|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 39711 příspěvků, 5825 autorů a 392904 komentářů :: on-line: 2 ::
|
 |
|
:: Jako loutky (improvizace, metafora) ::
Po dlooouhé době něco přidávám. Snažím se spíše starat o svůj blog, kde všechnu svoji tvorbu sdílím a publikuji.
Tohle je jeden z improvizačních pokusů, kterého si velmi cením a hodně pro mě znamená. Vím, že v něm lidé nenajdou to, co já, ale je to pro mě něco aktuálního a významného. |
| |
|
|
Plním své hrdlo vínem trpkým tak, až mi to křivý obličej. Dobrovolně o nechávám vtékat do úst, která se rozvášní a spustí nepříliš vábivou a hezkou hru chutí, jenž utkví na jazyku i po několikerém polknutí. Jeho rudá barva vyzývá k dalšímu doušku omamného nápoje, jenž si pohraje s mými smysly, naprosto je otupí a dodá jim v něj důvěru. Jen co se však propojí chuťové pohárky s tekutinou, jejíž hustota je nestálá, jako hladina moře, couvnou zpátky. Stažené v koutě trpí, naříkají a prosí o slitování.
Takovým nápojem nás sytí. S úsměvem a galantními gesty nabízí na oko zdobené lahve smaragdové barvy. Vše nakonec doplňují libozvučná slova chvály, díků a pokory. Když však nebohý člověk uchopí tu láhev, vše se ztratí. Nezůstane žádná stopa po ručně rytých ornamentech, věty se rozplynou a dříve přátelský šarlatán, ukáže svá záda.
Přestože nám jeho obličej zůstává skrytý, vidíme ten úlisný úšklebek a mnouce si ruce, hledá dalšího beránka, jenž se podmaní kouzlu úsměvu a medovému tónu hlasu.
Otupení a podvedení stojíme s lahví a nedokážeme se dopátrat toho, co to mělo vlastně znamenat. Když už se někdo dostane, až moc blízko pravdě, objeví se znovu. Tentokrát si přinese kufřík. Vypráví o jeho obsahu mnohem honosněji, než o víně. Dodává pocitu, že to co nabízel, byla pouze formalita, aby ostatní nemohli závidět. Donutí nás věřit v to, že ten kufřík má v sobě právě to, po čem tak toužíme a je ochoten to i dokázat.
Slizký jako had, se však z odhalení obsahu kufříku vyvleče, dále o něm básní, avšak zůstane zamčený. Dovolí nám se ho dotknout, důkladněji si ho prohlédnout, klíč však zůstane uschován.
Mistrovsky splétá pavučinu kolem a my se chytáme, jako jeho kořist. Bezbranní mácháme kolem sebe a s každičkým pokusem přervat ty nitě, se zaplétáme víc a víc, až nám nakonec nezbude žádná volnost. Vysílení se podvolíme a ochotně přijímáme kufřík a dokonce další lahev vína.
Hrdlo vysychá, po neúprosném boji a tak po chvíli končí prázdná. Hned za ní další a další.
Zůstáváme žíznivý, ačkoliv bychom neměli a s rozumem odplaveným kamsi do Nikam, se vracíme k samozvanému chlebodárci. Mistru kouzel a krále šarlatánů.
Nevědomky a nesvéprávně žádáme dalšího otupování a milodarů, jenž z nás udělají bezduché postavičky, jeho podivínského divadélka.
Jako na drátkách ochotně a s falešnými úsměvy chodíme po jeho jevišti a diváci tleskají. Herci totiž perfektně hrají svoje role, o nichž nemají ponětí a tak se král, díky svému promyšlenému plánu, posouvá o kousek výše. Neustále přibývá figur, sedadla v hledišti se plní a zlaté mince přetékají v pokladně u vstupu.
Med. jenž přistává na ústech, která se snaží vyřknout slova nedůvěry, pochyb nebo snad dokonce vzdoru, páchne po celém sále. Nikdo jej však necítí, jelikož se tváří stejně nevinně, jako ten, kdo ho vyrobil a šíří. Lepí ústa svou sladkou chutí a klidní rozvášněné emoce, jenž vzplanou v těch, kterým se děj jeho velkolepé hry nelíbí.
Muž tisíce tváří a přeci jen ani jedné z nich, štědře rozdá další lahve a několik kufříků, a tak se divadelní soubor rozrůstá.
Režisér stává pánem a stvořitelem svého malého světa, v němž panují pouze jeho pravidla, která nedovolí komukoliv poznat.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
100.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 3 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 9 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
|
| © 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
|
