obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Krutá jsi lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce."
Publius Vergilius Maro
obr
obr počet přístupů: 2915176 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39177 příspěvků, 5711 autorů a 388647 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: XXVII. Záhadná telekineze ::

 autor Quenťoš publikováno: 27.02.2015, 19:02  
Pokračování studentské kroniky z let 2003-2008
 

Všechno začlo tím, že jsem našel v pondělí večer na své polovině stolu v pokoji na koleji účtenku z Tesca. Zběžně ji přelétnu očima: jakmile uzřím zmínku o fících, je mi jasný, že s ní opravdu nemám nic společného.
Kde se ale vzala na polovině stolu???
První řešení, jež mě napadlo, jsem okamžitě přijal jako rozumné: zkrátka jeden z dalších dílčích úspěchů Petrovy expanzivní politiky.
Že je jeden línej dojít k tomu koši – no dobrá. Ale házet to na moje území…!
S opovržením položím účtenku na Petrovu polovinu.

_ _ _


Úterý odpoledne. Spolubydlící Petr vtrhne do dveří.
„Co to je?“
To je účtenka z krámu, Petře. Tvoje.
Ne, dělám si srandu – tuhle větu zkrátka od Petra uslyšíte pokaždé, když se něčemu diví. Třeba i tehdy, když v pět hodin odpoledne začne vyzvánět budík.
Probodnu ho vražedným laserovým pohledem. „Na mý půlce. Tvoje účtenka z Tesca, jejímž prostřednictvím na mě zase uplatňuješ tu svoji expanzivní politiku.“
„Ta ale rozhodně moje není…“
Mrštím jí tedy směrem ke dveřím, kde se s lehkostí něžného holubičího pírka snese na postel druhého spolubydlícího Pavla.
Petr se jako obvykle ani neohřeje a už zas balí kufr.

_ _ _




Středa. Pavel po celodenním obvyklém poletování po městě dorazí na pokoj a shledá, že jeho postel, tedy ložnice, jídelna a studovna v jednom, je náhle bohatší o jeden papír.
„Účtenka z Tesca. Moje není, Petrova taky ne, tak musí bejt tvoje.“
„Moje rozhodně ne. A tvoje ne? Jsi si jistý?“
„Naprosto. Proč já bych, proboha, kupoval fíky?“
Účtenka se opět snese na Petrovu polovinu stolu.

_ _ _


Čtvrtek odpoledne. Ráno jsem vyrazil do města brzy, ani jsem se nerozkoukal, a tak teď vydřeně čumím na čerstvý přírůstek na mé vzorně uklizené polovině stolu.
Účtenka z Tesca.
Možnost její neustálé samovolné telekineze okamžitě vylučuji.
Tož jako vždycky, když člověk neví, jestli se má řehtat, tedy koutky nahóru, nebo zuřit, tedy koutky radikálně dolů, nebo vypěnit, nebo sebou švihnout, vyšel z toho nyní i mně jakýsi prapodivný zákřen.
„Co to má znamenat?!“ zrentgenuju Petra.
„Víš,“ nadechne se Petr vítězně k přednášce, „my jsme o tom s Pavlem diskutovali… a zjistili jsme, že z nás děláš blbce…“
V tom okamžiku dorazil Pavel. Okamžitě věděl, o co jde, takže se zájmem sledoval rozvíjející se bouřlivou diskuzi. Tedy pardon – chtěl jsem říci debatu.
„… podívej se na to,“ šklebí se na mě vítězně. „Tvůj klasický nákup: tvá naprosto klasická dvě piva. Tvůj klasický dvoulitrový džus. Tvé klasické mandarinky…“
„…no dobrá…“ nestačím se divit, „… ale můžeš mně vysvětlit, k čemu já bych si asi kupoval fíky?? A další prapodivný věci, co tady píšou, například datle??“
„…to nevím… každopádně je to tvoje účtenka a hotovo.“
„Ale teda, musím říct,“ zamyslím se, znovu účtenku důkladně pročítaje, „něco, co tady jednoznačně svědčí proti mně, je to datum… a ten čas. V neděli v osum hodin večer…. jsem v Tescu vopravdu byl…“
„No vidíš,“ jsem vzápětí podarován vítězným zášklebem.
„Jenomže co ty fíky a datle?“ přemýšlím horečnatě.
„Já už asi vim,“ ozvu se po chvíli zkroušeně, neboť vím, že budu muset po týdnu bojů přiznat porážku. „Nejspíš jsem si po zaplacení vomylem vzal účtenku někoho jinýho.“

Jsa sžírán hořkým pocitem prohry, semknu ústa v odhodlaný zákřen.
Rozhodnu se k revolučnímu činu. Napřáhnu ruku…

…chňapnu ten prokletý kus papíru, zmačkám ho…

… a vyhodím do koše.


 celkové hodnocení autora: 70.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 7 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Svetla 16.03.2015, 15:01:23 Odpovědět 
   Že bych se bavila, to zrovna ne, ale nebylo to nejhorší. Celkem to ušlo.
 čuk 27.02.2015, 18:59:01 Odpovědět 
   Tentokrát je v kronice jeden malý příběh vzájemného pošťuchování aneb přátelský spor pro spor. Na pohled je téma banální, ale vtipnost je ve velkém zápalu (schválností) pro malou věc. Dá se zasmát třeba nad zřejmě hranou "korektností," dá se zapřemýšlet nad našimi hrdiny: studentskými kohoutkovskými týpky. Docela jsem se pobavil (byť mám v okamžik čtení sklon k dobré náladě).
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Andělské příběhy
(24.5.2019, 21:10)
kukuřice Tichý Kopec
(24.5.2019, 14:10)
Nikorost Niedermayer
(19.5.2019, 12:02)
SANDRA51
(16.5.2019, 02:59)
obr
obr obr obr
obr
Tábor - Tábor
Rebejah
Tak jde čas
helen
Zabití Lártena ...
Vlčka
obr
obr obr obr
obr

Kocour
Tobi
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr