obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je jako Opera. Člověk se tam nudí, ale vrací se tam."
Gustav Flaubert
obr
obr počet přístupů: 2915324 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39440 příspěvků, 5735 autorů a 390002 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Vajíčkové radosti ::

 autor Margaret publikováno: 23.03.2015, 7:45  
Menší, ale cenná vzpomínka na dětství, ale především na jednu blízkou osobu, kterou jsem měla hodně ráda.
 

Tehdy jsem opětovně trávila víkend u babičky a u dědy, dalo by se říct, že jsem u nich byla pečená vařená. Muselo to být nejspíš na jaře, vzpomínám si, že to ráno, kdy jsem se s babičkou vydala na nákup, svítilo sluníčko, na předzahrádce to zářilo barevnou paletou rozkvetlých okvětních lístku, tráva se oblékla do čerstvé zeleně a okolní stromy navlékly kabáty podobné barvy.
Babička uchopila mou drobnou ručku do své a druhou rukou, kde se jí na předloktí houpala velká plátěná nákupní taška, otevřela branku, kterou pak za námi opět zavřela. Ocitly jsme se na silnici, a protože ji po žádné straně nelemoval chodník, musely jsme jít po krajnici. Naštěstí tam nebyl nijak výrazný silniční provoz, auto se objevilo jen zřídkakdy.
Šly jsme podél silnice a cestou míjely nízké, malé domky, které si byly dost podobné, jen předzahrádky se lišily. Většinu zdobila záplava barevných květin, některé byly poněkud zanedbanější a bylo zřejmé, že jim není věnována přílišná péče.
Řadu domků vystřídal oplocený pozemek s koupalištěm, prošly jsme kolem něj a opět míjely domy, z nichž se mnohé pyšnily jedním či dokonce dvěma patry, což jim mohl babiččin přízemní domek jen tiše závidět.
Silnice se v těchto místech rozvětvovala do dvou ramen, my se vydaly tím pravým, za jehož ohybem se zjevila autobusová zástavka se skupinkou čekajících lidí, o něco dál už nás vítalo nevelké náměstíčko. Cíl naší cesty se pomalu blížil.
Došly jsme na otevřené prostranství vydlážděné kočičími hlavami. Všemu vévodil kostel s vysokou věží a velkým křížem, který se skoro dotýkal nebe. Okolo náměstí se po všech stranách tísnily a choulily jeden k druhému domy s několika krámky.
Babička bez váhání zamířila k obchodu se smíšeným zbožím. Nebyl nijak velký a na výběr toho nebylo moc, ale dalo se tady sehnat vše, co bylo potřeba.
Babička přistoupila k pultu, za kterým stála postarší, usměvavá prodavačka. Nejspíš se dobře znaly, protože se hned pustily do veselé a intenzivní rozpravy prokládané občasným smíchem.
Já stála opodál a prohlížela si zboží, mou pozornost samozřejmě upoutaly především vystavené sladkosti v barevných, oku lahodících obalech. Pohled mých očí okamžitě přivábilo bíločervené Kinder vajíčko.
„Tak co bys chtěla?“ zeptala se mě babička.
„Tohle,“ odpověděla jsem bez sebemenšího zaváhání a prstem ukázala na vajíčko, které jsem prostě musela mít. Věděla jsem moc dobře, že se v něm bude schovávat figurka, která rozšíří řady mých dosavadních čtyř, hrdě stojících na poličce v dětském pokoji.
„Tak ještě jedno to vajíčko,“ řekla babička prodavačce.
Nemohla jsem se dočkat, až ho budu držet v ruce, takže s jistou nelibostí jsem sledovala, jak si babička s prodavačkou dál bezstarostně povídá, i když už má vše nakoupeno a zaplaceno. Do obchodu však vstoupila zákaznice a utnula tak příval dalších slov. Babička se tedy rozloučila a společně jsme se vrátily stejnou cestou domů.
Hned, jak se mi dostalo vajíčko do rukou, začala jsem nedočkavě trhat obal na cucky. Rozpůlila jsem čokoládu na dvě půlky a podala babičce drobné plastové pouzdro.
„Otevřeš mi to, prosím,“ požádala jsem ji.
Jen se usmála a lehce vysvobodila figurku tučňáčka z plastu, zatímco já se pustila do likvidování čokolády.
Z figurky jsem měla upřímnou radost, ta bylo o to větší, že tuhle jsem ještě ve své skromné sbírce neměla.
Bohužel jsem si ji moc dlouho neužila. Tučňáček se někam ztratil a ani po usilovném hledání jsme ho s babičkou nenašly. Dost mě to mrzelo, ale babička mě utěšila s tím, že mi příště opět vajíčko koupí.
Tím u nás započala slavná Kinder vaječná éra, stal se z toho doslova rituál. Pokaždé když se babička zjevila v neděli odpoledne ve dveřích našeho bytu, nikdy neopomněla se sebou přivézt čokoládovou vajíčkovou dobrotu.
Předávala ji nám dost neobvyklým způsobem. Zůstala stát ve dveřích dětského pokoje, dřepla si a vajíčka kutálející se po koberci poslala směrem k nám. V tu chvíli jsme já i sestra odhodily hračky stranou a jako dva hladoví vlci jsme se vrhly na vajíčka. Svou kořist jsme zbavily bíločerveného obalu a její nahé čokoládové tělo rozpůlily, abychom z něj vyrvaly plastové pouzdro, které chránilo vytouženou hračku.
S napětím a nejistotou jsme očekávaly, jakou figurku tentokrát získáme. Když byla odlišná od těch, které už jsme v naší soukromé sbírce měly, zaplavil nás doslova hřejivý příval radosti. Pokud byla stejná, ve tvářích se nám usadilo zklamání, které však umírnilo pochutnání si na kousku čokolády.
Každá figurka pak našla čestné místo na dlouhé, úzké polici v našem pokoji, kde jí dělaly společnost další naše úlovky získané z Kinder vajíček.
To nejdůležitější, co z těchto společných vajíčkových chvilek však nesu, je obraz mé babičky, jak po celou dobu stojí ve dveřích našeho dětského pokoje, usmívá se a šedé oči jí září. Neříká nic, jen se na nás dívá a těší se z naší radosti, nadšení a údivu.
Přesně takhle si ji také připomínám, takhle ji vidím pokaždé, kdykoliv se v tichých, osamělých chvílích zatoulám do aleje svých dětských vzpomínek, abych se na malý okamžik ohřála v jejich přívětivém světle.


 celkové hodnocení autora: 96.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 5 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 8 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Vanessa Kuzníková 23.03.2015, 18:56:23 Odpovědět 
   Moc milé povídáníčko, můj syn také sbíral ta vajíčka a když vyrostl dala jsem celou tu sbírku sousedovic dětem - radost neuvěřitelná...
 ze dne 25.03.2015, 20:47:08  
   Margaret: Děkuji za komentář
 florian 23.03.2015, 10:32:12 Odpovědět 
   :) - bez komentáře :)
 čuk 23.03.2015, 7:45:06 Odpovědět 
   Hezká vzpomínka, idylická, psaná živě a uměřeně. Trochu i dojme, především ty, kteří žádnou radostně se tvářící babičku neměli. Já si na nic podobného nevzpomínám: a Kindervejce v té době nebyla. Asi si v Penny nějaké sám koupím a vzpomenu si na tvou radost - je pěkné že přetrvala ( tak budu sám sobě babičkou).
 ze dne 25.03.2015, 20:46:31  
   Margaret: Děkuji za publikaci a komentář.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
Wiktoria
(7.10.2019, 15:00)
obr
obr obr obr
obr
HRDINOVÉ
Janir Killman
*****
Lord Mordvig
4-5-6
JFTWTJTIJUMFSMPM
obr
obr obr obr
obr

Ve službách inkvizitora (2/4)
Apinby
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr