obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Když osud otvírá jednu bránu, druhou zároveň zavírá."
Victor Hugo
obr
obr počet přístupů: 2915546 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39814 příspěvků, 5772 autorů a 391780 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Roztřískat osud aneb jak porozumět ženám ::

Pro hlasování musíte být přihlášen(a)!
 autor WALLIANT publikováno: 18.05.2015, 7:44  
Roztřískat osud aneb jak porozumět ženám, aneb revoluce v řešení mezilidských vztahů.
 

Výňatek:


„Počkej, Františku, odpočineme si!“ přerušil jsem jeho vyprávění a opřel se.
„Tak jo. Stejně se těším, až bude dílo dopsané a vydané!“
„To bude!“ ujistil jsem ho s úsměvem. „Jen to chce čas.“
„Víš, Tomino, ty jsi prostě předurčen svým talentem pomáhat lidem. Myslím tím, že najdeš-li člověka, který dokáže naslouchat, je to pro něj vlastně vítězství. Kdykoliv jsem si s někým sedl k řeči, automaticky se mi dotyčný otevřel! Nevím, zda to způsobuje můj hlas nebo styl mluvení, ale aniž by si to dotyčný uvědomil a aniž by chtěl, začne mi vyprávět o svém životě. Jenže mě už to štve!“
„To je právě tvůj dar, Františku - důvěra!“
„No jo, ale oni mi bezmezně věří , což je rozdíl! Prostě mi pohlédnou do očí a začnou ze sebe sypat historky, nad kterými zírám s otevřenou pusou! A mně to opravdu vadí! Člověk si chce pokecat a namísto toho poslouchá jejich bolístky. Nevím proč!“
„Protože máš dar lidem pomáhat psychicky! Navíc jsi velmi silná osobnost! A lidé to z tebe cítí, já také! Ale někdy může nastat doba, kdy budeš i ty potřebovat podpořit.“
„To ne! Jsem totiž příliš hrdý! Jsem na sebe neskutečně hrdý! Nevím proč. Já se nechci povyšovat, ale nacházím se někde jinde. Mám veliký nadhled a to, co si lidé berou jako špatné, je mi leckdy k smíchu. Spoustu problémů si většina připouští příliš, přitom je to směšné! A vše se dá tak snadno obrátit v žert. Například si vezmi mě a mou Ivetku. Vždy jsem a budu její učitel, ona můj žák. To se nikdy nezmění! Pokud jsme třeba doma, ona se rozčílí a začne něco brumlat. Pak ale nahodím různé grimasy, které ji vždy pobaví, anebo vše otočím v žert.“
„Jako všechno? Každou maličkost?“
„Doslova! Snad kromě chvíle, kdy přijdu na to, že mi nevychází finanční rozpočet. To jsem pak jako sežehnutý špalek,“ zasmál se burácivě.
„Mohu si tě vyzkoušet?“
„Klidně!“
„Dobře, tak například, když ti přítelkyně řekne: „Chtěla jsem ti dnes sbalit věci, zrušit zaplacený výlet a vše ukončit. Poděkuj mé kamarádce, že mě zastavila a doporučila mi se s tebou ještě setkat.“ Co bys jí odpověděl?“
„Já co bych jí odpověděl?“
„Ano.“
„Zeptal bych se ji, zda má kolegyně kluka.“
„Odpověděla by ti, že ano.“
„Tak bych jí řekl: taková škoda!“ pohlédl na mě a zvonivě se zasmál. „Rozumíš? Protože má víc rozumu jak ona!“
„Dobrá,“ pokračoval jsem, „a kdyby ti odpověděla, že to není žádná sranda, má toho plný zuby, nic nefunguje, že skutečně uvažuje o konci?“
„Já bych jí odpověděl: holka, já taky, člověče. Mně přijela další tramvaj, čau! Normálně bych ji odpálkoval. Položil bych jí telefon a tím by to pro mě skončilo,“ vybuchl znovu ve smích, že sotva popadal dech, „Tomáši, prostě je klíčové se netrápit - mít klid na duši, ať to stojí co to stojí! Musíš té holce dát takový smeč, že prostě nezmůže nic! Nic!“
„Prosím tě, kde ses to naučil?“
„Já nevím, heh.“
„Že to dokážeš automaticky použít! Věřím tomu, že kdyby tě potkala Iveta Bartošová, byl by z ní dnes veselý a zdravý člověk! Vážně tomu věřím!“
„Přesně tak! Nevím proč jsem takový. Zkrátka to mám v sobě. Především jsem strašný optimista! Mně to hned naskočí. A takto by si to měl každý zautomatizovat. Pak by neřešil tolik problémů ve vztahu.“
„Tak fajn - další zkouška! Kdyby tvá přítelkyně zjistila, že jsi jí v něčem lhal. Seděla by k tobě nazlobená mlčky. Jak bys reagoval?“
„Tak bych se sebral a odešel z bytu. Napsal bych jí v tu ránu sms zprávu - sorry, já jsem si chtěl pokecat, tak jsem šel do hospody,“ zachvátila ho v tu ránu další vlna smíchu.
„Dobrá,“ pokračoval jsem rychle, „a kdyby se rozplakala z důvodu tvého lhaní. Vzlykavě by soukala z úst, proč jí tak lžeš, to jí snad budeš lhát věčně? A byla by skutečně nešťastná, trápila by se! Co bys učinil?“
„No, plakala by, plakala by, že jí lžu...“
„Byla by fakt zničená!“
„Já bych jí řekl prostě: nebreč, chleba dost!“
„Dobrá! Ty bys jí řekl chleba dost, nebreč! Ona by se otočila, nechtěla by s tebou mluvit. Co bys učinil?“
„Tak bych šel do hospody.“
„To jsi borec! Já to Františku nahrávám!“
„Skvělé! Spoléhám na tebe!“
„Tak jednoduchý!“
„Naprosto jednoduchý!“ smál se vesele dál.
„Tak ještě jedna zkouška! Pokud chceš partnerku pohladit a ona tě odstrčí, přičemž odsekne: „Nesahej na mě!“ Jak zareaguješ?“
„Prostě řeknu: „Fajn! Zavolám Marušce! Té se to líbí.“
František vybuchl smíchy a nemohl ustat. „Víš, člověk v sobě „především“ nesmí mít skepsi - úzkost! Musíš prostě přemýšlet a být vysoko nad věcí! V jakékoli podobné situaci čím větší sranda, tím lépe pro tebe a pro ni také! Jen si to představ! Kdybys jí odpověděl: Nebreč, chleba dost! Buď by vybuchla smíchy, anebo bys jí ještě víc nasral. Každopádně skončíš v hospodě sám, nebo s ní.“
„Takže bychom se pobavili!“ šklebil jsem se té představě.
„Tomino, nejlepší je samozřejmě najít partnera, který miluje humor. A když ho rozesměješ, pokud se bavíte společně, je to nade všechny radosti světa! A pakliže je inteligentní, tak se bude smát! Uvědom si, že moje Ivetka podobné hlášky poslouchá celý den. Cokoliv řekne, já vždy otočím v humor ať se jí to líbí nebo ne. Směje se celý den a miluje mě za to. Samozřejmě vyvolání takového humoru vyžaduje zhodnocení individuální situace. Ne u každého se setkáš s úspěchem, ale pakliže se setkáš s nepochopením, je něco špatně. A takový vztah se musí přehodnotit!“
„Ok, pokračujeme v testu. Kdyby ses šel umýt a Iveta by ti řekla: Lásko, buď rychle hotov! Ať ti to netrvá dlouho!“
„Tak bych odpověděl: Lásko, tak mi podej hrnek s vodou, toho mého cipíska mám umytého za tři minuty.“ František dodával koktavě: „A ne moc veliký, abych - abych ho tam neutopil.. Úplně bych jí vyřídil a ona by si příště rozmyslela říkat podobné věci.“
„Františku, tady jsi mi názorně ukázal, že všechno jde, když se chce, i když je člověku nejhůř.“
„Jde! Musíš si Tome uvědomit, že jsem žil v rodině, kde se všichni dlouhá léta hádali. Každý si ubližoval, nebo chtěl ublížit. Prostě spousta negativ a zla. A tak jsem se rozhodl, že v mém životě bude jen moře pozitiv a smíchu. A to je a bude!
Aby se lidé smáli, abys je k tomu přiměl - to je umění! A ne je rozplakat, to umí každý pablb. Ať se nejprve všichni naučí smát, což je základ stabilního vztahu, a potom můžou řešit ostatní problémy. Když například někoho naštvu, tak mě to pobaví, protože jsem stále nad věcí. A to musí být i ostatní, kteří o vztah stojí.“
„Právě,“ přerušil jsem ho dychtivě, „tohle většině lidem ve vztazích chybí - stát vysoko nad věcí, protože pak by snad fungovalo všechno.“
„Ano! A když je nějaký problém, odejít, nevyvolávat hádky, nebo je neprodlužovat. To vede jen k záhubě. A pokud žena řekne, že si má partner přijet pro věci, tak jí musí odpovědět, že zítra zapřáhne koně s valníkem. Zkrátka jak říkám, budu vždy v pozici učitele. A stejně tak mezi přáteli - vždy tam bude někdo, kdo bude můj žák. Ještě nikdy mě nikdo nepřesvědčil o tom, že učitelem nejsem. A přiznávám se veřejně, že jsem hrozný egoista. Vím to! Velmi si věřím, ale kdybych si Tome nevěřil, tak bych klesl do průměru, snad ještě níž!“
„To je asi pravda.“
„No člověk si musí hodně věřit, pokud chce něco dokázat - ať už v životě, nebo ve vztahu.“
„Stejně jako s psaním. Kdybych si nevěřil, těžko bychom napsali tuto knihu..“
„Přesně tak! Spousta lidí žije z podstaty a to je velikou chybou! A co je podstata? Dám ti příklad: přijdeš na fyzikální přednášku, kde ti řeknou, že prostor a čas je nezničitelný. Většina lidí to přijme jako skutečnost, odejdou a budou věřit, že je to pravda. Ale já nad tím budu přemýšlet - je skutečně prostor a čas nezničitelný? A pokud ano, kde je nějaký důkaz? Kdo to zažil a kdo viděl? Jinými slovy začnu všechno zkoumat nejen ve Vesmíru, ale i ve vztahu. Hlavně v něm! To ostatně dělám celý život! Zde je klíč k tajemství! Cokoliv se člověku řekne, měl by vždy pátrat do hloubky - číst mezi řádky - hledat! Nikdy nesmíš usnout na vavřínech a žít jen z podstaty! Spoustě lidí je fuk, proč tomu tak je, ale mně ne! A tím, že máš takové myšlení, postupuješ dál a stává se z tebe nikoliv obyčejný člověk, ale někdo víc!“
„To je právě ono!“ přerušil jsem ho nadšeně. „O tom píši ve svém dalším vědeckofantastickém románu. Ukazuji tam názorně čtenářům, že zrakem lze vnímat mnohem víc! Často ale přehlížíme 90 % skutečností. Stejně tak se sluchem. Že jsme schopni vidět a slyšet, co běžně neregistrujeme.“
„To je ta podstata, ano! Cítíme to zcela stejně, jen každý svým způsobem.“
„Přesně tak! Ale pokračujme ve vyprávění! Čas letí.“
„Ok! Takže jako to bylo dál..


 celkové hodnocení autora: 95.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 10 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 18.05.2015, 7:44:01 Odpovědět 
   Text beru jako svým způsobem parodii nebo náčrt psychologické studie pozitivního egoisty. Být nad věcí, pln osobní pozitivní energie a převádět vše v humor může být výrazem necitlivosti, neporozumění druhému, nedostatku empatie, povyšování se nad druhým. Což může u druhého partnera vyvolat negativní pocit přehlížení a necitlivosti. Tedy osobní pozitivní energie a nálada sama o sobě je sobecká, pokud nepřihlíží laskavě k druhému a bere jeho pozitivní energii. V textu je trochu smutný humor i k zamyšlení a poučení: neřiďme se dogmatem bez citlivého přístupu k druhému člověka. Aneb zdánlivě dobré úmysly nemusí působit dobro. Humor může ubližovat , taktéž i postoj nad věcí.
Formálně je text příliš jednolitý, prospělo by odsazování textu a vypointovávání každého příkladu. Takhle je to spíš monolog "mistra světa" bez odezvy a následků, které jeho chování mělo (a mohou být i nevratné a třeba tragické). Na satiře se mohlo přidat, třeba jak by to dopadlo, kdyby nad naším hrdinou byl autor nad věcí aneb narazila kosa na kámen.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
SEN (Uvnitř myš...
ATC
Jsi láska, jsi ...
J.K
Některých věcí ...
Centurio
obr
obr obr obr
obr

Co skýtá
Jiří Ondra JL"
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr