obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Rozumný muž může být zamilován jako blázen, ale ne jako hlupák."
Rochefoucauld
obr
obr počet přístupů: 2915449 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39666 příspěvků, 5755 autorů a 391119 komentářů :: on-line: 5 ::
obr

:: Linda a Jáchym ::

Příspěvek je součásti workshopu: Mezi hrnci a pánvičkami
 autor Jenny publikováno: 13.03.2015, 3:59  
WS - mezi hrnci a pánvičkami, 3NS to nejsou, ale snaha byla :-)
 

„Podal bys mi nůž, prosím,“ požádala Linda Jáchyma. Zatvářil se nechápavě. Přišel před chvílí a podle toho, jak vklouzl za ní do kuchyně, Lindu napadlo, že má něco na srdci. Dokonce i tušila, co by to mohlo být. Rozhodla se mu to neulehčit.

„Ten malý, lásko, na krevety.“

Otočil se k ní zády a hledal na liště mezi noži ten malý. Nebyl si jistý, proto jí podal dva skoro stejné, jen s jinou střenkou. Vybrala si žlutý, protože měl keramické ostří, a to se na krevetky hodilo perfektně.

„Krevety se krájí?“ neodolal Jáchym.
„No, to ani ne, jen se musí očistit. Nebo nemusí, záleží, jak si je koupíš. Já jsem vybrala tyhle velké, čerstvé a tak je teď musím očistit. Na večerní grilování.“
„Odřízneš ty ocásky?“ zajímalo Jáchyma.
„Kdepak ocásky, hlavičky musí pryč,“ usmála se Linda „a potom se nařízne tělíčko, a vyndám střívko. Ocásky slouží jako držátka, to bys tomu dal, když bys je uřízl, víš?“
„Musím s tebou mluvit, Lindo.“
„Tak mluv, já zatím dodělám marinádu. Nevadí, nebo jo?“

Kývl, že ne. Linda tušila, co se jí chystá říct, a i když na to byla už nějakej den připravená, přece jenom v rozhodující chvíli lehce trnula, aby zůstala v klidu. Vzala palici česneku, rozlomila ji, stroužky promnula dvěma prsty tak, že slupka sama sjela, a když ne, lehce ji sloupla bez pomoci nože. Do misky stříkla trochu olivového oleje, naskládala krevety, pokápla troškou citrónové šťávy, špetku chilli, zase olivový olej a nakonec nasypala půlku palice nasekaného česneku. Zakápla balsamikem a přisolila. Misku přetáhla fólií a vložila do ledničky. Celou dobu Jáchym mlčel.

„Dáš si kafe?“ navrhla. Zatímco připravovala dva šálky, Jáchym šmejdil po kuchyni, jakoby něco hledal.
„Kde je to Burgundské?“ konečně promluvil.
„No, dělám hovězí, takže…“ odvětila Linda.
„Víš, kolik stálo?!“
„Kolik?“ zeptala se Linda, ačkoli věděla, kolik stojí láhev kvalitního červeného vína. Jáchym mlčel a pozoroval ji.
„Jestli nám chceš nalít víno, vezmi jiné. Třeba to Sylvánské.“

Trhl s sebou. Lindu znal, věděl, že má raději červené víno, a to, že řekla zrovna tenhle název může znamenat jen jediné. Ví to! Otočil se k ní. Zalévala kávu. Jemu jen do půlky šálku, potom dvě kostky cukru, promíchat a dolít mlékem. Tak jak to měl rád. Možná to neví. Najednou nevěděl, jestli zvolil dobrý čas pro přiznání. Možná by to mohl odložit, nebo neříkat vůbec. Sylva to pochopí.

„Spadla lžička do kafíčka…“
prohodila Linda vesele. Všimla si, jak Jáchym otálí. Moc se mu do toho nechce. Mohla by mu to ulehčit a udeřit na něj. Mohla by křičet, třískat nádobím. Mohla by, ale nechtěla. Nechtěla mu to ulehčovat. Jen ať se chlapec ukáže!

Baví se?, letělo Jáchymovi hlavou. Ten tón, kterým prohodila tu dětskou říkanku… pozoroval ji. Jeho Linda. Křehká, krásná. Pohybuje se v kuchyni jako laň, která ještě nezná nebezpečí, které číhá mimo les. Bude on tím, kdo jí vezme sny? Iluze? Bezpečí? Nevěděl, najednou nic nevěděl. Kde je to odhodlání s kterým přišel a všechen ten náboj, který cítil, když se rozhodl, že se přizná k Sylvě?

„Někoho mám,“ řekl tiše.

A je to tady. Tak přece jen se rozhodl. Hlavně zachovat klid. Chuť s něčím třísknout byla velmi silná, ale ovládla se.

„Já taky,“ odvětila, jak nejklidněji uměla.

Zatrnulo mu. Linda? Koho? Proč?
„Kdo to je?“ vypálil a postavil se.

Usmála se na něj. Hlavně zachovat klid, opakovala si v duchu. Viděla jak je Jáchym rozhozenej nenadálým zjištěním, že i ona by někoho mohla mít. Určitě se v něm mísilo překvapení a zlost, podobně jako v ní, když to před nedávnem zjistila o něm. Možná se v něm dělo něco jiného, každopádně se jí líbil. Teď, právě v tomhle okamžiku vzájemného ohrožení.

„Píp píp píp.“ Štěbetavá minutka prořízla vzduch, který si chtěla nakrájet jinak. Po svém.
Skoro se dotýkali, ucítila závan jeho vůně, všech těch červených citrusů, kouře, pražené kávy. Vtahovala ji do sebe, prostupovala jí a… potom místo aby se dotkla jeho rtů, musela k troubě.
Nasadila si rukavice, otevřela dvířka, vytáhla pekáč. Kuchyní se rozvinula jiná vůně, lákající chuťové pohárky. Jídlo je téměř hotové. Přiklopila hrnec, vypnula troubu a vrátila hovězí ještě dojít. Na druhém roštu se dopékaly brambory a chvilka na plechu v troubě jim také prospěje. Zavřela dvířka, stáhla rukavice a chtěla něco říct, když ucítila Jáchymovy ruce na svém těle.
Přistoupil k ní zezadu. Přitiskl se k ní a jeho vůně ji celou obklíčila. Vybavila si jeho pohled, před chvílí, když mhouřil oči a jeho rty, kterých se už, už dotýkala. Vzdychla.

„Krásně voníš,“ zašeptal a políbil ji na krk.
Otočila se k němu a vtiskla mu polibek. Jemný, první. Ten, který otevírá cestu pro všechny další. Jeho rty byly tvrdé a sálaly horkostí. Zamručel a objal ji, pevně. Cítila slast, svoji, jeho. Pomalu uvolňoval sevření, jakoby se bál, že když ji pustí úplně, rozplyne se jako pára nad hrncem. Chtěla se k němu přivinout, když si všimla dvou párů zvědavých očí, vykukujících zpoza dveří.

„Mami, mami,“ ozvalo se unisono, „co tady s tatínkem děláte?“
Otočili se k dětem a Jáchym odpověděl: „my tady s maminkou tančíme.“
„Jak to, vždyť nehraje žádná hudba,“ ozvalo se vzápětí.
„My máme s maminkou vlastní, vnitřní melodii,“ nedal se vyvést z klidu Jáchym a kývnutím hlavy přizval děti do kuchyně. Poskakovaly kolem obou rodičů, smály se, roztahovaly prstíky nahoru, jakoby chtěly stáhnout slunce z oblohy, výskaly a pištěly radostí, když je Jáchym jednoho po druhém vyhazoval do vzduchu a po chvilce odběhly ven na zahradu.

„Nechci o tebe přijít, Lindo.“
Mlčela. Udýchaná z radosti a štěstí, které ji před chvíli naplnilo. Mlčela i proto, že o ni přicházel právě tím, co dělal, jak se choval. Sám. Co mu měla říct? Že o ni nepřijde, že ji má jistou, protože ona ho miluje? Že se nemusí bát? Aby ji pak podváděl už napořád? Mlčela. Nadechla se, protože teď je řada na ní…

„Mlč, prosím. Nic neříkej,“ pokračoval Jáchym „nechci o tebe přijít, protože jsi moje slunce, víš?“
Zamrkala. Tohle nečekala.
„Jsi slunce mého života, a já se chovám jako idiot, někdy.“
„Jáchyme,“ nadechla se, aniž by věděla, co má říct.


Do kuchyně se nahrnuli lidé. Všichni, kteří byli na zahradě, přišli dovnitř, aniž by si všimli napětí, které se kolébalo ve vzduchu. Jídelní stůl se začal plnit ubrousky, skleničkami, příbory a porcelánem. Když bylo prostřeno a děti měly umyté ruce, zasedli ke stolu a Linda začala nalévat polévku. Později sesbírala talíře, Jáchym se postaral o nápoje a pomohl jí na stůl umístit pekáč s hlavním chodem, ona sama doplnila mísu s přílohou, a ještě ošatku s pečivem, pro případ nouze, nebo chuti. Úplně zvlášť ještě misky se zkaramelizovanou mrkví a opečené hlavičky žampiónů. Hostina mohla začít.
Po jídle se jako obvykle děti přesunuly na zahradu, dospělí si dopřáli víno, pivo, nebo kávu a usadili se podle chuti buď taky ven, nebo do obýváku. Odpočívali a povídali si o všem možném. Taky mlčeli a užívali si společnou chvíli.
Linda si s Jáchymem občas vyměnili pohled, ani jeden nestál o to, aby si toho rodiče všimli. Opatrné okukování znamenalo jediné, že se dřív nebo později sejdou o samotě, doříct si nakousnuté.

Čas se líně vlekl, jako celé odpoledne a představa, že budou muset čekat až do večera, přiváděla Jáchyma k šílenství. Jestli Linda někoho má, je to špatné protože by nemusela otálet tak jako on, který sice přišel s přiznáním, ale jakým vlastně?

Sylva je dcera jeho kolegyně, která je u nich ve firmě na brigádě. Obdivuje ho a jemu se to pochopitelně líbí, taky, komu by se to nelíbilo? položil si v duchu otázku. Dvakrát ji pozval na oběd, jednou se líbali. Jenže, Linda je žena činu. Co když už není cesty zpět? Jeho milostné dobrodružství, které by možná někam mohlo vést, kdyby… je možná ohroženo docela jiným chlapem! Kterým? Horečnatě uvažoval, co je to za prevíta, kterej by mu lezl do zelí.

Linda si všimla napětí, které se v Jáchymovi odehrává, protože už dvakrát odpověděl jen tak na půl úst, když se ho rodiče na cosi ptali a nechtěla, aby si všimli, jak je nervózní a roztěkaný a nestála o to, aby se v přímém přenosu přiznal k milence.
To by nemusela unést tak, jak by bylo vhodné. Totiž, s klidem.
Vůbec začínala přemýšlet nad tím, jak to s klidem přijme sama, natož tady, přede všemi.
To ne! co se má stát, ať se stane, ovšem je to věc jich dvou, tudíž, ať jsou u toho jen oni dva.

„Půjdu nachystat ty krevety a víno,“ odhodlala se „půjdeš mi pomoct, Jáchyme?“ nečekala na odpověď a odcházela do kuchyně.

Hrnce a pánvičky, její království na několik let, když se narodily děti. A teď? Najednou ji opustila síla bojovat, být silná, a ušlechtilá.
Cítila únavu a sedla si na barovou židličku.
Tak ji našel i Jáchym, který příležitost více než uvítal. Když ji uviděl, popadl ho neskutečně mrazivý pocit ztráty.
Je to v háji, v háji, v prdeli, opakoval si. Postavil se proti ní, přejel jí po prstech svými, vzal ji za ruce, pohladil po tváři, slova mu uvízla v krku, měl pocit, že se nemůže nadechnout, natož promluvit. Obešel barový pult, stále ji držel za ruce, Linda mezitím vstala a přitiskla se k němu, nechtěla teď mluvit.
Nechtěla od něj nic slyšet, ještě ho na chvíli cítit. Kdyby jen tuhle chvilku mohla vystřihnout a uložit do herbáře vzpomínek.

„Miluji tě.“
Natočila k němu hlavu, opravdu ji překvapil. Přitiskla rty na jeho. Líbali se. Linda se třásla a Jáchym netušil, jestli je to štěstí nebo pláč, měl pocit, že zahlédl v jejích očích slzy a odhodlal se k poslední větě, která by ji přesvědčila, že jenom on je její princ. Tak jak si to říkali na začátku, když se říká všechno a svět se s vámi točí v eskapádách radosti a štěstí.

„Celý život je jedna různě dlouhá chvíle, složená z malých a větších okamžiků. Tys moje naplnila tak, jako se celá příroda vyhřívá v prvních paprscích jara, Lindo. Jsi můj sluneční paprsek, moje slunce.“
Linda se rozplakala. Štěstím.

Spadla lžička do kafíčka, udělala žbluňk.



 celkové hodnocení autora: 91.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 7 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.1 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 22 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 43 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Cyrano 13.04.2015, 21:13:40 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano ze dne 19.03.2015, 14:05:41

   Pojala jsi to takovým pohádkovým stylem, nic natvrdo, ať si taky čtenář zapojí svoji fantazii! Jsi hotová erotická Šahrazád! :-)
 Jarda 12.04.2015, 17:16:57 Odpovědět 
   Zdravím.

Povídka se mi líbí. Zralá ruka píše o vnitřních pocitech dvou lidí, kde to zavání nevěrou. Erotikou to tu není prošpikované tak, jako to je v některých jiných povídkách v tomto WS. Za to že si autorka nepohrává s "živočišnými" emocemi čtenáře, brnká to na jeho zvědavost, jestli si to ti dva z plných plic vyříkají. A to také přináší určitý druh čtenářova vzrušení. Nakonec využijí množnosti dialogu, kde se nepoužívají slova a pozorovatel si musí zbylé "erotično" domyslet. Nespadlo to do laciného popisování...

Povídka je také pěkná. Jemně naznačuje, nebuší do masa. :))
 ze dne 13.04.2015, 20:44:51  
   Jenny: děkuju taktéž za přečtení a komentář, který asi nejlíp vystihl to, o co mi šlo, jen nástin, pro představivost, ale jak jsem zjistila, bylo to žalostně málo :-)
no nic, tak třeba příště, nebo pro mě pro nějaké příště, ale líbí se mi tvůj komentář, moc.
děkuju.
 Cyrano 19.03.2015, 14:05:41 Odpovědět 
   Všechno podstatné už asi napsali ostatní komentátoři, za sebe mohu říci, že se mi to líbilo a tu chybějící erotiku, co je na spadnutí, si dovedu představit v živých barvách. Chce to je počkat, až odejdou hosté a děti půjdou spát...:-)
 ze dne 13.04.2015, 20:41:23  
   Jenny: děkuju, děkuju, za přečtení a komentář.
trochu jsem to zmírnila, protože mi to přišlo... násilný tam vpravit erotický dusno, a zdá se, že jsem to zmírnila hodně :-)
 florian 15.03.2015, 13:35:39 Odpovědět 
   Komentářů je zde již tolik, že ten můj by byl jen nošením vody do moře, takže jen zkráceně: i když (asi je to věkem a stavem:) příběhy o vztazích, problémech, radostech a šťastných okamžicích v nich nevyhledávám, tento tvůj se mi četl dobře a vydržel jsem až do konce, aniž bych se znásilňoval. Rád jsem přečetl, líbilo se mi.
P.S. To v reálu běžně připravuješ krevety, že ti to šlo tak od ruky - myslím ten popis :)
 ze dne 16.03.2015, 17:49:21  
   Jenny: jé, děkuju i tobě, jsem ráda, že ačkoli tento styl, žánr nevyhledáváš, sis mě přečetl až do konce a zaujalo, líbilo se ti to. to mě těší :-)
to já zase dávám přednost příběhům ze života, vztahy, radosti, problémy a to vše kolem dokola, naopak třeba scifi jde hodně mimo mě, takže oceňuji, žes to přečetl až do konce, jak jsem již psala, no :-)
ty krevety jsem takto dělala asi dvakrát, je to hrozná piplačka, která nevadí, když máš na co myslet, když ale myslíš jen na ty krevety, kolik jich ještě zbývá třeba, tak hrůza :-) lepší jsou už oloupaný a připravený k tepelný úpravě. :-)
 phaint 14.03.2015, 18:57:05 Odpovědět 
   Nevím, jestli to napětí, které tam cítím, je erotické, ale napětí to je a je hezké. Vůbec mi nevadilo, že je to bohatě prokládáno popisem kucˇhaření - díky tomu si úplně představím tu atmosféru, kdy to v kuchyni voní, bublá a prská, a ti dva se chovají jakože nic, a přitom všechno ;)

Jako trest mi přijde to její "Taky někoho mám" naprosto dostačující. Chlap se dusí ve vlastní šťávě, aniž by ho napadlo, že ona tím myslí jeho... (asi).
Ženská kvůli dětem a uchování rodinného štěstí vydrží neuvěřitelné věci...
Vadil mi jen ten poslední tklivý odstavec, takhle snad nikdo nemluví - a obávám se, že chlapi tak ani neuvažují... (pokud jim neteče do bot).
 ze dne 16.03.2015, 17:44:26  
   Jenny: děkuju za přečtení a komentář,
jsi první komu recept nevadil a já děkuju :-)
mám z tvého komentáře příjemný pocit, ačkoli jsi nehodnotila (to nevím, promiň, nekoukala jsem se, jen se domnívám, tudíž...), tak mi to nevadí, jsem ráda.
ta poslední věta to beru, je to trochu na hraně i pro mě, ale něco jsem potřebovala, a kde rychle vzít a přitom nepoužít nějak soukromě-intimní.
co se dá dělat, nic, prostě už se stalo :-)
děkuju.
 čuk 14.03.2015, 17:57:08 Odpovědět 
   Podstatné už bylo řečeno. Zdá se mi, že Linda byla příliš poddajná, měla mu to osladit a nepodlehnout jeho sladkým řečičkám. Když to bylo v kuchyni, čekal jsem, že ho bací pánvičkou přes hlavu nebo na něj vrhne kalímek s horčicí.Přece takhle "básnicky" předtím po létech manželství nemluvil.
Do kafíčka byl nakonec nasypán cukr (nejen slov) a proto bylo žbuňk a míchání. I když lžička a hrneček jsou podle Freuda erotické symboly.
 ze dne 16.03.2015, 17:40:35  
   Jenny: děkuju za přečtení i komentář,
jsem ráda, že si i ke mně zavítal :-)
k té Lindě a poddajnosti, no udělat z ní dračici, nebo "ženu činu" to byla jedna možnost, zkusila jsem měkčí polohu, možná i proto, kolik je agrese v lidech obecně a celkově mi to nezapadalo do mého konceptu, který se mi vylíhl právě při té formulce - spadla lžička do kafíčka
ačkoli jsem na psychologické symboly nemyslela, jsem ráda, že tě něco k té poslední větě napadlo, neboť tam svoji funkci má
děkuji.
:-)
 petulin 14.03.2015, 12:03:18 Odpovědět 
   Ahoj.

Nečetl jsem komentáře, takže už to tu možná někdo psal. Četl jsem se zaujetím a s očekáváním, jak to všechno dopadne. Jestli se Linda udrží a tak. Erotiku z toho citím velmi silně. Někdy prostě stačí obejmutí a polibek. Co mi to dost narušovalo byl recept na krevety a vlsatně celkově popis přípravy jídla. Souhlasím s tím, že pro dokreslení situace to bylo nezbytné (aby bylo jasné, jak dlouho na sebe koukají než jeden druhému něco řekne...), ale občas to bylo trochu zdlouhavé.

Celkový dojem? Líbilo se :)
Erotice a pánvičkám zdar :)
Petulin
 ze dne 16.03.2015, 17:35:36  
   Jenny: děkuju za přečtení a komentář,
jsem ráda, že tě zaujal můj text něčím a tím, čím ne - totiž receptem na krevety - ano, to mi vytýkali i ostatní, tuším že všichni :-)
já jsem to zadání pochopila tak, jak jsem ho pochopila, a výsledkem je právě i ten recept, a vaření jako činnost, to se tak někdy stane, že to prostě k obecné spokojenosti neklapne, nedá se nic dělat :-)
třeba v jiném WS to bude lepší, uvidím.
děkuju.
:-)
 Jenny 14.03.2015, 3:14:24 Odpovědět 
   Dodatečně pro vás tři - Světlo, Tonyende, Šímo - děkuju za hodnocení, já to objevila až teď :-)
 Svetla 13.03.2015, 15:45:46 Odpovědět 
   Tady je erotiky fakt malo, ale je tam, treba v tom odstavci, jak zacina "Pip, pip", a pak jeste ten nasledujici.

Jako povidka se mi to moc libi, jenze jako wsko je to splneno minimalne, spise jen tak na okraj :0)

A jsem ponekud natvrdla, co znamena ta posledni veta? Je v ni zamer, ktery jsem neodhalila, toz porad hlupakovi, dikys.
 ze dne 14.03.2015, 3:11:32  
   Jenny: jo málo jí je, málo :-)
já to tady psala před chvílí, že jsem si zadání přečetla povídka s náznakem erotiky, což pravda přiznávám nekoresponduje s tím mým původním nápadem, který jsem se hýčkala a pak, světe div se, nebyl čas, abych to napsala...
no. takže jsem pak v tu neděli prostě vzala náznak erotiky a hrnce pánvičky, tohle je výsledek a já jsem spokojená, z dvou důvodů, první že to má hlavu i pat, druhý je účast :-)
i když jen do počtu :-)
díky za přečtení, komentář a zamyšlení se nad tou poslední větou, to si mi udělala radost Světlo :-)
jo, má tam svůj význam, jenže když ti ho napíšu, tak už mít nebude, vím, jak lehce stupidně to zní, nicméně.
děkuju.
 Tonyend 13.03.2015, 15:07:10 Odpovědět 
   Jako recept na přípravu krevet facht dobrý. Jinak červený záblesk, jako od Rosamundy, což je v erotické povídečce hodně málo, a o tu erotiku v zadání šlo více věru než o psychologický nástin nevěry.
 ze dne 14.03.2015, 2:57:20  
   Jenny: díky za komentář, jsem ráda, že sis mě přečetl a napsal dojem jakým to na tebe působilo, co se zadání týká, já četla s náznakem erotiky, a lokaci, jak jsem psala Nat, dělo se to v kuchyni, přišlo mi přirozený tam přihodit nějaký ten recept, potažmo vaření jako činnost :-)
nezaujalo tě to, nevadí. třeba příště se mi to povede líp, nebo dokonce nejlíp, uvidím :-)
 Šíma 13.03.2015, 11:53:57 Odpovědět 
   Zdravím.

Jo, jo, taky bych sázel na psychologii... Tak mě napadá, proč můžou mít hlapi (taky jsem) bokovky, a ženy ne? ;-) Jako kdybych tam cítil i žárlivost a strach ze ztráty - jeho bokovky najednou ztratily smysl, když zjistil (byť mu lhala), že někoho také má, a že by bylo dobré se rozejít (rozvést). Kuchyň tam byla, neprochází i láska žaloudkem? ;-) Erotiky méně, ale něco bylo ve vzduchu...

zdraví hříbek (šíma)
 ze dne 14.03.2015, 2:54:54  
   Jenny: díky za přečtení a shrnutí, jsem ráda, že jsem se vybičovala k účasti i nějakým, jak jsem zjistila, ne příliš zdařilým, textem
i takové jsou někdy pokusy :-)
jsem ráda, že si četl a vložil komentář.
 Nat Danielová 13.03.2015, 8:45:00 Odpovědět 
   Ahoj Jenn, tak to jsi prostě Ty. Hloubáš. Jdeš do hloubky. Jsi něžná, citlivá. Psychologická próza, řekla bych. Obdivovala jsem Lindu, jak dokázala zachovat klid. To by podle mne zvládl jen ten, kdo toho druhého už nemiluje.
Napsáno krásně, Tvým stylem, jenže nemůžu si pomoct, místo erotiky jsem vnímala spíš recept ka krevety. Nějak jsem se nedokázala dostat do toho erotična, ale ostatní to třeba budou vidět jinak?
 ze dne 14.03.2015, 2:52:07  
   Jenny: Nat,
děkuji za komentář :-)
třeba by se tak zachovala ženská, která má co ztratit, protože není jen ona, jsou tam i ty děti, co já vím, nevím, když si vzpomenu na sebe, tak ano, klonila bych se k tomu, co si napsala, klid spojený s tím, že už dotyčného nemiluju, ale čas kráčí, netuším jak bych reagovala dneska na nějakou takovou situaci, já jsem hlavně nechtěla dávat Lindě sebe a Jáchym tam jsem taky vařila z neodžitého, prostě příspěvek do soutěže, který jsem psala na poslední chvíli, doslova
protože ten původní, s kterým jsem se mazlila a piplala si ho, by délkou asi byl plus mínus podobný tvému :-) jenže jsem prostě podcenila svůj denní rytmus a pak najednou neděle...a já nic! a štvalo by mě to, protože jsem napsala, že tohodle se zúčastním, takže, rychle něco...
odehrávala se to v kuchyni, přišlo mi nějak přirozené, že se tam bude odehrávat nějaký to vaření :-)
a pak, v zadání bylo náznak erotiky, a já ty náznaky prostě mám ráda, takhle v psaném slova smyslu
nevadí, jsem jen do počtu, já jsem ráda, že jsem se vybičovala.
končím, je to dlouhý, takže závěrem, děkuji ti za komentář, potěšil mě :-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Victor Lancel
(24.2.2020, 14:11)
karin.kimberly
(13.2.2020, 19:55)
Wade Milbot
(8.2.2020, 22:42)
wavawe6611@bizcomail
(8.2.2020, 06:04)
obr
obr obr obr
obr
Mám psa
Pan Petr
VODNÍK
rudolf z falknova
Orel: Prví sezn...
Sirnis
obr
obr obr obr
obr

Gembler
pilniczek
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr