obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska neotáčí světem."
F. Jones
obr
obr počet přístupů: 2915295 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389845 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Hádka na psacím stole ::

 redaktor Šíma publikováno: 09.09.2015, 9:26  
Už dlouho jsem nic nenapsal, že to nikoho nezajímá? ;-) A šotkům zdar!
 

Bylo nebylo…

V jednom pokoji stál u okna starožitný psací stůl. Byl velmi bytelný a určitě už něco pamatoval. Světlo z okna osvětlovalo nejen vkusně zařízený pokoj s velkou knihovnou, ale i pracovní desku stolu, na které leželo několik čistých papírů velikosti A4, propiska, tužka, guma, ořezávátko a sešívačka.

A protože byl kouzelný den, sluneční paprsky dopadaly do pokoje ve zlatistých paprscích, začaly se dít prapodivné věci. Všechny tyto docela běžné psací potřeby, pomůcky a listy bělostného papíru náhle ožily a jaly se mezi sebou hlasitě diskutovat. O čem? Neuvěříte…

„Jsem stále neposkvrněný a bělostný jako čerstvě padlý sníh,“ povzdechl si čistý arch papíru, „není nic krásnějšího...“

„Není nic krásnějšího než tě počmárat nebo popsat,“ řekla tužka.

„Ne, ještě krásnější je všechny ty nesmysly a čmáranice vygumovat!“ opáčila guma.

„Beze mne by sis tužko ani neškrtla,“ proneslo rázně ořezávátko.

„Mne nenaostříš!“ opáčila propiska.

„Dojde ti náplň a jaká si byla?“ vyprskla tužka. „Já inkoust nepotřebuji...“

„Ale také jednou dojdeš, nejsi nekonečně dlouhá,“ urazila se propiska. „Mne guma jen tak nevygumuje, mě ne!“

„A zeptal se mě tu někdo, zda chci být popsaný, počmáraný nebo pokreslený?“ zeptal se jich arch papíru. „Já tu jsem jen pro to, aby mě někdo znásilnil a poskvrnil mou nevinnost písmenky, slovy a čmáranicemi, které vydává za obrázky!“

„Vás poslouchat,“ povzdechla si sešívačka, „beze mne by se všechny popsané papíry rozsypaly na všechny strany.“

„Držte všichni hubu, nebo vás všechny vygumuju!“ vyprskla guma rozčíleně, nic se nedělo, proto si připadala trochu nepatřičně, protože nebylo co gumovat. Byla obyčejnou gumou, jen na práci s tužkou, neměla tvrdší část pro mazání inkoustu. No a co, pomyslela si, stejně nejsem zmizík.

Papír nadutě mlčel a těšil se z toho, že stále nepřišel o svou čest, zatím co tužka s propiskou se daly do vzájemného souboje jako dva mušketýři. Bum a bác, třísk a řach, div se tužce nepolámala tuha a propisce nevytekl inkoust. Nač to všechno?

Když byli v nejlepším, kdosi otevřel dveře a vstoupil do pokoje. Všechen mumraj rázem ustal jako mávnutím kouzelného proutku. Na stole zavládl klid a nikdo by si ani nevšiml, že zde před okamžikem došlo k hádce a dokonce i souboji.

Osoba, která vstoupila do pokoje si sedla na židli za psací stůl, vzala do ruky tužku, která si důležitě vzdychla, aby ji odložila a popadla propisku. Papír natěšeně čekal, co se bude dít, přeci jen jej ta čistota těla už trochu iritovala a připadal si zbytečný, byť být neposkvrněný navěky také není k zahození.

Pak padla první slova a písmena. Tím, kdo psal po papíru byl postarší muž. Pečlivě a krasopisně, s uhlazeným rukopisem, začal psát někomu dopis, ale čím déle psal, tím více vzdychal. Pak se stalo něco zcela nečekaného, vzal popsaný list papíru do rukou, skrčil jej do kuličky a hodil do koše vede stolu. A máš to, sýkla sešívačka.

Následoval nový pokus, a po něm další. Čím více se muž snažil sepsat své myšlenky, tím více ubývalo slov na papíře, až zbylo na stole již jen několik nepopsaných listů. Muž naštvaně odložil propisku a třískl rukou do stolu, který se otřásl se vším na pracovní desce. Pak nasupeně vstal a odešel z místnosti.

„Tolik škody, tolik zbytečně popsaných listů,“ bědovaly zbylé nepomačkané papíry, „jak krásný dopis nebo příběh to mohl být!“

„A toho promrhaného inkoustu,“ zasmála se tužka, která si dnes ani neškrtla, „já jsem stále celá!“

„Začínám mít nepatřičný pocit, že naše hádka o vlastní důležitosti byla trochu zbytečná,“ řekla sešívačka. Ano, ani ona si ani nevrzla, tedy nesešila volné listy. A to vše vypadalo zprvu tak nadějně. Vždyť z toho mohl být hotový román, jen kdyby…

„Tak už jste dostali rozum?“ zeptal se jich starý a moudrý psací stůl, který tyto pravidelné rozmíšky vždy trpěl a přecházel. „Nakonec jsem tu nejdůležitější já, beze mne by nic nenapsal, leda tak na koleni.“

„A já jsem vosk?“ ozvala se židle, která si myslela, že z ní všichni padnou na zadek.

„Jaká je tedy pointa?“ zeptaly se poslední čisté listy papíru.

„Všichni jste důležití, ale nejdůležitější jsem tu já!“ ozvalo se z pokoje. Ostatní ztichli překvapením. Kdo se to odvážil přerušit je v konverzaci?

„Já jsem přeci múza, vy hlupáčci, a beze mne by ten chlap nic nenapsal, ani tu největší hovadinu, chápete?“ zachichotala se a zmizela kdesi v prostoru jako pára nad hrncem.

„Múza?“ odfrkla si tužka.

„Jaká múza?“ zamračila se propiska.

„Kdo to je?“ zeptaly se listy papíru.

„Múza,“ řekl stůl, „je éterickou bytostí, která autorům našeptává to, co mají napsat na papír a bez ní bych byl i já zbytečný!“

„Ale kde by byla bez toho, kdo chce své myšlenky vyjádřit na papír?“ zarazila se guma.

Nikdo to od ní nečekal. Ne od gumy, která je zde jen proto, aby ničila již vytvořené. Ano, nejdůležitější je přeci autor, ať už napíše sebevětší ptákovinu. Neříká se přeci, že papír snese všechno? Snad jen srolování do kuličky ne, to je pro něj ta největší potupa.

A slunce dál svítilo skrze okno do pokoje a osvětlovalo v jednotlivých provazcích celý pokoj i s psacím stolem. Ovšem, od této chvíle se již nic důležitého, či nedůležitého, nedělo.

Kdo je tedy nejdůležitější? Autor, který tento příběh napsal, ať už si myslíte cokoliv? Že je to velký omyl? Ano je! Nejdůležitější jsou přeci čtenáři, pro koho jiného by své příběhy pak autor psal? Bez nich by i ten nejlepší autor tvořil leda tak do šuplíku! pronesl vyprávěč a potutelně se pousmál.

Tak, a teď už to víte...


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 10 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.1 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 22 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 27 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Kondrakar 01.07.2018, 18:52:05 Odpovědět 
   Příjemná oddechovka.
 ze dne 01.07.2018, 21:14:34  
   Šíma: Děkuji. ;-)
 retro47 02.12.2016, 19:54:20 Odpovědět 
   Při čtení mne napadlo čínské přísloví - zkus zabalit oheň do papíru... Ale zde jde o něco jiného. Myslím, že autor i čtenář jsou rovnocenní. Dokonce je možné, že víc je autor - může psát i pro sebe - jen tak...
 ze dne 02.12.2016, 20:02:55  
   Šíma: Díky za zastavení a komentík, jsem rád, že zaujalo.
 aegitalos 27.01.2016, 20:10:32 Odpovědět 
   Presne tak, pri takýchto príbehoch je skvelé to, že oslovujeme čitateľa, i keď to vyzerá, že sa zaoberáme prkotinami. Dobrý autor tam vždy vnesie ľudský osud. Dobrá pohodovka!
 ze dne 27.01.2016, 20:21:35  
   Šíma: Dík za zastavení, jsem rád, že se líbilo.
 kulička 18.09.2015, 19:58:10 Odpovědět 
   Super, naskočily mě animace Hermíny Týrlové, čtení jsem si užila a vím :)
 ze dne 19.09.2015, 11:01:37  
   Šíma: Jsem rád, že se líbilo. Dík za zastavení a komentík!
 Kalip 11.09.2015, 21:56:37 Odpovědět 
   Hezký den!
Taková obyčejná milá pohádka na dobrou noc. Pro nás saspiáky má navíc zvláštní kouzlo. Všichni si přejeme, aby víla (múza) došla taky k nám.
Šotci se nevyhnuli: "vede stolu"= vedle...
Mě trochu ruší opakování slov: světlo osvětluje, paprsky v paprscích
a používání klišé: bílý jako padlý sníh.
Díky za tento text.
 ze dne 12.09.2015, 10:23:20  
   Šíma: Díky za kritiku a jsem rád, že se líbilo! Múzám a šotkům zdar.
 Apolenka 10.09.2015, 19:22:43 Odpovědět 
   Šibalská personifikace na věčné, dosud neohrané téma. Říkala jsem si, zda bych neměla vyměnit stůl, židli, pero, papír... a hlavně sebe. Ale pak jsem si přečetla komentář Nat a v kategorii autorů šuplíkářů jsem se našla. Hurá, nejsem v tom sama. Děkuji, Natko.
To hlavní poděkování však patří tobě, milý Šímo, za hezkou povídku, za to, že jsi se ukázal a chceš se k nám vrátit... těším se a spolu s ostatními otvírám náruč. :o)))
 ze dne 11.09.2015, 12:33:26  
   Šíma: Dík za zastavení a milý komentík.
 Arda 09.09.2015, 22:43:35 Odpovědět 
   Zdravím Šímo. Líbí se mi, když ožívají věci. Každá maličkost na stole je důležitá. Už nikdy neskrčím papír a nehodím ho do koše...
Arda
 ze dne 10.09.2015, 10:09:00  
   Šíma: Skrčené papíry = lenivé múzy (nebo autor)! ;-) Dík za zastavení a komentík.
 Nat Danielová 09.09.2015, 21:44:33 Odpovědět 
   Šímo, tohle je dílko, na kterém je znát, že jsi ho stvořil Ty. Lehké, hravé, laskavé, vyvolává jemný úsměv na tváři. Líbí se mi, že nutí čtenáře zapřemýšlet, že nevymizel do ztracena - ano, co je důležitější? Múza? Autor? Čtenáři? Autor Múzu potřebuje, pokud ho ona slečna políbí, jde to jako po drátku. A čtenáři? To je už taková třešinka na dortu. Psát můžeme jen tak, pro svoji radost, potěšení. Ne každý má potřebu hnát to ven. Vypíše se ze svých pocitů, radostí i strastí a zase je mu líp. A strčí to do šuplíku, aby si to za dvacet let přečetl a zjistil, jak byl bláhový.
Pokud by se v textu cokoliv změnilo, ztratilo by to svoji "Šímovinu" a to by byla škoda.
A co se týče Tvého návratu k redaktorství, bylo by to to nejlepší, co by zdejší server mohlo potkat.
Nat
 ze dne 10.09.2015, 10:07:54  
   Šíma: Zdravím a děkuji za zastavení a komentář. Prozatím si s touto myšlenkou jen pohrávám. Už jsem vyšel ze cviku! ;-)
 Svetla 09.09.2015, 19:13:35 Odpovědět 
   Bylo-nebylo. Dialogy mezi věcmi se mi líbí a pro tebe nejde o žádnou novinku, rád necháváš věci ožívat. Jen spojení "psát po papíru" se mi nelíbí. A taky bych nějak předělala ten poslední odstavec, takhle mi přijde takový násilný a příliš moc poučující.
 ze dne 10.09.2015, 10:06:14  
   Šíma: Dík za zastavení a komentík.
 čuk 09.09.2015, 9:25:45 Odpovědět 
   Pohádka pro dospělé na téma: "Kdyby věci vyprávěly." (téma však nijak nové). Tak trochu obraz lidského společenství, každý si zdůrazňuje to své až k hádkám a chaosu, a od toho je zde člověk, aby věcem (tedy i společnosti) dal řád a užitečnost bez preferencí. Jak zpívá W: "Ten dělá to a ten zas ono, a dohromady..." Ale ten vrchní musí být obdařen Múzou a mít někoho, kdo ho bude vnímat a sledovat (zde číst). Docela pěkně uzavřena "bajka o věcech" a věčné nespokojenosti na základě rčení "ostrouhati kolečka." Takže i sdělení pro prchnuvšíého psavce: když ne kritizovat, tak více psát, a když nepsat, tak víc číst. A to tady chybí na saspi. Kromě klanů sympatizantů zde není alespoň další redaktor, který čte a vloží alespoň druhý koment. Autor schopnost psát a radaktorovat má, a obé umí. Může však dostat jedničku, když své schopnosti nevyužívá?
 ze dne 09.09.2015, 12:43:41  
   čuk: Měl by ses vrátit, Šimi
 ze dne 09.09.2015, 10:04:46  
   Šíma: P.S. Myslíš, že bych se měl vrátit do redakce? Třeba i jako ve formě občasné publikace (nemusí pršet, stačí když kape)... ???
 ze dne 09.09.2015, 10:01:29  
   Šíma: Díky za publikaci a komentík, milý čuku.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Životní krůčky
Verru
Balada
Ezra Horwitz
Balada o pádu P...
guru
obr
obr obr obr
obr

Jedna z věcí
Francis Black
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr