obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Slunce tak neupřímně tvoří klam dokonalého světa."
NelaS
obr
obr počet přístupů: 2915493 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39732 příspěvků, 5764 autorů a 391435 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Ufo-porno ::

 autor Velter publikováno: 18.08.2015, 18:07  
Další deníkový záznam.
Protože poslední povídka (Salát) byla chronologicky vytržená z kontextu celého děje, přidávám další volné pokračování. Helenka je už pryč a hlavní hrdina se stále hledá ve víru žen. Propadá depresím a nevěří si. Dovolím si na Vás dotaz, bude lepší publikovat jednotlivé povídky chronologicky podle děje? nebo Vás nechat bez znalosti dějové linky a sdílet jen "nahodilé texty"? PS: Za gramatiku se omlouvám předem, snaha byla, ale nedělám si iluze o bezchybnosti...
 

Všude vybuchovali granáty. Kolem lítaly rozžhavené kulky ze samopalu a po zemi se povalovala mrtvá těla, na kterých hodovala tlupa zombie.

Procházel jsem kolem té epické bitvy s šálkem rádoby-kávy a jednou rukou si mnul oko.

"Georgi! Za tebou!" - sluchátka dopadla se sprchou nadávek vedle klávesnice.

"To je fakt praštěnej kancl" - zabrumlal jsem si pro sebe. A usedl ke své, už tak dost usedlé práci.

Zabraný do zdrojového kódu webovek pro psí lázně jsem si nevšiml, že za mnou stojí před chvílí rozstřílený George a kouká mi přes rameno.

"Tý voe! to je hotovej Matrix! Ti slušně hrabe viď?"

Nechápal jsem, jak mě pětatřicátník, co ve volných chvílích kropí virtuálním olovem zombíky může takhle zarazit svým podivem.

"Nebuď takovej hulibrk!" - plácnul mě do ramene a posadil se na proti mě a s rukama za hlavou spustil:
"Jáááá byl včera na večeři kamaráde!..."
Práda! další úchylná storry připomínající ufo-porno! Asi si zalezu pod stůl a zkusím se zatím zadusit vlastní ponožkou.
Když jsem si pod stolem nadával, že jsem tak nemožnej, že se ani nedokážu zabít, tak jsem George zaslechl jak vypráví dál svojí mimozemskou love-story. Výrazy jako harmonický, pohodový, má to v hlavě srovnaný, je to doktorka...

Nevycházel jsem z úžasu! Náš kancelářský mimozemšťan, podivín, morous a věčný pesimista mi tady popisuje ženu snů!
A co víc, on jí normálně sbalil bez použití chloroformu!
Z jeho popisu se zdá, že není na drogách, není v žádné sektě a dokonce to asi ani nebude maniakální vrah!

"hele! to je vona!" - strká mi před oči telefon s její fotkou.

Ta "vona" je navíc i dost pěkná! Na fotce byla sympatická slečna s roztomilým úsměvem a pohledem, pro který chlapy skáčou z okna.

Začal jsem si urychleně třídit tu kopici myšlenek, která mi vyboptnala v hlavě.

Opravdu? Vážně mám jenom já tu smůlu, že mě chtějí jen ufňukaný slečinky, psychopatky, nebo Miss universal? Nebo jsem jenom tak moc vybíravý?
V krku mě to začalo svírat. Pocit, že celý můj život, který bych označil za tu lepší část, je už dávno za mnou, ve mě pomalu začínal vyvolávat paniku.

"Tak jsem tady miláčkové! Jak moc jsem vám chyběl?" - Matt který se vrátil z dovolené rozkopl dveře v růžovofialové košili se vzorem tmavě modrých palem.

Leknutím jsem hlavou nadzvedl stůl, z pod kterého jsem se snažil vyškrábat už nějakou chvíli.

"Co tam děláš mistře? Něco jsi ztratil?" - s nakloněnou hlavou pod stůl přerušil Matt svůj monolog.

Usadil se k protějšímu stolu, rozepl si košili a konečně se nadechl. Rychle jsem se vyškrábal na židli a bych se ubránil perspektivnímu zvětšení toho díla.

Následovala epická báseň na téma resort, konzum, šunky na pláži a podobné kulturní holokausty.
Když domluvil, plácnul se nadšeně do kolen a se slovy "tak čau v pondělí miláčkové" zmizel ve dveřích tak rychle jak se objevil.

V hlavě vykecanou díru jsem se rozhodl odnést domů a uložit ke spánku. Bylo sice brzy, ale duševních náletů dnes bylo tolik, že jsem nechtěl riskovat další.

Bezvládné, nekoordinované pohyby nesly moje tělo dlážděnou uličkou.

Letmý úsměv kolem procházející dámy mi katapultoval ego do závratných výšin.

Nedalo mi to. Po pár metrech jsem se otočil.

Stalo se to! Přesně jako v béčkovým filmu.

Dva neznámí lidé, co se jen tak potkali, najednou stojí v rozestupu pár metrů a usmívají se na sebe.
Byla nádherná!
Dlouhé, vlnité vlasy jí vláli ve větru a hravě zakrývaly její úsměv. Hluboké, hnědé oči přitažené v koutcích jiskřily upřímnou radostí. Pozvedla ruku od pasu a něžně s ní mávla.

Stál jsem naproti ní a nevěřícně pozoroval tu scenérii jako by to byl jen hraný záběr. Samozřejmě jsem se snažil nahodit co nejšarmantnější výraz, přičemž jsem si uslintl na límec košile.

Ve zmatku z toho zkratu jsem se jen ušklíbl jako trouba, neohrabaně na ní mávl, otočil se a pelášil pryč.

Když jsem zacházel za roh ulice, periferně jsem si všiml, jak tam celou dobu stála a čekala na další jiskřičku naděje.

"Troubo!" Zaklel jsem ke svojí osobě, když mi došlo co jsem právě zahodil.


 celkové hodnocení autora: 80.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 13 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 18.08.2015, 18:41:50 Odpovědět 
   Co se týče tvé otázky o dalším postupu. Buď bude každá část samostatná a pak zcela potřeštěná, nebo portrét dopracuješ, propojíš epizodky, ale nejen v dílu, ale od dílu k dílu, aby se vyloupl hrdina jako celistvá postava. Tedy v každém dílu se musí trochu nenápadně připomínat předešlé.
 čuk 18.08.2015, 18:05:54 Odpovědět 
   Nemyslím si, že text je deníčkem. Je to spíš vyprávění o určité osobě (třeba i v ich formě), jejímž prostřednictvím vnímáme realitu třeba ušinutou. Tedy podmínka naprosté autenticity je ošidná, může se pod jejím pláštíkem vyprávění ochudit. Náš hrdina je trochu mimoň, vlečený událostmi a stereotypem, z kterého se všemožně vymyká, třeba i fantazií a vtipem. Občas se podaří nějaký "hlod", ale většinou se jedná o nedotažené náznaky, jakási změť dílčích textů bez přechodů, v určité zmatečnosti. V tomto dílu nevíme, kdo je kdo: George? Matt, co je realita a co počítačová simulace. Na druhé straně jednotlivé formulace a pasáže samy o sobě jsou docela zajímavé. V každém případě by chtělo některé formulace a pasáže dotáhnout a současně je v celek víc propojit, byť to propojení může být volné. Možná by chtělo si víc s textem pohrát, pokusit se o dílčí pointování (na př.: V hlavě má nejen vykecanou díru, ale i naopak bouli od nadzvednutí stolu). Aby se čtenář nejen textem bavil, ale měl o hrdinovi a ději jasnější představu (neboť i mimoň může být dobře prokreslen a děj-posloupnost akcí i souvislosti - se mohou celistvěji a umělecky autentičtěji zobrazovat).
Chyby v textu jsou a řekl bych i řada nepozorností.
Granáty vybuchovali? vlasy vláli? chybí několik čárek a některá písmena na začátky věty by měla být velká. Storry?
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
endlessness
(3.4.2020, 01:58)
Elis66
(1.4.2020, 21:52)
kapsymedu
(30.3.2020, 15:36)
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
obr
obr obr obr
obr
USA
evanesT
Apokalypsa
kyklop
Pokoj P 15 aneb...
zdenek369
obr
obr obr obr
obr

KRÁLOVNA SILNIC
DERALTE
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr