obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Sen je sůl bez chleba."
Ramón Gómez de la Serna
obr
obr počet přístupů: 2915495 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39737 příspěvků, 5764 autorů a 391455 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Eretea II - 6. Štít ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Eretea - Cesta k propasti
 autor Garathea publikováno: 01.05.2015, 14:39  
Další kapitola příběhu o Mei
Jen připomínám, že Katal byl jedním z otroků v paláci.
Mostrel je oblíbený nápoj démonů
Bývalý lord, otec Reona a lorda Iirena, zmizel poté, co byla jeho lidská milenka zavražděna.
 

Ráno už byli všichni kromě Krise na nohou. I nadále byl největším spáčem ve skupině, usínal jako první a jako poslední se probouzel, tentokrát však dokázal strávit třeba i celý den na cestách, aniž by musel odpočívat v Meiině tašce. Pokrok, který za tu dobu udělal, byl nepřehlédnutelný.
Akorát se před spaním vždycky promění v myš, ale to koneckonců dělá i Neit.
Mei si vzala chleba s kouskem sýra a posadila se na spadlý strom.
Dneska už snad dorazíme do Narminu.
Vzápětí si uvědomila, že si ji lord soustředěně prohlíží. „Co? Je na mně něco divného?“ Prohmatala si tváře i vlasy, jestli jí v nich něco nezůstalo.
Lord se s úsměvem postavil na nohy a zastavil se vedle ní. „Moc voníš,“ pošeptal jí.
Mei rozpačitě sklopila tvář. „Co to povídáš?!“
Lord si vzal pramen jejích vlasů a pohrál si s ním mezi prsty.
Co to zase dělá? „Iirene, tohle bys…“ Zčistajasna ji podrbal na hlavě tak, že jí rozcuchal vlasy.
„Dneska ses ještě nečesala, že?“ řekl jí s úsměvem na rtech a odkráčel pryč.
„Proč to zatraceně děláš?!“ Mei se podívala na chuchvalec hnědých pramínků. „To je děs.“ Odložila svou snídani na kmen stromu a pustila se do úprav.
„Co se zlobíš?“ ozval se Kris, jakmile se proměnil v chlapce.
„Promiň! Probudila jsem tě?“
„To je jedno.“
„Iiren mi rozcuchal vlasy. Nemám ani pořádný hřeben, kterým bych tohle učísla,“ postěžovala si Mei. Ve své tašce nosila dřevěný hřeben, ale učesat jím pocuchané vlasy vyžadovalo čas a hlavně notnou dávku trpělivosti.
„Ukaž!“ vzal si od ní hřeben, kterým vlasy rozčesal a svázal do copu.
„Hezký,“ ohodnotila Neit jeho výtvor. „Uděláš mi ho taky?“
„Jasně. Sedni si!“
Neit mu podala sponu a usadila se na strom.
„Kočka a myš. Jsem si jistá, že tohle se u nás moc nevidí,“ prohodila usměvavě Mei.
„Jsme démoni, ne zvířata. Vnímáme to jinak. Navíc, Kris je prima, byla by škoda ho sežrat,“ usmála se uličnicky Neit.
„Hej,“ ozval se protestně Kris.
Kamarádi jak se patří.


Krátce před setměním dorazili do Narminu.
Přestože město neleželo v nejjižnějších provinciích, mezi obyvateli se stále častěji objevovali démoni v nelidské podobě. Mei viděla namodralého muže s šedými vousy, jehož obličej připomínal spíše lebku bez svalů. Její zrak zaujala i bytost podobná ještěrce, která měla určité lidské tvary, díky čemuž mohla chodit jako člověk. Především ale nemohla přehlédnout dva skrimony, kteří se znenadání postavili do jejich cesty. Ti byli stejně obrovití a strašliví, jako když se s nimi setkala v Niretu.
„Možná bychom to měli vzít jinudy,“ řekla Mei.
„Co to povídáš? Nevšímej si jich a pojď!“ pobídla ji Neit.
„Ale vždyť mě poznají.“
„Nepoznají.“ I přes její námitky ji vedla vpřed.
Společně prošly kolem skrimonů, ale ti si jejich přítomnosti nevšímali. „Jak jsi to věděla?“ zeptala se jí Mei, když se přesvědčila, že je obři nepronásledují.
„Protože nejsi cítit člověkem.“
„Nejsem? Jak to, že nejsem?“
„Nikdo teď nepozná, kdo jsi,“ povídala Neit. „Každý z tebe bude cítit démona, ať už po čichu nebo podle tvé energie. To dokáže jen Iiren.“
„Jak by prosím tě něco takového bylo možné?“ Nic přece nemůže změnit skutečnost, že jsem člověk.
„Stačí dotyk. Dělá to celou dobu, co je s námi, Mei, jen jsi to zatím nepostřehla. S tebou to nic nedělá. Je to jenom takový štít kolem tebe. Vydrží to jen omezený čas, takže to musí občas obnovovat. Tady by to ani jinak nešlo. Ti skrimoni nebyli jediní, kteří by tě poznali. Jižně od Alvionu je úplně jiná sorta démonů. Na to si budeme muset dávat větší pozor.“
„Dotykem.“ Říkal, že moc voním, proto mi rozcuchal ty vlasy, i když nechápu, proč mi je musel cuchat. Nenápadně se podívala na lorda, který se obezřetně rozhlížel po okolí. Určitě proto, aby mě tím vytočil. A to jsem si v jednu chvíli myslela, že se mě snaží svádět, vrtěla nad sebou hlavou. Má hloupá naivita.

S příchodem večera se zastavili v jednom z místních hostinců. Mei doufala, že by mohli tentokrát zaslechnout zvěsti o přítomnosti čaroděje, Narmin jí byl koneckonců povědomý, možná by pro ně mohl mít svůj význam, žádné příznivé zprávy se však nedozvěděli. Proslýchalo se, že se ve městě jeden čaroděj objevil asi tak před rokem, ale jakmile ho zdejší začali popisovat, bylo zřejmé, že to byl Gideon.
Tohle hledání může trvat ještě kdovíjak dlouho.
Napila se vody, kterou měla před sebou. Dokonce i Kris pije mostrel. Kdyby tady měli obyčejný čaj, skákala bych radostí.
„Zdravím tě, Iirene. Co tady děláš?“ pozdravila ho znenadání neznámá žena.
„Reino. Myslel jsem, že jsi stále v Nikonu.“
„Od včerejška jsem tady. Pořád mám co dělat. Však víš. Tedy neruším?“ podívala se na jeho doprovod.
„Ne, ale…“ Lord se rozhlédl po místnosti. „Je tady příliš hlučno. Půjdeme támhle,“ kynul směrem k protějšímu rohu hostince. „Snad tam budeme mít větší klid.“
„Dobře.“
Oba odešli na druhý konec sálu, kde bylo méně hostů.
Ani nám ji nepředstavil a ještě si odkráčí beze slova pryč.
„Fakt pěkná.“ Neit se posadila na uvolněné místo vedle Mei, aby s ní mohla rozprávět. „Tak takhle vypadá irman.“
„Ona je irman?“ zajímala se Mei.
Irman je démon oplývající dokonalou krásou, neodolatelnou vůní a hlasem. Katal a jeho bratr byli také irmani, i když jen po jednom z rodičů.
„Máš strach, že by ho mohla svést?“ ptala se jí Neit.
„Ať si dělá, co chce. Je to jeho věc. Mně je to fuk.“ Jen je zvláštní, že s ní odešel, aniž by nám o ní cokoli řekl. „Ty ji znáš?“
„Právě, že ne. Nemám ponětí, jaký mají vztah, ale jen málokdo může Iirena oslovovat jménem. K tomu ty tajnosti. Kdoví, možná dneska nebude spát s námi. No, koneckonců, je ti to jedno, tak ať si to užijou, že?“
„Nesnaž se mě provokovat! Říkala jsem, že je mi to jedno.“
„Vždyť to říkám,“ povídala usměvavě Neit. Poté se zvedla a vrátila se na své místo, aby pokračovala v rozhovoru s Reonem.
Téhle holce můžu těžko něco nalhávat, povzdychla si Mei. Má mě přečtenou.

Kris jí popisoval rozdíly mezi mostrelem a Fantasií, ale Mei jeho řeč sotva poslouchala. Její pozornost směřovala každou chvíli na druhý konec místnosti, kde stál lord s neznámou ženou.
Reina. Pravda, že je docela hezká. Odkud se asi znají?
Když se na ni žena nečekaně podívala, Mei odvrátila pohled.
„To je těžká konkurence,“ promluvil na ni postarší muž, který zasedl lordovo místo u baru. „Je to váš partner?“
„Jenom se známe,“ odvětila na to Mei.
„To pijete vodu?“
„No a?“
„Všichni tady něco popíjejí, ale vodu pijete jenom vy. Není to potom nuda?“
Mei mu na to nic neřekla, přestože by s ním do jisté míry souhlasila, neměla však v úmyslu vybavovat se s neznámým mužem. Obrátila se tedy na Krise, který se mezitím zapojil do rozhovoru Reona a Neit a chlapíka si dál nevšímala. V rušném hostinci jim ovšem sotva rozuměla, a tak si krátila dlouhou chvíli rozhlížením se po sálu.
V celé místnosti stálo devět černých stolů. Za dlouhým barem se tyčily vysoké police s lahvemi plné pití. Na stěnách visely jednoduché obrazy, zdobné svícny a trumpetky. Podlaha i stěny byly ze světlého dřeva na rozdíl od stropu, který měl tmavohnědou barvu.
„Zkuste tohle!“ Muž k ní přesunul pohár s červenooranžovou tekutinou. „I kněžka si zaslouží trochu radosti, možná dokonce víc než ostatní.“
„Děkuju, ale tohle bych neměla.“
„Nechutná vám to?“
„Ještě jsem to nepila.“
„A co vadí? Je to jenom slaboučký restr. To ještě není žádný hřích.“
Restr. Myslím, že si ho párkrát dával Kris. Jenže kdyby to viděl Iiren, určitě by ho to nadmíru rozčílilo. „Bude se zlobit.“ Letmo se na lorda podívala.
„Zřejmě si toho ani nevšimne. Nic se nestane, když ochutnáte. Co vám má do toho kdo mluvit,“ řekl jí cizinec a dál už se věnoval jenom svému pivu.
V tomhle má pravdu. Pořád ho jenom poslouchám. Aspoň jednou bych to mohla ochutnat. Třeba se to podobá Fantasii. Vzala si pohár a vypila jeho obsah.
„Mei, počkej!“ ozval se Reon, když si všiml, že nepije vodu, bylo však příliš pozdě, aby ji zastavil. „Neměla bys pít, co se ti zlíbí. Nevíš, co to s tebou může udělat.“
„Byl to jen jeden pohár,“ uklidňovala ho Mei. „Pochybuji, že bych jinak dostala příležitost něco ochutnat. Už jsem to zkoušela mockrát.“ Jakmile se otočila, uvědomila si, že u ní stojí lord. „Co tady děláš?“ Nenápadně se podívala na druhý konec sálu, kde stála Reina.
„Řekl jsem ti, abys tyhle věci nepila,“ zlobil se, když si přičichl k jejímu poháru. „Kdo ti to nalil?“
„Sama jsem si to vzala. Nemáš nic jiného na práci, než mě pořád hlídat?“
Iiren si její odpovědi nevšímal. Podíval se na muže, který je kradmo pozoroval z vedlejší židle, a chytil ho pod límcem. „To ty?“ Nečekaně ho vyzvedl ze židle a odstrčil ho stranou.
„Co to děláte?“
„Sedl sis na špatné místo. Teď odsud zmiz!“
Muž si urovnal svou tuniku, ale pak raději odkráčel pryč.
„Proč jsi to udělal? Vždyť tím nemyslel nic zlého,“ vyčítala mu Mei.
„Ty do toho nemluv! Pohlídejte ji!“ řekl ostatním a vrátil se zpátky k Reině.
Zase jenom rozdává rozkazy. I když se mi možná trošičku točí hlava.
„To byl restr?“ ptal se jí Kris. „Podle mě je to něco jako slabší mostrel.“
Mostrel? Tím myslí, že je to vyrobené ze stejné kytky? Květ astrelie má sice uklidňující účinky, ale člověku spíše škodí.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se jí Reon.
„Je mi fajn.“ Obraz před jejíma očima se však neustále otáčel. Všechno bylo rozmazané. Nesnesitelně se jí chtělo spát.
„Nevypadáš, že by ti bylo fajn,“ ozval se opět lordův hlas.
„Nešel jsi snad za tou svou neznámou?“ obrátila se na něho Mei. „Měl by ses o mě přestat starat, mohla by ti utéct.“
„Nevšimla sis? Už odešla.“
„Takže už utekla. Nechceš ji dohnat?“
Na jeho tváři se nečekaně objevil úsměv. „Mluvíš, jako kdybys žárlila.“
„Který blázen by na tebe žárlil?!“ Uraženě se od něho odvrátila, aby svá slova ještě zdůraznila. Už bych raději neměla nic říkat.
„Chce se ti spát?“
„Ne.“ Ať se stará o někoho jiného.
„Je mi to jasné.“ V další chvíli ji chytil pod koleny a vyzvedl ji do náruče.
„Co to děláš?!“ zlobila se Mei, z jejího hlasu už však bylo patrné, jak je ospalá.
„Krisi, pojď s námi! Pomůžeš mi.“
„Jasně.“
Oba zamířili po schodech nahoru, kde měli zamluvený pokoj. Mei do té doby usnula.
Iiren ji uložil do postele, s Krisem jí sundal plášť a boty a pečlivě ji zabalil do deky.
„Mohlo jí to uškodit?“ zeptal se Kris.
„Musela by toho vypít víc, ale přinejmenším to roztočilo svět kolem ní.“ Dotkl se jejího čela, aby se přesvědčil, že je v pořádku.
Když se potom chtěl vzdálit, uvědomil si, že ho drží za rukáv. Pokusil se vysvobodit, ale příliš pevně svírala ruku v pěst.
„A hele. Rybka se chytila,“ usmála se Neit, když vstoupila do dveří. „Tohle dělá často. Jestli chceš, aby tě pustila, budeš ji muset vzbudit, jinak můžeš počítat i s tím, že se tě bude držet klidně až do rána,“ promluvila patrně z vlastních zkušeností. „No, každopádně si to užij! Dobrou noc.“ Proměnila se v kočku a lehla si za polštář nad Meiinu hlavu.



Když otevřela oči, stále pociťovala účinky astrelie. Třeštila ji hlava, ale naštěstí se cítila lépe než předchozí den.
To je trest za to, že jsem to pila. Promnula si obličej, když si všimla bílé látky, kterou svírala v ruce. Jakmile zjistila komu patří silná mužská paže, která vyčnívala z rukávu, pustila ji a posadila se na posteli. V tu chvíli se jí roztočila hlava. Zatraceně.
„Bolí?“ zeptal se jí lord, který seděl vedle její postele.
„To jsi takhle spal?“
„Někdo mě držel za rukáv a ne a ne mě pustit.“
„Měl jsi mě vzbudit.“
„Těžko. Pochrupovala jsi dost tvrdě.“
„Já nechrápu,“ ohradila se Mei.
Lord se dal znenadání do smíchu.
„Zase si mě dobíráš.“ Ale úsměv má nádherný.
„Ty mi k tomu dáváš příležitost,“ řekl jí Iiren. „Líbí se mi, když se zlobíš kvůli hloupostem.“
„Já ti dám líbí,“ nakabonila se usměvavě Mei. Líbí. „Promiň za ten včerejšek. Neměla jsem to pít, když nevím, co mi to udělá.“ Neměla jsem podceňovat, co se může stát. „Přesto bys mi v tomhle mohl dát špetku volnosti. Víš, že začnu šílet, když mám pocit, že mě zbytečně omezuješ. Občas bys mi mohl dopřát něco jiného než vodu. Fantasia by přece nebyla tak špatná. Kris říkal, že se její výroba od mostrelu dost liší. Není v ní nic, co by mi mohlo uškodit a kolem alkoholu taky jenom prošla. Nemám v úmyslu se opíjet, jen bych si chtěla aspoň trochu zpestřit den.“
„Uvidíme. Když budeš hodná.“
„Mluvíš, jako bych byla zlobivé dítě.“
„Občas ano,“ odvětil jí lord.
„Ha ha,“ čertila se Mei.
Obula si boty a krátce se rozhlédla po místnosti. Neit i Reon byli právě pryč. Kris pravděpodobně ještě spal na svém obvyklém místě. „Iirene,“ spustila vzápětí. „Kdo byla ta žena?“
„Tohle tě zajímá?“
Je to divné, když se na to ptám? „Ne. Vlastně ani ne,“ zapírala Mei, ale patrně ne dost přesvědčivě.
„Reina je můj zvěd. Dělá tady pro mě nějakou práci,“ řekl jí Iiren.
„Další zvěd?“
„Takových mám po celé zemi stovky. Jinak by to ani nešlo.“
„Takže jste probírali práci?“
„Převážně ano.“
„Ale proč ti říkala jménem?“
„Známe se už roky. Za tu dobu se z nás stali přátelé.“
Přesto je to na Iirena dost neobvyklé. Vždyť si od ostatních vždycky držel odstup. „Je moc hezká.“
„Díky tomu je jedna z nejlepších.“
„A tobě se líbí?“
„Proč se na to ptáš?“
„Jen tak. Zaslechla jsem, že je irman.“
„To, že je irman, neznamená, že dokáže přitáhnout každého. Jsou to odborníci ve svádění, ale nic víc. Nejsem na krásky.“
„Nejsi na krásky a jaké ženy se ti teda líbí?“ nepřestávala se vyptávat.
„Ty mě vyslýcháš?“ usmál se lord.
„Ne. Jen jsem se chtěla o tobě něco dozvědět,“ vymlouvala se Mei, ale koneckonců to byla docela pravda.
„Takže tě přepadla zvědavost?“ Opřel se o stěnu a hluboce se nad tím zamyslel. „Nemám žádný vyhraněný typ, ale určitě by to musela být žena, která nepostrádá odvahu a touhu po spravedlnosti. Měla by být laskavá, starostlivá a možná i trochu svéhlavá.“
„To je hodně úzký okruh. Ty už jsi někdy takovou potkal?“
„Jednu ano.“
Jednu. Mlčky sledovala jeho upřený pohled. Dívá se, jako by tím myslel mě, ale tohle přece nemůžu být já. „Měl jsi ji rád?“
„To je špatná otázka.“
„Špatná?“
„Raději to nech být.“
Co na ní bylo špatného?
„Co ty? Máš někoho ráda?“ zeptal se jí nečekaně lord.
„Já… nevím,“ odvětila zaskočeně Mei.
„Nevíš?“
Vzápětí vstoupila do dveří Neit s Reonem. „Už jsi konečně vzhůru? Je skoro poledne,“ sdělil jí Reon.
„Tolik?“ vyskočila z postele, ale během okamžiku se jí zatočila hlava.
„Opatrně! Možná by sis měla ještě chvíli odpočinout.“
„To je dobrý. Jen jsem vstala moc zprudka.“
„Máš hlad?“ ptala se jí Neit.
„Ani ne.“
„Tak aspoň vypij tohle! To by tě mohlo trochu vzpružit,“ nabídla jí hrnek nazelenalého lektvaru, který nepříjemně zapáchal.
„Co je to za blivajs?“
„Nic špatného v tom není, ale pomůže ti to na nohy.“
„Jen aby mě to neprohnalo až moc,“ podotkla Mei. Měla pocit, že se vyzvrací, jakmile si nápoj přiblíží k nosu, přesto z hrnku usrkla. „Fuj.“
„Jen to vypij! Dalo nám zabrat najít všechny přísady.“
Mei se nad lektvarem zamračila. Nadechla se a pak ho vypila.
„Dobrý?“ zeptala se jí po chvilce Neit.
„Asi… Musím ven.“ Bleskově vyběhla ze dveří, seběhla schody a pokračovala až za dům mezi křoví. Nejprve měla chuť všechno vyzvracet, ale žaludek se jí nakonec zklidnil.
„Je to lepší?“ zajímala se Neit, která ji za dům následovala.
„Snad. Cos mi to vůbec dala?“
„Na alkohol démonů jedině démonský vyprošťovák,“ řekla žertovně. „Příště se toho aspoň vyvaruješ.“
„Tak zle jsem na tom nebyla.“
„Ne, ale copak tady chceš strávit celý den?“
V tom má pravdu. Na celodenní chůzi se necítila, ale naštěstí jí ten nápoj pomohl. Během několika minut se její žaludek vzpamatoval. Už zakrátko začala pociťovat hlad.


Když přišel čas, vydali se k dalšímu městu, ale s blížícím se večerem se utábořili nedaleko lesní tůně.
Mei se okamžitě chopila příležitosti a vstoupila do vody, aby ze sebe smyla několikadenní špínu.
„O čem jste s Iirenem mluvili?“ vyzvídala Neit. Doprovázela ji až na břeh, ale do vody pochopitelně nevkročila.
„Kdy?“
„No ráno.“
„Ale o ničem,“ povídala Mei. „Jenom mi řekl o té Reině. Je to jeho známá.“
„A co dál?“
„To je všechno.“
„Ne, jenom mi to nechceš říct. I kočce jsi toho napovídala víc.“
„Protože kočka to nikomu nevyzvoní.“
„Vždyť já taky ne. S tím, jak se dneska neustále nad něčím zamýšlíš, pukám zvědavostí. No tak mi to pověz!“ žadonila Neit.
Puká zvědavostí. Kdyby se jí zachtělo, mohla by si to snadno zjistit z mých vzpomínek. Určitě bych si toho ani nevšimla. „Jenom mi povídal, že se mu líbí odvážná, laskavá, starostlivá a trochu svéhlavá žena.“
„To že říkal?“ ptala se udiveně Neit. Když jí na to Mei přikývla, nastala dlouhá chvíle ticha. „A napadlo tě vůbec, že bys to mohla být ty?“
„Já?“ Nejprve zůstala zaskočeně stát, ale pak se na její tváři objevil úsměv. „Vždyť já vůbec nejsem odvážná ani…“
„Co kdybys to byla ty? Co kdyby tě Iiren miloval?“
„To je přece nesmysl,“ nesouhlasila Mei. „Jsem člověk. Jedna věc je být přátelé, ale Iiren by nikdy…“
„Říkám kdyby,“ přerušila ji Neit. Hleděla na ni s vážným výrazem ve tváři a čekala co jí na to odpoví.
Proč to chce tolik vědět? „To nesmí. Vždyť k sobě vůbec nepatříme. On je lord. Nemůže si vydržovat člověka. Nikdo by to nedovolil. Nakonec by tím trpěl stejně jako jeho otec.“ Nemůže jít vstříc stejnému osudu. Jen by to skončilo další tragédií. „Tyhle myšlenky nikam nevedou. Iiren je můj přítel. Mám ho moc ráda, ale vím, že do jeho světa nepatřím. Dříve či později se musím vrátit domů.“
„Proč pořád trváš na tom, že se vrátíš? Možná jsi tady právě proto, že sem patříš.“
„Mám tam rodinu a přátelé. Narodila jsem se tam a patřím tam. Tohle nikdo nezmění,“ řekla s rozhodností Mei. Nikdy o svém návratu nepochybovala. Všechno by bylo o to bolestnější, kdyby zůstala. Musím se vrátit domů a žít mezi svými. Tady bych jen všechny přivedla do neštěstí.
Když vylezla z vody a začala se oblékat, nemohla přehlédnout Neitinu sklíčenost. „Co se děje?“ zeptala se jí Mei.
„My nejsme tví přátelé? Chceš nás opustit?“
„Ale Neit. Víš, že jsem to takhle nemyslela.“ Dřepla si vedle ní. „Všichni jste pro mě nesmírně důležití. Ráda bych vás měla stále nablízku, ale víš, že to nejde. Jsem příliš jiná. Nakonec bych vám jen stárla před očima. Takový konec by byl přece mnohem smutnější. A vždyť to ani neznamená, že odejdu už zítra. Určitě to bude trvat ještě dlouho. Nechci, aby ses tím trápila,“ povídala jí konejšivě Mei. Měla pocit, že zahlédla slzu na její tváři, ale Neit se v dalším okamžiku proměnila v kočku.
Mei ji vyzvedla do náruče a podrbala ji pod bradou, její obvyklé spokojené vrnění se však neozvalo.


 celkové hodnocení autora: 99.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 5 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 01.05.2015, 14:38:56 Odpovědět 
   Příběh se stále více stáčí k skrytě milostným táčkám. Není co vytknout, chváleno už bylo v předchozích částech.
Zaujalo mě slovo blivajs - lépe by bylo ho psát blivajz, víc Mei zlidšťuje. Pod ním se představují některý z výtvorů Ládi Hrušky. Mei se stále více odlidšťuje (i když na začátku její rozdílnost nebyla zase až tak patrná). Jsem zvědav, jak se dostaví harmonie a setřou se rozdíly původu (že by také "stop rasismu"? Není Mei nakonec adoptovaná?). Jak je vidět, zamýšlím se.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
endlessness
(3.4.2020, 01:58)
Elis66
(1.4.2020, 21:52)
kapsymedu
(30.3.2020, 15:36)
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
obr
obr obr obr
obr
Kapky
An!tta
V krčme
Beduín
Lukášův život
AnnaSova
obr
obr obr obr
obr

Společenstvo Elementálů:Posled...
MC_Kejml
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr