obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Přítel všech - přítel nikoho."
Aristoteles
obr
obr počet přístupů: 2916107 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39836 příspěvků, 5847 autorů a 393429 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Eretea II - 7. Stará nenávist ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Eretea - Cesta k propasti
 autor Garathea publikováno: 09.05.2015, 22:12  
Díky Gideonovi, má Mei některé jeho vědomosti, zkušenosti i vzpomínky.
 

Prošli kolem kopců, minuli dvě kamenné věže a vstoupili do malebného zeleného údolí, v jehož středu stálo městečko Daira.
Nádherně to tady voní květinami. V okolí jich byly plné pláně.
Když vkročili do města, Mei začala nečekaně poznávat zdejší ulice. Každý dům jí byl povědomý. Měla pocit, že se vrací na místo, které s oblibou navštěvovala. Já to tady znám. „Gideon sem chodil.“ Zčistajasna se rozběhla vpřed.
„Mei, počkej!“ volal na ni Reon, ale Mei se téměř okamžitě zastavila před domem zbrojíře.
Tady je to.
„Proč takové nadšení?“ ptal se jí Iiren.
„Patří to Gideonovu příteli. Možná by tady mohl být.“ Už se chystala jít ke dveřím, když ji lord zastavil.
„Nemůžeš tam přece jen tak vběhnout.“
„Ale on mě zná.“
„Co?“
„Je to…“ Najednou však zmlkla. Její úsměv se vytratil. Byl to jeden ze vzbouřenců, kteří proti němu bojovali, jak by mu to mohla říct? Úplně jsem na tohle zapomněla. „Iirene. Totiž… Mohl bys počkat tady?“
„Je to jeden z nich, že?“ Musel si to uvědomit. Koho jiného by mezi démony mohla znát?
Přesto ho nemůžu nechat, aby proti němu zasáhl. Už se mu chystala zalhat, ale Iiren byl rychlejší.
„Neit tam půjde s tebou, tak si pospěšte!“
Po jeho slovech nejprve oněměla. Hodlá přehlédnout možnost, že by tady mohli být vzbouřenci? „Myslíš to vážně?“
„O takových věcech se nežertuje. Chci, abys byla za chvilku zpátky.“
„Dobře. Děkuju.“ Vděčně se na něho usmála a poté i s Neit vstoupila dovnitř.

Kéž bych se s Trikanem setkala. Nemám ani tušení, jestli to tehdy přežil.
Místnost, do které vstoupily, byla téměř prázdná. Kromě zbraní, které visely po stěnách jako inspirace pro zákazníky, byl její součástí pouze stůl se židlí a prázdný stojan na oštěpy.
„Přejete si?“ promluvila na ně žena, která v místnosti zametala podlahu.
„Chtěla bych se zeptat, jestli je tady pán domu.“
„Momentíček.“ Žena odložila koště a odešla do vedlejší místnosti.
„Nelíbí se mi, že jsme tady,“ řekla Neit. „Vždyť bojovali proti Iirenovi.“
„Mysleli to dobře. Kdybys je znala, určitě by se ti zamlouvali. Trikan byl na mě vždycky hodný. Nikdy se neohlížel na můj původ.“
Záhy vstoupil do dveří muž v kovářské zástěře.
„Trikane,“ oslovila ho radostně Mei.
„Ne, já jsem Sion,“ opravil ji muž. „Trikanův bratr.“
„Bratr?“ Přísahala bych, že vypadá jako Trikan, ale určitě má jiný hlas. „A je někde tady?“
„Před časem bohužel zemřel.“
Zemřel? Takže to nepřežil?
„Vy jste ho znala?“ zajímal se muž.
„Krátce ano.“
Sion si sundal koženou zástěru a přehodil ji přes židli. „Trikan odešel se svým přítelem už před třemi lety. Nedávno se ke mně doneslo, že byli zabiti. Snažil jsem se mu udržet tuhle živnost, ale Trikan byl nepochybně lepším mistrem. Byl to skvělý chlap.“
„To byl.“ Nakonec, kdoví, jestli to někdo z nich vůbec mohl přežít. Všichni byli odhodlaní bojovat. „Tím přítelem byl Gideon?“
„Ano. Za ty roky tady byl hned několikrát, přesto jsem sotva znal jeho jméno. On i Trikan byli věčnými tajnůstkáři. Nikdy mě do svých plánů nezasvěcovali. Kdyby nebylo jeho sestry, nevěděl bych, že se chystají udělat něco riskantního.“
„Gideonovy sestry?“ ptala se udiveně Mei. Vlastně ano. Najednou si uvědomovala, že Gideon měl sourozence. Dokonce hned dva.
„Ano. Dost se s ním tehdy pohádala. Viděl jsem ji sice jen jednou, ale je to skutečně nádherná ženská.“
„Nevíte, kde by mohla být? Jak se jmenuje?“
„Už si nevzpomínám. Ani se dlouho nezdržela.“
Na chvíli doufala, že najde čarodějku, která by ji dokázala poslat domů. Navíc by to byl někdo, kdo pochází z Gideonovy rodiny. Jaké by to bylo, mluvit s Gideonovou sestrou? „Proč se hádali?“
„Mělo to souvislost s tím, kvůli čemu Trikan odešel, ale víc o tomhle nevím.“
„Aha.“ Zřejmě má jenom tušení, do čeho se jeho bratr vlastně zapletl.

Mei muži poděkovala, rozloučila se s ním a vrátila se k ostatním.
„Jak jste pochodily?“ zajímal se Reon.
„Byl tam jenom jeho bratr,“ odpověděla mu Mei. „Půjdeme?“
„Chtěla bys ještě někam zajít?“
„Ne. Nic dalšího už mě nenapadá.“ Daira bylo město, kam Gideon chodil navštěvovat Trikana. Kromě něho by ve městě nenašla nic, co by se jí mohlo týkat.


Když kráčeli po lesní cestě, ozýval se zpěv ptactva, občas zašumělo listí v korunách stromů, ale jinak vládlo naprosté ticho.
„Jsi těžká,“ řekla Mei kočce, která jí ležela v náručí.
Neit hlasitě zavrněla, ale dolů se jí nechtělo.
Co jsme opustili Dairu, panuje tady nezvyklá atmosféra. Možná jsem se až příliš zamýšlela nad tím, co se tenkrát stalo, ale to už přece nikdo nezmění.
Chtěla prolomit nesnesitelné ticho a zeptat se třeba na to, jak dlouho jim bude trvat cesta do dalšího města, v ten okamžik ji však Iiren popadl kolem pasu a zprudka ji přitáhl zpátky. Krise, který šel hned vedle ní, chytil za tuniku a udělal ten samý pohyb. Jen o vteřinu později kolem nich proletěl oštěp, který se zabodl do kmene na druhé straně cesty.
„Zůstaňte tady!“ Lord se následně vydal směrem, kterým oštěp přiletěl.
„Jste v pořádku?“ ptal se Reon.
„Jo. Dobrý.“ To byli bandité?
„Proč vrhli jeden oštěp a pak utekli?“ ozval se Kris.
„Možná si uvědomili, že by proti nim stál příliš zkušený bojovník,“ soudila Mei. Ale v tom případě nechápu, proč nejprve zaútočili na ženskou a dítě.
Iiren se vrátil během několika minut.
„Našel jsi někoho?“ zeptal se jeho bratr.
„Ne. Nic. Pojďte odsud!“

Opustili les a přešli rozlehlou louku, aby se dostali na cestu, která je o pár hodin později zavedla do dalšího města jménem Urgat.
Urgat bylo město ležící v Lavelské nížině, jejíž úrodné půdy hojně využívalo. Místní pěstovali ovoce, kukuřici i obilniny, které zlátly v širém okolí.
Mei se zakousla do šťavnatého jablka, které vyrostlo ve zdejších sadech, když si všimla věže chrámu, jež stál na druhém konci města. Kněží. Kromě těch dvou jsme žádného potulného kněze nepotkali, ale možná by nebylo na škodu zeptat se těch, kteří žijí v chrámech. I oni by mohli mít určitý rozhled. Běžně se stýkají s démony, možná by mohli zaslechnout zvěsti o nějakém čaroději.
„Ještě bychom se mohli…“ obrátila se na ostatní, ale v ten samý okamžik zpozorovala blížící se stín. Někdo stál přímo za ní a právě ve chvíli, kdy se napřáhl se svou sekerou, se vedle ní objevil lord, který jeho zbraň zastavil.
Útočník byl vysoké svalnaté postavy. Mezi černými vlasy měl stejně zbarvené dlouhé rohy. Na pohled se zdál být silnější než Iiren, ale ten ho jedinou ranou odhodil přímo do stěny protějšího domu, která se pod jeho vahou probořila.
Kolem nastala okamžitě panika. Všichni začali prchat do bezpečí, záhy se však objevil útočníkův spojenec. Tentokrát hrozilo, že Mei spálí ohnivý proud, Iiren ji ovšem včas popadl a vyskočil s ní na střechu.
Reon i Neit se mezitím pustili do boje. „Běžte! Tohle zvládneme.“
Lord se poté otočil a vydal se pryč.
„Počkej! Přece je v tom nemůžeme nechat.“ Marně se ho snažila zastavit. Co se to děje?

Po dlouhém přeskakování z jednoho domu na druhý našli úkryt na střeše nejvyšší budovy. Jako většina zdejších staveb měla tvar kvádru, její střecha tak byla nejlepším útočištěm před kýmkoli, kdo by se je vydal pronásledovat.
Doufám, že jsou v pořádku. Přestože byli daleko od místa, kde se bojovalo, chtěla se podívat přes zídku, která stála podél střechy, ale Iiren jí v tom zabránil.
„Nedělej to! Někdo by tě mohl vidět.“
„Fajn.“ Sedla si na zem a opřela se o zděné zábradlí.
Je to kvůli mně a přesto jsem to já, kdo se schovává v bezpečí. Můžu jen doufat, že se jim nic nestane.
„Oni šli po mně, že?“ Nic jí na to neřekl, ale odpověď byla zřejmá.
Mohli by mít něco společného s těmi útočníky, kteří se mě v paláci pokusili zabít? Ale Neit byla přesvědčená o tom, že od nich už žádné nebezpečí nehrozí. Mýlila se? Jenže proč by s dalším útokem čekali tak dlouho? A jak by mě vůbec našli?
„Možná poznali, že jsem člověk.“
„To by nebylo možné.“
„Ale proč by tedy…“
„Co ten bratr z Dairy?“
„Ten nemá důvod. Ani neví, kdo jsem. Třeba je v tom něco jiného. Možná si mě jenom s někým spletli.“ Nebo mají něco proti kněžstvu. Kdoví, jaký motiv je k tomu vedl. Může to být cokoli.
Pokrčila nohy a netrpělivě vyčkávala, až to skončí.

Proč to trvá tak dlouho? Bála se o ostatní, především o Krise, o kterém věděla, že by se útoku nedokázal bránit. „Možná už bychom se mohli vrátit.“ Chtěla se postavit na nohy, ale Iiren ji chytil za ruku.
„Ještě počkej! Všichni jsou v pořádku. Neit mi dá vědět, až to bude bezpečné. Sedni si! Chci s tebou mluvit.“ Jeho stisk byl neobvykle silný bylo zřejmé, že je něco v nepořádku.
„Co se děje?“ Něco ho trápí?
„Vím, že na to není správný čas, ale musím vědět, jestli mě nenávidíš.“
„Proč bych tě měla nenávidět?“ Jeho otázka ji překvapila. Myslela si, že už sám musel poznat, že to tak není.
„Mnohokrát jsem ti ublížil. Navíc, to co se stalo Gideonovi a dalším… Máš nespočet důvodů mě nenávidět, třebaže už to necítíš tak silně jako dřív.“
Pravda, že jsme si to měli ujasnit už dávno. Nejsem typ člověka, který by dokázal žít v nenávisti. Možná měl pocit, že se jen snažím být přátelská. „Předtím jsem tě nenáviděla.“ Sevřela jeho ruku v dlani a podívala se mu do očí, aby neměl o jejích slovech žádné pochybnosti. „Jenže to už je dávno pryč. Mrzí mě, co jsi tehdy udělal, ale minulost už nikdy nezměníš, třebaže by sis to opravdu přál. Vím, že jako lord musíš být tvrdý. Žít ve vašem světě je těžší, než se může zdát. To, co se stalo, bylo aspoň v nějaké míře pochopitelné. Navíc věřím, že ses za tu dobu hodně změnil. Nemůžu tě nenávidět jenom kvůli tomu, co bylo. Vždyť jsi můj přítel.“
Na lordově tváři se objevil úsměv. Něžně ji pohladil po tváři, ale vzápětí se podíval někam do prázdna, jako by něco zaslechl. „Už na nás čekají. Pojď!“ Vyzvedl ji do náruče, přitiskl ji k sobě a skočil s ní na protější dům.

Všichni se setkali na okraji lesa daleko za městem a kukuřičným polem.
„Mei.“ Neit s Krisem ji okamžitě objali.
„Počkejte! Co vy? Jste v pořádku?“
„Žádný problém,“ odvětila jí Neit.

Když se ujistili, že nikdo nebyl během boje zraněn, přemístili se hlouběji do lesa a utábořili se.
„Co se stalo s těma dvěma?“ zajímala se Mei.
„Byli tři. Jeden je mrtvý. Ti ostatní jsou těžce zranění. Není třeba se jich bát,“ odpověděl jí Reon.
„Mohlo to mít něco společného s tím, co se stalo ráno?“ tázal se Kris.
„Je to možné.“
„A nemohli by přijít další?“
„Proč by hned měli chodit další?“ ozvala se Mei. „Nejspíš si mě jenom s někým spletli nebo měli jiný bláznivý důvod. Není to přece poprvé, co se něco takového stalo. Proč by tohle mělo být jiné?“
„Jenže teď nemohli vědět, že jsi člověk,“ podotkla Neit. „Nebyla to jen nějaká sebranka démonů. Byli silní a navíc docela sehraní. Možná máš pravdu, třeba to byla jen náhoda, ale co když ne?“ Z jejího výrazu bylo patrné, že si dělá starosti.
„Neměli bychom malovat čerta na zeď,“ řekla na to Mei.
„Malovat co?“
„Nic, prostě bychom neměli dělat ukvapené závěry.“
„Žádný útok nemůžeme brát na lehkou váhu,“ promluvil Reon. „Jak už jsi slyšela, tady je úplně jiná sorta démonů. Stát se může cokoli. Každopádně bychom měli sejít ze stezky. Bude lepší, když se budeme držet mimo cesty, podle kterých by mohli sledovat náš pohyb.“


 celkové hodnocení autora: 99.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 8 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Alan Dark 01.02.2016, 14:06:50 Odpovědět 
   Po dlouhé době jsem se konečně dostal k přečtení další části příběhu. Jde dle mého názoru o kratší kousek, který neposouvá příběh znatelně dopředu, kromě mírného vyjasnění mezi Lordem a Mei, které bych ovšem uvítal v trochu intimnějším prostředí a ne na střeše, ale co se dá dělat...
Trošku mi možná vadil přechod mezi oběma městy, je to trošku moc uspěchané, navíc pokud jsem to pochopil správně, ta města jsou pár hodin chůze od sebe? Nebo mezi tím uplynul nějaký den? Tyhle věci bych možná trochu upravil, aby nebyla civilizace za každým rohem. Ale jinak se úroveň drží tvého standardu!
 čuk 09.05.2015, 20:08:22 Odpovědět 
   Tato část na mne působí zmateně, zřejmě proto, že neznám dřívější osudy hrdinů a vztahy mezi nimi. To je poplatno mé špatné paměti i publikování příběhu po částech. Ale stejně mám dojem, že se příběh jako by opakuje, jednoduše řečeno, už většina textu nepřekvapuje, na př schéma soubojů, vztahy se nijak nemění ani nerozvíjejí
 ze dne 10.05.2015, 12:55:11  
   Garathea: Lord by byl bezcitný, kdyby s Mei nezačal mluvit o jejich minulosti poté, co narazila na bratra jednoho ze svých přátel. Když na samém počátku jejich vztahu pobil spiklence, zabil i její přátelé, včetně Gideona. Jako otroka ji kdysi zbil. Jednou ji dokonce skoro uškrtil. Myslím, že pro jejich vztah bylo nezbytné, aby si své těžké začátky mezi sebou ujasnili. Chyby z minulosti nelze v takové chvíli přehlížet. Pro jejich vztah to byl důležitý krok vpřed.
Mei není jako člověk mezi démony v bezpečí, proto se občas nějaký ten souboj může objevit. Za normálních okolností by bojovala o život každý den. Tentokrát to ovšem bylo něco jiného, protože útočníci nemohli znát její identitu. Jejich důvod je tedy neznámý. O to je to děsivější, když usilovali jen o její život. Nic jiného je nezajímalo.
Mohla bych Vás požádat, abyste mi napsal, co se v příběhu opakuje? Co Vás vysloveně nepřekvapilo? Bylo to předvídatelné?
Děkuji za komentář i známku.

Hezký den
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
YellowSkye
(29.7.2022, 08:38)
IndigovaRuze
(24.7.2022, 09:11)
Bath
(14.7.2022, 15:52)
Personal Mastery
(8.7.2022, 13:20)
obr
obr obr obr
obr
Labutí píseň
Whoozie
Úplně jinak
tuky
Oxygeno Raines
Amarantine
obr
obr obr obr
obr

Střípky mozaiky aneb prozatímn...
kilgoretraut
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr