obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Mnohem lepší je žít bez štěstí než bez lásky."
William Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2915689 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5808 autorů a 392460 komentářů :: on-line: 4 ::
obr

:: Kalich života: Skrytá identita ::

 autor Trenz publikováno: 27.09.2015, 9:14  
 

Kapitola druhá
Skrytá identita

Jason Newton si nalil další skleničku a položil prázdnou láhev whisky značky McAllister na bar.
„Dám si ještě jednu,“ kývl na barmana. Ten se na něj podíval a zavrtěl hlavou.
„Myslím, že už jste měl dneska dost, profesore. Jděte domů.“
Jason se nepřel. Nechtěl, aby mu sem zakázali přístup tak jako v mnoha ostatních barech a hospodách, kde to přehnal s pitím a příležitostně nebo spíš skoro vždy se porval. Jako by ho něco nutilo lidem ubližovat, ale vždycky byl ve stavu, kdy oni spíš ublížili jemu. Ale na tom nezáleželo. Jeden den měl přeražená žebra a vyražené zuby a druhý den nebyla po zranění ani stopa. Proto se nikdy neobtěžoval jít k doktorovi. Dokonce si ani neplatil zdravotní pojištění.
Vypotácel se ven na čerstvý vzduch a udělal několik kroků, než se zastavil u vitríny a podíval se na svůj odraz. Vlasy měl rozcuchané, strniště se pomalu měnilo ve vousy a oblečení, které na sobě měl už pár dní, páchlo alkoholem a cigaretami. Žádný div, že mu na univerzitě doporučili, aby si vzal neplacené volno, když tam dneska přišel vyučovat.
Živil se jako profesor historie posledních šest let, ale začínal si říkat, že už je čas posunout se dál. Možná by tuhle práci mohl dělat ještě další tři nebo čtyři roky, než by se někdo začal ptát, jak je možné, že nestárne, ale 26. září to bylo přesně tisíc šest set let, co se stal posledním Strážcem. Tisíc šest set let od chvíle, kdy začal být lovnou zvěří pro démony a anděly. Snažili se k němu dostat různými způsoby, ale protože jejich přítomnost vycítil o něco dřív než oni tu jeho, stačil jim vždy zmizet. Někdy kvůli tomu sám sebou pohrdal, neboť by raději zvolil boj než útěk, ale věděl, že riziko, že by ho přinutili mluvit, je příliš velké. Mohl pohrdat oběma stranami, ale od obou měl kousek v sobě a ten kousek by jim to dřív nebo později vyklopil.
Znovu se podíval na svůj odraz a povzdechl si. Už opravdu vypadal líp. Nejistým krokem zamířil ke svému bytu 1+1, což bylo prakticky víc, než potřeboval. Když klopýtl, napadlo ho, jak se jedna lidská čtvrtina může takhle opít a ovlivňovat zbytek jeho já. Náhle zastavil, neboť se mu někdo postavil do cesty. Zvedl hlavu a spatřil tři mladíky s baseballovými pálkami.
„Tohle nechcete dělat,“ poznamenal, i když mu bylo jasné, že ho neposlechnou. Nikdy neposlouchali. Ani tehdy v 14. století, kdy ho obvinili z čarodějnictví. Snažil se je přesvědčit, že nemá s černou magií nic společného a že jeho žena Heather rozhodně neobcuje s ďáblem, ale nenechali si to vysvětlit. Na nohu jí přivázaly těžký kámen, spoutali jí ruce za záda a shodili ji do moře. Jeho chtěli upálit, ale v tu chvíli už nebyl sám sebou. Místo toho se stal tím, čeho se tolik báli, a povraždil celou vesnici. Ale ani sebevětší krveprolití nemohlo utišit jeho bolest ze ztráty milované osoby, a proto se po návratu do lidské podoby odstěhoval do hor, aby se stal poustevníkem. Zůstal tam do začátku 16. století.
„Naval prachy! Všechno, co máš!“ vyzval ho jeden z mladíků a pálkou ho udeřil do paže, když se mu zdálo, že je muž před ním příliš pomalý.
Možná by jim ty peníze opravdu měl dát. Byli to nerozvážní mladí hlupáci. Nezasloužili si umřít. Další ho udeřil do břicha. Nebo ano? Uchopili ho pod pažemi a odtáhli ho do uličky, aby ho neokrádali ve světle pouličních lamp.
„Poslední šance, chlapci,“ vyzval je. Vzápětí dostal pálkou do obličeje. Bolest necítil, ale hvězdičky se mu před očima objevily. Dopadl na zem a schytal několik dalších ran. Podíval se na svou ruku a viděl, jak mu narostly dlouhé černé nehty.
Ne, tady ne. Ne, tady ne, opakoval v duchu jako nějakou mantru.
„Hej, mládenci! Co si to zkusit s někým, kdo neleží na zemi?“ ozval se ženský hlas.
Ne! Uteč! Tohohle nechceš být svědkem! Jason se ji snažil varovat, ale z úst mu vyšlo jen zachraptění. Mezitím jeho kůže zrudla a zhrubla.
Chvíli se nic nedělo. Vypadalo to, jako kdyby ti mladíci ztuhli. Jasonovi se silou vůle podařilo získat lidský vzhled.
„Padáme odsud!“ vyštěkl jeden z mladíků, zahodili pálky a běželi pryč. Žena k Jasonovi natáhla ruku, aby mu pomohla vstát a na okamžik zahlédl její černé oči. Zježily se mu všechny chlupy na těle. Proč nepoznal, že je to démonka? Jestli zjistí, co je zač… Najednou si přál, aby ho ti mladíci zbili do bezvědomí a okradli. Bylo by to nejspíš o dost lepší, než setkání s démonkou. Podíval se jí do obličeje a vytřeštil oči.
„Jemin,“ hlesl a odporoučel se do bezvědomí.

Jemin, která se rozhodla o sobě smýšlet jako o Elize, neboť Slídiči dokázali číst i myšlenky, vystoupila z vlaku, chytila si taxi a nechala se odvézt k půjčovně aut. Tam si pronajala auto a vyrazila k Yaleově univerzitě. Doufala, že tam ještě někoho zastihne. Avšak na vrátnici jí sdělili, že profesor historie dostal na několik dní volno. Zatímco se Eliza rozmýšlela, kde by ho měla hledat, přistoupil k ní student. Byl poměrně vysoký s atletickou postavou s hnědými kudrnatými vlasy a s modrozelenýma očima.
„Slyšel jsem, že sháníte profesora Newtona.“
„Ano, sháním. Náhodou nevíš, kde bych ho našla?“
„Volný čas obvykle tráví po barech a po hospodách. Včera jsem ho viděl u O’Tooles na 157 Orange Street. Teda pokud ho odtamtud nevyrazili. Poslední dobou nebývá moc střízlivý.“
Student se k ní naklonil a pošeptal jí: „Šušká se, že mu univerzitní vedení doporučilo neplacené volno.“
Eliza povytáhla obočí.
„Tobě doma neříkali, abys nevěřil všemu, co se říká?“ Nečekala na odpověď a vyrazila k autu.
V O’Tooles jí barman řekl, že odešel před pěti minutami. Měla velkou šanci ho dohnat, byť ani nevěděla, jak vypadá. Něco jí ale našeptávalo, že to pozná. Vyšla z hospody právě včas, aby viděla tři mladíky s pálkami, kteří do uličky zatáhli bezbranného muže. Jindy by jí to bylo jedno, ale tentokrát jí její démonský instinkt sděloval, aby se do toho zapletla. Viděla, jak ho bijí, a proto promluvila hodně nahlas, aby ji slyšeli: „Hej, mládenci! Co si to zkusit s někým, kdo neleží na zemi?“
V mžiku jí věnovali svou pozornost. Koketně se pousmála a její oči zčernaly. Mladíci zbledli a pak jeden z nich vykřikl: „Padáme odsud!“ Zahodili pálky a rychle utekli, přičemž se snažili držet se od ní co nejdál. Ušklíbla se.
Ti mladí se dneska všeho bojí.
Obrátila se k ležícímu muži a natáhla k němu ruku. Uvědomila, že ještě nezměnila barvu očí. Mrknutím to napravila. Viděla, jak jí muž pohlédl do obličeje, vytřeštil na ni oči, hlesl: „Jemin,“ a ztratil vědomí.
On ji znal? Jak ji mohl znát? Obzvlášť když měla nové tělo. Co byl zač? Měla by ho zabít teď hned na místě?
Klídek, Elizo. Nepanikař. Uklidňovala se v duchu.
„Vidím, že jsi profesora našla.“
Otočila se a spatřila studenta, který jí řekl, kde ho najde.
„Sledoval jsi mě?“
„Ano, sledoval. Nebyl jsem si jistý, jestli ho najdeš včas.“ Student přešel k Jasonovi v bezvědomí. „Ten teda vypadá. Dneska hůř než obvykle.“
Eliza se zarazila. Něco tady nehrálo.
„Jak to myslíš, jestli ho najdu včas? Tys věděl, že se tohle stane?“
„S ním se vždycky něco přihodí.“
„Mluvíš, jako kdybys ho znal víc než jen jako student, což nejspíš znáš,“ vydedukovala si Eliza.
„Pomoz mi s ním do auta.“
Společně ho zvedli.
„Neodpověděl jsi mi.“
„Nezeptala ses.“
„Co jsi zač?“
Student otevřel dveře Elizina auta.
„Lepší otázka je, co jsi ty zač.“
Eliza se zamračila.
„Nevím, co máš na mysli,“ dělala hloupou, zatímco ho se studentovou pomocí posadila na sedadlo spolujezdce.
„Budeš řídit. Tady máš adresu.“
„Jak laskavé,“ utrousila ironicky. Buď ji neslyšel, nebo se moudře rozhodl ji ignorovat.
Když zastavila, oba vystoupili a společnými silami dotáhli Jasona ke dveřím. Student odemkl a nakonec se jim podařilo ho dostat až na postel.
„Přišla sis pro Kalich života, co? No, lepší ty než ti druzí.“
Jak to sakra ví?! A kdo jsou ti druzí?
„Mimochodem. Jmenuju se Michael,“ představil se jí a odešel, přičemž za sebou zavřel dveře. Eliza za ním vyběhla, ale na chodbě už nikoho neviděla.
„Zatraceně. Ten je rychlý,“ zamumlala. Vrátila se do bytu a zavřela dveře. Přešla doprostřed jediné místnosti v celém bytě, kuchyň nepočítala, a podívala se na Jasona. Vypadal na půl cesty mezi třicítkou a čtyřicítkou. Hnědé vlasy měl nakrátko zastřižené a postavu vypracovanější, než by u někoho s takovým zaměstnáním čekala.
„Něco mi říká, že ty jen tak obyčejný profesor historie taky nebudeš.“
Ještě chvíli tam stála a čekala, jestli se probere, ale když se tak nestalo, šla se podívat do kuchyně, jestli tam nenajde něco ostřejšího k pití.

Jason se probudil bez bolesti jako vždycky, i když věděl, že ho ti výrostci zbili pořádně. Zdálo se mu o ženě, o níž nesnil už několik desítek let, ale stále si ji pamatoval. I proto že vůči ní pociťoval výčitky. V sedmnáctém století měl možnost ji zachránit, ale neudělal to, protože se kolem ní motal démon a on na sebe nechtěl poutat pozornost. Sledoval, jak se zaprodala peklu, aby mohla strávit deset let v blahobytu. Tehdy pracoval jako dělník a nemohl si dovolit dát jí lepší život. Po smrti Heather se zapřísáhl, že se již nezamiluje, a vydrželo mu to necelých tři sta let. Pak potkal Jemin. Drobné zrzavé stvoření, které si na živobytí muselo vydělávat prostitucí. Platil jí stejnou částku, jako ostatní dělníci v loděnici, ale nikdy s ní nespal. Bylo jí sedmnáct a on si vedle ní připadal příliš starý. Jen si spolu povídali.
„Tak už se nám milostpán vyspinkal?“ ozval se nad ním hlas. Otevřel oči a podíval se na ženu stojící nad ním. Byla menšího vzrůstu s dlouhými rovnými černými vlasy a s chladnýma modrýma očima. Měla rysy východní Evropanky. Rozhodně nevypadala jako Jemin, ale zaručeně to byla démonka. Avšak připadalo mu, že je jiná než ostatní. Jednak ji vycítil, až když byla přímo u něj a jednak to vypadalo, že ona netuší ani v nejmenším, kdo před ní leží.
„Asi bych ti měl poděkovat za záchranu života,“ podotkl Jason a posadil se.
„Nevypadá to, že by se jim podařilo tě zabít, i kdybych nezasáhla. Nemáš ani jednu modřinu. Pokud ses nezúčastnil nějakého zvráceného lidského experimentu, hádám, že člověk nebudeš.“
„Ne, nejsem člověk,“ připustil.
„Co tedy jsi?“
„Co ode mě chceš?“ zeptal se, aby se vyhnul odpovědi. Eliza si toho byla moc dobře vědoma, ale napadlo ji, že on tady ten špatný nebude.
„Hledám Strážce Kalichu života. Přítel mě na tebe odkázal.“
„Kdo?“
„Hele. Ty máš tajemství a já taky. Nechme to tak. Víš, kde bych ho našla?“
„Proč bych ti měl pomáhat?“
Tohle bylo směšné. Proč se s ní vůbec baví? Musí se jí co nejdřív zbavit a pak se urychleně odstěhovat.
„Neříkal jsi, že jsem ti zachránila život?“
„Neříkala jsi, že by mě stejně nezabili?“
Ach, Lucifere! Ten chlap je nesnesitelný!
„Proč vlastně chceš ten Kalich? Tedy za předpokladu, že existuje.“
„To není tvá věc.“
„Chceš mou pomoc a nic mi o sobě neřekneš? To od tebe zrovna není hezké.“
Eliza měla chuť rozsápat mu hrdlo.
„Fajn. Jsem hledačka artefaktů a mám na Kalich kupce. Řekneš mi to teď?“
„Jistě. Naposledy jsem slyšel, že se Strážce pohybuje v okolí Stonehenge. Možná tam ten Kalich ukryl. Rozhodně by ses tam měla jet podívat.“
Proč mám pocit, že mi lžeš? Pomyslela si, ale nahlas řekla: „Děkuju ti za tvou čestnou odpověď. Vyprovodím se sama.“
Jason už nic neřekl a Eliza odešla.
Okamžitě si začal balit. Vzal si větší batoh a naskládal do něj pár kousků spodního prádla, dvě náhradní trička, jedny rifle, dvě litrové láhve s vodou, sušené maso, kterého měl vždycky dostatek pro případ rychlého útěku, pastu s kartáčkem a hrací skříňku, v níž měl místo strojku pět tisíc dolarů. Další tisícovku měl v peněžence, když už ho tedy neokradli. Do začátku by mu to mělo stačit. Přemýšlel o Austrálii. Nebyl tam od doby, co přestala být trestaneckou kolonií. Sentimentem nikdy příliš netrpěl, a proto se zastavil jen na tak dlouho, aby pohledem zkontroloval, jestli nezapomněl něco důležitého. Poté vyšel ven, dal batoh do svého auta a zamířil na univerzitu. Bylo potřeba tam něco vyzvednout.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 5 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 27.09.2015, 9:14:11 Odpovědět 
   Docela zajímavě se příběh rozvíjí, s démony či jinými "mimolidskými" postavami různého druhu, se zajímavými vlastnostmi i reálným zjevem. A s očekávanou interakcí, snad ne zcela vražednou a nenávistnou, ale sofistikovanou. Líbí se mi, že se fantasy vyskytuje v kulisách běžné reality. Postava Strážce je mi nějak povědomá, bohužel: co jsem kdysi četl o třídění andělů na sekty, to už jsem zapomněl.
(Možná že by tě zajímala knížka Johna Connollyho s názvem Milenci, kde do detektivky vstupují divné postavy (nevím jak to bude dál, mám knížku rozečtěnu)). Tvůj text je psán svižně a dynamicky. K formě nemám co dodat, snad jen to, že text by mohl být víc dělený odsazeními. A že by dialogy nemusely být tak "učesané."
 ze dne 08.10.2015, 9:18:18  
   čuk: Učesané dialogy: to je souhra dojmů. Trochu příliš spisovné, plynulé, bez přerušování, bez emocí, strojené. Od každého ždibíček. Prostě podle mého vkusu mohly být dynamičtější, vybarvenější. Je to jen k zamyšlení, nikoliv výtka.
 ze dne 07.10.2015, 19:22:46  
   Trenz: Těmi učesanými dialogy myslíš spisovné nebo jak tomu mám rozumět?:)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
Burik
(12.10.2020, 18:11)
obr
obr obr obr
obr
33. Na letišti
pilot Dodo
Šeromor
Liesko_vec
Ani radeji nech...
Carla
obr
obr obr obr
obr

Silvestr
Dědek
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr