obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Osud má dva způsoby jak nás drtit - odmítáním našich přání a jejich plněním."
Henri Fréderic Amiel
obr
obr počet přístupů: 2915777 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39711 příspěvků, 5825 autorů a 392904 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Jako loutky (improvizace, metafora) ::

 autor Filip Hurdálek publikováno: 18.05.2015, 20:38  
Po dlooouhé době něco přidávám. Snažím se spíše starat o svůj blog, kde všechnu svoji tvorbu sdílím a publikuji.
Tohle je jeden z improvizačních pokusů, kterého si velmi cením a hodně pro mě znamená. Vím, že v něm lidé nenajdou to, co já, ale je to pro mě něco aktuálního a významného.
 

Plním své hrdlo vínem trpkým tak, až mi to křivý obličej. Dobrovolně o nechávám vtékat do úst, která se rozvášní a spustí nepříliš vábivou a hezkou hru chutí, jenž utkví na jazyku i po několikerém polknutí. Jeho rudá barva vyzývá k dalšímu doušku omamného nápoje, jenž si pohraje s mými smysly, naprosto je otupí a dodá jim v něj důvěru. Jen co se však propojí chuťové pohárky s tekutinou, jejíž hustota je nestálá, jako hladina moře, couvnou zpátky. Stažené v koutě trpí, naříkají a prosí o slitování.


Takovým nápojem nás sytí. S úsměvem a galantními gesty nabízí na oko zdobené lahve smaragdové barvy. Vše nakonec doplňují libozvučná slova chvály, díků a pokory. Když však nebohý člověk uchopí tu láhev, vše se ztratí. Nezůstane žádná stopa po ručně rytých ornamentech, věty se rozplynou a dříve přátelský šarlatán, ukáže svá záda.

Přestože nám jeho obličej zůstává skrytý, vidíme ten úlisný úšklebek a mnouce si ruce, hledá dalšího beránka, jenž se podmaní kouzlu úsměvu a medovému tónu hlasu.

Otupení a podvedení stojíme s lahví a nedokážeme se dopátrat toho, co to mělo vlastně znamenat. Když už se někdo dostane, až moc blízko pravdě, objeví se znovu. Tentokrát si přinese kufřík. Vypráví o jeho obsahu mnohem honosněji, než o víně. Dodává pocitu, že to co nabízel, byla pouze formalita, aby ostatní nemohli závidět. Donutí nás věřit v to, že ten kufřík má v sobě právě to, po čem tak toužíme a je ochoten to i dokázat.

Slizký jako had, se však z odhalení obsahu kufříku vyvleče, dále o něm básní, avšak zůstane zamčený. Dovolí nám se ho dotknout, důkladněji si ho prohlédnout, klíč však zůstane uschován.

Mistrovsky splétá pavučinu kolem a my se chytáme, jako jeho kořist. Bezbranní mácháme kolem sebe a s každičkým pokusem přervat ty nitě, se zaplétáme víc a víc, až nám nakonec nezbude žádná volnost. Vysílení se podvolíme a ochotně přijímáme kufřík a dokonce další lahev vína.

Hrdlo vysychá, po neúprosném boji a tak po chvíli končí prázdná. Hned za ní další a další.

Zůstáváme žíznivý, ačkoliv bychom neměli a s rozumem odplaveným kamsi do Nikam, se vracíme k samozvanému chlebodárci. Mistru kouzel a krále šarlatánů.

Nevědomky a nesvéprávně žádáme dalšího otupování a milodarů, jenž z nás udělají bezduché postavičky, jeho podivínského divadélka.

Jako na drátkách ochotně a s falešnými úsměvy chodíme po jeho jevišti a diváci tleskají. Herci totiž perfektně hrají svoje role, o nichž nemají ponětí a tak se král, díky svému promyšlenému plánu, posouvá o kousek výše. Neustále přibývá figur, sedadla v hledišti se plní a zlaté mince přetékají v pokladně u vstupu.

Med. jenž přistává na ústech, která se snaží vyřknout slova nedůvěry, pochyb nebo snad dokonce vzdoru, páchne po celém sále. Nikdo jej však necítí, jelikož se tváří stejně nevinně, jako ten, kdo ho vyrobil a šíří. Lepí ústa svou sladkou chutí a klidní rozvášněné emoce, jenž vzplanou v těch, kterým se děj jeho velkolepé hry nelíbí.

Muž tisíce tváří a přeci jen ani jedné z nich, štědře rozdá další lahve a několik kufříků, a tak se divadelní soubor rozrůstá.

Režisér stává pánem a stvořitelem svého malého světa, v němž panují pouze jeho pravidla, která nedovolí komukoliv poznat.


 celkové hodnocení autora: 100.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 9 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 jaryn 23.05.2015, 14:16:01 Odpovědět 
   Mně přijde autor docela paranoidní; všude na něj číhá zlo... Jenže tzv. "zlo" není nikde venku, je v hlavě člověka, který musí podstoupit ten největší boj - sám se sebou! Jinak se nikam nedostane (maximálně do Bohnic nebo Opavy)... Co se týče zpracování: je naivní a přímo úměrně k tomu i velkohubé a jaksi nezaslouženě samolibé.
 Doubravka 23.05.2015, 13:59:27 Odpovědět 
   Vynikající zpracování. Vzdáleně mi to připomíná Rady zkušeného ďábla od C.S.Lewise. Krásně napsáno. Díky.
 Nancy Lottinger 18.05.2015, 20:38:02 Odpovědět 
   Přeji pěkný večer,

v první řadě bych chtěla připomenout názor existence díla v tolika podobách, kolik má čtenářů. Tím pádem asi není primárním cílem text pochopit tak, s jakým úmyslem jsi ho psal, ale nějak ho uchopit a interpretovat po svém.

Při čtení mě napadla otázka, z čeho pramení změna singuláru v plurál? Je to změna pohledu vypravěče z konkrétního člověka na smysly?

Je pravda, že je to pro mě velmi těžce uchopitelný text. Nevím, z jaké strany ho nahlížet - je to metafora (respektive přesněji řečeno metonymie) na lidské životy? Ta tradiční metonymie s životem, kde jsme jen loutky, které dělají, co se od nás očekává, a opíjí se pozlátkem, aby neprohlédlo pravdu? Možná jen nejsem v tom správném rozpoložení či na stejné vlně vnímání.

Pozor na zbytečné překlepy (např. hned v úvodu nepůsobí dobře, ale ani v samém závěru) nebo chyby. Textík má také pár nedostatků v interpunkci. Také pozor na opakování slov. Jinak lexikum je poměrně barvité, je patrná snaha o vytříbenost. Ne všude to působí přirozeně, místy jako by to bylo psáno jen na efekt, ale to je vedlejší.

N.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Mr Solaiman
(15.1.2021, 11:53)
VNVNVNM
(8.1.2021, 09:15)
albert lisy
(8.1.2021, 06:41)
andrerushell
(7.1.2021, 12:46)
obr
obr obr obr
obr
Můj život jako ...
Storm Blake
Láska je...
Marek Bouchal
Dračí amulet - ...
Aranel Dreamer
obr
obr obr obr
obr

[nevybr?no]
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr