» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Mír je jen nemocná válka, čekající na své uzdravení."

Gandalf

počet přístupů: 2141780

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 10 ::

:: We are the greatest, kap 12. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: We are the greatest

Nancy Lottinger	publikováno: 24.12.2006, 15:14

KAPITOLA 12. Zvěst osudu


	Ať počítala jak počítala, vždy došla k tomu samému. Bude muset v Praze přespat. Nebo jet nějakým pozdním autobusem zpátky. Jestli se jí tohle podaří utajit před matkou, tak si koupí obrovskou čokoládu. Zaplatila řidiči sto šedesát korun a zabrala si místo zhruba uprostřed autobusu. Cestovala na lehko. S sebou měla jen mobil, hudbu a klíče od bytu. Využije celé tři hodiny a trochu se prospí… Před tím, co ji dnes ještě čeká. Odměnou jí budiž návštěva osoby, o které se nesměl nikdo dozvědět. „Je tu volno?“ vyrušil ji čísi hlas. Pohled Janě padl na vysokého, hnědovlasého, zhruba dvacet let starého mladíka. „Jo, posaď se,“ pousmála se. Musí zapracovat. Zprvu byla v rozpacích, jestli je to fér vůči Evě, když je teď mimo hru. Ale nakonec se rozhodla pokračovat. „Rebeka,“ představila se a hodila na chlapce co nejhezčí pohled. Jemně mu stiskla ruku a malinko pootevřela pusu. „Já jsem Radek. Kam cestuješ? A že tak sama?“ Řidič vyrazil na čas. Obtočil zastávku a vydal se vzhůru do kopce. V autobuse bylo vedro, pravděpodobně nefungovala klimatizace. Jana se musela přemáhat, aby neusnula. „Cestuju ze zásady sama. Jedu do Prahy nakupovat. A kam máš namířeno ty?“ „Taky do Prahy. Jedu za přítelkyní.“ Jana zbystřila. Zadaní byli za více bodů. „Docela dálka,“ usmála se. „Jezdíš tam často?“ „Jednou do měsíce,“ kývl rameny. „Střídáme se, takže se vidíme jednou za čtrnáct dní.“ „Ty bydlíš přímo v Domažlicích?“ „Jo, u gymplu. Víš kde?“ „Chodí tam moje kámoška,“ přikývla. „A ty ne? Vypadáš docela inteligentně,“ usmál se. Jde na to zhurta, chlapeček, pomyslela si, ale přistoupila na jeho pravidla. „Díky. Chodím do školy do Klatov.“ „Tak tam to moc neznám, byl jsem tam snad jednou. Můžu se zeptat, kolik ti je?“ „Kolik bys mi řekl?“ „Osmnáct?“ „Bude mi,“ přikývla. Svým způsobem ani nelhala. Jednou jí osmnáct opravdu bude. „A tobě?“ „Devatenáct. Máš pěknej prstýnek. Sháním něco pro tu přítelkyni a nevím, co bych jí měl koupit.“ To byla parádní příležitost zjistit víc. „A jak dlouho jste spolu?“ „Dva roky.“ „To je super… Rozhodně nic nezkazíš tím stříbrem, pokud ho tedy může nosit.“ Výborně, dva roky rovná se deseti drahocenným bodům. Do konce cesty ho musí zpracovat. Celkem se dařilo. Po třech hodinách už ho měla obmotaného kolem prstu. Ale neměla náladu na nic jiného než na pořádný francouzák na rozloučenou. Radek pokračoval na Florenc, kdežto Jana vystupovala na první zastávce v Praze – na Zličíně. Elegantně vystoupila a s bušícím srdcem se vydala na metro. Praha, město periférií. Kde? Ptala se. Došla ke stanici metra, koupila si dvacetikorunový lístek (vyděračství), doběhla metro a zabrala si jedno volné místo. Když projížděla stanicí Luka, v srdci ji píchlo. Pokud to vyjde, mohla by se tu cestou zpátky stavit. Na Můstku byla za třicet minut. Všude plno lidí. „Mladá paní, prosím vás, nevíte, jak se dostanu na tuhle adresu?“ Podala do ruky slečně útržek papíru. „Jo, tam zrovna jdu, můžete jít se mnou.“ Jana ji následovala. Přestoupily na trasu A, vyjeli schody směr Václavské náměstí a vystoupily u Lucerny. „Když půjdete tudy dál rovně, neměla byste to minout.“ „Díky moc, nashledanou,“ poděkovala a sebevědomě vyrazila vstříc neznámému. V Praze se stmívalo. Bylo chvilku před osmou. Snad dorazí na čas, nechtěla se ukazovat ve špatném světle. Místo, kam měla namířeno, vypadalo mezi všemožnými obchody nevýrazně. Zatlačila na zelené dveře a vešla do starého domu. Dovnitř pronikalo umírající denní světlo. Zdi byly nasáklé zatuchlinou, omítka se z nich už dávno odlupovala. Nepochybovala, že tu žily i krysy. Prostředí v ní vzbuzovalo velmi nepříjemné pocity. Snažila se najít někde světlo, ale na spínač narazila až na konci chodby před dalšími dveřmi. Rozsvítila. Přejel jí mráz po zádech. Co tu probůh dělala sama? Mohla členům věřit? Chvíli váhala, ale nakonec na dveře zabušila. „Ano?“ ozvalo se do domácího telefonu, kterého si předtím nevšimla. „Carmen,“ řekla, aniž by se jí zachvěl hlas. „Pojď dál.“ Opřela se do dveří a vešla do tmavé vstupní místnosti. Někdo už tam na ni čekal. Natáhl ruku, neochotně mu ji stiskla. „Jakob,“ představil se. „Jsme rádi, že jsi přijela.“ „Bylo to celkem narychlo,“ podotkla. „Počítáme s tím, že tu přespíš, tedy jestli se nemáš jak dostat domů. Nemůžeme použít jinou metodu, zas tak důležité to není.“ „To je… milé, ale myslím, že až tady skončím, nějak si poradím. Už jsem si to obstarala.“ „Nezapomínej, s kým mluvíš. Nám lhát nemůžeš.“ V jeho tóně nezazněla jediná stopa po výčitce. Naopak, říkal to velmi pobaveně. „Tak pojď dál.“ Jana ho následovala do výcvikové místnosti. Nebylo tu zas tak málo místa a konečně tu bylo světlo. „Abych ti to trochu vysvětlil,“ pokračoval. „Zde probíhají zkoušky na vyšší kvalifikaci. Možná si o ní slyšela od své přítelkyně.“ „Ehm, zapomněla se mi mezi řečí zmínit,“ řekla ironicky. „Stejná pravidla platí pro tebe. Nikdo o tvém malém výletu nesmí vědět, samozřejmě kromě členů. Rozuměla?“ „Takže o mě máte pořád zájem?“ „Jinak bys tu přeci nebyla. Můžeme začít? Odlož si tu někde věci. Postupně se na tobě vystřídáme. Můžeš očekávat cokoliv. Pokud jsi se dostala až sem, znamená to, že z naší strany neskončíme. Jestli se budeš chtít vzdát, stačí třikrát zabušit do země, nebo zatleskat. To už je tak nějak celkem jedno. Nejsem si zcela jist, že pokud ti zlomím obě ruce, budeš ještě schopna tleskat... Když se ti to přeci jen povede, upozorňuji tě -zkouška skončí a ty jsi neprošla. Máš povoleno dělat cokoliv. Rozuměla?“ Jana přikývla. Chtěla se ještě zeptat co přesně znamená „cokoliv“, ale pravděpodobně cokoliv. „Až budeš chtít začít, stačí říct.“ Jana si odložila kabát se všemi svými věcmi. Pod ním měla sportovní oblečení - černé šusťáky a útlé tričko s dlouhým rukávem. Nechtěla si zbytečně způsobovat odřeniny od parket, které se stejně nehojily. „Mimochodem, dostane se i ke zbraním.“ „Tak můžeme začít,“ kývla Jana hlavou. Chtěla zajít až tak daleko, když jim s Evou nabízeli výcvik? Chtěla se dostat až do velitelské pozice? Ano, odpověděla si a vyhnula se přitom rychlému útoku. Vyčistila si hlavu a nemyslela na nic. To ji rozproudilo krev v těle. Zahřála se a mohla tak zrychlit své reakce o sto procent. Jakob se snažil dostat co nejblíže k jejímu tělu. Držela si ho od sebe alespoň dva metry. Musí ho zlikvidovat v co nejkratším čase a vynaložit do toho co nejméně energie. Jenže protivník použil jeden ze svých triků. Ve vzduchu pocítila tlakovou vlnu. Sic to byla obrovská rychlost, Jana zareagovala během několika nanosekund. Věděla, že jí jde dnes o hodně. Bylo to poprvé, co správně a účinně použila ochranný štít. Na tlakovou vlnu stačil. Teď využila své dočasné ochrany a skočila po něm. Energie nashromážděná kolem ho zasáhla a odhodila o pár metrů dál. Nevypadal, že by byl překvapen. Nějakým nevysvětlitelným způsobem se jí dostal za záda a sevřel do kravaty. Jana se začala dusit. Škrtil by ji do posledního konce, kdyby ho neodrazila. Pokrčila lokty a bouchla ho, jak nejsilněji dovedla, do žeber. Stisk povolil. Podtočila se pod rukou, která ji ještě částečně svírala. Teď stála čelem k agresorovi a v klidu mu ruku mohla zlomit. Klidně by to i udělala, kdyby dívku někdo nepřekvapil zezadu. Stejně, jako předtím Jakob, chytl ji pod krkem a odtáhl z dosahu. Nový útočník neudělal tu samou chybu. Natočil se tak, aby na něj lokty nedosáhla, a tudíž se nemohla bránit. Jakob k ní přišel a jedním škubnutím jí rozpáral triko. Vyděšeně se na něj podívala a o to víc se začala rvát. Sáhnout by na sebe nenechala. Už teď odhalovala ze svého těla moc. Na druhou stranu na zemi jí to šlo přeci jen lépe. Pokud chtěla projít, musela toho využít. Nechala se tudíž shodit na zem. Ten druhý k ní přiskočil zezadu a chytl ji pod rameny. Jakob se k ní vrhl. Teď k tomu mělo dojít. Janě v oku zajiskřilo. Pokrčila nohy a kopla Jakoba do nejchoulostivějšího místa. Čekala nějakou odezvu ze strany pomocníka. Ten ji otočil o sto osmdesát stupňů na břicho a chtěl ji přivést do bezvědomí ránou do obličeje. K tomu se ale nedostalo. Jana Jakobovi podkopla nohy a ve vteřině byla zpátky na těch svých. Výpadem dostala i druhého agresora na zem. Na začátku se domluvili, že nepřestanou, dokud se třikrát nezabuší nebo netleskne. Pokrčila rameny. Když mohou oni, Jana také. Jakoba prudce kopnula do ledviny a jedním vymakaným tahem mu zlomila ruku. Vyjekl. Vypadalo to, že uznal svou porážku. Během té chvíle se k ní dostala druhá osoba. Jana obranně pozvedla ruce a jeho útok nasměrovala k nohám. Místo toho ho sama praštila. Když skončila, byla se svou prácí spokojena. „Dobře, první kolo máš za sebou,“ zašklebil se ze země Jakob. Stejně, jako předtím dívčina na náboru nových členů, i teď oba prstem přejeli svá zraněná místa a během vteřiny se sama zahojila. To bylo vůči ní velice nefér. „Někteří se ani přes to první kolo nedostali. Poté, co jsme se rozhodli do zkoušky zařazovat i sexuální napadení. Ani ne za pár vteřin prolítli.“ „Jo, je to nechutné, ale velmi praktické,“ uznala Jana a otřela si zpocený obličej. „To provozujete i na mužích?" Odpověď se jí nedostala. Do místnosti vešlo dalších pět lidí. „To je…“


celkové hodnocení autora: 97.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 12		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 45		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 63		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

m2m	10.07.2010, 0:52:30

Odpověď na příspěvek od uživatele: m2m* ze dne 09.07.2010, 22:36:23* Radek pokračoval na Florenc, kdežto Jana vystupovala na první zastávce v Praze – na Zličíně. Hm?


ze dne 10.07.2010, 8:35:47
Nancy Lottinger: Chyba v Matrixu - potrebovala jsem se ho zbavit a to jezdeni pres Zlicin ma sve opodstatneni :-D Metrem je to rychlejsi, bus jede sto let pres Prahu :-P Ale vazne, pak uz ty busy na Florenc nejezdily.

m2m	09.07.2010, 22:36:23

Cha! Můžu rejpat! Proč nejela rovnou na Florenc? Z Florence na Můstek, potažmo Václavák je to přeci kousek přinejhorším pěšky, přinejlepším metrem? Vystoupí na Můstku, pak spolu s tou neznámou slečnou náhodou jedou na stejnou adresu, aby přelezly přes perón na zelený výlezy? No nevím. A když mám pak vylézt u Lucerny, stačí mi přeci (když jsem ta slečna, co zná Prahu) vylézt ze žlutého Můstku a přejít po kraji náměstí, že? Teda. Takhle zbytečně obcházet a scházet a sjíždět dolů, protože schody do metra na Václaváku jsou pěkně naprd. Že jo. Chodím tam skoro denně, takže jsem si zcela na ruku jistej, že takhle by to normální slečna nikdy neprocházela ·.) Tenhle díl má grády od chvíle, kdy Jana zmizí v tom baráku. Já bych se tu osobně vůbec neštítil zase skrze subjektivní popisy charakterizovat naši "hrdinku" a nastínit její psychologii o trochu víc. Jak, to už tak nějak máme asi z minula v palici, popis je nejúčinnější způsob, ale zase pozor na to, aby ho nebylo příliš. Stačí málo dobře zvolených slov, stačí, aby si pohrál čtenářův mozek. To už bys snad měla mít na paměti, že jo. Co se akce týče, tady si tolik nevěřím, i když mi někteří psali, že ji umím navodit dobře. Já bych to zkusil trochu jinak (ale zase ber v potaz, že to je ryze subjektivní náhled): Už nacvičeným grifem si vyčistila hlavu, nemyslela vůbec na nic. Krev se jí rozlila po celém těle, tepala jako závodní kůň. Ovládl ji žhavý adrenalin, rychlost jejích reakcí se během sekundy zvýšila o sto procent. Jakob se přikrčil a rychlým krokem se zkusil natisknout na její tělo. Udělala půlkrok zpátky a pak ještě jeden - musí si ho držet nejméně metr, metr a půl od těla (efektivní perimetr rozpětí paží - dle výšky). Musí ho porazit co nejdříve a nesmí na něm plýtvat sil. Jakob ale použil jeden ze svých triků. Tlaková vlna se jako ve zpomaleném čase vlnila vzduchem a Jana, i když jí to připadalo jako světelná rychlost, poprvé použila svůj štít na výbornou. Věděla, že jí jde o hodně. Tlakovou vlnu ochranný štít odrazil stranou a Jana se vrhla ve svém obranném plášti na Jakoba... Či co já vím. Je to jen návrh, ale rozhodně zbytečně v akci nedělej dlouhá souvětí a dlouhé věty. Krátké a úsečné zvyšují tempo čtení a opticky tak zvyšují tempo akční scény. Mno. Už se začínáme blížit té jedničce ·.) Třeba konečně zítra.


ze dne 10.07.2010, 0:37:25
Nancy Lottinger: Tak cestu metrem už jsmě probrali. Jen bych ráda upozornila, že z Domažlic končej všechny busy od myslím roku 2006? na Zličíně, předtím jezdily až na Florenc, ale pak už si pamatuju jen z busu cedulku Domažlice - Praha Zličín. Takže jsem brala z vlastních zkušeností :-) To samé metro - věř mi, že když jsem tři roky vylejzala na béčku na Můstku, abych přestoupila na áčko a objevila se uprostřed Václaváku, dělala to třetina lidí, kteří se mnou z metra vylezla. Ta druhá vystoupila na béčku a třetí přestupovala na áčko =o) Takže asi nejsem normální slečna =o)) Díky. Neboj, už se neštítím. Ale předtím jsem se holt bála to víc rozepsat. Beru to tak, že jsme u Štědrého dne, což je něco málo přes měcíc, co jsem publikovala první kapču, tudíž jsem za měsíc napsala 12 kapitol. No, pak se to trošku obrátilo, každej měsíc jsem napsala jednu a jednou jsem měla půlroční a roční pauzu, bo tak nějak. Myslím, že nějaká schůzka bude na místě, když už ses nechal dobrovolně využít, tak proč ne pořádně ;-) btw blížíme, pomalu, doufám :-) můj tip je patnáctka btw btw děkujuuu

MC_Kejml	22.05.2009, 13:03:55

Odpověď na příspěvek od uživatele: MC_Kejml* ze dne 21.05.2009, 12:44:48* No to je jasné že nepřejel rukou a najednou byl zdravej, ale já samozřejmě myslel místo, odkud magie vycházela. Teď chápu.

MC_Kejml	21.05.2009, 12:44:48

Docela dobrou otázkou na závěr bylo sexuální napadení chlapa. Jak se zdá, hlavní hrdinka prvním kolem prošla a co bude dál nebo koho spatřila v těch pěti se jistě ještě uvidí. První část jako obvykle protažené obličeje a výrazy jako při dívání se na následky holocaustu, druhá část konečně nějaká pořádná akce, jen ty popisy mi ještě trochu chyběly ( taky máš trochu kratší věty, než jsem zvyklý číst ;) ). Zarazilo mě i , jak si zlomenou rukou mohl Jakob vyléčit zranění ( pokud to ovšem nebylo tou druhou nebo mu nepomohl parťák ). Uvidíme, co bude dál.


ze dne 21.05.2009, 17:31:50
Nancy Lottinger: Nikoliv rukou, ale vnitřní energiíí, nezlomenou rukou si přejel po zlomené...

Fenixp	27.04.2009, 20:34:54

Jana dává pojmu 'land warrior' úplně nový rozměr


ze dne 27.04.2009, 21:31:51
Nancy Lottinger: Teď jsem si vzpomněla na CS, asociace :-) Patří ti moje veeelký dík

Charlotte Cole	04.03.2008, 19:48:43

potlesk Tak ten souboj se mi fakt líbil... =D ... "Jo, je to nechutné, ale velmi praktické..." =D


ze dne 05.03.2008, 10:15:39
Nancy Lottinger: Tak za tu dobu, co to čteš (což je vlastně strašně krátce) už jsi mi na tváři vyčarovala nespočet úsměvů A za ty já děkuju :-) Jsem ráda, že se souboj líbil... I ta sexuální část :-D

Dina	18.01.2008, 20:59:30

Joj, tak Jana je ve stejné situaci jako Eva - jak se asi zachová následně?


ze dne 18.01.2008, 21:32:05
Nancy Lottinger: Zase postřeh - začínáš mi být čím dál tím víc sympatická, ale to jen taková odbočka :-))) Děkuju, ty jo, to pořád zní, že děkuju, ale jak jinak to mám napsat???

valcar	04.01.2008, 14:16:08

Odpověď na příspěvek od uživatele: valcar* ze dne 03.01.2008, 19:08:48* překlípek se vloudil :-D

valcar	03.01.2008, 19:08:48

:-D jednou ji 18 určitě bude :-D mno..a msím říst, že minulé čtení co se týče střízlivosti bylo asi výjimečné :)


ze dne 04.01.2008, 10:23:35
Nancy Lottinger: No, já to tak vidím taky :-) Ale stejně děkuju.

Svetla	11.12.2007, 12:15:09

No tak to je krapet ostry. Ale jednicku si to zasluhuje.


ze dne 11.12.2007, 18:37:00
Nancy Lottinger: Tak krapet ostrý? Hm, díky za uznání ;-)))

Imperial Angel	04.12.2007, 18:27:24

Hmm velmi zajímavý konec :D...muset čekat několik dalších dnů na pokračování, tak tě asi ukamenuju.... No, zkouška vypadá docela hodně tvrdě...raději se hned kouknu, jak dopadne ;)


ze dne 04.12.2007, 18:34:42
Nancy Lottinger: Je, tak smrt ukamenováním by nebyla nejpříjemnější... Jestli se někdy dostaneš k druhé řadě, tak nevím, jak dlouho přežiju :-)))

Šíma	11.09.2007, 12:01:33

"Postupně se na tobě vystřídáme." Divná věta, zní to spíše tak nějak sexysticky, než-li o zkoušce na vyšší hodnost ve výcviku! ;-) Takže v nejlepším zase konec? No, tu ruku mu zlomit nemusela! Ale já to nepsal a patrně to tam nebyla žádná sranda, uvidíme, jak dopadne celá tahle zkouška! ;-) Hehe, za Jedna!


ze dne 11.09.2007, 15:11:44
Nancy Lottinger: Ale ono by k tomu znásilnění klidně došlo, věř mi ;-) A k té ruce: snad řekl, že se smí všechno, dokud se nevzdá :-) Já mám takovou tendenci vše utínat v nejlepším... Ale to řekne každý, kdo mě zná :-)

Amanda Teil	21.06.2007, 14:08:07

Kdo? Jak? Proč? :-)


ze dne 04.12.2007, 12:39:26
Nancy Lottinger: Dlouho jsem tě tu neviděla. Asi už ses k sérii nevrátila, ale kdybys to někdy plánovala, budeš tu vždycky vítána :-)

sirraell	14.02.2007, 20:27:06

Souhlasim s Amazonit. Jsi vazne dobra and I said it before Practice makes perfect. ;o)


ze dne 17.02.2007, 16:47:00
Nancy Lottinger: Budu practice and it´ll make me perfect :-) Díky moc.

Endy	29.12.2006, 15:54:56

Možná by to chtělo trochu oživit děj podrobnějším popsáním osob. Ale jinak - čtu to jednim dechem.


ze dne 29.12.2006, 15:55:51
Nancy Lottinger: Jojo, to už mi také někdo říkal... V příští kapitolce se na to podívám pozorněji...

spongebiscuit	27.12.2006, 22:37:39

Odpověď na příspěvek od uživatele: spongebiscuit* ze dne 27.12.2006, 22:36:15* jejda..jsem tak nedočkavá, že dělám děsný překlepy..omlouvam se..


ze dne 28.12.2006, 10:03:02
Nancy Lottinger: To není tvoje chybička, to tam ty mršky občas zaklouznou sami.

spongebiscuit	27.12.2006, 22:36:15

honem honem.. už se těšim na další pokračování, to je jak když dočtu Pottera a musim čekat 2 roky než Rowlingová sepíše další síl a než se to přeloží, pokud se s tim tedÿ nechci mořit v angličtině....


ze dne 28.12.2006, 10:02:37
Nancy Lottinger: :-D jéé, to potěší, moc, děkuju. Neboj, dlaší tři kapitolky jsou napsané a už jen čekají na ... no skoro už jen čekají na publikaci.

amazonit	25.12.2006, 20:04:50

jo, jo, občas se ti tam vyskytnou podivná slovní spojení, však ty víš:o)) ale na druhou stranu tě obdivuju, já v 15 byla ráda, že jsem napsala pololetní slohovku, natož, abych se pustila do něčeho tak rozsáhlého....takže smekám- vypíšeš to, postupně povychytáš mouchy a pak to vydáš:o)) jinak další díl a zase vím prdlačku:o))krom toho, že teda Janu čeká povýšení, ale na co, od koho..to mě dráždí, že to nevím, no a nedopovězený konec..to je.....Její brácha:o)) trefa? nebo jsem vedle...


ze dne 25.12.2006, 20:41:06
Nancy Lottinger: Tak mrvičku papej dál, já mrkvičku nepapkala a teď mám šoatný očíčka :-( To je dobře, že držíš krok s hrdinkou, to si teprve počteš, jak jsem to na doporučení nechala odležet, tak se to vyplatilo ;-) a jak už jsem řekla, snad tě nezklamu.


ze dne 25.12.2006, 20:29:00
amazonit: no, popravdě, již neočekávám nic:o)) máš mě zcela ve svých rukách a prostě budu jen následovat příběh:o))někdy je to to nejlepší, co může čtenář udělat, být přesně v místě, kde je hlavní hrdina, držet s ním krok, nebýt ani vepředějc ani pozadu.. očička jsem šetřila, měla polívčičku se spoustou mrkvičky, takže dobrý:o))


ze dne 25.12.2006, 20:20:18
Nancy Lottinger: No, třeba mi na konci řekneš, že to bylo dopředu očekávané a že jsem tě nakonec zklamala... ale já doufám, že k tomu nedojde a už jenn kvůli tobě se budu snažit. Miluju totiž psychologický thrilery, kde je to na konci nakonec úplně jinak, než se ukazuje v polovině filmu. Proto nechávám kapitoly na konci otevřené. Snad už tě nebolí očíčka???


ze dne 25.12.2006, 20:16:30
amazonit: to tápání mě celkem baví:o)) nutí mě to číst dál a zároveň spřádat vlastní teorie, které sice nejsou pravdivé a trefné, ale pak to překvapení, až se to rozuzlí..to bude bomba.... no, jak jsi psala, kde beru jistotu, že bude povýšena..vycházím tak nějak z jiných, dopředu čitelných dílek, kde od začátku víš, jak to skončí..ale jak tak koukám, tak tady můžu čekat nečekané a již nic nebudu předpokládat:o))


ze dne 25.12.2006, 20:10:48
Nancy Lottinger: ještě jedna malá nápověda: kde bereš tu jistotu, že bude povýšená? ;-)


ze dne 25.12.2006, 20:08:05
Nancy Lottinger: seš úplně vedle ;-) tohle je mám dojem dvanáctá kapitola, no a já už mám napsanou 15., ale chci to nechat chvilku uležet, kdyby mě napadlo ještě něco, co bych tam mohla přihodit. Já už to totiž pomalinku ukončuju ;-) Je zajímavé, že jsem vždycky psala delší věci. Tak sto stánek a pak najednou konec. Ty mě ale nutíš psát dál, díky, že mě podporuješ... A máš pravdu, nev¨víš skoro nic, ale brzy se dozvíš... Tedy skoro všechno ;-) Díky.

čuk	24.12.2006, 16:36:09

Ha věta je dvojího smyslu: vážně míněno: že jsi nespokojená sama se sebou, což není žádná zvláštnost, ale jakoby se to v tvým psaní projevovalo. Druhá věc je slovo agresor= útočník= napadatel od čehož je změnou přípony ke slovu nápadník. Takže nespokojenost může být dána i tím, že nemáš nápadníka (=ctitele), ale tady samé napadatele. To měl bejt vtip. Taky Veselé Vánovce.


ze dne 24.12.2006, 17:05:03
Nancy Lottinger: Tak to potom jo ;-) ale něco z toho, co jsi řekl, je pravda. Taky hezké Vánoce ;-)

čuk	24.12.2006, 15:56:53

používáš spisovnou řeč a zní mi divně sousloví: vymakaný tah, bouchlA. pokud ti, s kterými bojuješ, jsou lidé, pak by bylo lepší je trošku charakterizovat, jednou vlastnostía nepoužívat sousloví druhá osoba, nebo agresor. MOžná, že při slově agresor podvědomě myslíš na nápadníka (haha) a jsi asi nespokojená sama se sebou celkově


ze dne 24.12.2006, 16:21:52
Nancy Lottinger: No, lidé to svým způsobem určitě jsou, takže by si charakteristiku zasloužili. Tu poslední větu, co jsi vložil ke svému komentáři, jsem nějak nepobrala, mohl by si ji lépe specifikovat nebo být trochu konrétnější? Díky P.S. Hezký Vánoce ;-)

Aildrin	24.12.2006, 15:14:07

Pořád ty stejné nedostatky - “zhruba dvacet let starého“ - “Zhruba dvacetiletého“ by znělo lépe. “kývl rameny“ - “pokrčil rameny“ by nebylo lepší? Atd.. Tyhle nedopečené slovní obraty ti to kazí Nancy. Snaž se trochu víc přemýšlet, nad zvolenými výrazy.. Nebo si najdi korektora ;o) Obsah je dobrý, až vymítíš ty nedostatky bude to na jedničku.


ze dne 24.12.2006, 15:30:21
Nancy Lottinger: Nooo, tak že si to ty tak já si ho najdu, protože ty nevypečené obraty někdy rozesmějou i mě... Když on se na to člověk kouká a kouká a nic nevidí... Díky ;-)