obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Naděje je paměť, která touží."
Honoré de Balzac
obr
obr počet přístupů: 2915320 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39437 příspěvků, 5735 autorů a 389996 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Jalapeňos ::

Příspěvek je součásti workshopu: Mezi hrnci a pánvičkami
 autor phaint publikováno: 13.03.2015, 3:58  
Žhavé mexické slunce a láska přímo románová. I v kuchyni.
 

První ranní paprsky se přehouply přes stromy a měkce dopadly do krajiny. Nebe i země explodovaly v gejzíru barev, nad nímž se klenulo jasné azurové nebe. Jemný větřík se proplétal listím i travou a šířil vůni květin do celého okolí, stejně jako ranní trylky desítek druhů ptáků. Hacienda Los Quesadas byla připravena vstoupit do nového dne. To ale neznamenalo, že by snad hacienda spala. Navzdory časné hodině už bylo v polích za hlavní budovou vidět čilý pohyb. Dělníci se scházeli na plantáži ještě za šera. Práce bylo hodně a bylo lépe si přivstat do svěžího rána, než se lopotit v parném poledni.

Juan Carlos Ramirez de Esperanza y Arismendi ten ruch pozoroval ze sedla svého bělouše. Opíral se nenuceně o hrušku sedla, široký klobouk stažený proti slunci až nízko do čela. V paprscích ranního slunce na malé vyvýšenině nad plantáží byl zjevem vskutku impozantním. Ani lehký plátěný jezdecký úbor nedokázal skrýt jeho širokou hruď a pod rajtkami se rýsovaly ocelové svaly stehen, jež svírala pevně boky koně. Nohy vězely v holínkách z aligátoří kůže, která zdobila i mohutný opasek. Tmavé oči, zasazené do snědé, pohledné tváře, se s pozornostní sokola bystře rozhlížely po okolí, aby odhalily sebemenší detail, jenž by v konečném důsledku mohl ohrozit výsledek sklizně.

Ano, sklizeň, o tu šlo na Los Quesadas především. Již třetí generace rodu Ramirez de Esperanza y Arismendi v tomto koutu Mexika každoročně bojovala o úrodu. Ty předchozí bojovaly se ctí, a tak se i Juan cítil povinován obstát v tomto boji co nejlépe. Dobré jméno paprik jalapeňos z Los Quesadas nesmělo být nikým a ničím ohroženo! Pověst o nich už dávno dosáhla až do hlavního města a dokonce prezidentský palác posílal na haciendu pravidelnou objednávku. Síla papriček jalapeňos z Los Quesadas byla vskutku mimořádná a Juana Carlose to vědomí naplňovalo pýchou.

„Buenos días, seňor,“ ozvalo se znenadání odkudsi zespoda.
Juan shlédl z koně dolů a setkal se s širokým úsměvem a zářícími očky malého Jimeneze. Hošík se k jezdci natahoval se džbánem plným chladné vody, ale přes veškeré úsilí nedosáhl o mnoho výše než ke třmeni.
Juan se předklonil a džbán si vzal. „Gracias, niňo,“ řekl, zhluboka se napil a utřel si ústa hřbetem ruky. Jimenez se znovu zasmál a jeho široký, bezelstný úsměv zahřál Juana u srdce. I když na první pohled budil dojem přísného, tvrdého muže, věděl rovněž, co je to láska či soucit. Vrátil chlapci džbán a už už se chystal s ním prohodit pár slov, když vtom se ke koni přišoural starý shrbený muž.
„Do práce, synku!“ houknul s předstíranou přísností na Jimeneze. „Nemůžeš pána takhle zdržovat.“ Klučík se otočil na patě a upaloval pryč, až se za ním prášilo.
„Nebuď na něj tak přísný, Alfonso,“ napomenul Juan starce. I když jeho řeč byla strohá, měl v očích veselé plamínky. „Je to ještě dítě. A pracuje dobře. Velmi dobře.“
Staříkovi se zalily oči slzami vděčnosti. „Děkuji za ta vlídná slova, pane Juane. Jste dobrý člověk, un hombre muy bueno, seňor!“ Vrásčitá dlaň setřela pár slz z větrem ošlehané tváře. „Když jste nás přijal, zachránil jste nám život. Skutečně. Já, Jimenez i Paloma vám budeme nadosmrti vděční...“
Odpovědi se nedočkal. Když vzhlédl k svému pánovi, viděl, že Juan Carlos se zachmuřil a upřel pohled kamsi za obzor. Z jeho tváře bylo možné vyčíst jakýsi neznámý smutek. Teprve když kůň několikrát nespokojeně hrábl kopytem, probral se majitel haciendy ze zamyšlení.

„Ano, jistě,“ zamumlal a matně se na Alfonsa usmál. Pak bodl koně ostruhami do slabin a ten se vzepjal. Juan Carlos byl příliš dobrým jezdcem na to, aby jej taková drobnost překvapila. Povolil otěže, pobídl koně bičem a vyrazil tryskem cestou mezi poli. Srdce mu v hrudi prudce bušilo, a nebylo to jen tím prudkým cvalem. Stačilo k tomu jediné slovo, jediné jméno. Její jméno.
Paloma.
Juan Carlos štval koně napříč plantáží k domu a měl pocit, že to jméno slyší v každém úderu kopyt. Když konečně zastavil, byli bělouš i jeho jezdec zbroceni potem. Zběsilá jízda ale Juanovi kýženou úlevu nepřinesla. Pořád na ni myslel, pořád ji měl před očima. Nebylo úniku. Dokonce včera, při večeři na počest jeho zasnoubení s Milagros de la Mora Ceballos, musel myslet na Palomu. Doufal, že zásnuby s půvabnou dědičkou sousední haciendy pomohou ukončit to prokletí bezesných nocí, naplněných beznadějnou touhou po ženě, kterou nikdy nebude mít. Jenže onen krok jeho zoufalství snad ještě prohloubil, protože teď už nebylo cesty zpět.
„Na spojení mimořádné síly paprik jalapeňos z Los Quesadas a mimořádné síly kávy z Tres Colinas!“ Tak připíjel včera večer Diego de la Mora Ceballos budoucím novomanželům. Všem u stolu to připadalo nesmírně vtipné, šampaňské proudilo do broušených sklenek, blahopřání se sypala ze všech stran... a Juan Carlos myslel na Palomu, na svou bílou holubici.

Podkoní sebou poděšeně trhnul, když pán zastavil koně na dvoře a vyštěkl rozkaz nebývale ostrým tónem. Cestou do stáje se hoch ještě jednou ohlédl přes rameno a viděl, jak pan Juan prudkým švihnutím bičem uťal květy několika orchidejí a ty se snesly na cestu, kde zůstaly ležet bez povšimnutí v prachu. Jedním pružným krokem překonal tři schody, vrazil do haly a odtud zamířil do kuchyně. Potřeboval se najíst.

„Che sorpresa!“ vypískla malá zavalitá kuchařka nadšeně. „Juane, ty jsi mi ale ranní ptáče! Konečně jsi tedy našel cestu ke staré Soledad?“
Juan Carlos měl pocit, že z něj v tom útulném koutě trochu opadlo všudypřítomné napětí. Stará, věrná Soledad! Mohla mu být druhou matkou, vždyť ho znala lépe, než ta vlastní.
„Jedl bych,“ řekl stručně, ale Soledad ho přejela přísným pohledem: „Snad se napřed opláchneš, chlapče.“ Postavila před něj velkou mísu s vodou.
Juan věděl, že nemá cenu se dohadovat. Svlékl se tedy do půl pasu a nabral do dlaní chladivou vodu. Když byl hotov, kuchařka ho přejela spokojeným pohledem od hlavy k patě: „Tedy, vyrostl z tebe náramně hezký mužský, to se musí nechat. Není to tak, chica?“

S těmi slovy se podívala kamsi za Juana. Ohlédl se také tím směrem a zůstal jako omráčený. Přímo ve dveřích do spíže stála Paloma, v rukou velkou mísu plnou jalapeňos, cibule a rajčat.
Neodpověděla Soledad na otázku, ale když míjela Juana, jen tiše špitla své „Buenos días, seńor Juan“. Posadila se ke stolu v rohu kuchyně a začala mlčky čistit připravenou zeleninu.
Juanovi došla slova. S nejvyšším vypětím sil odpověděl na pozdrav a sesunul se na lavici u mohutného dřevěného stolu. Netušil, co mu Soledad nachystala k jídlu. Nevěděl, kde je, ani který je den. Viděl ji, jen ji. Palomu.

Dlouhé, husté, černé kadeře měla dnes spletené do copu, čímž odhalila svou štíhlou šíji. Jak se tak skláněla nad prací, vyklouzl jí jeden pramen vlasů a rámoval něžnou tvář s plnými rty a očima, hlubokýma jako studánky. Prostinká bílá blůza jen tak tak držela na ramenou a více toho nabízela, než skrývala. Bylo zřejmé, že pod ní je ukryto tělo stejně dokonalé jako tvář.

Juan Carlos polkl. „Co to děláš?“ zeptal se, aby aspoň něco řekl.
Překvapeně zamžikala a zvedla oči od práce. „Adobo,“ odpověděla tiše a nervózně si olízla rty. Celou dobu cítila jeho upřený pohled každým pórem. Neměl ani představu, co to s ní dělá! Běhal jí po zádech mráz i horko zároveň, měla strach a zároveň byla nesmírně šťastná. Vídala ho tak málo, a teď mu může být nablízku, aspoň těch pár chvil!
Konečně se odvážila na něj pohlédnout zpříma. Madre del Dío, jak je krásný! Omyté tělo se mu ještě trochu lesklo, což dávalo vyniknout každému svalu, ale ona se vpíjela hlavně do jeho pohledu, jímž ji přitahoval i děsil. V duchu děkovala panně Marii za to, že Juan Carlos nemůže nahlédnout do jejích myšlenek. Že nemůže znát sny, v nichž se po nocích zmítala na lůžku živočišnou touhou po muži, který je jí zapovězen teď i v budoucnosti. Znovu se sklonila k práci, aby skryla své vzrušení a červeň, stoupající až ke kořínkům vlasů. Trpělivě krájela zeleninu na drobné kousky, a přitom měla pocit, že Juanův pohled s ní dělá totéž.

Stará Soledad se shovívavě usmála. Už dávno tušila, co se mezi těmi dvěma děje. Jak málo se svět za ta léta změnil! Vždyť i Juanův otec a ona... ech, darmo vzpomínat. Soledad jen zamumlala, že potřebuje zkontrolovat něco ve spíži, a kuchyni tiše opustila.
Juan Carlos si jejího odchodu sotva povšiml. Měl oči jen pro Palomu. Pozoroval její pružné paže, jak vytrvale hnětou zeleninu, fascinovaně sledoval její něžné prsty, které jako malí ptáčkové snášely do omáčky koření a další přísady. Dívka měla hrnec v klíně, nohy maloučko roztažené, a celým trupem si v pravidelném rytmu pomáhala při práci. Když pak skončila a olízla si prst, aby ochutnala výsledek, zatočil se s Juanem celý svět.
Paloma se na něj plaše podívala. „Naše jalapeňos jsou prostě nejlepší,“ řekla nevinně a znovu olízla omáčku z prstu.

Juan vyskočil. Už se nedokázal ovládnout. Musel ji mít, tady, teď, hned, jen pro sebe. Jedním skokem byl u dívky a drsně ji přitáhl k sobě. Dlouze mu hleděla do očí, pak pomalu postavila hrnec s adobem na stůl. Srdce jí prudce bušilo, ale nebyl to strach, co cítila. Věděla, že ta chvíle konečně přišla. Sny se stanou skutečností. Co na tom, že to bude mezi hrnci a pánvemi, a ne v hedvábí a saténu? Bude to s Juanem, a proto to bude dokonalé. Přitiskla se k němu a když ji vášnivě políbil na šíji, tichounce vydechla. Ten téměř neslyšný zvuk přivedl Juana Carlose skoro k extázi. Pochopil, že ona touží po něm stejně, jako on po ní. Tlak v podbřišku začal být nesnesitelný.

Ucítila jej i Paloma. Sklouzla pohledem dolů k místům, kde jezdecké kalhoty těsně svíraly chloubu Juanova mužství.
„Nikdo neudrží kondora v kleci věčně,“ šeptla a rozepnula pomaloučku poklopec.
Kondor vzlétl a Pamela se zarděla. Pocítila neovladatelnou touhu polaskat ho v rukou a nedokázala jí odolat.
Juan zasténal v návalu rozkoše, a pak...

Pak se nad haciendou rozlehl nelidský, zvířecí řev.
Síla papriček jalapeňos z Los Quesadas byla vskutku mimořádná.


 celkové hodnocení autora: 98.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 11 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 29 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 60 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Radher 13.04.2015, 22:09:34 Odpovědět 
   Pecka toto!
 ze dne 20.04.2015, 20:34:00  
   phaint: Tož něco podobného asi táhlo Juanovi hlavou taky, ale ten prožitek byl určitě mnohem hlubší :)))
 Jarda 09.04.2015, 10:21:15 Odpovědět 
   Zdravím.

Povídku jsem si přečetl dvakrát. Ztrácel jsem v ní přehled o postavách. Nejen zde, ale i v jiných dílech mi dělá problém se orientovat ve cizích jménech. Povídce by neuškodilo vybrat jména hlavních postav nám bližší (nemyslím tím česká).

Jinak je tu pěkně vystižena atmosféra Mexika a pocity lidí. Erotiky tu je tak akorát, někde bych ji trochu přidal, aby to hýbalo s emocemi čtenáře. Ke konci se to pěkně rozjíždí. Říkal jsem si: 'Jak to autorka uzavře? Vždyť už zbývá jen pár řádků, jak to dokáže do toho vložit?' No, a konec je pěkně vypečenej. Hezky si tu pohrála se čtenářem. To mohla napsat jen zkušená ruka od papriček jalapeňos.

Určitě palec nahoru. Líbí se mi ten vtipnej konec.
 ze dne 20.04.2015, 20:33:01  
   phaint: Díky za zastávku a komentík. Ta cizí nekonečná jména jsou reakcí na tentýž nešvar v televizních novelách jihoamerické provenience, kde je hlavních postav aspoň dvanáct a každá má minimálně dvě jména ;)) (Juan Carlos, Maria Dolores, doňa Isobel Esperanza atd.) Vždycky mi to přišlo srandovní... i když tam je to asi realita běžného života.
Papričky jalapeňos do mého života vstouily zatím jen okrajově, asi bych něco podobného partnerovi neudělala... i když... jsou chvíle, kdy bych to vlastně udělala i s gustem. ;))
Díky!
 Cyrano 29.03.2015, 13:03:11 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano ze dne 19.03.2015, 17:53:03

   To bych Ti nemohl udělat! To by bylo jako srovnávat jalapeňos s kapií!
Hezkou neděli, Silvie! /Zrovna si tu broukám a představuji si, kdo se to skrývá za pěknou plachetnicí...:-)))(viz:http://www.azlyrics.com/lyrics/drhook/sylviasmother.html/)
 petulin 19.03.2015, 19:48:53 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: petulin ze dne 18.03.2015, 21:17:02

   Mylsím, že ten film se jmenuje: Účastníci zájezdu :)
 Cyrano 19.03.2015, 17:53:03 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano ze dne 19.03.2015, 15:22:13

   Ano, pobavilo! Mne Apolenka vyzývala, abych to konečně zkusil v próze, ona že to asi teď nestíhá, což je škoda, vlastně jsem to před pár lety slíbil, když ona zkusí veršovat, ale ani tak krásné téma bych prózou nedal. Jako veršovanou baladu možná, ale to by spíše bylo už porno jak Můj sen o krásném milování...:-) Hasta la vista, phaint!
 ze dne 29.03.2015, 11:17:45  
   phaint: No, dík žes nenapsal Hasta la vista, Paloma ;))
 Cyrano 19.03.2015, 15:22:13 Odpovědět 
   Úžasné! Nechal jsem si to naposled a napětí postupně rostlo...A ta závěrečná hláška, kdy holubice osvobozuje kondora...Joj!
Mimochodem, víš jak si říkám kdesi jinde? El Condor!!!:-)))
 ze dne 19.03.2015, 17:03:12  
   phaint: Jsem ráda, že to pobavilo, možná to napínání bylo opravdu delší, ale holt zadání bylo 3 strany.... Takže díky za zastávku. Adios, El Condor!
 petulin 18.03.2015, 21:17:02 Odpovědět 
   Ahoj :)
Tak tenhle text mě opravdu pobavil. :) Napětí se dalo krájet, a pak výbuch smíchu. :D Hned jsem si vybavil scénu s tygří mastí z jednoho českého filmu.. :D
Moc pěkné.
P
 ze dne 19.03.2015, 17:05:17  
   phaint: Děkuji za jednotku a hlavně, že se bavil. Už víš, že pitominky mi jdou nejlíp. Ze kterého filmu je scéna s tygří mastí? To neznám! My to na střední dotáhli maximálně k tomu, že jsme si tím natírali oči, simulujíce zánět spojivek.
Ale kdo jednou okusil jalapenos, ví, že tygří mast je slabý odvar :))
 čuk 14.03.2015, 15:38:31 Odpovědět 
   Jestlipak se kondor vrátí a nebude zplihlý? Bude-li on řádně ošetřen, zasmějí se, a příběh by mohl pokračovat. Pokud však by byl méně citlivý a odolný, mohl křičet někdo úplně jiný (kondorka). Tedy jóo!
 ze dne 15.03.2015, 21:00:35  
   phaint: Ano, nabízí se řada možných řešení a každé z nich má říz jako papričky z Los Quesadas ;))
Díky za návštěvu!
 Tonyend 13.03.2015, 17:38:07 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Tonyend ze dne 13.03.2015, 15:21:56

   Grády to má, a je dobře, když je z čeho brát inspiraci, která je podložena navíc z vlastních prožitků, jak to napsat přijatelně, no mnohým hezkým, ale co však nelze vygůglovat. Španělštinu jo.
Ale noci s takovým... Juanem ne. Ten musí být živý:-))))
 Tonyend 13.03.2015, 15:21:56 Odpovědět 
   Jiný kraj - jiný mrav?
Zažít se dá všelicos i tady...
Ale ten vzdálený kraj tomu dává porci exotiky a oni jsou i bez papriček nažhaveni a žhaví až až!
Částečné použití, vložení španělštiny, ten děj zesiluje, přibližuje.
Zde neřeším uvěřitelnost, ale napětí, erotiku.
Být to z Ruska, tak bych to nedočetl, kdyby Vladimír Vladimírovič Hopsalenko a Nina Vasiljevna...
 ze dne 13.03.2015, 17:08:52  
   phaint: Děkuji za návštěvu i hodnocení.
Jasně, že zažít se dá leccos i tady, ale aby to mělo ty grády, moselo to byt opravdu na hraně, a to by s Mařenkou a Vašíčkem asi moc nešlo (i kdyby sklízeli kozí rohy). Za španělštinu musím poděkovat překladači Google, a za ostatní všem červeným knihovnám mého života ;)
 Svetla 13.03.2015, 13:16:18 Odpovědět 
   Tento text jsem cetla hned jako druhy po Simovi. Libi se mi atmosfera. Ma to napad, ale ten konec me praveze zarazil. Takova krutarna. Vypada to, ze autorka nejak nema to hrdinu rada. Nabizi se otazka - proc?

Erotika tam je, wsko splneno po vsech strankach.

Mimochodem, kde jsi vzala inspiraci?
 ze dne 13.03.2015, 17:03:38  
   phaint: Děkuju za přečtení i komentář. Už jsem kdesi jinde vysvětlovala, že závěr povídky je mým zúčtováním s mexickými telenovelami a jinými sladkobolnými útvary. Sranda je, že bych je mohla psát ve velkém (a smrtelně vážně), a taky - ó hrůzo - občas některou i přečtu jako výplach mozku.
A inspirace? Když erotika, tak vášeň. Vášeň = něco jižanského, velká vášeň asociuje něco ve stylu zmíněných telenovel... a jalapeňos jsem měla onehdy v mexické restauraci. Jak prosté, milý Watsone :))
 Jenny 13.03.2015, 12:57:47 Odpovědět 
   drahá phaint,
můžu s klidem říct, že jsi mě nezklamala a opět přednesla báječný zážitek, pěkně jsi to vykreslila, s vším co k tomu patří, atmosféra, osoby, dávkování pocitů a pointa?
mlask, ta je fakt pikantní :-)
líbilo se mi moc.
co se týká hlášky o kondorovi, přišla mi pitomá :-) ale v návaznosti na další děj ji chápu a do kontextu zapadá.
líbilo velmi.
 ze dne 13.03.2015, 16:59:54  
   phaint: Jenny, děkuji za přečtení i koment. Hláška s kondorem je skutečně pitomá, ale je reakcí na všechny ty ultrapitomé cancy červených knihoven, odkud jsem si dovolila převzít obrat "chloubu Juanova mužství". Coby průměrného Čecha mě jako synonymum okamžitě napadl pták, v Jižní Americe pochopitelně kondor (a vzhledem k Juanovým nepopiratelným kvalitám zřejmě i přiměřeně velký), a nápad byl na světě. Chechtala jsem se tomu jako blbá, když jsem to psala, a když si tu situaci představím v reálu, chechtám se i teď. Díky moc.
 Šíma 13.03.2015, 11:37:34 Odpovědět 
   Zdravím.

Líbilo. Textík má šťávu, má atmosféru, krapet z něj vyvěrá novelovský žánr (viz telenovely), třeba i v použití cizích slůvek a dlouhých jmen (ovšem, právě to dodává textu na autentičnosti a uvěřitelnosti)... Konec mne rozesmál, přestože dotyčný musel nejspíš řvát jako tur!!!

zdraví šíma (hříbek)
 ze dne 13.03.2015, 16:54:09  
   phaint: Děkuji za přečtení, byla to opravdu jen další pitominka pro pobavení. Mexické a jiné telenovely si prostě o podobné potrestání hlavních hrdinů vysloveně koledují a já se toho ráda ujala ;)
 Nat Danielová 13.03.2015, 8:33:36 Odpovědět 
   Milá Phaint, chtěla bych potkat Juana Carlose Ramireze de Esperanza y Arismendi. Už ten jeho popis na koňském sedle ve mne vyvolal takové to Ááách :-)
Moc se mi líbila ta chvíle, kdy spolu seděli u stolu. Krásně napsané, dokonale jsem se do toho vžila. A pak, pak, když už vše gradovalo a já měla obličej nalepený na monitor, aby mi snad ani jedno slůvko neuniklo, jsem vytřeštila oči. JAUVAJS, TY PAPRIČKY MUSELY ALE PÁLIT!!! Chudák Juan a nakonec i Paloma, takhle prošvihnout tu jedinečnou chvíli, to je pech.
Takže za mne to bylo dobré, sice bych dala tu erotiku už dřív, ale mělo to hlavu i patu a líbilo.
Jo a nejlepší hláška na konec: Nikdo neudrží kondora v kleci věčně. Ta je dost dobrá! :-)
 ze dne 13.03.2015, 16:52:10  
   phaint: Nat, děkuji za tvou velkorysost. Jelikož jsem se snažila dodržet rozsah a smeč musela přijít v posledním odstavci (obávám se, že po něm už nic erotického nenásledovalo ;)), tak jsem to musela natáhnout v úvodu tím okecáváním ve stylu mexických telenovel. Nrzí mě, jestli jsem zklamala tvé očekávání chvíle, kdy jejich ústa splynula ve vášnivém polibku a země se otřásla, ale já to prostě jinak neumím - Juan NeJuan.
 florian 13.03.2015, 8:05:35 Odpovědět 
   :))) phaint, ty jsi zvíře... ale krásný; tedy krásně napsaný, aby to nevypadalo, že ti nadbíhám; má to šťávu, spád a hlavně vtip.
Za normálních okolností bych povídku tohoto druhu asi nedočetl, není to prostě můj šálek čaje; ale nelituji.
Měj pěkný den.
 ze dne 13.03.2015, 16:48:46  
   phaint: Jsem moc ráda, žes dočetl!! Jestli jsi ode mě už dřív něco četl, tak jsi přece nemohl uvěřit, že bych ty dva nechala povrkávat jen tak bez trestu ;) Každé plamínky v očích i prostinká blůzička musí být u mě po zásluze potrestány!!! Díky ;) Vivat červená knihovna!
 Harpyje 13.03.2015, 7:39:41 Odpovědět 
   Zdravím tě:) Četla jsem jedním dechem...krásně popsáno, atmosféra dokonalá, touha tolik zřetelná, že se mi až zamotala samotné hlava. Dávám ti za JEDNA a jsem potěšena příběhem, který měl úroveň a zanechal velmi příjemný dojem:)
 ze dne 13.03.2015, 16:45:43  
   phaint: Harpi, jsem ráda, žes to přijala tak velkoryse (včetně konce ;)) . Příběh sám o sobě bez papriček by nebyl ničím ;)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
Wiktoria
(7.10.2019, 15:00)
obr
obr obr obr
obr
Hra temnot - Pr...
walac
Tarois quer - I...
Nix Raven
EMBRYA
sumus
obr
obr obr obr
obr

Povětrnice
Jeroným Večer
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr