obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je odvaha, která se nebojí ničeho na světě."
Buddha
obr
obr počet přístupů: 2915108 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39051 příspěvků, 5696 autorů a 387929 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: IT´S A PERFECT DAY ::

 autor aegitalos publikováno: 23.03.2015, 7:36  
Koniec.
 

IT´S A PERFECT DAY
/DURAN DURAN/


Klopi-klop na dvere. Tak sa mu aspoň zdalo. O tomto čase že by niekto robil klopi-klop? Ostal sedieť a čakal.
O tretej ráno nemôže nikto klopať. Žena spí a syn ešte viac. Je sám. Preto má rád túto časť dňa – hlbokú noc – aby sám a sám viedol svoj druhý život. Vlastne prvý.
Ale aj tak: niekto klopal. Žena určite, ale určite nie! S ňou už je všetko doklopané. Aj so synom. Tak kto? No veď to je jasné. Iba sa mu zdalo, má halucinácie, je mimo. Už dlho. Preto má halucinácie.
Dvere sa váhavo pohli. Najprv troška, a keď prekonajú určitý bod, otvoria sa pomaly už samé. Aj teraz. Už sa samé otvárajú. Zabudol ich zavrieť. Teda asi, aj keď určite nie. Určite nezabudol. Prázdna temná kuchyňa civela na neho z otvorených dverí. Naštvane vstal a zavrel. Otočil sa.
Na stoličke sedela žena. Na jeho stoličke. Ale nie jeho žena. Akási cudzia. Bola holohlavá. Celá v bielom športovom úbore. Halucinácia. Alebo niečo také, veď kde by sa tu vzala. Z tajných služieb? Agentka? A ako prešla dnu?
Je živá, hýbe sa. Má veľké oči, je odpudivá. Veľké uši, veľké červené pery. Sedí a díva sa na neho a jemu sa podlomili nohy. Triaška! Je už šialený, má vidiny. Zložil sa na posteľ, tak trocha na ňu spadol. Tá žena ho sledovala očami a potočila trocha hlavou. Nie, ona je fakt živá, žiadne preludy!
„Kto ste?“ počul svoju otázku.
Nadýchla sa a odvrátila hlavu. Do okna, tam spiace sídlisko.
„Čo myslíš?“
Zase k nemu a tie mäsité pery. Tá je tu isto kvôli nejakej úlohe. Má s ním niečo urobiť.
„Neviem,“ priznal sa.
Ako skúšajúca pri tabuli. Žiak je dutý ako bambus a ona prísna.
„Nevieš, kto som. Ani nevieš, že mám prísť.“
Zavrtel hlavou. Tak troška, skoro vôbec. Bál sa. Tej holohlavej príšery.
„Som...“ poškrabala sa na peru.
Nedokončila.
„Som tu už dávno. Len ty si sa tváril, že ma nevidíš.“
Dávno... Slovo dávno. Tým naznačila, kto je. Ale kto je?
Sedel a zmeravel. Civel na ňu, ona prísne na neho. Boli od seba meter. Boli v jednej miestnosti, tá miestnosť sa nebadane zmenšovala. Celá z betónu a oceľové dvere. Kobka.
Kto je tá žena? A prečo žena? Úloha, ktorú má, je zjavne mužská. Je chladná, surová, tu niet slovka pre flirty. Vie presne, čo mu chodí hlavou, nič sa nepýta, nič nevraví, len hľadí a hľadí! Kedy vyriekne to správne slovo, na to čaká.
Je vlastne celkom pekná, nebyť toho odporného pohľadu. Slušné stehná, pekné boky, zadok ucapený na stoličke. Pred chvíľou na nej sedel. Nohy prekrížené, mierne v predklone, prsia väčšie, ako majú športovkyne. Vlastne je ideálna. Až na vek. Má neurčitý vek, je to ten typ. Od osemnásť po päťdesiat.
„Si zmierený?“
Otázka k veci, čudná téma, kto také otázky kladie? Je to nie-žena. Áno, nežena. Ani chlap. Má to iba výzor ženy, ale inak...
Vstala. Spravila športový vztyk. Tým pohybom sa uvoľnil pach. Zacítil ho v plnej dávke a zhnusene sa odvrátil.
„No tak! Čo je!“ zadunela gestapáckym hlasom. „Nebudeme fňukať. Ľahni si.“
Prišlo mu zle, celý plafón sa na neho zrútil. Akoby mal opicu, ale ešte horšie, spadla na neho ťažoba bytia a gniavila ho.
„Vystri sa!“
Nemohol sa vystrieť. Všetky bolesti života sa do neho vrátili. Všetky rany, modriny, natrhnuté šľachy a zničené kĺby. Stála nad ním a ťahala ho za hnáty. V jednej chvíli sa jej vyhrnula bunda. Miesto brucha uvidel mäso.
Zhnité mäso.
Pach bol neznesiteľný.
„Netáraj, že si o mne nevedel. Dávno som sa ti hlásila.“
Natiahla ho v celej dĺžke. Položila mu ruku na oči.
„Zavri a spi.“
Chcel jej povedať, že čo oni? Niečo odkázať, niečo vysvetliť. Aj čosi povedal, lebo mu odvetila.
„Oni už nič. To je pasé. Nemysli už. Hneď bude po všetkom.“
Počul, že čosi robí, obskakuje, akoby obsluhovala nejaký prístroj. Je zručná, akiste. Smrad bol dusivý.
A potom... Prestal ho cítiť. Miesto neho pach vlhkej hliny. Tak. Už to má za sebou. Ešte ju začul: „Šťastnú cestu...“ a stratil sluch.
Šťastnú. Áno, to bolo to slovo. Šťastnú... Tak veľmi, tak veľmi dlho ho nepočul!


 celkové hodnocení autora: 97.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 8 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 florian 23.03.2015, 10:23:15 Odpovědět 
   Zajímavý popis exitu; původně jsem chtěl konstatovat "pěkně napsáno", jenže co je na "tom" pěkného, že? :)
Asi jsme byli oba narozeni na blízké planetě; zatím mě vše, co jsem od tebe četl, nějak oslovilo.
 ze dne 24.03.2015, 18:03:15  
   aegitalos: Som rád, že je ti to blízke. Ja totiž mne podobných ľudí nestretám. Človeku je akosi lepšie na svete, keď vie, že mu ten údel niekto pomáha niesť.
 čuk 23.03.2015, 7:35:52 Odpovědět 
   Návštěva je popsána napínavě, s postupným si uvědomováním, kdo přišla. Podoba smrti a umírání jsou popsány dost originálně. "Oni už nič...a Šťastnú cestu." Žádné výčitky, strašení či vyhrožování. Nikdo neví, jak skutečná smrt probíhá. Nejprve hrdina ztratil sluch....co se dělo dál? Není řečeno: kdyby ztratil i vědomí, byla by to docela přijatelná smrt - mnohé jsou mnohem horší ( i když na zjev smrti v podobě kostlivce jsme si už podvědomě zvykli, tato smrtka byla jaksi mladší, jen částečně zbavená masa).
Přidám citát z Ch. Morgensterna:
"Vůl z žuly všechno přežije
neb jeho maso nehnije."
 ze dne 24.03.2015, 18:10:06  
   aegitalos: Často vidím smrť prichádzať veľmi reálnym, teda neromantickým spôsobom. Konkrétne napr. vyjdeš zo zákruty a oproti tebe sa rútia dva kamióny vedľa seba. Zažil som to. Vtedy ti preblesne hlavou: Tak takto to vyzerá tesne pred smrťou. A zistíš, že nemáš strach. Potom už len bum a nič. Už nikdy nič.
Vtedy som to ubrzil, aj predbiehaný kamión ubrzdil. Ja som drevorubač, už som sa díval zospodu na strom, ako na mňa padal a nohy som mal po kolená v haluziach. Nakoniec ma netrafil, ale prvých pár sekúnd vyzeralo tak, že toto je ono - smrť.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Danny Rain
(13.3.2019, 14:09)
Moni mini
(10.3.2019, 15:31)
Jan Zindulka
(9.3.2019, 17:09)
SarahT.Tarkins
(9.3.2019, 15:37)
obr
obr obr obr
obr
Holubovo el
Ondra Vokál
Rádio vám poví,...
Centurio
Orel 2- druhá k...
Sirnis
obr
obr obr obr
obr

Leknínová koupel
Marie Bernadeta
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr