obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Osud si cestu najde."
Vergilius
obr
obr počet přístupů: 2915542 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5772 autorů a 391753 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Ticho před bouří, ticho po bouři ::

 autor Centurio publikováno: 30.06.2015, 9:44  
Z nevydané sbírky "Písně hvězdných poutí", kde se pokouším postihnout podstatu hudby, alespoň pro sebe ... Sbírka je zaměřena vyloženě na hudbu ...
 

Harmonie košatých stromů větrem prozařuje melodií temnou a pevnou,
vítězná je jako tětiva luku po vystřelení šípu chvějící se očekáváním srdce, než zasáhne střed terče,
a přesto v pomlkách váhá jako by vychutnávala ono „těšení se“
na cíl své touhy, snad i lásky,
i když cíl je nakonec zasažen šípem a tětiva zůstává napjata na luku,
aby se znovu těšila, jak vymrští další šíp k cíli,
stejně nedosažitelnému jako ten předchozí,
však stejně nadějnému a stejně žádostivému.
Tětiva zpívá píseň šípů.

Rytmus taktu prvního zabušení srdce do tmy
velkým třeskem světla počátku stvoření světa
samotným slovem živého Boha,
proměňujícího ubožáky v požehnané, bezdomovce v dědice králů,
avšak úspěšné v bezcílné a bohaté v mentálně beznadějné.
Rytmus vrnícího mláděte v rukách faraonovy dcery,
ještě než na hladině zátoky zahlédla košík s Mojžíšem,
to Leonard Cohen si ladí kytaru,
aby David mohl pokoušen strachem o budoucnost svého lidu,
zapět své cizoložné Alelluja nad krásou Bat-šeby,
aby alespoň na chvíli zapomenul na své přetěžké vyvolení.

Jsou to „jenom“ písně, nic víc,
když odezní, nezbude nic,
když ale zpívají – plně a nadšeně,
svobodu vítají doma z plných plic.

Ticho před bouří je nahromaděné napětím hudby mezi oblaky a zemí
slibující otevření přehrad dynamických symfonií,
umocněných sebevědomím basových bicích hromů
násobených silným dozvukem akustiky lesů, hor a měst.
Ticho před bouří však není pouhou generální pomlkou
v hradbě zvuků posílených efekty dalších smyslů
jako je mírné ochlazení,
poryvy lehkého vánku,
setmění a probleskování světla zpoza mraků,
nárůst záporných iontů ve vzduchu společně oproti sníženému tlaku.
Ale i v této prapomlce najde se hudba:
vlaštovky švitořící při nízkém letu blízko nad zemí,
šumění větví stromů lesa v poryvech větru,
praskání suchých větviček, které nevydrží ten nápor,
smích dětí na mezi u louky, postižených dobrou náladou z uvolnění,
jež ticho před bouří nabízí sníženým tlakem a oteplením.
A pak to začne: někdy z dálky, jindy přímo od nás nebo poblíž:
vznešená toccata nebeských varhan se rozléhá v nepravidelném
rytmu divokých návalů staccat.
A v tom cítíš, jak k tobě vzhlížejí dvě vyplašené dětské oči,
a ty jaksi bezděky, středně silně,
však dostatečně pevným hlasem
na nevyřčenou, však víc než zřetelnou otázku odpovídáš:
„Neboj se, synku, tady jsme v bezpečí.“
a sám přitom přemýšlíš,
do jaké míry si přeješ, aby tebe takto někdo ujistil
a do jaké míry budeš hájit život
této své naděje, budoucnosti, lásky.

Ale co teprve po bouři,
to je hudba
světel, stínů, duhy, sluneční záře a příjemně vlhkého vzduchu,
zpěvu osvěžených ptáků vítajících nový mír mračen.

Tenké hlásky paprsků hvězdné záře
jako smích dětí lehce šumí tmou noční oblohy.
Pootevřené okno, březnová noc,
manželské lože, hudba je všude kolem
a stále cosi naznačuje,
přitom jemně napovídá,
 
Nenásilně připomíná,
jako víla babička,
milostiplný větřík, který vnímáš jen když se zastavíš a ztišíš.
Hudba, která je zde pořád a ty o ní víš,
ale slyšíš ji také jen tehdy,
když v noci u tebe dojde k prozření bolestí srdce,
soucitu lidskosti nejen nad sebou samým,
ale i nad všemi kolem, všemi kolem.
Jsme zranitelní
a proto smíme někdy zaslechnout hudbu.

Jsme slabí
a proto někdy vnímáme hudby dech.

Jsme chudí
a proto někdy slyšíme hudbu v její bohatosti.

Jsme malí
a proto někdy vnímáme hudbu v jejím důstojném majestátu velikosti.
a proto vnímáme někdy hudbu v nádheře harmonických posloupností nadpozemského řádu


 celkové hodnocení autora: 94.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 8 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Tonyend 30.06.2015, 11:51:11 Odpovědět 
   Tak jako si v hudbě vyhledávám to co se mi líbí, co rád poslouchám, čím se nechám unášet (Tarja Turunen) a čím vyburcovat (Nirvana) nebo pobavit(Morčata na útěku, Goša), tak při čtení listuji a hledám podobně.
Tady se nechávám houpat na vlnách emocí a je mi fajn a už mi nevadí, že to trvá tak dlouho, ale ten text takový musí být, aby tohle dokázal.
 čuk 30.06.2015, 9:43:35 Odpovědět 
   Hudba je svým způsobem kouzlem, dojmy z ní lze slovně vyjadřovat různými způsoby, podle stupně osobního okouzlení, může evokovat různé představy, dojmy i životní situace. Většinou nepostižitelné a subjektivní."Programově" už se asi dnes hudba nevykládá. Báseň je emotivní, rozpřáhlá do široka ( jako mnohdy hudba), mnohdy až nad míru lidské citlivosti. Báseň je hezká, pokud čtenář se čtením nespěchá. Autor se kromě překladu hudby do slovních dojmů snaží o zachycení kontrastů a vkládá do ní své nadšení životem. Zmiňuje se i o tom, co vystihl S. Anderson v jedné své povídce charakterizující určité podivné jednání, náhle krásné a smysluplné. Cituji (ne příliš přesně): "Jsou okamžiky, kdy v člověku zazní hudba," a zdánlivě všední život nalezne své naplnění. V této básni je romantické nadšení, určitá ódovitost až whitmanovská. Lze se do ní položit a plout v ní. Pokud to čtenář neudělá, bude se mu báseň zdá zdlouhavá - pokud nejsme opojeni a očarováni, pak se nabízí názor, že mnohé myšlenky a pocity by šly vyjádřit zkráceněji. Každý ovšem v hudbě najde něco jiného, dle míry a rozsahu své citlivosti a schopností asociací.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
Pro nedostatek ...
Disturbed angel
Rosnička
J.K
Duše ve sklepen...
Nikis
obr
obr obr obr
obr

Ztracená 9.část
Kondrakar
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr