|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 39820 příspěvků, 5843 autorů a 393391 komentářů :: on-line: 0 ::
|
 |
|
:: Prolog ::
 Vitto |
publikováno: 01.08.2015, 8:48
|
| Prolog se odehrává 2800 let před dějem knihy |
| |
|
|
Zrzavý kocour sedě na dřevěném trůnu s vyřezávanými motivy se zavřenýma očima poslouchal zvuky bitvy doléhající k němu skrz zdi hradu. Mírně se usmál, když zaslechl sílící kroky. Sál ve kterém seděl nebyl velký, přesto strop podepíralo šest masivních sloupů po třech na každé straně.
"Tady se mi neschováš," otevřel pomalu oči a zahleděl se před sebe.
"Nehodlám se schovávat," vystoupil zpoza jednoho ze sloupů stříbřitěmodrý kocour. "A už vůbec ne před tebou Morozi."
Moroz zlehka pohladil jednu z vyřezávaných kočičích hlav na trůnu. "Aspoň někdo se mě nebojí. I když, Verdire, měl bys."
"Nevyhrožuj. Zvlášť, když už ti nezbyl nikdo věrný." Verdir mávl tlapkou směrem ven ze sálu. "Před branami tvého hradu stojí armáda, kterou nemůže porazit ani mág jako ty."
"A proto ta udatná armáda vyslala proti mně jen tebe?" rozesmál se Moroz. "Velký čaroděj Verdir má zachránit svět. Opět..."
"Na tom nesejde. Jen mi řekni proč? Proč kvůli tobě muselo zemřít tolik koček i psů?"
"Kvůli mně???" zařval Moroz a zaťal drápy do opěradel až dřevo zapraskalo. "To tys ty prašivé psy nevyhnal když přišli do naší země."
"Nemohl sem vědět, že to tak dopadne," uznal Verdir. "Každá kočka někdy v životě udělá chybu."
"Jenže tvoje chyba stála život všechny, kteří kvůli vzájemným válkám zemřeli. Já nejsem jejich vrah."
"Vyhnat je, budeme stejní jako oni."
"Nikdy nebudeme stejní. My jsme kočky."
Verdir jen pokrčil rameny. "Vlastně jsem nedoufal, že by to šlo po dobrém." Mávl tlapkou a sálem zapraskal výboj magické energie.
"Ale notak..." Moroz pobaveně sledoval, jak se kouzlo tříští o jeho ochranný štít. "Opravdu mě máš za tak hloupého? Od tvůrce Duše města bych čekal něco lepšího."
"Moc dobře si vzpomínám, jak jsi mi po jejím stvoření záviděl." Další kouzlo se jen neškodně rozpadlo před Morozem.
"Nepokoušej mou trpělivost."
"Nebo?" začal provokovat Verdir. "Ublížíš mi snad?"
Sotva to dořekl, mohutná vlna magie jej odhodila do zdi.
"Nebo ti ublížím..." vycenil zuby Moroz.
"Stále jsi vázán přísahou," zvedal se Verdir ze země a oprašoval si kožich od úlomků zdiva. "Pokud mě zabiješ, zemřeš také."
"Poznáváš tohle?" Moroz natáhl tlapku a nad ní se mu z ničeho zhmotnil zářivý krystal. "Je to část z podstavce Duše města."
"Chceš si vytvořit vlastní?"
"Nač ji tvořit, když mám tu svou."
"Morozi, ty jsi blázen. Uzavřít vlastní duši do něčeho tak křehkého je sebevražda."
"Jen pokud..." Kolem krystalu se začalo tvořit zlaté vlákno obalující jej do klubíčka. "...nebude dostatečně chráněn."
"Ten kousek nemá dost síly na to, abys ses od něj mohl vzdálit." Verdir začal v hlavě pomalu střádat jistý plán.
"Drobný detail."
"Detail?" Vzduch kolem se lehce zatetelil. "Řekl bych že přímo obrovská slabina!!!" S výkřikem posledního slova se celý sál rozostřil, klubíčko obklopila stříbrná záře a v záblesku světla zmizelo.
Další vlna odhodila Verdira, tentokrát do sloupu.
"Podceňuješ svého mistra Morozi," pomalu řekl Verdir, když se opět zvedl ze země. "Připoutal jsem tvůj krystal do podzemí hradu kouzlem čistého. Teď už ti nikdo věrný nepomůže. Zůstaneš tady navždy." S těmito slovy kolem sebe mág vykouzlil neprůhledný mrak a prchl ze sálu.
Poslední co Verdir slyšel, než vyklouzl ven z hradu, byl dlouhý výkřik zlosti.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
100.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 6 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 11 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
|
| © 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
|
