obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."
George Sandová
obr
obr počet přístupů: 2915325 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39443 příspěvků, 5736 autorů a 390022 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Paranoia ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Ke smazání
Pro hlasování musíte být přihlášen(a)!
 autor PavelKastl publikováno: 23.09.2015, 13:05  
Vznik a zneužití psychické diagnózy.
 

To, že má moje osobnost paranoidní rysy, před léty vůbec neplatilo. Byl jsem člověk, který si rád popovídal s druhými, které rozhodně nadměrně nepodezříval. A kdy že tedy jejich podezřívání z mé strany vlastně začalo?
Řeknu vám to zcela otevřeně. Až po té, co mi začali ubližovat. A myslím, že je zcela normální, že se po té u člověka zvýší nedůvěřivost k nim (a třeba i nervozita, podrážděnost a podobně).
Psal jsem si v klidu své knihy a náhle se začaly dít zlé věci. Někdo mi lezl do místnosti, počítače a popelnice; něco bylo narafičené, abych uklouzl a padl; sledovala mě divná auta a divní lidé v nich; a pak začaly energetické (magické), psychologické a později i chemické útoky...
Pouštění zvuků v noci ze skrytých reproduktorů v sousedním prázdném bytě; často jsem se, nevím proč, probouzel ochrnutý a nemohl se nějakou dobu vůbec hnout (a to ani prstem u nohy), ale na jiném místě, do kterého neměli cizí lidé přístup, se to nedělo. A mnoho dalšího, nebudu to zde jmenovat.
Postupně se mi zhoršilo chování, chvílemi jsem začal být zlejší na psy a matku... A mí nepřátelé si mé chování po té, co ho zhoršili, natáčeli.
Na druhou stranu ale musím říci, že jsem od přírody nejen zlý, ale i dobrý člověk, a všelijak se to ve mě střídá. A také jsem v životě porušil pár paragrafů, ale to vůbec neznamená, že v některých věcech nemohu být "Boží zasvěcenec" a že nemohu mít nějaké speciální poznání, důležité pro lidstvo.
Ale teď zpět k té "diagnóze paranoidnosti". Když vám lidé ubližují, ale nemáte na to žádné důkazy, a vy začnete projevovat zvýšenou podezřívavost a nedůvěřivost k nim, snadno o vás psychiatři napíší, že jste osobnost s paranoidními rysy.
A jak jednou máte tuto diagnózu, stačí se na vás domluvit a něco vám provést, a když si na to budete stěžovat, pak vydat falešné svědectví, že se vám to neprovedlo. No a jste v blázinci (moc nepřeháním).

Podvod

To, že tajná služba chtěla psychickou diagnózu jako uzavření chemického útoku na mě na počátku roku 2009 (proto jsem byl ihned přesměrován na psychiatrii, jakmile jsem si stěžoval), není pro mnohé již žádné tajemství. Ale pro mé veřejné zostuzení se toho udělalo samozřejmě daleko více.
V roce 2003 (a částečně již na konci roku 2002) začalo v mém životě "Peklo". Jak se Pekelní lidé (možná to již tehdy byli Pekelní členové tajné služby) pokoušeli ulovit mojí duši (a poškodit mě démonickou energií), byl jsem sám. Rodina mi to nevěřila a nevěřícnost předstíral i můj Pekelný přítel (měl jsem z něj několik stejných "energetických dojmů", jako z Pekelných lidí, ale znali jsme se léta a hezky se choval i mluvil, a já jsem se mu svěřoval).
Tehdy jsem ještě nevěděl, že jak člověk začne dělat na něčem zajímavém (a ví se o tom), asi získá nějakého přítele, pracujícího pro tajnou službu (nejlépe Pekelného) a ještě k tomu, je-li toho potřeba, může tajná služba použít další lidi, i normální, z jeho okolí (i členy jeho vlastní rodiny). Pokud je to z důvodu státní či mezinárodní bezpečnosti, uvalí na ně přísahu mlčení a oni o tom svému sledovanému příbuznému nesmějí říci.
Na druhé straně, zdá se mi, že více normálních rodin má někoho takového, a to klidně i celý život, za svého rodinného přítele, aby k nim byl prostě přístup a vědělo se o nich. A navíc, uvolněni v přátelské atmosféře (a leckdy zároveň i příjemném prostředí) se normální lidé často buď přímo svěřují, nebo alespoň nějak důvěrněji projevují. Problém je v tom, že agenti a zejména mnozí Pekelní lidé mnohdy dokáží v normálních lidech vzbudit velkou důvěru, takže oni před nimi svá tajemství střeží méně pozorně, než před ostatními lidmi.
Je skutečně velmi těžké připravovat nějaký důležitý projekt a zároveň si zajistit, aby se o tom nevědělo. Takže: žádná data v počítači, který doma zůstane po vašem odchodu; žádná média se zálohou doma ve skříni. A to ani tehdy, je-li nějaký člen vaší rodiny stále doma (viz mé "Zlaté pravidlo").
Nikdo nesmí vědět, na čem pracujete, k čemuž vám částečné rady poskytují mé články "How to Secure the Privacy of Your Home" a "Prevent Them from Knowing About You".
To znamená žádné navštívené důležité internetové stránky, žádné koupené či půjčené knihy nebo časopisy o tom, o co se zajímáte ze všeho nejvíce, a tak dále. Nikdy se o tom nebudete s nikým bavit a ani jediné osobě, včetně členů vaší rodiny a nejlepších přátel, se s tím ani jednou v životě nesvěříte.
Když uvidíte předmět vašeho největšího zájmu na nějakém plakátu, nástěnce...; když se někde bude povalovat časopis, kde se o něm píše, nebo když se o něm před vámi někdo zmíní, neprojevujte žádný zvláštní zájem! Nikdo se nesmí všimnout, že se právě o něj zajímáte ze všeho nejvíce.
Pokud na něčem zajímavém pracujete, nikdo to nesmí vědět. Kupříkladu o mě se vědělo, co dělám, byl jsem všude podepsaný. Ale kdybych žil životem člověka, který by nikdy neprojevoval žádný vztah k duchovním záležitostem a například bych napsal knihu o Superbohu zcela anonymně (nikomu bych se s tím nikdy nesvěřil, nikdo by u mě text té knihy nikdy neviděl a šikovně & anonymně bych jí distribuoval), jak by mohli ti zvědavci (Pekelní lidé & tajné služby) vědět, že jsem jí napsal právě já? O Superbohu by se tak vědělo, a já bych měl klid :-)
Ale nyní zpět k tomu podvodu. Psal jsem o tom, že Pekelní lidé chtěli mojí psychickou diagnózu a dokonce k ní zneužili i veřejnost.
Například lidem říkali, aby přede mnou kašlali, jestli nezačnu také kašlat. A já jsem začal. Jenomže ne proto, že by ti lidé přede mnou kašlali! Začal se na mě totiž používat plyn, který podráždí průdušky a způsobí kašel. A pak už se vědělo, že budu kašlat, a že bude mít kašlání těch lidí přede mnou "úspěch".
Podobně tomu bylo také s mým škrábáním na nose, obličeji, uších a tak dále. Co přesně to fyzicky způsobuje, nevím. Jen mohu obecně říci, že zvýšená podrážděnost (s krevním tlakem až 190/110), zvýšená sexuální potřeba (dříve jsem nemohl ejakulovat za bdělého stavu a po těch látkách jsem začal "onanovat", dá-li se tomu tak říci), pocity zvýšené citlivosti kůže a další, se postupně objevily až po škodlivých chemikáliích.
I zde to byl podvod. Nejprve doma, kde jsem natáčený, jsem se začal trochu škrábat, a teprve pak byli posláni lidé, aby se přede mnou škrábali, či dotýkali kůže na obličeji, nosu, uších a podobně (to platí i pro prodavače v různých obchodech a tak dále). Prostě už se vědělo, že se budu škrábat, tak se těm lidem řeklo, ať se přede mnou škrábou, a pak se řeklo, že se škrábu od toho, že se ti lidé přede mnou škrábali.
Také přede mnou různí lidé dělali všelijaké patologické pohyby rukama, protože mají naději, že je pak začnu dělat i já. Ale proč tu naději mají? Protože dobře vědí, jak to nakonec u obětí chemického postupu, použitého částečně i na mě, dopadá. V důsledku procesu modifikace mého mozku následkem chemického ovlivnění se u mě totiž začaly objevovat "obrácené" a patologické myšlenky (že mám mít oči vzadu v hlavě a špičky bot že mají směřovat dozadu; že mám skočit do jámy, kterou jsem zahlédl na cestě, místo abych jí obešel; že si mám vrazit nůž do oka, místo abych si s ním ukrojil chleba, a mnoho dalších nenormálních nápadů), díky kterým mohou ti lidé uspět.
Když má oběť díky fyzickému poškození menší zábrany k jakémukoli nenormálnímu jednání, ne-li pak přímo impulsy k němu, a zároveň je k němu ještě jinými lidmi úmyslně posouvána, může časem začít jednat nenormálně.
Například pokud tak začnu jednat já, první dojem bude ten, že jsem blázen, napodobující jiné lidi, a to i když dělají něco nenormálního. Ale druhý dojem, se znalostí skutečné situace, bude podvod.

PS: Byl jsem trochu nadaný a odhalil existenci Pekelných lidí. A protože nechtěli, aby v ně ti normální uvěřili, rozhodli se snížit mě i mojí teorii v očích lidské společnosti.
Vezměte zde ale na vědomí, že člověk, který něco velkého odhalí a pak je kvůli tomu huben, získává sympatie veřejnosti. Ale naopak člověk, který se projevuje jako zlý blázen, její sympatie ztrácí. A proto jsem se musel stát zlým bláznem.
O tom, co se dělo, mám zápisy v "The Other Kind", který je bohužel místy pokažen tím, že si přede mnou leckteří normální lidé na rozkaz tajné služby hráli na to, že jsou Pekelní. Ale je tam i plno vzpomínek na různé zážitky, všelijaké zajímavé úvahy a podobně.
Ovšem nejlepší by bylo vyřadit slabá, nepřítelem napadnutelná místa. A to i když vím, že si v mém stavu mohu dovolit chybovat i očekávat prominutí svých chyb. Naopak, bylo by divné, kdybych po tom všem, co mi bylo uděláno, žádné neudělal.


 celkové hodnocení autora: 80.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 3.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 10 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Nancy Lottinger 23.09.2015, 13:04:58 Odpovědět 
   Zdravím,

vzhledem k tomu, že je příspěvek psán netradičně, je těžké ho hodnotit. Všeobecně mi přijde ale hodně statický, bez náboje. Ačkoliv se ti na mnoha místech dařilo věrohodně popisovat chování člověka trpícího paranoiou, myslím, že by se do toho dalo zakomponovat mnohem víc tak, aby to čtenáře víc vtáhlo, zaujalo, aby tomu víc věřil. Navíc některé popisy jsou nekonkrétní, spíše je to podáno jako popis něčeho neosobního.

Pozor na překlepy, např. po té se píše dohromady, pokud se jedná o příslovce času, nebo ulovit mojí duši – správně je moji; ale i na věty, které jsou vystavěné špatně, např. a když si na to budete stěžovat, pak vydat falešné svědectví, že se vám to neprovedlo.

Celkově hodnotím průměrně a omlouvám se za čekání při publikaci.

Nancy
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
obr
obr obr obr
obr
Přepadli, věděl...
maja3
Aj ženy sa stri...
aegitalos
To miesto
Jo
obr
obr obr obr
obr

Sestře a nám
Fantagiro
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr