obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Důvěra a láska musí chodit pospolu."
B. Němcová
obr
obr počet přístupů: 2915291 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39397 příspěvků, 5729 autorů a 389839 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Zázraky se někdy mohou stát ::

 redaktor čuk publikováno: 16.04.2015, 20:22  
Text psaný před časem na zadané téma. K publikování mě podnítila povídka na podobné téma od Nexis. Neboť jsem jí vytýkal idealizující a romantický přístup k fenoménu bezdomovectví, a v této své povídce jsem mu sám podlehl.
 

Znal jsem bezdomovce Františka už skoro odmalička. Jako své staré boty (kdybych nějaké staré nosil) a viděl jsem do něj jako do Kašparovy krávy.
Samozřejmě že nebyl vždy bezdomovcem, před dvěma roky ještě ne. Ale nechci se šířit o tom, kým předtím byl, a jaký osud ho přivál mezi lidi na pokraji. Mám jako na dlani jeho předchozí život a příčiny jeho útěku do stavu bezdomovce. U Františka převažoval duševní popud, jakási neobvyklá duchovní stránka bezdomovectví, dá- li se to tak říci.

František se stranil nejen chodců, procházejících náhodou kolem něco, ale nekomunikoval ani se svými kolegy soubezdomovci. Nehovořil a nepřátelil se s nikým. Zřejmě neměl žádného příbuzného nebo blízkého. Jeho psychika se v určitém kritickém okamžiku zcela změnila. Uzavřel své nitro vnějšímu světu i chaosu v něm. Vymanil se ze vztahů, které považoval za nehodné člověka jako takového. Kdyby byl věřící, považoval by je za hříšné. František se pohyboval ve snech, v cizokrajných krajinách představ, v průzračných povznášejících idejích, snad kosmických.

Většinou polehával v odlehlých místech se zavřenýma očima. Netrápila ho tvrdost jeho lože, ani úmorné vedro, ani třeskutý mráz. O sebe dbal co nejméně. K jídlu mu stačilo kdeco. A jedl jen tehdy, když už se hlad nedal snést. Pil pouze vodu. Oděv? Vůbec mu nezáleželo na tom, jak vypadá, své oblečení považoval za uniformu signalizující odtažitost od všeho a všech. Slušná roztrhanost mu dostačovala. František nikdy neprosil ani nežebral. Byl i čistotný: každou noc se o půlnoci myl u odtoku z kašny zapomenuté kdesi v zapadlé části města.

Jedinou vnější činnost, kterou provozoval s velkým zaujetím, neočekávanou inteligencí a zručností, bylo vybírání popelnic (jak se moderně a přiléhavěji říká: kontejnerů). Měl své oblíbené štace, kam se pravidelně vracel. V gumových rukavicích se prohrabával často nechutnými odpadky, nebyl však hrabivý ani chamtivý.
Nesčetněkrát jsem ho sledoval. Z odhozených nedojedených potravin si vybíral téměř delikátně, odvrhoval všechny s prošlou lhůtou. Tento bezdomovecký výběr představoval vlastně téměř jediný jeho způsob obživy. Jídlo čekající už jen na vůz svážející odpadky se u něho dočkalo splnění svého účelu, snědení. František byl dodavatelem bazarů a sekáčů.Těšilo ho, že může nalézat pohřbené věci a vracet je do jejich životů - jako by se znovu narodily. Opět na nich budou ulpívat lidské pohledy, a třeba se jim ještě poštěstí být někomu užitečné. Mnohdy je i daroval, pokud viděl, že udělají radost. Tak si poněkud vyrovnával pocit společenské nepotřebnosti.

Průzkum kontejnerů dělal nejen z předchozích důvodů, ale i pro vlastní hledačské vzrušení. Byl pro něho dobrodružnou výpravu, při které lze najít něco nečekaného, něco zvláštního. Věřil v zázrak, který se jednou vynoří z kontejneru. Zázraky se přece dějí, ne že ne, jenže je mnohdy nepostřehneme, a jestli někdy ano, nepovažujeme je za cosi vyjimečného nebo pozoruhodného. Často se díval před otevřením kontejnerů k nebi a se sepjatýma rukama si cosi šeptal. Tím byl znám lidem, kteří měli na jeho počínání výhled. Pozorovali ho zprvu ostražitě, neb bezdomovci mívají nálepku zlodějů, ale zvykli si na něho. Jeho rituální předehra i jeho poklidné až meditativní zkoumání, ho učinily nejen zábavným, ale i přijatelným. Někdy na toho podivína hleděli téměř shovívavě.

Toho dne, v němž začíná náš příběh, přišel František ke kontejneru před blokem sídlištních činžáků přesně v deset hodin večer. Panovalo již příšeří. Objekt Františkova zájmu však osvětlovala pouliční lampa. František pár minut rozmlouval s hvězdami na nebi, dnes svítily tak jasně, pak zamrkal a otevřel víko. Kdyby nebyl otočen zády, bylo by možno zahlédnout v jeho tváři úlek, nelíčené překvapení, které roztálo v úsměv, u Františka tak zřídkavý. Na vrchu odpadků leželo několikadenní dítě. Živé. Nebylo zlostně odhozeno, to by bylo zahrabáno někde dole a bylo by určité mrtvé. Dítě zjevně zdravé a spokojené spalo v pečlivě zavinuté teplé peřince podložené igelitem. František usoudil, že tam bylo odloženo těsně před jeho příchodem. Možná, že z těch oken ho kdosi sleduje pohledem přivěšeným na jeho zátylek a čeká na výraz překvapené tváře. Poněkud paradoxně by se dalo říci, že dítě do kontejneru položili jako dar pro Františka, o němž věděli, že dnes a v tuto hodinu musí přijít. František si myslel: lidé by řekli, že ta, co dítě odložila, byla krkavčí matkou. František si myslel: je to zoufalec. Člověk, který si neví rady, hrdinka, která se vyhnula potratu a teď vidí, že dítě je nad její síly. Jako by Františkovi vnitřní hlas napovídal, že život s rodiči by byl pro novorozence nepříznivý, že by se v soužití s nimi dostavil jakýsi neradostný až tragický osud. Třeba teď tomu, kdo dítě odložil, prudce a bolestně buší srdce a nitro mu rozdírají výčitky. František objevení dítěte nepovažoval za zázrak. Ani za dar, ale ani za obtíž na něj seslanou. Jen v podvědomí mu na okamžik vytanul obraz jesliček a hned zase zmizel.

František dítě pečlivě ukryl pod roztrhaný kabát. Otočil se k nepravidelné šachovnici oken, podíval se zprvu pátravě, pak se téměř neznatelně pousmál a pokynul rukou v nápodobě gotického gesta: ne, nebojte se, ten maličký tvoreček nedojde zatracení.

Další pokračování je už téměř banální. František se došoural na svých bolavých nohou přes celé město do porodnice, kde dítě položil na schod a zazvonil. Ukryt za keřem pozoroval, jak bude nenadálý přírůstek spadlý z nebes přijat. Odlehlo mu, když ve tváři sestry uviděl vlídnost.

Je mi známo, jak byl Františkův život dotčen touto epizodou, ale nechci o tom mluvit. Ani o následujícím skorozázraku. František byl schopen sledovat životní peripetie svého nalezence, snad ho i pod cizím jménem občas navštěvoval. Byly totiž chvíle, kdy byste potkali Františka na ulici nebo poblíž kojeneckého ústavu a nepoznali ho.V čistém oděvu se nelišil od kolemjdoucích, snad jen někdy sklopenýma, jindy zas zpod víček zářícíma očima.
Pak jeho návštěvy ustaly. Věděl, že chlapec, kterému dali jméno Josef, byl dán k adopci, že nalezl v cizí rodině lásku a pohodu. Kdybych napsal, že František byl Josefovi poblíž v okamžicích nebezpečí, že ho dokonce strhl z dráhy rychle jedoucího auta, to bych už určitě přešponoval strunu. Bylo by to příliš hluboké sáhnutí do mošničky zázraků, a také sobecké. Někomu jinému by byl proto zázrak z vyčerpané mošničky upřen. A mému vyprávění, které mi našeptal možná někdo neznámý, by čtenáři už vůbec neuvěřili.

Chlapec Josef stárnul, vyrůstal a moudřel. Bezdomovec František také stárnul, chodil už nejprve o jedné, pak o dvou holích. Ale navštěvoval svůj podivný kontejner pravidelně a v pravidelnou večerní hodinu. Vždy se podíval ke hvězdám, dříve než se věnoval průzkumu jeho obsahu. A když ho skončil, úspěšně nebo neúspěšně, vždy se otočil k oknům činžáků naproti kontejneru. Pokýval hlavou, A pod světlem lucerny bylo možno vidět, jak zdvíhá vztyčený arthrotický palec, jako by vysílal signál: je to O.K.

Další část příběhu, nebo chcete-li dvou životopisů, je zcela nezajímavá. František už byl hodně starý a nemocný, ale žít jako bezdomovec nepřestal. Když na něj přišla poslední hodinka, shodou okolností před kontejnerem, o kterém jsme celou dobu mluvili, nebylo to náhodou. Tohle místo pro něj bylo koutečkem bezeslovných modliteb, jitřilo jeho duši (básník by řekl: odnášelo ho kamsi vzhůru, za tím gestem směřujícím k nebesům). A svým způsobem ho i ničilo. Tady vytušil, že smrt je již nablízku.

František naposledy vztyčil pozdravný palec a z posledních sil se odšoural o tři bloky dál. Namáhavě vlezl do kontejneru stojícího stranou. Tady ho nikdo nepozná. A popeláři, pokud si ho všimnou, se o jeho tělo postarají. O duši se už starat nemusejí.

František umřel s nesmělým úsměvem na rtech. Vypadal téměř šťastně. Jsem přesvědčen, že jím i byl. Věděl jsem, že zakončil svůj zdánlivě bezstarostný, pro občany odsouzeníhodný, život v klidu. Vím, že umřel v míru. S pocitem, který si ve své skromnosti neuvědomil. Ale tušil ho: nežil jsem marně. Dá-li se to tak říci.


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 10 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 29 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 67 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Miroslav Murka 20.08.2015, 14:33:27 Odpovědět 
   Úžasně napsáno. Neobvykle milé a přívětivé čtení. Líbí se mi, jak z příběhu vystupuje postava vypravěče.
 ze dne 20.08.2015, 14:37:56  
   čuk: Děkuji za přečtení a přívětivé zhodnocení. Potěšilo mne v tom někdy příliš necitelném světě.
 Apolenka 05.08.2015, 16:18:38 Odpovědět 
   Milý čuku, jak jsem tě zatím poznala, jsi člověl neobyčejně přívětivý a života znalý, a podle toho také vypadají tvé texty... voní člověčinou. Čtu je moc ráda, zrovna jako tento. Příběh Františka mě dojímal od začátku až do konce a věř, že si ho budu pamatovat. Asi mi napíšeš, že je to jen smyšlenka, ale je zachycena vlídnou rukou výborného písmáka, který umí zapůsobit na city.
 ze dne 05.08.2015, 18:19:17  
   čuk: Díky moc,Apolenko. Ty jsi neobyčejně přívětivá, což se obráží v tvém komentu. Těší mě, že na tebe smyšlený příběh zapůsobil.
 aegitalos 01.07.2015, 19:28:55 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: aegitalos ze dne 01.07.2015, 12:18:58

   Musím sa priznať, že nikdy /takmer nikdy/ nečítam osobné dáta o prispievateľoch. Preto ma šokovalo, že si už nestor literatúry a troška som sa zahanbil, že si dovolím tykať ti. Ale už je to tam. Nakoniec, tiež nie som žiadne ucho, mám 52. Chcem tým povedať, že svieža myseľ ti rozhodne nechýba, naopak, kde-aké 20-ročné ucho ani netuší, ako sa dá myslieť a čo všetko vytvoriť. No neviem, mne už mozog celkom slušne odchádza. Tak je to.
Napísal som knihu: "Kniha pre mimozemšťanov", vyd. eko-konzult. Myslím, že je dostať aj u vás. Je tam ten príbeh o pánovi generálnom. Vlastne som bezdomovcom niečo dlžný: Nemám príbeh o typicky jalovom živote, aký vedú. Teraz myslím na Jana Ščepku, v zime som ho videl. Pri tescu ráno v treskúcom mraze púšťal sople do odpaďáku. Odvtedy som ho nevidel. Vtedy sa mi zdalo, že má smrť na jazyku, tak neviem. Nebol lepší macher na psov, ako Jan Ščepka. Raz sa stavil s kýmsi v šenku, že mu dovedie jeho zúrivého vlčiaka z koterca, vraj ten pes je nezvládnuteľný. No jasne, museli Janovi platiť. Privliekol tú obludu na špagáte. A potom... pád až na dno.
 ze dne 02.07.2015, 9:36:10  
   čuk: Kliodně mi tykej, já taky každému tykám, a není to proto, že jsem starší. Po knížce se podívám,
 aegitalos 01.07.2015, 12:18:58 Odpovědět 
   Čuk – Zázraky se někdy...
„soubezdomovci“ – krásny výraz.
„Tak si poněkud vyrovnával pocit společenské nepotřebnosti.“ Či sa cítia nepotrební, je otázne. Tí inteligentnejší asi áno.
Celkom ma šokovalo, keď našiel dieťa. Čakal som skôr „bežný“ život bezdomovca. Takáto udalosť musí zalomcovať i otrlým neznabohom /nezna-človekom/.
Snaha nepodľahnúť romantizovaniu jednoznačne zlyhala – príbeh je skrz-naskrz takmer ako vymyslený V.Hugom.
Fenomén bezdomovectva ma tiež fascinuje. Napísal som už niekoľko poviedok na túto tému /aj príbeh, ako sa pán generálny dobrovoľne zo dňa na deň stane bezdomovcom/. Ich život je desivý, a to aj pre nich samotných. Musia byť nekonečne zatrpknutí, keď odmietajú akúkoľvek pomoc /pravda okrem peňazí/, musia nás vlastne strašne nenávidieť. Poznám mnohých z nich. Tiež aj takého, s ktorým som bol v detstve kamarát. Môj švagor je mestský policajt, vie pútavo rozprávať a jeho príbehy s akciami na bezdomovcov počúvam veľmi rád. Lebo pri nich mrazí.
 ze dne 01.07.2015, 14:38:34  
   čuk: Díky za přečtení a zamyšlení. Psal jsem o výjimce mezi bezdomovci, ano někdy romantizuji a píší něco jako podobenství. Jeden můj kolega (spisovatel Lubomír Mikisek), s kterým chodím na pivo, hodlá psát román o bezdomovcích, už má přes deset stran, tak občas dáme řeč. Kdybys na saspi dal povídky o bezdomovcích, zajímalo by mě to, ale pak je nebezpečí, že mu něco při pivě z toho řeknu, a on to použije (což by bylo nefér).
 Alžběta 02.06.2015, 21:35:03 Odpovědět 
   Je to taková trochu pohádka, ale milá a laskavá. Líbí se mi. Díky.
 ze dne 03.06.2015, 8:25:21  
   čuk: Děkuji. Mám vždycky radost, když se někomu něco líbí.
 Jarda 01.05.2015, 13:37:10 Odpovědět 
   Dzravím.

Hezký příběh. Při čtení je z něj cítit energie vyrovnanosti s osudem. Ne každému se poštěstí, aby dosáhl takové vyrovnanosti a pocitu štěstí tak, jako to měl František ve tvém příběhu. Šťastni a radostni jsme z toho, jak se vnitřně cítíme, bez ohledu na prostředí (bohatém či chudém) ve kterém se ocitáme. Někdo najde štěstí u "kontejneru" jiný si vytvoří peklo ve "zlatém kočáře".
 ze dne 01.05.2015, 13:45:22  
   čuk: Dzdekuji.
Tvůj koment jsi napsal hezky, kéž by se nám onen životní pocit takhle často dařil.
 Tomanová Nicol 30.04.2015, 14:43:31 Odpovědět 
   Moc pěkný příběh o těžkém životě bezdomovce Františka, je dojemný a plný lásky
 ze dne 30.04.2015, 20:00:31  
   čuk: Děkuji ti za přečtení, mám radost, když můj textík na někoho zapůsobí.
 Evica 22.04.2015, 14:43:25 Odpovědět 
   Kdyby si člověk svět a někdy i lidi kolem sebe neidealizoval bylo by žití zbytečně,nesmyslně těžké .Vedoucí patrně k depresím a jiným chorobám duševním.....
Je přece nádhera být pozitivní šťastný blázen (který ví....)
Moc hezké počtení . Děkuji.
 ze dne 22.04.2015, 19:47:41  
   čuk: Tvůj komentář mě potěšil. Máš úplně pravdu. Díky.
 Adam Javorka 22.04.2015, 13:33:48 Odpovědět 
   Milé a pravdivé slová, príbeh a riadky o Františkovi a určite to bol skvelý ČLOVEK!!!
 ze dne 22.04.2015, 14:34:33  
   čuk: To jsi napsal hezky, ano, strašne jsem mu fandil, i to, jak se dovedl odpoutat od současné společnosti.. Díky.
 florian 18.04.2015, 10:42:01 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: florian ze dne 17.04.2015, 19:12:51

   Totiž texty o bezdomovectví mají pro mne poněkud pikantní příchuť; také jsem byl po určitou dobu jedním z nich, i když já se měl kde vyspat, umýt a pod., takže na první pohled jsem se jevil jako běžný občan :)
 florian 17.04.2015, 19:12:51 Odpovědět 
   Komentář zdá se mi být zbytečným.
Dobrý večer přeji.
 ze dne 17.04.2015, 19:51:39  
   čuk: Dobrý večer a díky. Když jako redaktor čtu texty, které musím vydat, je to poloviční zážitek, protože musím koment nejen napsat a ale i známkovat.
 kulička 17.04.2015, 16:37:20 Odpovědět 
   Zdravím, jsou různé vnitřní vesmíry a tento Františkův se mi líbil. Krásný den přeji.
 ze dne 17.04.2015, 19:48:05  
   čuk: Děkuji za přečtení a koment. Taky ti přeji krásný den, dnešní i všechny budoucí.
 maja52 17.04.2015, 15:24:47 Odpovědět 
   S citem, tobě vlastním, jsi krásně sepsal tento smutný příběh. Zdravím tě, Čuku.
 ze dne 17.04.2015, 19:46:50  
   čuk: Oceňuji, že se ti text líbil a děkuji.
 Demonarchia 16.04.2015, 22:10:40 Odpovědět 
   Text je napsán, řekl bych, vlídným a příjemným stylem a ano, také se mi zdá, že je dosti idealizující, ikdyž nevyloučitelný neb život občas tropí různé hlouposti, nicméně když na ulici potkávám léta za sebou tytéž bezdomovce a vidím, jak se postupně z poměrně normálně vypadajících lidí mění na, zejména alkoholem zdevastované trosky, tak je pro mě vize takovéhoto, byť svérázného štěstí, značně vzdálená. K textu samotnému, bylo mi příjemné si jej přečíst a tedy hodnotím 1 :).
 ze dne 17.04.2015, 19:46:03  
   čuk: Děkuji za přečtení. Jsem si vědom, že je text idealizující, netypický. Každý má svět a mnohdy ubíjející život, snažil jsem se ho trochu prosvětlit.
 Tonyend 16.04.2015, 21:04:54 Odpovědět 
   Tvůj příběh je velmi podobný jednomu skutečnému.
Jde z něj smutek, ale také probleskuje mírný optimismus.
Životní cesta každého z nás může mít najednou nečekanou odbočku, přivede nás na osudovou křižovatku, nebo nedej Bože do slepé ulice a co jsme měli nemáme...
Bezdomovectví je silné téma a každý z nás má ně svůj úhel pohledu, svůj názor, ale ten skutečný bude mít, pokud pozná jak žijí a co je k životu na ulici, bez domova donutilo.
Ne každý si bezdomovectví zvolil jako životní styl.
 ze dne 17.04.2015, 19:42:46  
   čuk: Děkuji za koment a přečtení. V komentu říkáš pravdu.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Jak jsem rozbil...
Delfin
TERMINÁLY
Danny Jé
Kalich života -...
Trenz
obr
obr obr obr
obr

Pátek třináctého...
Šíma
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr