obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"V knize osudu jsme všichni zapsáni v jednom verši."
William Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2915733 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39654 příspěvků, 5807 autorů a 392676 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: S láskou - Konec ďáblovy milenky 4 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: S láskou - Konec ďáblovy milenky
 autor Nat Danielová publikováno: 29.09.2015, 20:44  
Karolína se sbližuje se svým učitelem Danem. Po zasněžené procházce na Štědrý den následuje výlet na hory a také trochu sebepoznání, zjištění, jak moc zabředla do životního stylu, který nežije každý. Je ochotna se přizpůsobit, slevit ze svých zvyklostí, právě kvůli němu?
 

Ozval se mi hned druhý den ráno.
„Dobré ránko,“ zdravil mě do telefonu. „Už jsem myslel, že to nezvedneš!“
„Kolik je vůbec hodin?“ tápala jsem. Měla jsem ještě půlnoc.
„Osm pryč. Ty ještě spíš?“
„Spala jsem,“ upřesnila jsem. Ležela jsem v posteli se svým medvědem a snažila se rozlepit oči.
„Nezlob se, že jsem tě vzbudil, ale je krásný den, je škoda ho prospat.“
Mohutně jsem si zívla. „Co máš v plánu?“
„Půjdeme sáňkovat,“ navrhl mi. „Udělám do termosky slíbený grog a vyrazíme na hory.“
„Nebyly by lepší lyže?“ zapochybovala jsem.
„Na lyžích se k tobě nemůžu tisknout,“ odpověděl pohotově.
„Zase někam spěcháš,“ napomenula jsem ho.
„Promiň,“ omluvil se. „Tak sáňky nebo lyže?“
Byla jsem pro sáňky. Alespoň bude nějaká legrace. Domluvili jsme se, že mne vyzvedne u domu za dvě hodiny, měla jsem tak dostatečně dost času na koupel a menší úklid bytu, kdybych ho náhodou pustila dovnitř.
Zavolala jsem Simoně, abych ji informovala o Danovi. Byla nadšená.
„Vidíš, já ti to říkala. Nenech si ho utéct, je to dobrá partie,“ žvatlala. Všimla jsem si, jak u toho funí.
„Co tam děláš?“ zajímalo mě.
„Táhnu z auta lampu. Dostali jsme ji od našich k vánocům.“
„Kde je Míra?“ Nechápala jsem, proč jí musí tahat ona a ne on.
„Neboj, nefláká se. Táhne pro změnu křeslo.“ Slyšela jsem ho, jak tam něco volá. Zřejmě měl potřebu dát mi najevo, že nezahálí.
Rozloučily jsme se a já se šla oblékat. Bílá zimní souprava s kožíškem, kterou jsem si koupila už vloni, mi stále šla. Skoro mě to překvapilo, přibrala jsem. Neměla jsem se kvůli komu držet.

Sešla jsem dolů před dům jako hvězda a cítila se tak do chvíle, než přijel Dan. Jeho rezavá Fabie mě zaskočila.
„To jedeme tímhle?“ zeptala jsem se skoro štítivě.
„Tímhle?“ nechápal. „Je to auto, má technickou a zimní pneumatiky.“
Povzdychla jsem si. S tímhle člověkem to nebude jednoduché. Vůbec mi nedocházelo, jak se mohl cítit, když jsem mu oznámila, že tím nikam nepojedu. Díval se na mě ohromeně.
„Co máš proti Fabii?“
„Dane, nezlob se, ale já v týhle skořápce nebudu riskovat svůj život. Pojedeme raději mým autem,“ rozhodla jsem za oba. Zavedla jsem ho s autem do garáže ke svým dvěma vozům.
„Který je tvoje?“ hádal. „To malý?“
„Obě,“ překvapila jsem ho. „Zaparkuj támhle na místo pro návštěvy.“
Udělal, co jsem si přála a nastoupil ke mně do Audinky. „Co jsi zač?“ prohlížel si mě.
„Co myslíš?“ mrkla jsem na něj a bravurně vyjela úzkým výjezdem z garáže.
„No jestli nejsi z jiného světa. Na chudou studentku rozhodně nevypadáš.“
„A jak tedy vypadám?“
„Jsi zvláštní. Nic o tobě nevím. Jsi strašně záhadná.“
„Nemáš rád záhady?“ zasmála jsem se.
„Jen ty, které zvládnu vyřešit. Já jsem jen češtinář, ne Bůh!“
„Tak se tím netrap. Nemusíš vědět všechno.“
„Jsi dobrá,“ pochválil mě. „Já bych se s tímhle bál.“
„Jde o zvyk. Ty nemáš rád auta?“
„Beru to jen jako dopravní prostředek. A ty?“
„Na lepší se zvyká rychle. A hůř se padá dolů.“
„Už jsi někdy padala?“ zajímalo ho.
„Malinko,“ připustila jsem váhavě.
„Jak bys teď žila, kdybys nepadala?“ nedal se.
„Asi bych byla vdaná a čekala dítě,“ přiznala jsem upřímně.
„Třeba to doženeš. A nemusíš u toho bydlet na zámku.“ Vystihl to přesně. Problém byl v tom, že mi nešlo o bohatství, ale spíš o to, s kým ten život žiju.
Z rušného města jsme vyjeli na tříproudovku a hnali si to dál na Krkonoše.
„Kde se naobědujeme?“ napadlo mě. „Znám v Peci jednu výbornou restauraci.“
„Mám s sebou řízky, můžeme se najíst venku,“ poplácal si batoh, který držel na klíně.
„Ty jsi smažil řízky?“ udivil mě.
„Už včera,“ zarděl se.
„Ty nemáš rodiče?“ zajímalo mne.
„Mám, ale daleko. Odstěhoval jsem se sem na školu a už jsem tu zůstal. Mám tu práci, která mě baví, pár přátel a možná i někoho, na kom mi záleží.“
To poslední jsem záměrně přeslechla. Zase spěchal!
„A co tě baví kromě českého jazyka? Na suchara ležícího v literatuře úplně nevypadáš.“
„Rád vařím, plavu, hodně čtu. Celkem nuda.“
„Ne, to je náhodou fajn,“ namítla jsem. „A proč jsi sám?“
„Rozešla se se mnou, před rokem. Byli jsme spolu pět let.“ Z jeho hlasu jsem vycítila pocit křivdy.
„To je dlouhá doba,“ usoudila jsem.
„Měli jsme před svatbou, a potom se to nějak zvrtlo. Nemělo cenu to protahovat. A co ty, řekneš mi, proč jsi sama?“
Nevěděla jsem, co mu mám na to říct. Můj příběh byl složitý, a kdybych na něj vyrazila s tím, že jsem měla ženatého přítele který je teď ve vězení, asi by na mne změnil názor. Znělo by to strašně.
„Rozešli jsme se,“ řekla jsem jednoduše.
„Fajn, nebudu tě nutit, abys mi říkala víc, než chceš.“

Do Pece jsme dorazili po poledni. Jak mi slíbil, vybalil z alobalu řízky s chlebem, jeden mi podal a potom z termosky nalil do dvou šálků horký grog. Žasla jsem, mělo to úplně jinou atmosféru než obědvání v restauraci.
„Jsou vynikající,“ mlaskala jsem nadšeně. ¨
„Děkuju, snažil jsem se. Dáš si okurku?“ otevřel plastovou krabičku a nabídl mi.
„Ty jsi prostě neskutečný!“ pěla jsem chválou. „Akorát mám pocit, že jsme se sem přijeli spíš najíst, než sportovat,“ smála jsem se.
„Neboj, najíme se a vyrazíme,“ mrknul na mě. „Líbí se mi, když se směješ,“ zvážněl. „Dáš mi šanci, abych ti mohl dokázat, že nejsem tak hroznej?“
„Myslím, že to zkusím.“
„Super. Jednou se budu chlubit, že jsem tě utáhnul na řízky.“
Bylo mi s ním dobře. Byl úplně jiný než Viktor, takový klidnější, pokornější, a asi o třista procent skromnější.
Vytáhli jsme sáně na sáňkařskou dráhu.
„Budu sedět za tebou,“ rozhodl. Posadili jsme se za sebe a já se o něj mírně opřela. Chytil mne za ramena a potom nás rozjel. Frčeli jsme dolů z kopce a oba ječeli jak na lesy.
„Ani jsem netušil, že to může být taková legrace,“ hekal Dan, táhnoucí sáně do prudkého kopce.
„Ale mohli by sem dát sáňkařský vlek,“ přizvukovala jsem mu.
Souhlasil se mnou. Nahoře jsme se rozplácli na sněhu a zhluboka oddychovali.
„Na tyhle věci jsem už moc starej,“ naříkal. „Možná bych měl učit tělocvik, měl bych lepší fyzičku.“
„Když budeme jezdit sáňkovat každý rok, do deseti let si zvykneme,“ povzbudila jsem ho. Hodil po mne sněhovou kouli, čímž rozpoutal bitvu. Mydlili jsme se hlava nehlava, sníh jsem měla všude, i za krkem.
„Dost,“ žadonila jsem se smíchem.
„Už nemůžeš?“ posmíval se mi. Za to ode mne koupil dobře mířenou ránu do brady. Skočil po mně a povalil mě do sněhu.
„Ty se mi směješ?“ zmatlal mi sněhem obličej. Prsty se dotýkal mých tváří a najednou jsme k sobě měli blízko. Věděla jsem, že to tak cítíme oba, protože mě pustil a tvářil se hrozně vážně. Začala jsem se oprašovat od sněhu, abych zažehnala tu trapnou situaci.
Posadil se vedle mne na zem a podíval se na mne. „Karolíno, myslíš, že když ti dám pusu, tak budu spěchat?“
„Nevím,“ pípla jsem.
„Tak já to zkusím,“ rozhodl se a vzal mojí tvář do dlaní. Díval se mi do očí a potom se ke mně sklonil. Políbil mě něžně, jemně, a krátce. Byla jsem až překvapená, že se mi to docela líbilo. Možná i proto jsem polibek opětovala. Netrval dlouho, ale pomohl nám zbořit další pomyslnou zeď mezi námi a zbavit se ostychu. Pár pus, víc jsme si nedovolili. Nebylo špatné cítit něčí náklonnost, která mi chyběla, ale stále to ještě nebylo ono.
Sáňkování bylo nakonec lepší.
„Škoda, že musíme jet,“ povzdychl si a pohladil mne po zádech. „Je tady nádherně.“
„Tak proč tu nezůstat?“ napadlo mne. „Nějaký nocleh určitě najdeme.“
„Zůstat tady?“ podivil se. „Určitě to bude hrozně drahý.“
„No a co?“ opáčila jsem se.
„Je zbytečný za to dávat kupu peněz, když můžeme být za dvě hodiny doma.“
Moje vzrušení, tedy pokud nějaké bylo, okamžitě zmizelo.
„Jestli je to pro tebe problém, pojedeme domů,“ navrhla jsem.
„No uznej, že je to blbost,“ snažil se mne přesvědčit o své pravdě.
Nakonec jsem s ním souhlasila. Nechtěla jsem se dohadovat a těšila jsem se domů. Až budu sama.
Spokojený, že měl pravdu, mi pomohl z auta seškrabat nános sněhu, který na něj mezitím nasněžil.
„Nevadí ti to?“ zeptal se mě. „Jestli jsi tu chtěla zůstat, tak můžeme.“
Zavrtěla jsem hlavou. „V pohodě, Dane. Bude lepší, když pojedeme domů.“
Hamoune! nadávala jsem mu v duchu. Potom jsem zaváhala. Co když on je úplně normální? Co když já jsem ta rozmazlená mrcha?
Od Viktora jsem byla zvyklá na úplně jiné poměry. Drahé restaurace, hotely, oblečení. Dan chodil oblečený z outletu. Jezdil deset let starým autem. Bydlel v podnájmu. Mělo by mi to stačit. Tak proč jsem tak náročná?

Rozloučili jsme se v garáži u mě doma. Možná čekal, že ho pozvu dál, ale ještě jsem se na to necítila. Ono je něco jiného se s ním vyspat na cizím území a něco jiného si ho přivést domů. Byl to náš domov, můj a Viktorův, a nikoho jiného.
Na rozloučenou mě políbil na tvář a odjel. Cítila jsem se vůči němu provinile. Opravdu se celý den snažil a byl perfektní, tak proč jsem nemohla být spokojená! Abych zahnala výčitky svědomí, vzala jsem si prášek na spaní a vzápětí usnula s medvědem v náručí.


 celkové hodnocení autora: 98.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 5 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 11 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Svetla 29.10.2015, 9:50:53 Odpovědět 
   Líbila se mi úvaha Karolíny, jak by vypadala před Danem, kdyby na něj vybalila, že se tahala se ženáčem, kterej je teď v base.

Dle mého by oba dost spěchali, kdyby zůstali na horách.

Délka příspěvku mi vyhovuje naprosto maximálně.
 ze dne 29.10.2015, 21:21:10  
   Nat Danielová: Světlu, díky ještě jednou :-)
 Nancy Lottinger 29.09.2015, 20:43:21 Odpovědět 
   Milá Nat,

dnešní kapitole prostě něco chybělo.

Je vystavěná na dialogu, který ale není ničím ozvláštněna, přestože se jedná o další důležitý krok v Karolíně životě - prvně se políbí s Danem. Ten rozhovor, který se táhne víceméně celou kapitolou, je sice uvěřitelný, ale pro čtenáře ne, jelikož je to jen spád těch výměn.

Abych byla konkrétnější, je to suché. Ař je to s jiným chlapem, připomíná mi Dan Viktora, ale jeho druhý pól, a zároveň trochu i Patrika, jeho hodné já.

Pak se zase moc nedozvíme o tom, co si Karolína myslí, opět to nejde pod povrch, je tam jen pár poznámek a úvah o Karolíny možné namyšlenosti (v otázce peněz), nic moc dalšího ale.

Na druhou stranu se mi líbí těch pár malinkatejch detailů, které ukazují na věci mimo ty vyslovené, např. uvození přímé řeči "pískla". Tím je znát, že si není jistá jako jindy.

Zkus se na tohle přístě víc zaměřit. Nemusí se tam dít něco převratného, ale i přesto to může být živější.

N.
 ze dne 06.10.2015, 21:16:32  
   Nancy Lottinger: Nat, moc si vážím, že si vážíš mého času, ale pokud má být kapitola delší, ať je, nechci, aby to bylo na úkor kvality, ju?
 ze dne 04.10.2015, 22:26:38  
   Nat Danielová: Ahoj Nancy, děkuju za publikaci, názor a věnovaný čas!
Myslím, že se nám Dan ještě vybarví, toto je začátek "vztahu", poznávání, lidi se dělají lepší než jsou.
Doufám, že další díl bude zase ten z lepších, vynasnažím se, snažím se sem dávat krátké kapitoly.
Uvidíme příště, měj se moc hezky a omlouvám se za pozdní odpověď na koment. Nat
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Wayne
(1.12.2020, 18:26)
jessyjason0321
(1.12.2020, 07:37)
ab0nd
(28.11.2020, 20:04)
p8aefwimsg
(28.11.2020, 18:36)
obr
obr obr obr
obr
Kazi, Teta a Li...
Vanessa Kuzníková
Panenky - 3.
Amater
Dva jsou málo, ...
Panočka
obr
obr obr obr
obr

Ježeček
Lara
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr