obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Slunce tak neupřímně tvoří klam dokonalého světa."
NelaS
obr
obr počet přístupů: 2915732 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39652 příspěvků, 5807 autorů a 392674 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Jehněčí ražniči s dušenou rýží ::

Příspěvek je součásti workshopu: Vražedné ovce
 redaktor SiLK publikováno: 22.07.2015, 22:25  
Nedokázal jsem napsat krátký horor, a tak je to defakto jen taková zvláštní výseč. Nezúčastnit se by byla srabárna.
 

Krajina svádí k podzimním výletům,tripům do mládí a častým úletům. Xavier Baumaxa - Pažitky

Prostřední pruh je jistota a klid. Pežot a Herzrádio. Kdyby s Alicí Luňákovou do Brna cestovala i její babička, řekla by, že barvy listí stromů při krajnici hřejí u srdíčka. Hrály na city. Ostatně Alice měla pro jakékoliv projevy lásky pochopení. Do Brna za Milošem. Prohrábla si svůj chlapecký brunet a svůj čas se rozhodla věnovat přemýšlení, jak se to většinou při delších cestách autem vyplatí. Nadměrné soustředění způsobuje křečovité držení volantu.

S babičkou si Alice za jízdy vždy povídala. To díky ní odpustila Milošovi tu nevěru s tou krávou z kolejí. /Prosimtě neblbní, na jistoty si začni hrát, až ti bude tolik, kolik je mně. To chceš mít doma jezevce? Nech ho vydusit a karavana pojede dál.../ Všechno se zdálo být snazší, když se to bralo s nadhledem. Podzimní pohoda sálala z francouzského prcka na kilometry daleko.


Vezmu si sako a půjdu do baru, absolventi kurzů nudy pořád postaru. Mňága a Žďorp – Hodinový hotel

Miloš Kanyza nebyl v Brně. Byl v prdeli. Pokud Praha odpustí, jednalo se tu v první řadě o situaci, v níž se náš známý svůdník nacházel. Jak skončí léto, začíná česká metropole působit o něco šedivějším dojmem. Vestibuly metra odráží klesající náladu v zaschlých plivancích na zdech a zkamenělých orbitkách pod nátlakem stovek botošlapek. Barevné žárovky z klubu El Mágico tetovaly Milošovy mozkové cévky po celý předchozí večer a jejich efekt nyní vhodně doplňoval rozvíjející se bolehlav kocoviny Jižního města.

I ve chvílích, kdy utíkal před svým svědomím /podobně jako před čtrnácti dny před revizory/, se dala v záhybech Milošových myšlenek objevit pýcha. /Ty vole, ta Bětka, to je ale kus. - Kámo, neblbni, to nemůžu Alici udělat. - Žijeme len raz, ne?.../ Sebeznechucení převažovalo. Potřeba si neustále něco dokazovat je jako mozkomor. Červík cestující krví přímo do srdce. Krtek do centra Prahy se ohlásil typickou fujavicí a jen málokdo v rozpoložení našeho hrdiny by si všiml, že se stanice začíná nepříjemně plnit.

--

Těšila se na něj. Už jen hodinka a půl. Alice doufala, že její blbeček zase něco neprovedl. Ale i tak se naučila ho mít ráda. Vždyť i Lustig byl proutník.

Nedělní poledne nabízelo luxus volné dálnice na první pohled. Výjimečný stav, kdy nikdo nikam nepospíchal. Unavenému řidiči by hrozilo, že kvůli polospánku přehlédne nečekanou překážku. To Alici nehrozilo. Přesto tou dobou zbývalo naší pohledné hnědovlásce přibližně sedmdesát vteřin života. Nesmíte dát na první dojem.

--

Miloš Kanyza udělal rozhodující chybu, když nastoupil do prostředního vagonu metra ve stanici Opatov. Místo k sezení měl vybrané hned, jak vlak přijel. Sedět a odpočívat. V tunelu sice není mnoho vidět, ale stejně zvolil sedačku u okna. Pohledem zkontroloval, zda je nahoře zavřené. Nesnášel průvan.

Dnešek se zdál být jeden z těch horších dnů. Dnů, kdy musíte vysvětlovat. Omlouvat se. Mít důvod. Připadal si osaměle a bylo otázkou, jak dlouho mu ten pocit vydržel.


/To je kurva ňákej karneval potápěčů?/ Osoby přistupující do vozu číslo 4120 měly velmi podobné charakteristiky. Velmi podobné bílé plynové masky (možná to bylo jen něco na ten způsob, dlužíme sdělení, že Miloš podobným věcem příliš nerozuměl) nasazené na obličeji a docela stejné kyslíkové bomby připevněné na zádech. Jejich počet vysoce převyšoval kapacitu vypočítanou dopravním podnikem. Vlak mírně cukl (překvapen zvýšenou tíhou) a Milošův žaludek se sevřel v pěst držící srdce před výbuchem.

--

Zvedněte pravou, kroutíte hlavou, jak stádo ovcí. - Afterspoon – 42+

Myší kostýmky účastnic pochodu splývaly s betonovým povrchem tříproudové silnice. Stela Pavlasová stála v první řadě. Několik shromáždění beze jména. Někam patřit. Zhluboka se nadechla. Přes horizont se vyhouplo další auto, které nebude mít čas zareagovat. Ještě nikdo neměl odvahu projet davem, vzít si s sebou desítky dalších životů. Přesto to byl adrenalin tam stát, nedutat. Myška.

Řidička modrého Pežota, Alice Luňáková, spatřila stádo hlodavců na poslední chvíli. Za normálních okolností by zvládla vozidlo zastavit na sedmdesáti metrech, a tudíž by těsně nedošlo ke srážce. Jako by se tóny oblíbené písně zastavily a rozřízl je až plech svodidel, šok výrazně převážil misku vah na stranu podivného uskupení. Překážkám se vyhýbá. Stela si oddechla.

Když na místo později dorazila policie, nalezla jen průvod pokroucených plechů, ohořelých automobilů a zápach spálené gumy v protisměru. Deformační síly při kolizi způsobily, že ač nedýchala, působila Alice s rukou z okýnka při pohledu zezadu spokojeně. Efekt násobil fakt, že z nepojízdného automobilu vyhrávalo Herzrádio zase ten samý text a melodii /tomu se říká dobrá nálada./. Jakmile se však poručík Staněk přiblížil, chuť na slíbené ražniči ho brzy přešla.



Dál ten příběh znáte, dál jej prožíváte, prý se tomu říká láska. - Lenka Filipová – Prý se tomu říká láska

Bránit se nemělo cenu. To si Miloš říkal skoro celý život. Svým citům vyrážel vždy rozhodně vstříc a svědomí pálily jen slzy ublížených. Pochopil, že je zle už dávno před tím, než vlak zastavil v tunelu mezi zastávkami. Nepotřeboval na to instinkt. Smrt voní po dezinfekci. Ten s černou maskou. Ten jediný s černou maskou připravil recepis. Miloš v klidu dýchal, ale jeho orgánům se kyslíku nedostávalo. Odborně se tomu říká tkáňová hypoxie. Svině.

Vrazi vystoupili na Chodově a rychle se ztratili mezi paneláky.



Světlana Staňková ještě žila. Spařila rýži chystanou jako přílohu k ražniči z jehněčího a pustila si televizi. /Gang, který podle jeho davového chování odborníci nazývají Vražedné ovce, má na starosti dalších devadesát tři obětí, informovala v odpoledních hodinách Česká tisková kancelář. Útoky na dálnici D1 a pražské metro zablokovaly dopravu na několik hodin. Více informací ve večerních zprávách./ Krátce na to obrazovka zhasla a Světlanu přešla chuť večeřet o něco později než jejího manžela. Tušila, že Černou ovcí je její vlastní syn. Dávivě žlutá tekutina stékající po záchodové míse se zdála být logičtějším vyústěním celé situace, než samotné akty stádových vrahů. Nepochopitelná masa absurdit.


 celkové hodnocení autora: 96.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 5 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.2 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 24 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 44 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Nat Danielová 09.08.2015, 20:00:06 Odpovědět 
   Přečteno. Dnes a při publikaci.
Takže - líbilo, jako vždy říkám, že mám ráda Tvůj styl psaní, bavil by mě číst i Tvůj nákupní seznam (kdyby sis náhodou někdy nějaký psal :-) ) a po tomhle přečtení můžu nově dodávat, že pokud sem zase něco dalšího hodíš, budu na tom až úchylně ujíždět.
Útržkovitost, která je zajímavá, mi rozhodně nevadí.
Nat
 Ariadne 29.07.2015, 12:57:50 Odpovědět 
   Oceňuji, že jsi téma pojal jinak než ostatní. Píšeš moc dobře, máš vytříbený jazyk, originální styl. Podobným "útržkovitým" stylem, přerušovaným zdánlivě nesouvisícími vsuvkami píše více lidí, nevýhoda tohoto psaní je, že tě to "nevtáhne", že povídka ztrácí tím přerušováním tempo, laicky řečeno blbě se to čte.
 ze dne 29.07.2015, 14:18:50  
   SiLK: Díky za komentář!

Chápu to správně, že by bylo dobré útržkovitost trochu "zředit" a všechno bude v richtigu? :)

T.
 Jarda 28.07.2015, 22:58:14 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Jarda ze dne 27.07.2015, 13:01:44

   Tak zase já.

Nejprovokativnější autor básní, které dráždí metaforickými vulgarismi zase napsal po dlouhé době prózu.

Silku v textu tohoto (či toho to - nevím) je hodně z tvého způsobu stylu podávání situace. Jak jsem již napsal třeba to vyobrazení metra - všichni to tak při čekání na soupravu cítíme, ale ty to dokážeš výstižně obrazem napsat. Je to krásně básnicky podané. Proč nepíšeš častěji prózu, proč se zaměřuješ jen na básničky. Házej sem více tvé prózy! Opravdu je zajímavé se pozastavit nad některými větami a hledat v tom, jak to myslíš. Není to takové tuctové, ta tvá provokace hraničící a pobuřující některé čtenáře má co do sebe, má to grády. Hlavně mi nepiš, že má kritika je balzámem pro autora, to ne. Já to tak cítím a balzamovat nechci. :)) :))

...a to myslím upřímně. Není lehké napsat ódu na tvé dílo s vědomím, že mne vždy - samozřejmě právem - setřeš v čem tu vydám.
 Jenny 28.07.2015, 0:59:24 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Jenny ze dne 27.07.2015, 9:53:09

   cituji -
Mým cílem bylo, aby si čtenář představil, že ho "Vražedné ovce" mohou potkat kdykoliv, v nejméně očekávané chvíli ho mohou rozválcovat.

- ano, myslím, že jak píše dál, že je to asi až moc "reálné" - v tom bude ten zakopanej pes, u mě
přišlo mi to realita všedního dne, při náporu který sálá z TV, v mým případě sálal, ale to už je jen slovíčkaření
svět je zaplavenej hroznou spoustou neštěstí, která se někdy interpretují v médiích jako nehody, nebo co já vím...
prostě jsem to v tvým textu nevnímala jako něco děsivýho, hroznýho ano, ale hororvýho ne.
 vanísek 27.07.2015, 17:15:25 Odpovědět 
   Teda! Nevím co si myslet. :D Jakož to vegetariánce byl pro mě název zdrcující. V hlavě se mi objevoval scénář, jak maso z talíře povstává a dělá si armádu z rýže. Ale to byla jen moje absurdně nesmyslná myšlenka.

Příběh byl poutavý a docela (eh... no úplně) mě vcucl. Občas jsem se ztrácela v tom o kom je řeč, ale poté jsem věděla. Není to suché a strohé. Na to, že se bojím doost hodně a film Scary Movie byl pro mě silné kafe, mi toto vyhovovalo. Žádná krev, nože, sekery, mučení, nestvůry a přesto s nádechem hororu. I jak ty zvláštní spojení jako např. "Zkamenělých orbitkách pod nátlakem stovek botošlapek." příběh oživý.

Abych to zkrátila je to nádherný a originální. Za mě palec nahoru.
 ze dne 28.07.2015, 12:14:30  
   SiLK: Ahoj,

tak to věřím, že už nadpis může být pro vegetariánku nefalšovaným hororem. Ani já bych si moc nepochutnal...

Jsem moc rád, že ses zabavila a já se už teď těším na tvé dílko, které čeká ve frontě k publikaci!

Díky moc

T.
 Jarda 27.07.2015, 13:01:44 Odpovědět 
   Dzravím.

Vypsaná ruka. Nejprofesionálněji psaný text. Z počátku mi dělalo problém se chytit. Cítil jsem jako když naskakuji do rozjetého vlaku. Vrátil jsem se tedy na začátek a už bylo bez problému, si rychle zvyknout na styl jakým píšeš. Připomíná mi to nedávno přečteného Keplera Larse. Jednoduchou větou nebo krátkým souvětím vystihne atmosféru či pocity.

Líbí se mi jak si hraješ se čtenářem, který se musí u některých vět zastavit a zapřemýšlet, co tím myslíš. Je to dobrá hra. Ve stručnosti uvedu dvě:
- Krtek do centra Prahy se ohlásil typickou fujavicí...
- ...zkamenělých orbitkách pod nátlakem stovek
botošlapek.


Z hlediska hororového žánru vítám, že to tu není samá krev, žádná vyvrhlá střeva, mozek tekoucí z hlavy a stvůry žeroucí živé maso. Hororovou atmosféru nedává dílu množství krve, ale autorem umíchaný koktejl z pocitů strachu a zvědavosti ve čtenáři. Tady je toho koktejlu malé množství.

Škoda, že jsi napsal jen vytrženou část z thrileru. Bylo by zábavné číst tímto způsobem napsaný delší dílo, které má svůj začátek i konec.

Palec nahoru.
 ze dne 27.07.2015, 15:49:21  
   SiLK: Ahoj,

nebudu ti lhát, tvůj komentář je pro mě balzámem na duši. Každý čtenář, který si k danému dílku vytvoří podobný vztah jako sám autor, je vzácný. Díky za pochvalu i připomínky! Nedokázal jsem napsat plně uzavřený příběh, a to jednoznačně považuji za svoji chybu.

A taky koukej psát!

T. :)
 Jenny 27.07.2015, 9:53:09 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Jenny ze dne 26.07.2015, 12:47:35

   odpusť, ještě dovětek na základě tvojí reakce,
nemyslím si, že to promýšlení byla chyba, naopak, třeba už i vzhledem k tomu, jak obvykle píšeš a potom ještě to s tím výsledkem, že ten je důležitý, no jistě, ovšem aby mohl být vidět výsledek, je potřeba příprava, která obvykle vidět není, což ovšem neznamená, že není důležitá, naopak, je to propojený
já jsem při svém tvoření na text myslela každou volnou chvíli, po dočtení pročtení všech textů mám dojem, že bych byla jen do počtu, ale to u WS nevadí, jde o to něco zkusit, tak to neber tak tragicky, nakonec jsou tady určitě lidi, kterým ses líbil
i mně se tvůj text líbil, jen mi to nepřijde jako horor, no.
naučit se prohrávat... k zamyšlení, já bych (z osobní zkušenosti) radila spíše přijmout. a že mně to poměrně dlouho trvalo, cesta k přijmutí nepěkného, řekněme.
 ze dne 27.07.2015, 15:43:52  
   SiLK: Existují dvě poněkud odlišná pojetí, vymezující rozdíl mezi thrillerem a hororem:[1]

"Thriller má v divákovi či čtenáři vzbudit napětí, zatímco horor vzbuzuje strach. Divák thrilleru se tedy obává spíše o osud hrdiny, zatímco divák hororu pociťuje osobní strach.
V thrilleru je na rozdíl od hororu zdroj napětí reálný, není vyvolán fiktivními, nadpřirozenými jevy."

Mým cílem bylo, aby si čtenář představil, že ho "Vražedné ovce" mohou potkat kdykoliv, v nejméně očekávané chvíli ho mohou rozválcovat. Nejednalo se tedy o strach o hrdiny, o sdílení jejich osudů, ale o to, že nejstrašidelnější je ta věc, na kterou se nedá připravit a se kterou se nedá nic dělat. Nedá se proti ní zdánlivě bojovat. Je pravda, že je to asi až moc "reálné", a to je chyba. Nicméně i příspěvky, které mají s hororem mnohem méně společného než ten můj, dostaly jedničku a tudíž si myslím, že se ti to prostě jen nelíbilo...a to se stává.
 Jenny 26.07.2015, 12:47:35 Odpovědět 
   SiLKu, přečetla jsem ráda, ačkoli mám vážnou pochybnost, jestli splňuje příspěvek žánrově zadání, víc než horor to na mě působí jako text přibližující se thrileru, necítila jsem žádnou hrůzu, nebo zděšení, jestli mi rozumíš, ačkoli to, že tam zemřeli lidé samo o sobě je hrozný, když uvážíme fakt, jakým jsi je, jako autor, nechal zemřít.
Líbí se mi ztvárnění, uchopení názvu Vražedné ovce, jakože skupina lidí.
co mi vadí, nesedí nechám být, hodnotit kdybych musela, dala bych ti trojku
Ono, kdyby zadání wéeska bylo jen Vražedné ovce, pak bych byla spokojená, ale ono to mělo být ještě navíc hororově pojatý, a to dle mého se ti nepovedlo.
 ze dne 27.07.2015, 0:41:33  
   SiLK: Pokusil jsem se to napsat tak, aby se to dalo adaptovat třeba jako začátek nějakého filmu (ano, máš pravdu, asi spíše thriller, rozdíl v těchto žánrech je v nadpřirozeno/reálno) a toto je sice zvláštní, ale dejme tomu, že by se to mohlo stát...

Nemá cenu hájit příspěvek, který se čtenáři nelíbil. Takže jen, že mě to mrzí, protože jsem se opravdu snažil a několik nocí před spaním vymýšlel samotný námět, což většinou nedělám...a asi to byla chyba. Důležitý je výsledek. Chtěl jsem vytvořit ze střípků atmosféru globálního strachu z davové hrozby. Pokus o Kingovský námět k Holywoodskému velkofilmu...

Bavilo mě psát a přemýšlet o něčem jiném než obvykle a k tomu jsou workshopy dobré. A taky k tomu, abych se naučil prohrávat...

:( T.
 Svetla 25.07.2015, 18:58:38 Odpovědět 
   Tak já nevím, mně se ti mrtví zdají být nějaký moc v pohodě, žádný vyděšený výraz, žádná krev.

Napsáno je to hezky, o to žádná. Nevím proč, ale tu krev jsem čekala u všech příspěvků.

Takže ty mrtvoly máš v pohodě, v nepohodě jsou jen ti živí. Jak dlouho ještě budou živí?
 ze dne 26.07.2015, 10:21:16  
   SiLK: Ahoj,

díky za milou zastávku, vyděšené výrazy jsem vynechal záměrně. Je pravda, že střevíčka vyvrhnutá na palubní desku by zanechala dojem, ale to by mi zase někdo vyčetl, že je to moc velká prasárna...:)

Pokud bych měl umřít nějakým netradičním způsobem, ať je to možná raději přes krev. Udušení/utopení, uvaření se, otrava...to všechno mě asi děsí víc, než nacimprcampr pod Nuselákem. :)

Živým dávám průměrnou životnost 45 let.

T. :)
 phaint 25.07.2015, 18:21:01 Odpovědět 
   Už jsem si ríkala, kam se poděly ty ovce ;) Radost z vybroušeného jazyka mi kalil depresivní příběh - což je ovšem u hororu dost pochybný komentář, pravda. Na mě prostě koncentrace beznaděje příliš vysoká, stačí to, co mám kolem sebe.
Velmi mě naopak potěšil obrat "stromy hrály na city"!
Naopak (naprosto zanedbatelné) opakování "odpustila Milošovi tu nevěru s tou krávou ".
Moc pěkné - ale číst to víckrát, tak si snad půjdu na tu D1 stoupnout doprostřed...
 ze dne 26.07.2015, 10:24:39  
   SiLK: Ahoj,

děkuju za super komentář, jsem rád (paradox :) ), že můj text působil depresivně. Jsem sice největší ubrečenec, ale přijde mi, že se na tom světě máme fajn, jen toho chceme moc. Na to opakování jsem se taky díval, pak jsem si to nějak zkusil říct nahlas a sedělo mi to takto líp, ale jsem ten poslední, co by něco neškrtnul...:)

V tom případě nečíst, a nebo se radovat, že je D1 stejně věčně ucpaná...:)

Téčko s tečkou
 Šíma 23.07.2015, 15:24:20 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma ze dne 23.07.2015, 15:13:11

   Zdravím podruhé. A také podruhé píšu svůj komentář (viz vražední PC šotci). I zde nejsou vražednými ovcemi zvířata, ale lidé (o to šílenější). Více prostříhaných dějových linek dodávají povídce zajímavý nádech (ráz). Ovce zde figurují nejen v názvu vražedného komanda (ale i jako pokrm - jehněčí), na první pohled čtenář nemusí hnedle tušit, která bije (ale proč ne?). Nejsou v textu odkazy na písňové texty a podobně? Žánrově půjde nejspíše o jakýsi mix, který by si zasloužil více rozepsat (mimo zadaní WS), např. jako takový thriller...
 ze dne 23.07.2015, 15:34:13  
   SiLK: Ahoj Šímo,

moc děkuji za tvou milou zastávku. Šotci jsou zákeřní, ale vůbec to nevadí! :) Jsou to texty písní, které by svým obsahem mohly doplňovat samotný děj (a i ty citace z nich vlastně uvozují následující pasáž). Rád nechávám pracovat čtenářovu představivost, a to jednak proto, že příliš neumím tvořit hranice (asi jsem anarchista) a druhak proto, že mě samotného baví přemýšlet o skrytých pointách. Pokračování by bylo lákavé, ale je právě mojí největší slabinou to, že pokračovat je pro mě nejtěžší ze všeho...díky za motivaci!

T.
 Šíma 23.07.2015, 15:13:11 Odpovědět 
   Zdravím. Další příběh, ve kterém vrs
 Harpyje 23.07.2015, 12:28:14 Odpovědět 
   Zdravím tě:) Řekla bych, že...je to velmi pěkně sepsané. Líbí se mi tam především některé obraty, které se tváří naoko všedně, ale zůstává po nich nevšední a trpký pocit v ústech.
Např. : " Vestibuly metra odráží klesající náladu v zaschlých plivancích na zdech a zkamenělých orbitkách pod nátlakem stovek botošlapek." - to podle mého nemá chybu :):):)
Chválím tě a dávám JEDNOZNAČNĚ za JEDNA.
 ze dne 23.07.2015, 12:39:56  
   SiLK: Ahoj,

jsem moc rád, že se ti můj text líbil! Myslel jsem, že sem už nechodíš, ale asi jsi taky měla jen pauzičku (já ji měl docela dlouhou...:) ) a snad se tu budeme potkávat častěji!

Tvůj komentář mě moc potěšil.

T.
 Weichtier 23.07.2015, 9:08:38 Odpovědět 
   Poučení: vztahy na dálku jsou rizikové :) Mám rád podobné rozkousky. Jako, když do reality na různých místech zatneš klín a pak si prohlížíš, co to udělalo za otvor.
A jak to, že Světlana tušila, že Černou ovcí je její syn? Neměl rád maminčino jehněčí? Necítila nutkání reagovat na tu možnost i jinak, než zvracením?

W.
 ze dne 23.07.2015, 10:11:11  
   SiLK: Díky moc za návštěvu, komentář a hodnocení!

Konce rád otevírám, místo abych je zavíral, snad proto, abych konečně u něčeho pokračoval...:) Zrovna u WS se to asi moc nehodí.

T.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Wayne
(1.12.2020, 18:26)
jessyjason0321
(1.12.2020, 07:37)
ab0nd
(28.11.2020, 20:04)
p8aefwimsg
(28.11.2020, 18:36)
obr
obr obr obr
obr
Zelená tma....
asi
Con los Colegas...
Wheelies Devotee
Hvězda v černém...
micromys
obr
obr obr obr
obr

Láska není pro všechny
feelMorefreedom
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr