obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Slunce tak neupřímně tvoří klam dokonalého světa."
NelaS
obr
obr počet přístupů: 2915546 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39814 příspěvků, 5772 autorů a 391785 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Fialový pokoj ::

 autor Gilbert Cunninghamm publikováno: 16.06.2015, 9:45  
Sinidbáda potkává novou postavu
 

Nepovedený záběr s rozplácnutou Sindibádou naruší v okamžiku spanilá Indka s francouzskými kořeny. Něžně a velmi pomalu, chodila totiž po oblacích z betonu, přikráčela k Sindibádě a sehnula se nad ni. Měla zvláštní rysy tváře, byla tak jinak krásná. Její snědý obličej rámovaly vlasy, jenž vyvěraly z jejího temene jako tryskající ropa. V pramenech stékaly dolů a lechtaly Sindibádu na krku. Oblékala se dle západního způsobu, ale na čele si nechávala bindi, původně jako dekoraci, nyní jako symboliku jejího bystrého intelektu.

„Dobrý den, jste v pořádku?“ otázala se neznámá Indka.
„Dobrý den.“ Vymámila ze svého hrdla Sindibáda a pokynula hlavou, až se jí v mozkomíšním moku utopilo několik plachetnic, jenž brouzdaly na jeho vodách.
„Pomohu vám vstát, slečno.“ Řekla Indka a podívala se Sindibádě do očí, až to bylo nepříjemné oběma.

Indka pomohla Sindibádě vstát a představila se jako Nuita Noirová. Z jejích exotických kořenů nezbylo patrně vůbec nic. Nuita byla velmi zvláštní, a to ani ne tak svou jinou krásou, ale spíše charakterem. Byla nevděčná, ale hodná. Byla krásná, ale cudná. Byla tichá, ale ne příliš. Nerada obtěžovala lidi, a vůbec nejraději měla, když si mohla doma uvařit nějaké tradiční jídlo a sníst ho v osamělém poklidu růžového pokoje s mnoha záclonami.

Večeři nejčastěji doprovázelo světlo širokých nízkých rudých svic, jenž umístila na kovaný svícen u oltáře, na němž měla svou vlastní fotografii, několik starých a suchých okvětních plátků z růže, která tu patrně kdysi stávala v skleněné váze. Váza nyní zela prázdnotou, hromadil se na ni prach, ale stále tam byla.

Jakoby uctívala sama sebe, pomyslela si Sindibáda, když přišla poprvé k Nuitě na návštěvu. Nyní obcházela fialový pokoj, v němž vál voňavý vánek, jenž čechral kovové ozdoby Nuitiných stěn. Jak se dostala do jejího bytu?

---

Některé příběhy začínají dvakrát. Sindibáda uslyšela podpatky na vyhřáté dlažbě, jejíž teplo mělo podobné účinky jako teplo odpadků na někdejším smetišti daleko za městem. Byl to hezký zvuk, klap klap. Bum. Najednou podpatky umlkly a Sindibáda uslyšela tichý, ale vzrušující hlas: „Dobrý den, jste v pořádku?“

Nemohla se zvednout, neboť byla ochromená a paralyzovaná. Hlava jí třeštila, a měla pocit, že teplo chodníku se mění v teplo její vlastní krve, na níž pluje. Gejzíry, které způsobovaly tepy Sindibádina srdce ji máčely v tom nejpřirozenějším roztoku, jenž má každý z nás v sobě. Kde byla slova?! Najednou chyběla. Nějaký pozdrav? Jak se to říká? Tepot zesiloval. Mohlo to připomínat tep džungle, v němž tisíce srdcí asynchronně propuká každou chvíli životem. Jakoby pomalu letěla letadlem. A pak je uviděla.

„Dobrý den.“ Odpověděla Sindibáda těžce na pozdrav. Neviděla nic, než dva podpatky nějaké drahé dámské obuvi. Ucítila lechtání, a pak stisk na ruce. Obloha se rozjasnila a oblačnost odešla do představ jiných lidí, kteří právě vypadli z okna. Stála nyní na vlastních nohách a nedělalo ji to kupodivu ani nijak značný problém.

Kde to vlastně je? Myšlenky pableskující jako pozlátko špatných filmů. Vzhlédla již však od podpatků a uviděla pozoruhodně krásnou ženu. Patrně to nebyla Evropanka. Měla tmavé oči, které zářily, jako by se slunce namočilo do čokolády. Měla černé vlasy, splývající téměř k jejímu pasu. Byly úhledně učesané, jako železniční koleje na velkém nádraží a vrhaly barevné odlesky. Patrně díky oleji z vlaků, které na nich jezdily.

Co se děje? Sindibáda zjistila, že nereagovala na otázku, kterou jí žena položila. Nemohla si vzpomenout, na co se vlastně ptala, a najednou šli. Někam, ne daleko. Za chvíli se ukázalo, že je to dům, poměrně povědomý dům. A v tom domě, že je byt, který ženě patrně patří. A v tom bytě, že je i pokoj, jenž má fialové stěny a na nich orientální motivy. Avšak nic z toho Sindibádu nezajímalo, byla přitahována esenciální atraktivitou té paní.

Pokoje voněly různými pro Sindibádu neznámými parfémy, které se nikde nemísily. Byt byl velmi prostorný, a Sindibádu nejvíce fascinovaly drapérie, v nichž se zamotával průvan, který se zde zkrátka existoval, aniž by měl důvod.

Podívala se opět na tu paní, která ji přivedla. A tu se v pokoji rozechvěl vzduch, jenž donesl zvuk k Sindibádiným uším a skrze ně až do jejího mozku.

„A mimochodem, jmenuji se Nuita Noirová.“


 celkové hodnocení autora: 93.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 11 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Lara 29.01.2016, 11:04:37 Odpovědět 
   Obdivuji Tvá nádherná přirovnání, která by mne snad nenapadla ani v nejhlubším tranzu :) A jsem zvědavá jak se to se Sindibádou a Nuitou Noirovou vyvine dále. Možná je čas na další příspěvek, což? :)
 čuk 16.06.2015, 9:44:23 Odpovědět 
   Sindibáda se setkává s druho postavou, která se představuje jako Nuita Noirová (Noční Černá) a ocitá se ve fialovém pokoji. Toto dějové schéma je uvedeno dvakrát s mírnými odchylkami. Obě by mohly být totožné, ač rozdíly se najdou. Lze text brát jako fantazii. Ale lze se i ptát, je to Sindibádin sen či blouznění, nebo se naopak vrací do reality a setkává se s ní v nezvyklé podobě? Uvidíme v navazujícím textu další rozvoj, zda bude pokračováno v dvouvariantnosti. A jaký je její účel a smysl. Pohyb pouze ve snu pak umožňuje téměř všechno, není-li brán jako "otisk" předchozí reality, což by bylo vzhledem k realistickému začátku příběhu určitým zklamáním. Text je zajímavý, ovšem srovnávat obě varianty, hledat rozdíly a pátrat po jejich původu brzdí příběh, rozdíly by měly být nějak víc zdůrazněny. Ovšem: může být první příběh snový, a druhý onou zvláštní realitou, pak by mohly být zajímavé souvislosti, a zda tato dualita bude i v dalším pokračování. V jedné své knize jsem tentýž příběh uváděl jako realistický a současně tak, jak by se jevil zfilmován: čtenáře to dost mátlo.
Trochu mne mrzí, že autor neodpověděl na můj předchozí koment, což mě vede k tomu, že čas věnovaný čtení a hodnocení tohoto textu zkracuji.
 ze dne 16.06.2015, 19:22:48  
   Gilbert Cunninghamm: Ahoj čuku, já rád nechávám čtenáře v nejistotě. Možná proto jsou moje texty tak nejasné. Sám nevím, kam se příběh bude ubírat, mám vždy jen jakousi matnou inspiraci zašitou někde hluboko v mozku. Uvidím co s tím zmůžu :)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
Památka zesnulý...
Domčuška@liasPoppy
Lidský defekt
NiDiosNiAmo
KRÁL ŠÍLENSTVÍ
Janir Killman
obr
obr obr obr
obr

Co skýtá
Jiří Ondra JL"
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr