obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."
George Sandová
obr
obr počet přístupů: 2915690 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5808 autorů a 392465 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Zůstaň.. ::

Pro hlasování musíte být přihlášen(a)!
 autor Diedre publikováno: 20.12.2006, 4:51  
 

"Zůstaň!" Zazněl výkřik do tmy a já se posadila na posteli. Pramínek potu mi stékal po spánku a já si náhle uvědomila, že jsem sama. Zdál se mi sen.
Sen o minulosti. Chtěla bych se vrátit v čase. Nic bych neměnila.. Závidím té dívce, kterou jsem byla - co ji teprve čeká. Zároveň bych ji chtěla varovat.
Přeč čím?
Bolestí, bezmocí, opuštěností. Chtěla bych ji připravit na tvrdou realitu zlomeného srdce. Na bezesné noci, které bude trávit vzpomínkami a myšlenkami typu "kdyby...". Před tím, co právě prožívám já..
Občas se probudím a mívám stejný pocit jako ona.. Že je tam někde někdo, komu na mě záleží, kdo na mne myslí. Někdo, kdo mne má rád se všemi mými chybami, mými vrtochy a mými náladami. Někdo, koho miluji a kdo miluje mne. Někdo, kvůli komu má cenu vstát ráno z vyhřáté postele a vydat se, s úsměvem na rtech, do nevlídného počasí tam venku. Pak mi ale dojde, že mi je zakázáno na něj myslet tímhle způsobem. Už jsme jen "přátelé" a tak to má zůstat.
Je zvláštní, jak může pouhý úsměv vyvolat různé reakce - štěstí a naopak.. rve mne na kusy, že ten úsměv už nepatří jenom mě..
Chtěla bych ho unést ze svých snů, zamknout do tajné místnosti a klíč schovat ve svém srdci. Opět pocítit bezpečí pevného objetí a vidět lásku v očích, která se už ale dávno vytratila z pohledu..
Místo toho tu sedím, sama, plná bolesti a zároveň prázdná.. Jedinou společností jsou mi vzpomínky a slzami smáčený polštář. Prázdné místo vedle mne křičí němým hlasem a já ulehám zpět. Usínám spánkem těch, kteří ztratili smysl života..


 celkové hodnocení autora: 92.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 5 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 6 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 26 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Martianno 29.01.2007, 16:09:42 Odpovědět 
   Jéé :) Ja taky obcas mluvim se svym ja v minulosti nebo v budoucnosti :) Nejsem blázen !! Hurá !!
 Mandelinka 29.01.2007, 14:30:04 Odpovědět 
   Opravdu se mi to líbilo... Ráno vztávám ze stejného důvodu... 1
 Peťan 29.01.2007, 11:29:06 Odpovědět 
   Velice mě to oslovilo. 3koda, že je to kraťoučký úsek, ale i tak mě dokázal vtáhnout do děje a dát mi kretičkou pointu.
Dokonce mě to dovedlo k tomu, že jsou si představil i sám sebe v tvé situaci.
Po slohové stránce nevidím téměř žádné nedostatky.
Máš za 1.
 Jojo 21.12.2006, 19:15:36 Odpovědět 
   Víš co mi to hrozně připomíná?Ouplně totálně můj "život", to co teď prožívám,takže si mslím,že je to napsané velice dobrým stylem a díky tomu se do toho hodně lidí dokáže vžít a prostě si to představit sám na sobě!!Cítím to úplně stejně a dokonce mi to připomíná jednu kapitolu v mém deníčku,který si píšu už docela dlouho a sem ráda,že sem si to přečetla,protože mi to fakt něco dalo. Hezký to je,dávám za jedna :o)
 čuk 20.12.2006, 12:27:33 Odpovědět 
   ta retrospektiva je tam dobrá, takové mírné odtažení od postavy a knofrontace současnosti a přítomnosti. POvažuji to za pravdivý pocit, zřejmě prožitý, a dost vyvážený, kde jen prosté metafory a vyjádření nevadí. Škoda, že je to jen krátký výsek a teb dialog dvou: přítomné a té minulé mohl být ještě výraznější, a kdybys přidala ještě do dialogu tu budoucí, to už by nebyla jen imprese chvíle, ale filozofie a možná, že by se z toho mohla stát i povídka, resp trochu širší útvar s pointou (třeba vzdoru) Trochu přihmuřuju oko, ale dávám 1
 amazonit 20.12.2006, 4:51:32 Odpovědět 
   možná nebudou čtenáři souhlasit s mým hodnocením, ale napíšu, že tento ,,minipopis" zlomeného srdce mi přijde dobrý, lepší, než jsem většinou zvyklá čítávat...má to nápad tím, jak se jakoby vracíš do minulosti a díváš se ,,jejíma" očima, ale ty současné již nic takového nevidí....
jen pozor na mě/mně
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
Burik
(12.10.2020, 18:11)
obr
obr obr obr
obr
Motýli
naxos
Martyrium život...
Limpidité
A přišla...
Láďja
obr
obr obr obr
obr

Co říct Maxíčkovi
Raba
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr