.
 ze dne 18.02.2015, 20:42:45  
   čuk: Děkuji moc za svou povídku i přání: budu se snažit (a nefňukat).
 mylencz 18.02.2015, 9:38:43 Odpovědět 
   Ten vzkaz jsem včera psala já, že Ti přijdu dát velkou jedničku :-)).

Hru jsem nedávno viděla jako divadlo a teď znovu: opět ve vší absurditě jak živou.
Zdravím oba ;-)
 ze dne 18.02.2015, 13:48:56  
   čuk: Díky. Na vzkaz si nepamatuji, včerejšek už upadl v zapomnění. No, velká jednička potěší dvojnásob, když jsi před tím byla na divadle.
 Šíma 17.02.2015, 15:10:42 Odpovědět 
   Zdravím.

Četl jsem již v Rychlovce, četl jsem znovu zde... Príma dialog! ;-)

šíma (hříbek)
 ze dne 17.02.2015, 18:37:40  
   čuk: Děkuji za ocenění. Dialog je absurdní, mistně přizemněn do reality. Už jsem přestal rozlišovat, kdo je čuk a kdo šíma. Snad nevadí,,)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Cena odvahy - 2...
Anne Leyyd
Krvaví koně
Fuxik(5)
Lirety IV.
Lirety
obr
obr obr obr
obr

Omalovánky
wojczech
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr