obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny."
Buddha
obr
obr počet přístupů: 2915290 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39393 příspěvků, 5729 autorů a 389827 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: XIX. Faresův Brod ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Univerzitní a kolejní kronika
 autor Quenťoš publikováno: 03.05.2015, 7:59  
Pokračování vysokoškolské kroniky z let 2003-2008
 

Maďaři mají u nás svůj brod, Karel Havlíček taky; kdo ví, třeba se jednou můj nový spolubydlící Martin, na své katedře známý pod přezdívkou Fares, stane tak slavným antropologem, že taky bude po něm nějaký brod pojmenován. Ani bych se tomu nedivil: jeho forma antropologických výzkumů je vskutku originální… však uvidíte.
Zatím si po celý semestr zakládal takový svůj malý brod v našem, tedy mém a jeho, sdíleném pokoji na privátě: s tím rozdílem, že zatímco ty naše klasické české brody se obvykle takto jmenují proto, že si v nich můžete ráchat nohy v nějaké řece, v Martinově soukromém brodě se budete brodit něčím úplně jiným.
Ano, už asi správně tušíte: nepořádkem. Jestli – a já jsem to tvrdil pořád – bylo u na koleji, kde jsem bydlel předtím, takové drobné, milé, malé smetišťátko, které vzniká holt z časové vytíženosti vysokoškoláků, pak tady…

… byl – a stále je – doslova a do písmene bordel jak v tanku.

Jenže sympatický a útulný. Co může být krásnějšího pro takového milovníka hudby, jako jsem já, než stoletý koberec, na nějž se aspoň sto let vášnivě prášilo, vydlážděný nepřehlednou změtí bez ladu a skladu na sebe naházených cédéček…? Jejich množství a nádherná umělecká nepravidelnost, s jakou jsou tu poházená všelijak přes sebe, připomíná romantickou oblázkovou pláž; ptáte se, kde beru tu metaforu, když pláže obyčejně sousedívávají s mořem? No to byste museli vidět: mořské vlny totiž vedle té oblázkové pláže nápadně připomínají podobně nepravidelně rozmístěné chuchvalce Martinova prádla, v němž se čas od času zableskne jako medúza nějaká osamělá fusekle, k níž byste hledali partnerku přibližně tak marně, jako ju hledám já k sobě už jednadvacet let. No a jako zlatý hřeb se pak koukněte na postel, kde sedí úplně stejně nepravidelně okousaný bochník chleba, drobky z nějž se válej všude vokolo.
Ne, nebojte se, neřádí nám tu myši. To Martin.

_ _ _


„Co to tady, proboha, je?“ neubráním se řečnické otázce, když pomine jeden z oněch vzácných okamžiků, kdy odkryji na stole i spodní vrstvu nepořádku a naskytne se mi tím pádem pohled na několik čtverečných centimetrů stolní desky. Na této čerstvě, ba přímo archeologicky, odkryté ploše se skví cosi záhadně fosforeskujícího, podobajícího se dokonale ztvrdlé vrstvě nazelenalého mimozemského slizu. Poté, co ji podrobím vědeckému ručnímu zkoumání, zkonstatuji, že nehodlá reagovat naprosto na nic, dokonce ani na dloubnutí nehtem. Co to může být? Že by náš pokoj přes víkend navštívila rodinka nějaké vesmírné civilizace a jejich malý mimozemšťánek se nám tady na pracovní plochu počůral…?
Vysokoškolské studium mi však naštěstí umožní zanedlouho záhadnou látku identifikovat. Věřte nebo ne, jedná se o dokonale ztvrdlou loužičku polévky, která mi tu musela před několika dny nenápadně ukápnout.
Netuším ovšem, že odstranění substance, které mě nepochybně nyní čeká po nesnadném úkolu její identifikace, bude daleko obtížnější. Vezmu z police cosi neméně ztvrdlého, co by se dalo téměř bez nadsázky nazvat kostkou hadru, a mizím do kuchyně, kde ho následně podrobím několika pokusům o rozmočení.
Marným.
(Dle maminčiných slov se není čemu divit, jestliže jsem onen hadr vehementně užíval po celý semestr… musím ovšem podotknout, že mi sloužil výborně a spolehlivě…)
Nezbude než půjčit si.
Fuj, to je dřina.

„Tome?“

Druhý spolubydlící Víťa zavolal nazdařbůh – věděl, že se na privátě vyskytuju poměrně často, tedy rozhodně častěji než Martin (dokážete si asi představit, jak vypadám reprezentativně uprostřed onoho Faresova bordelu…). Jal se ke mně pronést rutinní prosbu:
„Tome, příde návštěva. Bude tady dneska spát kámoš. Měj, prosim tě, zavřený dveře vod vašeho pokoje, jo? Ať to nevidí…“

_ _ _


„Teda Víťo, ty tady máš ale bordel. Že se nestydíš.“

A jéje. Panáček zas dostává világoš od svý drahý slečinky. Chudák. To nemůžem takhle nechat.
Slečinka jako na zavolanou vykráčí z pokoje do předsíně: to přímo vyzývá ke kontraakci.
„Alice?“ houknu na ni s křečovitým zákřenem. „Nech ho, chudáka. Dyť tam má pořádek ažaž. Tys asi ještě neviděla, jak to vypadá u nás v pokoji, viď?“
„Neviděla.“
„Tak se poď kouknout.“

No to si ani nepřejte vědět, jak to s ní zacvičilo. Myslím, že Vítek už se nějakejch výtek v budoucnu bát nemusí…

_ _ _


Ač se nacházíme na jihu Moravy, kde je vždycky o poznání tepleji než u nás v Kérkonoších, přece jenom už je ten podzim tady znát. Obzvlášť na zámcích u venkovních dvéří. Dělaj si, co chtěj. Chvíli mi trvalo, než jsem přišel na to, že se vždycky stejně nakonec podvolej, i když to vypadá, že ne.
A tak jsem jednou zase přišel ve čtvrt na tři ráno z počítačové pracovny. Z posledních sil, div ne v mrákotách, zasouvám klíč do zámku. Nic. Lomcuju s ním, jak můžu. Nic.
Obšťastním zámek sprškou sprostých nadávek, vytáhnu klíč a zkouším to znovu. Klíč se opět podivuhodně zasekne, a tak jsem nakonec rád, že ho vůbec dostanu ven.
Nakonec usoudím, že lepší než riskovat, že vzbudím tím nadáváním celej panelák, bude zavolat Martinoj – spolehnout se jednou na jeho netopejrskej harmonogram.

No co myslíte – dnešní noc měla být samozřejmě v jeho harmonogramu výjimkou… otevřel mi s očima na půl žerdi, no já myslel, že se svědomím propadnu.
„To je v pohodě,“ zaháněl klidně mé zběsilé omluvy. „Pojď, pokecáme,“ dodal, zachuchlávaje se do peřiny.
Jakmile pod sebou ucítíte postel, chuť chrápat je tatam – znáte to. Fakt jsme ještě hodinu bezvadně pokecali.
Už se mi vážně chtělo spát. Dal jsem Faresoj dobrou noc a ještě jednou se vřele omluvil, na což reagoval autentickou, typickou, nenapodobitelnou perlou.
„To je v pohodě. Víš, mě na světě dokáže nasrat jenom jedno…


…když mi někdo řekne ukliď si!“


 celkové hodnocení autora: 70.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 10 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 19 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Svetla 18.06.2015, 16:17:22 Odpovědět 
   Tak asi sis z te kritiky nic moc nevzal, zda se mi. Mam na mysli tu A4 kritiku, kterou jsi pred lety prijal s povdekem.

Docela se bavim. Doufam, ze ty tez :0)
 Svetla 11.05.2015, 1:17:13 Odpovědět 
   Dovolím si jen poznamenat, že dobrá gramatika nezaručuje, že dílo je kvalitní. Psaní není o pravopisu, ten spisovatelům opravují jiní experti. Je jen fakt, že dobře napsaná věc se s korektním pravopisem čte lépe. Jenže když je něco shit, tak to dobrý pravopis prostě nezachrání.
 ze dne 11.05.2015, 10:42:55  
   Quenťoš: ... oprava pro hnidopichy: ... nenechal na mně...
 ze dne 11.05.2015, 10:42:04  
   Quenťoš: Svetla: něco takového jsem taky čekal - opět nečtete pořádně moje příspěvky (další důvod, proč vaši "kritiku" nebrat vážně). Takže ještě jednou pro nepozorné čtenáře: hovořím o zdejších PLYTKÝCH příspěvcích, které se (ještě NAVÍC) hamží pravopisnými chybami (o "gramatice" ode mě taky nepadlo ani slovo).
A douška na závěr. Před lety se asi dvacet těchto mých textů dostalo do rukou někomu, komu naprosto nesedly. Napsal mi reakci o délce cca jedné strany A4, kde nešetřil kritikou - nenechal na mě nit suchou. Tuto jeho kritiku jsem PŘIJAL S POVDĚKEM. Proč asi?! Protože na rozdíl od té Vaší byla konstruktivní, podložená řádnými argumenty, zkrátka tak, jak má být. Takže ty kecy o tom, že si o svých textech myslím bůhvíco - což jsem opět nikdy neřekl, ostatně už jsem si zvykl, že mi vkládáte do úst, co se Vám zachce - si strčte někam.
 Nat Danielová 07.05.2015, 7:16:23 Odpovědět 
   Sice jsem už kdysi prohlásila, že Tě už nikdy číst nebudu, ale dnes udělám vyjímku, jako reakci na koment viz níže.

Přemýšlím, proč Tě baví to sem pořád házet - skoro nikdo jiný Ti to nekomentuje, a co mě ještě víc zaráží je fakt, že Ty nekomentuješ nikoho, žádné cizí dílko, ale klidně Světlu poučuješ o "odejmutí funkce". Krom toho, že žádnou zvláštní funkci tady nemá - leda, že bys měl na mysli vyhození ze Saspi, a to už by byl opravdu vrchol - se zkus zamyslet sám nad sebou, přijde mi zvláštní, že nejsi schopen odepsat ani Čukovi, který je velmi, velmi mírný a shovívavý, já bych taková asi rozhodně nebyla.

Je jednoduché sem nadutě hodit text s přesvědčením, že je zrovna můj text nejlepší a opovažte se ho hanit. Nelíbí se mi Tvůj přístup.

Co se týče samotného textu - sorry, mám pocit, že je to skoro o hovně, je mi úplně jedno, jestli nakonec ten sliz ze stolu uklidí nebo ne, vtipné mi to rozhodně nepřijde - dnes ani jindy - a spíš snad se zamýšlím nad Tvojí odvahou, popsat svůj postoj k pořádku lidem - můžeš tak působit značně odpudivě. To je můj názor na věc.

Toť asi vše, co jsem chtěla k dílku říct. Nat
 ze dne 10.05.2015, 18:19:40  
   Quenťoš: Nat: tak to už je opravdu vrchol - vkládat mi do úst něco, co jsem nikdy neřekl. "Můj text je nejlepší" - to jsem NIKDY neřekl a neřeknu. Takže klidně plň dál svůj slib a nečti mě.
"Proč to sem furt hážeš" - jsou ti milejší plytké příspěvky plné pravopisných chyb, kterých už jsem tady četl nespočet? Prosím, v tom případě se zdrž evidentně zaujatých komentářů vůči těm mým.
 Svetla 04.05.2015, 14:06:38 Odpovědět 
   Tak do tři čtvrtiny textu jsem si říkala, dobrý deník, ale proč na literárním serveru? Nebylo by to lepší nechat v šuplíku? Pointu to sice mělo, ale spíš je text především pro autora než pro širší publikum.
 ze dne 06.05.2015, 11:49:17  
   Quenťoš: Svetla: z čukova komentáře je zřejmé, že minimálně jednoho čtenáře, který text pochopil, to našlo.
Na to, že Vám se člověk nezavděčí, jsem si už zvykl. Na serveru jsem již četl požehnaně textů, které se nedaly číst a byly zamořeny chybami. Pod žádným z nich jsem však nenašel podobný Váš komentář. Takže jednoznačný závěr: Vy proti mně něco máte? V tom případě by Vám měla být odejmuta funkce, protože hodnotitel má být nestranný.
 čuk 03.05.2015, 7:59:08 Odpovědět 
   Povídka o nepořádku se mi líbila, má humor i pointu. Je ucelenější než předchozí texty. Je velmi obrazná s užitím zajímavých detailů (jako někdy v hledačkách primitivních počítačových her nebo u mne v bordelářském pokoji, kde výčet předmětů může být nekonečným a u mála věcí je patrná funkce a vznik - snad proto je mi próza blízká a zdá se i vtipnější než je).
 ze dne 10.05.2015, 18:48:30  
   Quenťoš: ještě jednou díky za jediný rozumný komentář postavený na konstruktivní kritice (nikoli destruktivní jako od ostatních dvou komentujících, které text akorát šmahem odsoudily jako celek /což umí každej blbec/).
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Vrabec a motýl
Beduín
DÍVKA ZE SOUHVĚ...
Danny J
Komu čo
Beduín
obr
obr obr obr
obr

Smrtelná
Polly
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr