obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád."
Elbert Hubbard
obr
obr počet přístupů: 2915661 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39760 příspěvků, 5802 autorů a 392280 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Otázka důvěry III. ::

 autor Werrona publikováno: 24.06.2015, 22:20  
Třetí díl fantasy povídky
 

Otázka důvěry III. - konec


Seděla opřená o studenou zeď v podzemních kobkách pevnosti Mortgrad, kterou si pro sebe zabral David Kalleman. Místo to bylo nehostinné a nešlo se z něho dostat. Bylo jí neuvěřitelně zle. Chvěla se ve vysokých horečkách, nebo s ní cloumala zimnice a bolest jí tepala ve spáncích. Hrozná bolest, jakou si smrtelník jen stěží dokáže představit. Byla ve fázi transformace. To lidské v ní umíralo.

„Slibuji, že bez odporu projdu jakýmikoliv útrapami při cestě za získáním nové síly. Tuto sílu však použiju jen a pouze v boji proti nebezpečí hrozícímu světu, ve kterém jsem se narodila. Po dobu, po kterou budu žít, nevytvořím žádnou další takovou bytost, jakou jsem se stala. Smysl mé existence je sloužit. A až má služba skončí, bez odporu zemřu rukou svého jediného pána Davida Kallemana…“ hučela jí v uších slova, která se zavázala vyslovit ještě před tím, než dostala napít.
Nejdříve jí to přišlo odporné, ale pak se od chladné rudé tekutiny nemohla odtrhnout. Upíří krev se od té lidské lišila v zásadě v tom, že byla chladná a vůbec nechutnala po kovu. Nezasychala, ale transformovala vše živé v okolí.
Když vypila dost, odvedl jí Kalleman sem. Do podzemí, aby jeho sluhové a stráž nebyli svědky její přeměny. Byla tu sama a prožívala neskutečná muka. První den zvracela, druhý sebou cukala v neuvěřitelných křečích a třetí se už jen vysíleně chvěla. Čtvrtý však stál za všechna předchozí utrpení. Bolest naprosto zmizela a místo ní se dostavil pocit neuvěřitelné euforie a moci.
Slyšela zostřeně a viděla i ty nejmenší detaily a to i v naprosté tmě. Veškerá zranění, která v posledních dnech utržila, byla ta tam. Rychlost jakou se mohla přemisťovat, byla neuvěřitelná. Navíc jí neomezovala ani gravitace, v klidu se mohla vznést. Svět se stal najednou báječným místem, kde na každém kroku čekalo něco nového. Chtěla odtud pryč, potřebovala si vyzkoušet své nové schopnosti. Zalomcovala za ocelovou mříž vsazenou hluboko do kamene. Ta se chovala jako by byla ze želé a pod náporem nevydržela. Wren se překvapeně dívala na pokroucený kov, který jí zůstal v ruce. V duchu se musela podivovat Kallemanovu ovládání, s těmito schopnostmi jí mohl rozemlít na kaši, kdyby je neměl tak skvěle zvládnuté.
Najednou stál za ní, ani nevěděla jak.
„Koukám, že transformace proběhla bez komplikací.“ Usmál se na ní.
„Je to úžasné.“ Zaplály její oči rudě.
„Já vím.“ Zteplal jeho jindy chladný pohled.
„Pojď za mnou.“ Vyšel ven z cely. Následovala ho. Vydal se dlouhou chodbou do vyšších pater, kde byli umístěni zločinci, kteří se nějak provinili proti severskému právu. Došel až k cele, kde byl umístěný urostlý, svalnatý a velmi silný muž s hustou kšticí vlasů a divokým pohledem. Cloumal mřížemi a sprostě nadával.
Kalleman pokynul strážným, aby opustili místnost a odemkl celu.
Černovlasý, který nic netušil, se okamžitě na něho vrhl se zaťatými pěstmi. Kalleman ho chytil pod krkem a jako pírko ho zvedl a praštil s ním o zem. Muž si pádem vyrazil dech a zuřivost ho jako zázrakem opustila.
„Tohle je Černý Silwan. Lapka, zbojník a vrah desítek pocestných putujících po hlavní kupecké. Je odsouzen k smrti.“ Oznámil Kalleman dívce a pokynul jí.
Nejdříve nechápala, co to má znamenat. Až teprve, když jí ohlušilo tepání krve ve spáncích a ochromil hlad, pochopila. Její tělo to chtělo, její tělo to potřebovalo.
Pohled v očích černovlasého se změnil. Vztek a zuřivost nahradil strach. Její zrak rudě zaplál. A pak se na něj vrhla. Byl to instinkt, i když to ještě nikdy nedělala, věděla moc dobře co a jak…
Bylo to báječné. Do žil se jí vlila nová vlna energie. Měla pocit, že jí patří svět.
Z těla Černého Silwana pomalu vyprchával život.

Kalleman jí se zájmem pozoroval. Když dokončila, co začala, šel z ní skoro strach. Po tváři jí stékala krev, oči barvy žhnoucí lávy svítily žádostivostí.
„Doufám, že jsi nezapomněla na svou přísahu.“ Přimhouřil oči.
„Ne, pane.“ Sklonila hlavu. Její slova ho uklidnila. I přes fyzickou změnu, to byla stále ona.
„Pojď, vyzkouším si tě.“ Naznačil jí gestem, ať ho následuje a vydal se k východu.


Velký sál, kde přes den přijímal audience a dělal důležitá rozhodnutí, byl v noci prázdný. Došel až ke stěně, kde v dřevěných držácích byly umístěné všelijaké zbraně. Podal jí její katanu, na kterou byla zvyklá z arény. S úklonou jí přijala.
On sám si vzal podobný meč, jen o kousek delší. Oba stanuli v bojovém postoji.
„Tak se předveď.“ Naznačil jí, ať zaútočí. Neváhala a vrhla se na něho.
Kov zařinčel o kov, až odlétly jiskry. Tentokrát neměl zdaleka tak samozřejmou převahu jako v kanijské aréně. Naopak souboj byl poměrně vyrovnaný. Zatímco v jeho prospěch hrál věk a tudíž větší počet získaných bojových dovedností, její výhoda zase byla rychlost a síla čerstvé krve a mladého organismu. Navíc prošla výcvikovým drilem, který jí také poskytoval nemalou výhodu. Jejich zápas trval dlouho a byl plný nečekaných zvratů. Oba se do něho ponořili, využívajíc svých schopností opravdu naplno. Skončili, když už skoro svítalo.
Zvítězila Wren opírajíc ostří své katany o srdeční oblast knížete.
„Jste mrtvý.“ Zkroutila rty do mírného úsměvu. Ostrý hrot si proklestil cestu černým hedvábím. Kov ho zastudil na hrudi. Stačil by malý pohyb, a kdyby byl člověkem…
Nebyl smrtelným už mnoho let a obyčejným kovem zabít nešel, stejně se však neubránil mrazivému pocitu v podbřišku.
„Skláním se před tvými schopnostmi, jsi vážně dobrá.“ Pravil s respektem.
„Děkuji, pane.“ Sklonila hlavu a uklidila meč do saji.
Ocenil její reakci pochvalným pohledem. Zvolil si dobře. Byla jedinečná. Přes své nadprůměrné schopnosti byla skromná. Neznala vlastnosti jako vypočítavost, netoužila po moci. Patřila jemu. Těžko se mu bude hledat někdo podobný.
„Něco ti ukážu. Pojď.“
Následovala ho ven na velké nádvoří obehnané dřevěnými palisádami zbroušenými do ostrých hrotů. Na severu se při výstavbě obranných budov ještě nepoužíval kámen.
Slunce právě vycházelo a jeho paprsky jí zašimraly na nose. Tráva byla pokrytá stříbrnou jinovatkou a ve slunečním svitu drobně jiskřila.
„Být upír je báječné, jelikož jde i toto.“ Usmál se Kalleman bezstarostně, způsobem jako se smějí malé děti. Konečně měl s kým sdílet život. Znenadání před ní seděl ve formě orla bělohlavého. Majestátní zvíře mávlo křídly. Wren nevěděla, jak to udělal, ale pokusila se o totéž. Soustředila se na Kallemanovu momentální podobu a za chvíli se jí to také podařilo.
Nechápala, bylo to neuvěřitelné.
Vzlétli.
Svět pod nimi se zmenšoval. V dálce se černaly štíty Amonského horského pásu, na jejichž vrcholcích ležel sníh a přímo pod nimi se klikatila řeka Lestra, která se třpytila ve vycházejícím slunci.
Bylo to úchvatné. Přistáli na nejvyšším štítu hory Gairon, kde se opět proměnili do lidské podoby.
Kalleman po očku pozoroval Wren. Její oči zářily. Vypadala šťastně.
„Děkuji.“ Podívala se na něho vděčně.
Pokývl, že rozumí.
…to já děkuji. Pomyslel si. Nahlas však neřekl nic. Začínal další nový den.


*** *** ***


Seděla pohodlně usazená v dubovém křesle a dívala se do plamenů. Na kolenou měla knihu psanou ve starých runách a před sebou pohár s červeným vínem. Bylo moc dobré. Silné a kořeněné.
Kalleman seděl naproti ní a kouřil tenký úzký doutník, jehož pronikavá vůně jí štípala do nosu. Byl to velmi klidný večer, po dni plném zážitků a vzruchů, kdy jí kníže postupně zasvěcoval do tajemství jejích nových schopností.
Staré runy se naučila ještě na hranicích Nadié a teď se jí to hodilo. Kalleman její vzdělanost ocenil překvapeným pozdvihnutím obočí, což jí do teď hřálo u srdce. Ráda ho mile překvapovala, ráda pro něho byla alespoň trochu důležitá.

„Mám pro tebe malé překvapení.“ Pravil znenadání. Tázavě se na něho podívala. Vstal a odhrnul závěs z tmavě zeleného sametu, který překrýval držáky se zbraněmi zavěšenými na zdi. Bylo tam všelicos. Kordy, píky, dýky, šavle, bojové tesáky, válečná kladiva, veliké obouručné sekery, rapíry, řemdihy, palice, těžké obouručáky, luky kuše, praky i katany. Jednu menší s pečlivě omotanou tsukou sejmul ze stojanu.
„Tohle jsem nechal udělat pro tebe, přesně podle té tvé. Je ze stříbra.“ Podal jí zbraň obřadným způsobem
Přijala meč s úklonou a rychlým tasením vyzkoušela jeho váhu. Potom se usmála sama sobě, se svými nově nabitými schopnostmi nemusela váhu vůbec řešit. Katana pro ni byla lehká jako pírko. Kov zbroušený do nejvyšší ostrosti odrazil plamen z krbu.
„Děkuji.“ Usmála se. „Tohle všechno máte připravené, pro svou plánovanou armádu?“ otočila hlavu ke zdi se zbraněmi zvědavě.
„Tak nějak. Ovšem sestavit jí nebude nic jednoduchého. Každý není jako ty.“ Zavrtěl zachmuřeně hlavou.
„Nevěstě hlavu. Vždyť jste s hledáním teprve začal…“ snažila se ho povzbudit. I když ne že by jí jeho slova nelichotila…
„A na to jsi přišla jak? Jsem v tomto světě už pět let. Ty jsi první, z koho jsem cítil, že ti budu moci důvěřovat. Většina lidí je hrozně hloupá. Vymyté hlavy, namyšlení maloměšťáci, parádivé husy, bojácní vesničané, hloupí rváči, tupí vojáci, mocichtiví mecenáši… Nikdo takový se nemůže stát upírem, ani se postavit Lordům…“
„Pět let?“ zopakovala Wren nevěřícně. „A to vás tu ještě nenašli?“
„Čas plyne všude jinak a je to dost relativní veličina, navíc světů je hodně.“ Pokrčil rameny.

Nečekaný záblesk je oba odmrštil o několik metrů. Fialové světlo zalilo rozlehlý sál. Do místnosti vešel vysoký muž v dlouhém koženém plášti s velkým diamantem zasazeným do platiny v uchu, dlouhé černé vlasy mu splývaly pod ramena. Záda mu kryla sebranka asi deseti upírů, kteří dávali svou příslušnost nepokrytě najevo, jejich oči rudě plály a z pusy jim vyčnívaly dlouhé špičáky.
Všem se v rukách lesky tasené meče ze stříbra a nebo kuše se založenými šipkami s hroty z téhož kovu.
Upír v dlouhém plášti mluvil dlouho a vyčítavě řečí, které nerozuměla. Celou dobu se díval rozzlobeně do Kallemanových očí.
Velmi rychle pochopila, co se událo.

Našli je.

Otevřeli portál. Nastal začátek konce jejich světa, jak ho dosud znali.
Kalleman měl pravdu. Upírství bylo opojné a úžasné, ale nebylo pro každého. Jeden svět už zničilo, dnešek se mohl stát počínajícím ve zhroucení dalšího. Ochranka muže s náušnicí vypadala na první pohled tupě. Ovce bránící svého vlka. Napadlo ji úsměvné přirovnání, může-li tedy něco takového jako deset upírů úsměvné být…
V aréně byl maximální počet soupeřů, kterému musela čelit, dvanáct. A zvítězila. I když jen tak tak a ze zranění se léčila dobré dva měsíce. Ovšem přežila a to se počítalo. Teď to bylo stejné. Musela se o to pokusit. Museli zvrátit osud dějin jiným směrem, než byla pastvina pro hladové upíry.
Nahmatala tsuku katany a v duchu počítala do tří. Zavřela oči a vytěsnila všechny pocity a myšlenky. Soustředila se jen na výkon. Probodnutí srdce stříbrem, useknutí hlavy, trupu, kříž uprostřed těla stříbrným mečem…pamatovala si Kellamanovy instrukce z odpoledne.
První to odnesl nebožák, který se snažil zjistit, jestli je při vědomí. Jeho hlava se proletěla vzduchem a s žuchnutím dopadla vedle krbu. Jeho pohled vyhasl dříve než žároviště, do kterého už dlouho nikdo nepřiložil. Ostatní okamžitě zaujali bojové postoje. Wren ovšem nebyla pitomá a okamžitě zmizela. Ten, kterému se objevila za zády, jí vycítil s vteřinovým zpožděním. Sekundu jí přesně trvalo vytáhnout katanu zpoza jeho žeber.
Osm namířených šipek na různé části jejího těla jí neznervózněly. Letící šipky byly pomalejší než ona teď.
Wren započala svůj tanec smrti.
Kalleman také nelenil a vrhl se ke zbraním. Jeho soupeř též tasil meč. Jejich síly byly zhruba stejné. Výsledek byl ve hvězdách…
Kdyby tento souboj sledoval někdo s lidskou rychlostí vnímání. Viděl by jen vířící šmouhy, ze kterých odpadávaly různé důležité části těl. Jako kupříkladu hlavy. Upíří krev nestříkala, ale jen vytékala. Za chvíli bylo všude kluzko.
Za devadesát vteřin bylo po boji.
Wren klečela mezi těly svých protivníků a snažila se z břicha vyprostit dvě šipky, které jí svými stříbrnými hroty propalovaly do břicha díru. Byla hodně popálená a některé rány se zcelovaly jen obtížně. Nicméně žila.
Kallemanovi se však vedlo o dost hůře. Byl raněný, ležel na zádech, jeho soupeř mu klečel na břiše a mečem se mu opíral o oblast srdeční. Stačilo jen, aby o trochu více zatlačil… Celou dobu na něho mluvil vztekle v řeči, které nerozuměla.
„Gorath!“ zachrčel nakonec a pozvedl meč.
Wren se dělala rudá kola před očima slabostí. Meč měla rozlomený na dvě půlky a měla problémy zůstat při vědomí. Upíří organizmus ochromovalo stříbro. Nicméně se jí podařilo sebrat síly, které neměla. A i když věděla, že se jí to stane nejspíš osudným…
…skočila.
Váha jejího těla vzala muži v plášti stabilitu a Kallemanovi poskytla cennou sekundu. Šipky jí projely skrz vnitřnosti jako po másle a bolest jí připravila o vědomí.
Svět se propadl do tmy.

První co ucítila, byl chladný dotyk na čele.
Zamrkala.
Kalleman u ní klečel a mumlal si něco, čemu nerozuměla.
Rána v hrudi už nepálila. Vyndal jí z těla všechna cizí tělesa. Regenerovala se rychle.
„Zachránila jsi mi život. Rád bych ti poděkoval.“ Pravil měkce a znovu jí pohladil po tváři. Srdce se jí rozbušilo. Bylo jí moc hezky.
„Zvládli jsme to.“ Usmála se vítězně.
Hlava s diamantovou náušnicí se povalovala nedaleko.
„Ano. Tito byli poslední. Za tu dobu, co jsem doma nebyl, se zbytek Lordů stihl vybít mezi sebou. Už nepotřebuji armádu, je konec. Těch pár zoufalců, co tam zůstalo, portál neotevře. Umřou hlady. Pokoušeli se chudáci otevřít brány do různých světů, ale nikde nenašli konzumovatelnou lidskou krev. Ta je jen tady. A sem nalezli cestu až příliš pozdě.“ Ušklíbl se. Vypadal už zase dobře a sebevědomě. Rány se mu zatahovaly přímo před očima, ona na tom byla podobně.
„Takže je konec.“ Posadila se.
„Ano. Svět je zachráněn.“ Pravil a smutně se jí podíval do očí.
Věděla, co jí čeká.
Slíbila, že nebude klást odpor. On už žádné další upíry nechtěl. Nevěřil nikomu a ničemu. Měl na to právo. Zničilo to celý jeho svět. Měl příliš špatných zkušeností s tím, jak umí upírství poškodit charakter, kolik zla umí vytvořit rychle nabytá téměř neomezená moc. Chtěl to ukončit, dokud to ještě zvládal. Nedivila se mu.
Podala mu s úklonou stříbrnou dýku, kterou sejmula ze zdi a klekla si naproti němu.
„Děkuji vám za všechno. Byl to báječný den.“ Usmála se na něho mírně, čímž mu dala najevo, že mu to nebude mít za zlé.
„To já tobě děkuji. Byla a jsi moc statečná.“ Měla dojem, že se jeho hlas mírně zachvěl.
Nic na to neřekla. Dívala se s mírným úsměvem kamsi za něho.
Přiblížil se k ní, levou rukou jí objal za zády a dýku jí nasadil na oblast srdeční.
Snažila se dýchat pravidelně a nepřipouštět si to.
Deset tepů srdce a stále žila.
„Nedokážu to.“ Přiznal bezmocně Kalleman.
Dýka dopadla se zařinčením na kamennou podlahu.
„Tak v tom případě mi budete asi muset věřit.“ Usmála se Wren.


 celkové hodnocení autora: 95.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 7 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Nancy Lottinger 24.06.2015, 22:17:52 Odpovědět 
   Zdravím,

zajímalo by mě, zda každá kapitola schválně začíná tím, že hl. hrdinka někde seděla. Sezením začíná i další část pod hvězdičkami. Je to trochu klišoidní, nenápadité.

Proces transformace je poměrně zajímavě popsaný - tím, jak srovnáváš lidskou krev s tou upíří. Zároveň by mě ale zajímalo, co v ní ji přimělo mu sloužit tak věrně, že po splnění úkolu obětuje vlastní život. No, vycvičil si ji dobře.

Pak mám problém s orientací. Na začátku píšeš, že je jí nesmírně zle, jedná se o současnost. Pak ale retrospektivně popisuješ, jak jí bylo, končí to tím, že se cítila dobře. Kdy došlo k tomu obratu? Mělo by jí být přece zle - alespoň podle začátku. Pokud jsem špatně někde četla, oprav mě.

Potřetí - podívej se, jak se správně užívá přímá řeč. Opět je použitá špatně a akorát to čtenáře zpomaluje při čtení :/ Např. „Je to úžasné.“ Zaplály její oči rudě. -> "Je to úžasné," zaplály její oči rudě.

Přechodníky jsou špatně užité. Nabyté schopnosti, ne nabité.

Popisy bojů jsou napsané dobře, představitelně, je vidět, že tě baví. I jiné popisy jsou dobré, avšak někde je to trošku odbyté, např. při jejich přeměně v orly. Boj s těmi z jiného světa mi přijde strašně rychlý, respektivě ta část je dost uspěchaná, přestože volba slov, která jsou v popisu obsažená, je promyšlená.

Trochu rušivě působí změna úhlů pohledů. Je to psané z jejího pohledu, přitom se občas vcítíme do něj.

Akorát jsem trochu překvapená - to byl celý jejich veliký souboj, na který se připravovali tak dlouho? Trval takovou chvíli a zvládli ho ve dvou? Nebo jsem někde něco nechytla? Neměli mít celou armádu? Vypadá to na závěr celého příběhu, ale vlastně si díky tomu zvratu na konci nejsem jistá. Jsem tím vývojem událostí trochu zklamaná - celé je to psané poměrně na úrovni, ale zároveň to z toho, co bylo řečeno dříve, vypadalo, že to bude mít víc děje, že zabere víc práce vyhrát.

Nancy
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
APV
(18.9.2020, 13:40)
xcvx
(9.9.2020, 11:54)
Alexandr Heartless
(7.9.2020, 14:47)
houseofcandy
(7.9.2020, 12:01)
obr
obr obr obr
obr
Název je dole
Čorny
Pain of life
Verity von Leatri
Červánky a chla...
Gilbert Cunninghamm
obr
obr obr obr
obr

..příběh nového začátku
Mája
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr