Připomenutí toho, že ne vždy může člověk mít tolik štěstí, jako mám já dnes...
Jedu autobusem
s vnitřním světem
oddaným klidu
- venku dnes vládne
pachuť nasládlého strachu
když ve dvě odpoledne
je kolem šero
a vítr
jakoby nikdy neměl přestat
týrat listí
svým běžeckým drilem
Bloumám bez cíle
možná
už za zatáčkou
vystoupím a půjdu
hledat lidi
protože byt je prázdný
a já dnes večer
nedokážu
zůstat sám