obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je povídka v citoslovcích."
C. Baudelaire
obr
obr počet přístupů: 2916106 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39836 příspěvků, 5847 autorů a 393429 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: „Scheize Katze!“ ::

 autor Werrona publikováno: 30.08.2015, 21:09  
 

Přivedli ji k výslechu s rukama spoutanýma za zády. Bála se, ale odmítala se tomu podvolit. Patřila k těm, kteří se bez milosti stříleli do zátylku a znala hodně sobě podobných. Vlastně všichni její známí a přátelé byli stejní jako ona. Idealisti se svědomím. Nepřátelé každého totalitního režimu. Jenže je navíc vycvičili zabíjet. Její ruce potřísnila krev z nejednoho těla, oblečeného do uniformy SS. Nikdy jí to však nikdo nedokázal. Ani by to do jejího andělsky nevinného obličejíku neřekl.



Muž sedící ve výslechové místnosti kouřil dlouhý úzký doutník, jehož hustý dým ji zaštípal do očí. Blonďák ve středních letech s chladným analytickým pohledem. Poznala už dost podobných. Naštěstí z té opačné strany hlavně. Až dosud.

Udělala chybu. Smilovala se nad jedním mladým hájéčkem. Byl o tři roky mladší než ona. Tolik prosil a jeho oči se na ni dívaly tak nešťastně, že nedokázala prostě stisknout spoušť.

Její velitel ji za to vyhodil z jednotky. Noc strávila na ulici.

Ráno si pro ni přišla SS. Nebránila se. Za osudné chyby se platí životem. V tom lepším případě.

„Podle svědectví pracuješ pro odboj,“ třeskl hlas vrchního velitele Helmuta Manna místo pozdravu.

Mlčela, jen zavrtěla hlavou. Nechtěla, aby jí prozradilo hrdlo stažené strachy. Nechtěla, aby viděl, že se bojí. Odmítla se jim vzdát tak snadno.

„Nesouhlasíš… A co říkáš na tohle?“ zvedl telefon. Za několik minut, které jí přišli jako věčnost a jemu ukradly polovinu doutníku, se ozvalo zaklepání na dveře. SS vedli nějakého mladíka. Shodou okolností toho, jehož život včera ušetřila. Ty oči už se nedívaly s prosbou, ale naopak výsměšně, samolibě. Teď byl tím, kdo drží v rukách trumfy pro změnu on.

„Je to ona,“ konstatoval ten nesympatický pihovitý zrzoun suše.

„Děkuji, za potvrzení. Můžete jít,“ pokynul muž za stolem. Zrzounek se na ni ještě jednou ušklíbl a odešel.

„No? Co mi na to povíš?“ založil si spokojeně ruce na prsou muž. Doutník mezitím po milimetrech odhoříval v popelníku.

„Jo má pravdu, jsem vinná. Nechala jsem ho žít. Plakal, bál se až se z toho pochcal. Přišlo mi blbý zabít čtrnáctiletý dítě…“ pokrčila rameny rezignovaně. Bylo jí tak nějak najednou všechno fuk. Byla husa, zahodila všechno. Riskovala život, nejen svůj, kvůli někomu jako on. Za pár let bude vraždit Židy ve jménu vyššího dobra, anebo padne ve válce… A i když chcípne jako starej, co z toho? Takovej hajzl…

„Sama jsi ještě dítě,“ ohrnul rty velitel SS. „A já mám pro dětinskou nerozvážnost pochopení. Prozraď mi, kde se skrývá tenhle muž, a já ti slibuju, že odchod z tohohle světa budeš mít bezbolestný. Oproštěný od zbytečného ponižování…“ vytáhl z kapsy uniformy parabelum ráže 9mm a fotografii jejího bývalého velitele. Toho, jež chyby neodpouštěl. Odstřihl ji po tom všem… Ze dne na den nikam nepatřila. Bylo lákavé se pomstít…

Zavrtěla hlavou. Nebyla zrádce. Už zase si vybrala tu obtížnější cestu.

„Nebudeš mluvit?“ podivil se Helmut Mann. „Jsi naivní, každý nakonec mluví. Máme své metody… Můžeš si je ušetřit!“ probodl ji pohledem lidí, kteří neznají soucit.

Zachvěla se. Ty místnosti, kde se výslechy prováděly, míjela cestou sem. Nebyla to náhoda, že měl kancelář až na konci chodby, ale účel. Rád probouzel v lidech strach a moc, kterou měl, mu to umožňovala.



Znovu zavrtěla hlavou. Neprozradí ty, kteří jí byli druhy až do včerejšího večera. Proč by měli zaplatit za chybu, kterou udělala ona?

„Jak chceš… já jsem ti na výběr dal. Mohla jsi zemřít důstojně.“ Namířil jí na hlavu luger 9mm. Kdyby to zmáčkl, měla by klid, ale on to neudělá.

„Zrada není nikdy důstojná,“ procedila skrz rty.

„To ne, ale někdy se jí nelze vyhnout,“ ušklíbl se a znovu zvedl telefon.









*** *** ***





O dva dny později se v prostorách staré nepoužívané berlínské kanalizace rozléhal dupot vysokých kožených bot a chřestění zbraní. Šli najisto. Helmut Mann, kráčející vpředu měl pravdu. Ve všem. Každý nakonec poví. A ještě rád… I když tahle si dávala hodně načas. Už dlouho něco takovýho nezažil… Škoda jí…

Zhluboka se nadechl, něco bylo špatně. Intuice ho málokdy zklamala a teď cítil ve vzduchu past. Vstoupili do velkého kulatého prostoru, který neměl únikovou cestu. V mapách to nebylo značené, jenže mapy byly staré. Voda často vyhloubila všelijaké útvary.

Tlustá mříž zajela do betonu dříve, než bys řekl Scheize. Obří reflektory je oslnily. Nikde nikoho však neviděly.

„Vítejte v pekle pánové. Zaplatíte za všechno, co máte na svědomí. Čekal jsem na vás dlouho. Dita měla tuhý kořínek, škoda jen, že tak hloupě měkké srdce. Ale její smrt bude mít smysl…“ uslyšeli hlas muže z fotografie. Stál nahoře a podivně se usmíval. V ruce držel…

Helmut Mann zaostřil a poté nervózně polkl.

…dlouhou roznětku. Celé okolí ve výši tří metrů bylo oblepeno plastickou trhavinou.

Muž z fotky pomalu škrtl sirkou a malý plamínek se začal posouvat po dlouhé šňůře až k výbušnině.

Vlezli jsme do pasti jako myši za kusem slaniny, pomyslel si hořce Helmut. Ta holka je nezradila, i když si to celou dobu myslela. Použili ji chytře proti nám. A teď tu chcípeme jako prašiví psi…

„Scheize Katze!“ ulevil si.

Nemýlil se. Podzemím otřásl monstrózní výbuch.


 celkové hodnocení autora: 96.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 5 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.2 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 10 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 21 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Petra Vávrová 02.06.2016, 16:15:27 Odpovědět 
   Příběh je skvělý, takové rozuzlení bych nečekala. Jen je mi líto té dívky...Za mě 1
 ze dne 02.06.2016, 22:11:24  
   Werrona: Díky :)
 Ida 29.01.2016, 11:36:38 Odpovědět 
   Je pravda, že to není nic zvláště nového, ale byla jsem vyprávěním vtažena do děje a to se počítá. :) Překvapil mě závěr. Vyznělo to skutečně tak, že dotyčná Dita byla obětována svými nadřízenými a bývalým přítelem k zosnování pasti. Což z té "dobré" strany neudělalo úplně dobrou :) Přestože to tak myšleno nebylo, příběh to pro mě ozvláštnilo a přineslo závěrečné překvapení, což zanechalo dojem.
 ze dne 01.02.2016, 13:22:17  
   Werrona: Ido, v mých příbězích nejsou špatné a dobré strany. Pochopila jsi to správně. Její bývalý nadřízený skutečně využil její situace k tomu, aby vlákal své nepřátele do pasti. Děkuji ti za zastávku.
 Šíma 07.09.2015, 15:53:29 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: J.K ze dne 07.09.2015, 15:31:36

   Plastická výbušnina chce rozbušku, že jo? A elektrické dráty s něčím, co ji nabudí...? Pravda, ono C4, prý když se zapálí, hoří i bez výbuchu, a může sloužit jako "topivo". ;-)

Hezký den.
 J.K 07.09.2015, 15:32:55 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma ze dne 07.09.2015, 14:42:59

   Když už jste se zmínil o tom výbuchu, chtěl bych vidět, jak někdo odpaluje třeba takovou "kostku" C-4 zápalnou šňůrou. :D Za vlasy přitažená myšlenka, a takhle by navíc u plastické trhaviny k žádné explozi nedošlo. Jen by tak maximálně začala hořet, a dost možná by se nestalo vůbec nic. :D A, To by byl teprve ten správný závěr příběhu. :D
 J.K 07.09.2015, 15:31:36 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma ze dne 07.09.2015, 14:42:59

   Když už jste se zmínil o tom výbuchu, chtěl bych vidět, jak někdo odpaluje třeba takovou "kostku" C-4 zápalnou šňůrou. :D Za vlasy přitažená myšlenka, a takhle by navíc u plastické trhaviny k žádné explozi nedošlo. Jen by tak maximálně začala hořet, a dost možná by se nestalo vůbec nic. :D A, To by byl teprve ten správný závěr příběhu. :D
 Šíma 07.09.2015, 14:42:59 Odpovědět 
   Zdravím.

Dočetl jsem... Mám pocit, že všechny osoby musely vědět, na čem jsou, a co mohou od toho druhého očekávat. Naše hrdinka se stala jakýmsi "Jidášem", který zradil, aby byla pomsta naplněna. Nesvětí zde účel prostředky? Netvrdím, že je text napsat zle, ani že je vysloveně "účelový" (viz samotná zápletka), myslím, že zde hrala hlavní roli snaha trochu čtenářům zamotat hlavy, ať přemýšlejí, proč a jak. Ještě maličkost, není škoda té plastické trhaviny? Automatické zbraně by také (možná) splnily svůj účel, ale pořádný výbuch je pořádný výbuch...

Hezký den.
 čuk 30.08.2015, 21:08:37 Odpovědět 
   Téma o hrdinství s přízrakem mučení bylo hodně frekventování za mého mládí. Reportáž psanou na oprátce jsme měli za povinnou četbu
Tvá povídka je psána sugestivně, ale řekl bych trochu přetaženě. A ty charaktery už byly vytvořeny před tebou - a zdají se mi klišovité. Není mi zjevná logika příběhu: jak se příliš drsný a nelítostný odbojář dověděl, že se essesáci za ním vypraví, aby připravil past? Man přece říká: "použili ji chytře proti nám." Pak to text v začátku vypráví neúplně. V té variantě velitel odbojářu Ditu vyhodil na ulici schválně, s vědomím, že při mučení přizná, kde se odbojáři skrývají. Už předem věděl, že má tuhý kořínek. Tohle je asi novum, takhle vykreslit krutého "idealistu se svědomím." Nevím, jestli jsem tohle správně pochopil. V textu je nadměrně "mlhy" ve snaze vyvarovat se "vaty," tedy nedokresleno, něco chybí.
Přechodník mužského rodu je jenž a ne jež.
 ze dne 30.08.2015, 22:29:13  
   Werrona: Čuk, je to asi jiné, naše generace, nepoznamenaná komunistickou propagandou se asi na tuhle odbu kouká jinak.
On ji nevyhodil schválně, jen využil situace, když zjistil, že ji chytili.
Ale asi to nepůsobí úplně nejlépe, co tak čtu :-).
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
YellowSkye
(29.7.2022, 08:38)
IndigovaRuze
(24.7.2022, 09:11)
Bath
(14.7.2022, 15:52)
Personal Mastery
(8.7.2022, 13:20)
obr
obr obr obr
obr
Narodil jsem se...
Komfortista
Do neznáma
Rilian
Smrt s chutí vo...
vanísek
obr
obr obr obr
obr

SMLOUVA S ĎÁBLEM 21. DÍL
Tonyend
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr