obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Sen je sůl bez chleba."
Ramón Gómez de la Serna
obr
obr počet přístupů: 2915733 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39654 příspěvků, 5807 autorů a 392676 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Ovis homini lupus ::

Příspěvek je součásti workshopu: Vražedné ovce
Příspěvek je součásti sbírky / knihy: O zvířátkách a lidech
 redaktor Weichtier publikováno: 22.07.2015, 22:25  
 

Probuď se, stvoření. Je čas. Příliš dlouho jste spali. Spali a... bečeli. Oni zatím rostli. Rozpínali se. Plýtvali mými dary. A vy porobení, masakrováni po milionech. Je čas vyrovnat šance. Probuď se!

Hodiny s dřevěnou kukačkou snaživě odbily desátou. Alison vzhlédla k ciferníku a unaveně vydechla: kde ten blbec zase je? Ten blbec byl, samozřejmě, její muž, který už snad před půlhodinou odešel zahnat dobytek do stájí. Když se s ním před dvaceti lety sem, do Struy, přistěhovala z Edinburgu, představovala si život trochu jinak. Jasně, byla naivní holka z dobré rodiny a ovčí hovno viděla tak možná na obrázku, ale stejně... nemohl být aspoň víc aktivní? Trochu je zapojit do života, vyrazit občas do města, dál od toho všeho smradu a humusu?
Venku něco tupě bouchlo a ozval se zdušený výkřik. Asi si zase pustil na nohu vrátka od ohrady. Typické.
Sklonila se zpět k novému číslu časopisu Ovce a my. Představoval pro ni v podstatě jediné pravidelné spojení s velkým světem. Mezi články o ovcích se tu a tam zableskla reklama na novou vůni Kylie Minogue nebo pozvánka na výroční edinburský ples. V těch chvílích se cítila naživu.
Nalistovala stránku s otázkou čísla. Jako vždy se týkala ovcí. Když jste správně odpověděli, mohli jste vyhrát dárkový balíček značkové kosmetiky nebo soupravu na estetickou úpravu ovčích rohů. Znovu si povzdechla. Dnešní byla těžká. Dvě možnosti, ale ovce aby se v tom vyznala, haha.
Za zády jí vrzly dveře. Tak konečně. Nedá najevo rozmrzelost, ne dnes, je přece čtvrtek... "Bobiku, četl jsi už otázku týdne? Které ze starých skotských plemen má větší přírůstky? Castlemilk nebo Cheviot?" Ticho. Zněly kroky, ale zdálo se jí, že nějak se nepodobají tomu dunivému zvuku manželových kožených bot. Najednou se tolik bála otočit. Přesto se zeptala znovu:" Tak co myslíš? A nebo B?" "BÉÉÉÉÉÉÉÉ!"

Nešetři je, stvoření. Nezaslouží si slitování. Slitovali se snad oni nad vámi? Slitovali se snad nad tebou? Pamatuješ kotec a řetěz. Vždy si je budeš pamatovat. A teď udeř.

Malá, narudlá kapka stékala pomalu po zašlé tkanici. Náhodný pozorovatel by byl překvapený, jak dlouho může takové stékání trvat, zvlášť je-li tkanice zcela nasáklá tekutinou. Přesto pak, protože čas všech věcí je vyměřen, kapka dospěla ke konci cesty. Chvíli ještě vyčkávala, aby nakonec padla...
BiG B, obrovský beran, ji trochu neobratně setřel z našedlého kožichu a nezúčastněně pohlédl na houpající se předmět nad hlavou. Stál na dvou nohách, jakoby v parodii lidského postoje. Zadní, nezvyklé na takovou váhu, se mu trochu třásly a přední zase nepřirozeně visely ve vzduchu. Bylo by to směšné... ne, bylo to směšné. Dokud jste mu nepohlédli do očí.

Tohle je jen začátek velké cesty. Věděl to, protože mu dala všechno. Nepamatoval si, co bylo, než k němu promluvila. Bylo jen... bečení. Pak přišla a s ní světlo a tvar. Již nebyl strojem na vlnu a trus. Teď měl cíl. Poslání. Probudí všechny své bratry a sestry a společně si vezmou, co mělo být dávno jejich.
Vyhlédl špinavým oknem stavení ven do hlubokého údolí, kde se ze tmy vynořovala světla malého městečka. Pohodil pohrdavě hlavou. Lidé mají jedno rčení: člověk člověku vlkem. Brzy poznají, že každá ovce je jen vlkem v rouše beránčím. Ovis homini lupus.

Udeř. Teď!


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 6 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 19 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 39 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Nancy Lottinger 03.10.2015, 15:27:26 Odpovědět 
   Ten příspěvěk skvělě buduje atmosféru. Vážně umíš zacházet se slovem, mnohdy ta slova vyvolají něco jiného, než je tam psáno. Klidně bych si odmyslela ten děj, nepotřebuju ho.

Velmi mě to zaujalo.
 ze dne 03.10.2015, 23:21:47  
   Weichtier: Díky, Terezko. Jsem rád, že i na tak malém prostoru se mi podařilo vytvořit něco, co s tebou resonuje.
 Nat Danielová 09.08.2015, 19:41:46 Odpovědět 
   Vau, tak tohle bylo opravdu "hustokrutý"! Líbilo se mi, moc. Nat
 Ariadne 29.07.2015, 13:03:27 Odpovědět 
   Toto není originálně pojato, otrocky to jen kopíruje zadání. Ale zase je to moc šikovně napsáno. A o to jde, o zpracování. Proto tuto povídku považuji za nejlepší... asi....
 phaint 27.07.2015, 20:09:25 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Jenny ze dne 26.07.2015, 12:59:25

   Čistě mimochodem - časopis Kůň a pes skutečně existuje... nebo existoval. Netuším, jestli je tomu tak s periodikem "Ovce a my" :)))
 Jarda 27.07.2015, 13:42:14 Odpovědět 
   Dzravím.

Čte se to bez zádrhelu popoháněné zvědavostí. Krátký poutavý děj. Při čtení mi chyběl pocit strachu a hrůzy, kterou by měl horor vyvolat. K tomu se tu naskýtá možnost toho využít v části, kdy beran přichází. Čtenář pozoruje přicházejícího agresora a nic netušící oběť. Tam by se to dalo tak hezky strachem prošpikovat.
 Jenny 27.07.2015, 9:59:52 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Jenny ze dne 26.07.2015, 12:59:25

   :-)
a tak což o to, já si něco na ten způsob představila, jenže to prostě k hororu patří, ta atmosféra zlého, morbidního, třeba i nechutného, jde o schopnost sdělení, o kterou jsem se cítila ošizená
nevím jestli si četl ostatní texty, předpokládám že ano, mně se třeba líbilo ztvárnění od Nat, konkrétně popsanou touhu po pomstě a labužnické vychutnávání toho, jak zabije jehně, aby pak později zabil, omylem, nicméně, vnuka
nemusím krev a cákající vnitřnosti, taky se kloním spíše k atmosféře strachu, k tomu umu vyvolat napětí, které následně nezadržitelně spustí lavinu hrůzy.
 Jenny 26.07.2015, 12:59:25 Odpovědět 
   Weichtier, ahoj
nevím jak tě skloňovat, tak raději bez, jistota.
parádní úvod, až k tomu - "BÉÉÉÉÉÉÉÉ!"
i mně se líbil časopis Ovce a my, (trochu mi to připomnělo H.Granth časopis Kůň a pes) :-) líbila se mi ta atmosféra kterou jsi nastínil, hutná, děsivá, slibující další vyústění, které se ovšem nekonalo
mně přijde, jak kdyby ti tam chyběl odstavec mezi tím zabečením coby odpovědí na otázku, pak najednou skok a popis toho, co se asi událo, což o to, já si to třeba představit umím, ale raději bych si to přečetla, jak bys to ztvárnil jako autor, který mě tak hezky navnadil na začátku.
hodnotit kdyby, tak dvojkou, ale já nehodnotím.
 ze dne 27.07.2015, 8:24:23  
   Weichtier: Ahoj, Jenny (tady je skloňování snažší:)),
díky za komentář, vím, o čem mluvíš. Ten odstavec tam chybí schválně, mám rád radši hrůzu domýšlenou, ale o to víc... nevyhnutelně se dějící? Nevím teď po ránu správný výraz. Ale uplně chápu, že ti tam podrobnější popis chyběl. Zkus si tedy prosím představit hák na prasata, visící střeva, křik, který přechází do chroptění, prosby, které nikdo neslyší a pak trochu modrání a cukání se a oči lezoucí z důlků:-) Děkuji.

W.
 phaint 25.07.2015, 18:29:45 Odpovědět 
   Zdravím kolegyně skotské ovce! Já věděla, že se tam musí dít něco nekalého :)))
Pro mě výborné a být to o fous delší, tak dokonale naplňující zadání. Hrátky s latinou další plus. Časopis "Ovce a my" aspoň tři plusy! Plus představa, jak se dívám do očí Big B, který VÍ... to samo je o sobě děsivé až dost.
1
 ze dne 27.07.2015, 8:21:43  
   Weichtier: Ahoj, Silvie,
díky za komentář. Ano, mohlo to být delší, to je fakt. Je to spíš takové cvičení, snaha o hororovou momentku. "Ovce a my" a další "ovcoviny" jsou pro mě taková radost, hraní si s jazykem a kroucením skutečnosti, které mi dělá čirou radost:)
W.
 Svetla 25.07.2015, 18:02:55 Odpovědět 
   Nu, já bych tam té krve chtěla víc. Napsáno je to pěkně. Jen bych stála ještě o více detailů a krev.
 ze dne 27.07.2015, 8:19:18  
   Weichtier: Ahoj, Svetlo,
vím na co narážíš, mám takový trochu nedoříkající styl psaní. A chápu, že to ne každému sedí. Díky za zastavení!

W.
 SiLK 25.07.2015, 13:32:59 Odpovědět 
   Ahoj,

tvůj příspěvek do workshopu se mi líbí. Krátký prostor jsi využil pro mnoho prvků kvalitního hororového psaní a dobrou stylistiku, přestože samotné zpracování zadání je úsměvné, chvilka latiny a možné pokračování varuje před lehkovážností a mrazí. Nic není tak absurdní, aby z toho nešel strach, záleží jen na zpracování a toto by při rozsáhlejší prácí mělo šanci.

T.
 ze dne 27.07.2015, 8:17:56  
   Weichtier: Ahoj, SiLKu,
jsem rád, že se líbilo. Neměl jsem moc času a tak mohl být výsledek ještě výrazně lepší, ale psal jsem to stylem, který mám sám rád a který ne každýmu sedí. Spíše úsečný popis skutečnosti, kde si čtenář domýšlí a k tomu v kontrastu nějaké kraviny typu Ovce a my. Třeba se někdy k tomu vrátím a jako cvičení to trochu rozpracuju.

W.
 Šíma 23.07.2015, 15:01:31 Odpovědět 
   Zdravím, pěkná ovčí (i beránčí) pomsta! Jako takové naplnění dávného proroctví... Přečetl jsem si Tvůj textík hnedle podruhé. V jednom místě jsem se musel pousmát, přestože byla situace nanejvýš vážná, to když naše hrdinka dostala svou odpověď: "Beeeee!"
 ze dne 24.07.2015, 19:40:26  
   Weichtier: Ahoj, Šemíku,
díky, snažil jsem se vyvolat i úsměv, jsem rád, že se to u Tebe podařilo :-)
Díky.

W.
 Harpyje 23.07.2015, 12:41:44 Odpovědět 
   Zdravím:) Zajímavý a hezký hororový minipříběh. Jednoduchý příběh s očekávaným vyústěním...prostě správná klasika. Nejvíc se mi líbí a nevím proč, pasáž : "BiG B, obrovský beran, ji trochu neobratně setřel z našedlého kožichu a nezúčastněně pohlédl na houpající se předmět nad hlavou. Stál na dvou nohách, jakoby v parodii lidského postoje. Zadní, nezvyklé na takovou váhu, se mu trochu třásly a přední zase nepřirozeně visely ve vzduchu. Bylo by to směšné... ne, bylo to směšné. Dokud jste mu nepohlédli do očí."
- A nebo vím proč. Tato pasáž je podle mého sepsána velmi dobře a je příběhově stěžejní . Zde si autor dal hodně záležet a příběh dovedl k dokonalosti v tomto ponurém a děsivém momentu.
Dávám za jedna.
 ze dne 24.07.2015, 19:39:40  
   Weichtier: Ahoj,
děkuji za hezký komentář i známku, jsem rád, že se líbilo. Na pasáž, kterou jsi vzpomenula, jsem se opravdu zvláště zaměřil.

W.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Wayne
(1.12.2020, 18:26)
jessyjason0321
(1.12.2020, 07:37)
ab0nd
(28.11.2020, 20:04)
p8aefwimsg
(28.11.2020, 18:36)
obr
obr obr obr
obr
Královna krásy
PavelKastl
Ledové peklo - ...
MKN
Tma před zítřke...
Hovnotrn
obr
obr obr obr
obr

Ježeček
Lara
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr