obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Naděje je paměť, která touží."
Honoré de Balzac
obr
obr počet přístupů: 2915689 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5808 autorů a 392460 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Kalich života: Prolog + Falešné nařčení ::

 autor Trenz publikováno: 18.09.2015, 22:21  
Můj nový příběh je pokusem o urban fantasy.
 

Prolog
Běžel, co mu síly stačily, ale věděl, že už je pozdě. Jakmile se dostal na kopec, viděl celou vesnici, kde žil jeho otec, v plamenech. Římané již Britannii takřka opustili a ti, co zůstali pozadu, se rozhodli vysledovat a pozabíjet ještě několik druidů.
Vítr k němu zanesl kouř, z něhož ho rozslzely oči. Otřel si je rukávem a rozeběhl se dolů. Proběhl kolem hořících domů, přičemž se snažil nevšímat si mrtvých mužů, žen a dětí. Vždycky si myslel, že Římani jsou zbabělci a teď se mu to potvrdilo. Když se přiblížil k centru vesnice, zvolnil tempo. Z běhu přešel na chůzi, až nakonec zastavil úplně a poklekl vedle muže s krvácející ránou na břiše. Muž byl již hodně starý. Oblečení, bílé vlasy i zvrásněný obličej měl pokryté krví.
Stařec k jeho překvapení otevřel oči a podíval se na něj, i když to vypadalo, jako by se díval skrz něj. Možná viděl Morrigan, která si pro něj přišla, aby ho osobně odvedla do říše mrtvých.
„Ferane, chlapče,“ promluvil na něj stařec. Ačkoliv Feranovi bylo již třicet čtyři let, nikdy mu neřekl jinak. „Stal se z tebe muž, můj drahý chlapče. Nyní je to na tobě. Jsi poslední strážce. Musíš ochránit Kalich za každou cenu. Přísahej.“
„Přísahám,“ odpověděl Feran a snažil se, aby se mu netřásl hlas. Stařec nebyl jeho pravý otec, ale vychoval ho, jak nejlépe dokázal, když ho ostatní jako malého chlapce odsoudili k smrti jen proto, že byl jiný. Ve starcových očích se objevil pokojný výraz a Feran poznal, že jeho duše odešla.
Zvedl starce ze země a vstal. Poprvé a naposled na mnoho století roztáhl svá majestátní křídla, několikrát jimi zamával, aby se ujistil, že jsou dost silná, a vzlétl.


Kapitola první
Falešné nařčení

Jemin se s tichým prozpěvováním procházela chodbou pekelného paláce. Nejen že se jí podařilo uzavřít další dohodu, ale navíc získala nové tělo zrovna krátce poté, co ji to staré začalo nudit.

Zrovna se chtěla vrátit do pekla, aby se pochlubila dalším úspěchem, když ji zasáhl hluboký zármutek. Smutek společně s chamtivostí a touhou po moci tvořil základ pro získávání duší. Zamířila směrem, odkud se bolest linula a dostala se k mostu. Za bezpečnostním zábradlím stála žena před třicítkou. Měla na sobě svatební šaty, ale byla bosa. Vlasy, původně vyčesané do složitého drdolu, jí teď visely ve vlnkách přes obličej. Slunce právě zapadalo a celá scenérie by působila romanticky, nebýt té ženy, která chtěla spáchat sebevraždu. Jemin pochybovala, že by tam stála kvůli lepšímu výhledu. To jí vnuklo nápad.
„Slečno?“ oslovila ji tiše, aby ji nepolekala a žena neskočila, případně nespadla do vody dřív, než jí to rozmluví.
„Běžte pryč!“
„Jak se jmenujete?“ Jemin do věty vložila trochu démonského vlivu, aby si zaručila ženinu odpověď.
„Eliza.“
„Podívejte se na mě, Elizo.“
Eliza k ní pootočila hlavu a Jemin si všimla rozteklé řasenky po celém obličeji.
„Svatba nedopadla podle představ, co?“ nadhodila.
„Je mrtvý a ani nestihl říct ano,“ vzlykla.
„To mě mrzí,“ vyjádřila Jemin soustrast, i když to v jejím případě byla jen prázdná slova.
„Chci to skončit a být znova s ním. Ach, Marku,“ zaštkala.
„Uvědomuješ si, že když si vezmeš život, půjdeš rovnou do pekla?“ Přešla na tykání.
„Tomu nevěřím!“
„Copak vás dneska v těch školách nic neučí? Každý přece ví, že zabití se je smrtelný hřích, což se rovná jednosměrné jízdence přímo do pekla.“
„Nevěřím v Boha,“ zamumlala Eliza a podívala se do vody pod sebou. Jemin se přiblížila.
„Ať už v něj věříš nebo ne, Bůh existuje stejně jako nebe a peklo. Koneckonců já to musím vědět, když jsem démonka.“
Eliza zvedla hlavu a s nedůvěrou na ni pohlédla.
„Nevěděla jsem, že psychiatrie povoluje noční procházky.“
Jemin se zasmála.
„Říká ta, která plánuje skočit z mostu.“
Eliza neodpověděla. Začínala si uvědomovat, že to možná není nejlepší řešení.
„Tvůj snoubenec tě jistě miloval.“ Když se Jemin nedočkala žádné reakce, pokračovala: „Myslíš, že tohle by chtěl? Vsadím se, že by si přál, abys žila dál. To láska dělá.“
„Proč se staráš?“
Jemin pokrčila rameny.
„Jsem dobrý člověk.“
„Před chvílí jsi mi řekla, že jsi démonka,“ namítla Eliza.
„Ale tomu nevěříš.“
„Ne, nevěřím.“
Jemin k ní natáhla ruku.
„Chytni se mě a já slibuju, že ti bude líp.“
Pochybovačně se na ni podívala.
„Věř mi. Ostatně skočit můžeš vždycky.“
Eliza se nedokázala rozhodnout. Na té ženě bylo něco naprosto šíleného a zároveň uklidňujícího. Nakonec váhavě natáhla k Jemině ruku. Ta ji pevně stiskla a pomohla jí přelézt.
„Teď už jsi v bezpečí,“ poznamenala. Eliza jí pohlédla do obličeje a viděla, jak jí zčernaly oči. Poté ucítila bolest v hlavě a kolem ní se rozprostřela temnota.


Chystala se zahnout za roh, když ji někdo zatáhl do výklenku. Vztekle se otočila, připravena tomu dotyčnému ublížit, když v něm poznala svého mentora a přítele Abaddona. Ten si přiložil prst ke rtům. Jemin se na něj tázavě podívala. Abaddon ji vzal za ruku a společně prošli skrz zeď, aby se ocitli v jeho pokoji. Na šéfa démonů to tam měl zařízené poskrovnu. Tapety byly rudé stejně jako huňatý koberec a přehoz na dvojlůžkovou postel, která stála naproti dveřím. Napravo od postele byla komoda plná černého oblečení a nalevo zrcadlo. Nic jiného už v místnosti nebylo.
„Musíš hned odejít.“
„Cože?“
„Není tu bezpečno. Očernili tě před Luciferem. Musíš jít hned.“ Jeho hlas zněl opravdu naléhavě.
„Cože? Co? Kdo mě očernil? Jak? Proč?“ Hrnula na něj otázky.
„Tiše. Lucifer přikázal tě přivést, ale víme, jak to chodí. Málokdy se stará o spravedlnost.“
„Ale co mám dělat? To mám žít nahoře?“ Jemin byla zmatená. Tohle se dělo strašně moc rychle.
„Tvá jediná šance je získat Kalich života a donést ho Luciferovi. To umlčí všechny pochybovače o tvé loajalitě.“
„Jak někdo může zpochybňovat mou věrnost Knížeti? Copak jsem mu nesloužila dobře? Nezískala jsem snad dost duší? Kdo jsou ti oni? Okamžitě si to s nimi půjdu vyřídit!“ Teď už Jemin zuřila.
Abaddon ji vzal za obě paže.
„Poslouchej a myslím to vážně. Povrch je teď pro tebe bezpečnějším místem. Bohužel nevím, kde se Kalich nachází, ale slyšel jsem, že jeho strážce je stále naživu. Jediné vodítko, o němž vím, je profesor historie na Yaleově univerzitě v New Havenu v Connecticu.“ Pustil jí ruce a odstoupil. „Vidím, že máš nové tělo. To je dobře. Bude pro ně těžší tě najít. Těch šatů se ale zbav. Jsou moc nápadné. A teď běž.“
„Ale…“
„Běž!“
Jemin v těle Elizy frustrovaně zavrčela a zmizela.

Jako démonka žila tři sta třicet pět let a trojnásobek duší získala. Byla Luciferovou oblíbenkyní. Proto ji někdo očernil? Kvůli žárlivosti? A aby dokázala svou loajalitu, musí donést Kalich života, o němž se mluvilo spíše jako o legendě, než o skutečné věci.
Abaddon řekl, že jí pomůže profesor historie na Yaleově univerzitě. Jak ho má přesvědčit? Má si vzít jeho tělo? Nikdy neposedla muže. Poté, co s nimi prožila, když byla ještě člověk, jimi opovrhovala. Nejdřív se ale musí převléct. Její mentor měl pravdu. V těchto šatech budila moc pozornosti. Viděla, jak se za ní muži i ženy otáčejí. Naštěstí nepotřebovala doklady, aby věděla, kde Eliza bydlí. Všechno si přečetla v její mysli, k níž získala přístup v okamžiku, kdy ji posedla. Mnohem větší starost jí dělalo, jak se bez klíčů dostane dovnitř. Copak ještě nikoho nenapadlo dělat svatební šaty s kapsami?
Došla před vchod a přemýšlela co dál. Mohla domovníka požádat o otevření dveří. Vymyslet si nějakou hloupou historku, která by odůvodnila, proč si zapomněla klíče. Mohla ho samozřejmě zkusit ovlivnit, aby se nevyptával, ale to by přitáhlo pozornost Slídičů a od těch se snažila držet dál. Ještě než se rozhodla, uslyšela, jak někdo volá její jméno. Ne, někdo volal na hostitelku. Vzápětí se jí do náruče přiřítila žena přibližně v jejím věku. Jemin ji neohrabaně objala a už byla zavalena otázkami kde byla a jestli je v pořádku. Taky mlela něco o tom, že se o ni všichni báli a podobné prázdné řeči, které se říkají přátelům, když si myslí, že to toho dotyčného zajímá.
„Umřel mi snoubenec. Jak se mám asi tak cítit?“
Jakmile ten otravný hlas umlkl, uvědomila si Jemin, že to řekla nahlas. V duchu protočila očima. Snažila se znít omluvně, když znova promluvila: „Promiň, Peggy. Je toho na mě hrozně moc.“
Podívala se na malou baculatou blondýnku v růžových šatech, která ji konečně přestala drtit v objetí, a pomyslela si, že se k ní to jméno opravdu hodí.
„Máš klíče od bytu? Mark je měl, ale já…“ Jemin se zlomil hlas a po tváři jí steklo několik slz.
„Samozřejmě. Měla jsem vám zalévat kytky, než se vrátíte ze svatební cesty. Je mi to tak líto, Elizo.“ Peggy ji soucitně pohladila po paži a Jemin znovu v duchu protočila oči. Lidé se dají tak snadno oblafnout.
Peggy odemkla vchodové dveře, vyjely výtahem do druhého patra a dlouhou chodbou došly až k téměř posledním dveřím. Jakmile i ty otevřela, Jemin jí poděkovala s tím, že o kytky se teď bude starat sama. Vzala si od ní klíče, rychle se rozloučila a zabouchla jí dveře před nosem. Rozhodně nestála o další štěbetání. Klíče odložila na stolek vedle dveří a rozhlédla se. Byt byl čtyřpokojový s prostornou kuchyní jako bonus. Po levé straně se nacházela toaleta a koupelna. Chodba vedla rovně do obývacího pokoje, zatímco vpravo se dalo jít do ložnice a budoucího dětského pokoje. Kuchyň se nacházela vlevo.
Jemin zamířila do ložnice, v níž našla novomanželskou postel s modro-bílým povlečením, dva noční stolky, prádelník, šatní skříň a zrcadlo. To vše v bílém provedení. Vysoukala se ze svatebních šatů a jen v bílém spodním prádle otevřela skříň a začala si vybírat oblečení. Nakonec zvolila tmavě modré úzké džíny, červené upnuté tričko s výstřihem do V a bílé sako. Z prádelníku vytáhla nové spodní prádlo, přičemž si pomyslela, že Eliza ulítává na bílé barvě, a vydala se do koupelny. Heřmánkový šampon jí připomněl, čím si myla hlavu jako člověk. Zamračila se. Přišlo jí, že na svůj bývalý život myslí častěji od doby, co má tohle tělo.
Když se oblékla, zkontrolovala hotovost a účet. Bylo tam dost, aby si mohla zaplatit jízdenku do vlaku a ještě si půjčit auto. Vybrala si menší černou kabelku, kam dala peněženku. Mobil nechala ležet na nočním stolku. Nepotřebovala, aby ji naháněli přátelé typu Peggy. Obula si polobotky, svázala vlasy do culíku a vyrazila na nádraží.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 9 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 18.09.2015, 22:20:26 Odpovědět 
   Bohužel nečtu fantasy a nemám načteno. jsem na saspi téměř jediný redaktor a nechtěl bych, aby tvůj text čekal ve frontě. Nemohu posoudit originalitu příběhu. Ale docela mě zaujala démonka, zlá, ale taková asi musí být. Její vzhled si nedovedu představit, trochu popisu by na plasticitě přidalo.
Psáno je svižně, vcelku kultivovaně. Líbí se mi použití realistických detailů a dobrá čtivost. Známku dávám jako u předchozích textů (v samostatném známkování si nejsem jistý).
 ze dne 20.09.2015, 15:39:04  
   Trenz: Díky za zhodnocení. Já mám s popisy postav běžně problémy, ale pokusím se na tom zapracovat:)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
Burik
(12.10.2020, 18:11)
obr
obr obr obr
obr
Výstřižek z den...
Verity von Leatri
Pokoj v duši (I...
Šíma
Posel smrti IV:...
Lukaskon
obr
obr obr obr
obr

Silvestr
Dědek
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr