obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."
George Sandová
obr
obr počet přístupů: 2915820 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39761 příspěvků, 5830 autorů a 393159 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Prašivka ::

 autor petulin publikováno: 06.03.2015, 19:08  
Bleskovka 2 na Triumvirat.cz. 14. místo z 23
Vytčeny mi byly hlavně dlouhé popisy v úvodu, čímž jsem se okradl o místo pro děj, který jsem pak musel "zhustit", abych se vešel do zadání :)
 

      Byl teplý jarní den. Někdy kolem posledního dubna, už přesně nevím. Takový klasický den. Slunce vstávalo už brzy, ne jako v zimě, a všude v trávě se třpytila rosa. A jak jsem se tak toulal luční rosou, narazil jsem na malilinkaté stavení. Jak malé, ptáte se? Inu, musel jsem se sehnout. A to, co jsem uviděl, si pamatuji dodnes.

      Stavení nebylo moc hezké. Žádná perníková chaloupka to rozhodně nebyla. Spíš doupě. Ale mělo všechny náležitosti, jaké má mít správný dům. Vchodové dveře, zde z lipového listu, stěny z trávy, v nich okna z borových větviček a slámová střecha s otvorem. Z otvoru stoupal uzounký proužek dýmu, a jak jsem se k němu naklonil, pořádně mě štípnul do očí.

[tabj]Sednul jsem na zem naproti dveřím a tiše zavolal.
      „Haló. Je někdo doma?“ Dveře se rozlétly a ven vyběhlo stvoření, co nemá obdoby. Musel jsem se pozorně dívat, protože se ani na chvilku nezastavilo a pořád něco pištělo. Sklonil jsem se tedy ještě o kousek níž, abych si to prohlédl.

      Malinká věc, chlupatá, černo-hnědo-žlutá s občasnými šedinami. Čtyři krátké nožky (nebo ručky?) a dlouhý opelichaný ocásek. Co mě ale nejvíce zaujalo, byla tvář. Byla stejně chlupatá jako tělo, ale na vrchu vykukovaly tři oči, pod prostředním čouhal růžovoučký nos a ještě níž se otvírala a zavírala pusa, která na mě tak pištěla. Po stranách hlavy pak co chvíli střihali uši.

      „Co tu řveš jak na lesy?! Víš, jak jsem se lekla? Sotva vstanu, udělám snídani, už mi tu někdo huláká před domem. Kdo jsi? Co chceš? Tak mluv nebo Ti mám pomoct? Já se Tě totiž nebojím, člověče.“ Takhle na mě spustila a já se nestačil divit.

      „Počkej, počkej,“ rychle odpovídám. „Omlouvám se, že jsem Vás vyrušil u snídaně. Já jsem jenom nečekal, že tu narazím na někoho, kdo zde bydlí. Prosím za prominutí. Jmenuji se Petr. Bydlím nedaleko v chaloupce u lesa.“

      „Vím kde,“ zabručela, „ale co tu chceš?“
      „Jsem jenom zvědavý. Co jste? Kde jste se tu vzala?“
      „No dovol. Já jsem nejstarší z nejstarších z Louky. Jsem Prašivka, poslední svého druhu. A jsem tu odjakživa.“ Prohlásila se škrobenou důležitostí a sedla si naproti mně.

      „No dobře, ale jak to, že jsem na Vás ještě nenarazil. Chodím po této Louce, jak jí říkáte, už spoustu let, ale ještě jsem Vás tu neviděl a ani o Vás neslyšel.“

      „No protože ses nikdy nedíval! Nikdy nenechal svoje oči a mysl odpočívat. Pořád za něčím jít a přemýšlet a přitom se nedívat co je kolem. Je tady hódně k vidění. To mi věř.“

      „Mohla byste mi to prosím ukázat, vážená Prašivko? Jsem zvědavý, co všechno jsem ještě přehlédl a vy očividně máte přehled o všem.“

      Prašivka se cítila velmi polichocena. Vážená Prašivko, opakovala si v duchu. No dobrá holenku. Ty se budeš ještě divit. „Dobrá, provedu Tě. Ale s jednou podmínkou. Povíš o mně svým dětem. Abych tu nebyla pořád sama.“

      „Slavnostně přísahám a provedu, až nějaké děti budu mít.“
      „Tak jdeme.“ Zavelela Prašivka, vylezla mi na rameno a šli jsme. Po cestě mi povídala o spoustě breberkách žijících na Louce, o všech kytičkách, o které se starala od semínka, a tak dále. Povídali jsme si dlouho, a pak jsem se i často vracel, abychom si mohli povídat dál a dál. Byly to ty nejkrásnější dny, jaké jsem zažil.

      Dnes už nevím, kde je Prašivce konec. Svým dětem jsem o ní řekl, ale jestli ji našli a prožili tolik krásných dní jako já, to nevím a oni o tom nemluví. Snad se ještě někdy setkáme a popovídáme si o starých časech.


 celkové hodnocení autora: 85.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 10 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 15 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Vanessa Kuzníková 09.03.2015, 22:07:00 Odpovědět 
   Mě se to líbilo, mám ráda takové mini pohádky s podivným dějem takové naivní a prosté jako dětské... tak nějak mi to připomíná obrázky od Josefa Čapka, které maloval pro děti... líbí se mi také, že je to krátké a přesto, pro mě, dost obsažné... Líbilo...
 ze dne 09.03.2015, 22:42:14  
   petulin: Děkuji za zastavení :)
 phaint 09.03.2015, 20:22:34 Odpovědět 
   Přemýšlím, co sjem vlastně dočetla - jestli pohádku, fantasy nebo alegorii. V příběhu mi trochu chybí "něco" na konci. Potkali se, bylo to hezké,.... a teď už se nevídají... Prostě mi v tom předposledním odstavci schází pár slov, vysvětlení, proč tento příběh vznikl.
Zasekla jsem se i o některé chyby: "povídala o spoustě breberkách" .... (o spoustě breberek), "...ale jestli ji našli a prožili...." (mluví se o dětech, takže našly a prožily). Taky psaní velkých písmen u Ty a Vy v přímé řeči je špatně.
I tak je to ale pořád milé čtení o setkání, které může změnit celý život - i když je to s tříokou Prašivkou. Určitě je hezké mít někoho, kdo ví o Louce všechno... ;)
 ze dne 09.03.2015, 22:42:00  
   petulin: Děkuji za zastavení :) šotkové si u mě dělají co chtějí :)
 Svetla 06.03.2015, 21:21:35 Odpovědět 
   Počkej, počkej - to je starý, takhle se občas tyklo i učiteli :) Petr chtěl prostě Prašivce vykat, ale občas mu to uletělo. Prašivka zas Petra nepovažovala za tak důležitého, aby mu vykala.

Jinak celkovej dojem není špatný. Už jsem to četla, že jo? :)
 ze dne 06.03.2015, 23:45:14  
   petulin: Tak nějak to bylo Svetlu dik :)
Ano, četla. A tak Ti ještě jednou děkuji za beta reading před odevzdáním do soutěže :D
P
 Nancy Lottinger 06.03.2015, 19:05:18 Odpovědět 
   Zdravím,

to mám ale "radost", že jsem si nevědomě nzamluvila něco, co už bylo zkritizováno většími odborníky, jsem si naběhla na špek :)

> střihali uši - hrubka
> pozor na střídání tykání/vykání
> „Tak jdeme.“ Zavelela Prašivka -> jdeme," zavelela

Že je děj potlačen kvůli popisům, mi nevadí. Přece jen jde o přírodu a pozastavení se nad ní, jak zmiňovalo samo stvoření. Ale i tak by se dal napsat tak, aby měl nějakou vypovídají hodnotu. Vlastně se dozvím jen to, že se seznámili, naprosto netuším, o čem si povídali (což by mě třeba zajímalo), a pak se Prašivka kamsi poděje. Je to takové hodně ošizené. Spíše bych to pojala jako pohádku, ale ochuzenou o to vyprávění.

Hodně múz
N.
 ze dne 06.03.2015, 23:50:03  
   petulin: Věty Počkej, počkej... jsem si vědom. Je takhle napsaná schválně. Postava Petra nejdříve tykne leknutím, a pak pokračuje vykáním :) Každopádně děkuji za upozornění. :) Dám si příště větší pozor. :)
 ze dne 06.03.2015, 19:25:56  
   Nancy Lottinger: Já se zpětně omlouvám za překlepy, jsem totálně mrtvá, ale byla nálada se trochu začíst :)

Tak např: „Počkej, počkej,“ rychle odpovídám. „Omlouvám se, že jsem Vás - ale i později se to objevuje ;)
 ze dne 06.03.2015, 19:14:57  
   petulin: Ahoj.

Asi jsem teda neměl psát, že už to jednou bylo zhodnoceno :) Aj ty hrubky a přímá řeč :( Je to moje nikdy nekončící bitva :) To s tím vykáním/tykáním nějak nemůžu najít :D asi jsem nějaký natvrdlý :D

Vyprávění chybí - pravda pravdoucí :(
Děkuju za publikaci i komentář :)
P
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Proste jsem
(27.2.2021, 20:22)
Týnuš
(8.2.2021, 18:37)
Sivanah
(7.2.2021, 21:40)
black dragon
(2.2.2021, 14:52)
obr
obr obr obr
obr
Kapitola třetí:...
Nick Květenský
Melodie platoni...
Anika
Intermezzo Blue...
Centurio
obr
obr obr obr
obr

Slzy lásky
maja52
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr