obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska klade odpor jakémukoliv osudu."
Miguel de Cervantes y Saavedra
obr
obr počet přístupů: 2915546 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39814 příspěvků, 5772 autorů a 391780 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Země Ea - Pouť za ztraceným ostrovem (Prolog) ::

Pro hlasování musíte být přihlášen(a)!
 autor J.K publikováno: 03.10.2015, 7:48  
Tento text je prologem k mé fantasy novele. Doufám, že se vám bude líbit.
 

Král elfů Loin právě večeřel se svou ženou Valiou ve velké hodovní síni. Když tu se dveře sálu prudce otevřely a dovnitř vrazil jeden z příslušníků palácové stráže. ,,Jsme napadeni! Jsme napadeni! Démoni napadli město!“ Král se zamračil. „Okamžitě svolejte armádu! Veškerá pěchota ať se přesune k první hradbě! Všechny kdo nemohou bojovat, přiveďte ihned do paláce, královna se o ně postará!” rozkázal a honem se rozběhl do zbrojnice pro své pozlacené brnění a meč. I Valia se ozbrojila, protože v této zemi bylo zvykem, že i ženy válčily.
Když se konečně ocitli na nádvoří, zněl už všude kolem zvuk rohů svolávajících válečníky do zbraně. Loin došel po úzkém schodišti až ke generálovi královského vojska stojícímu na hradbách, který bedlivě pozoroval dění na pláni pod městem. Soudě podle Dwinova výrazu byla situace velmi vážná, i tak se ho ale zeptal: „Jak to vypadá!?”
”Pane, jsou jich tisíce. Podle všeho se jim podařilo projít skrz Melandirův průsmyk, aniž by vzbudili pozornost našich předsunutých hlídek,” odvětil generál roztrpčeně. „Ksakru, jak to ti vaši chlapi hlídají, když jim přímo podnosem projde takováhle armáda!?” hřímal král elfů zlostí. Dwin jen souhlasně mlčel a v duchu se ujištoval, že za tohle selhání ponese někdo zodpovědnost. ,,Pokuste se je udržet co nejdál od hradeb. Já zatím pošlu rychlého posla ke králi do sousedního Quelinského království s žádostí o posily.“ Tím svou řeč ukončil.
„Rozkaz pane!“ Loin znechuceně odvrátil svůj pohled od té hrůzné podívané, která se mu právě naskytla, a vydal se hledat Leanora, svého dobrého přítele, kterého před lety zachránil ze zajetí zlobrů. Vybral si ho jako svého posla, jelikož mu naprosto důvěřoval a věděl, že ho nezklame. Když mu předával zapečetěný dopis, podíval se mu do očí a řekl mu: „Jeď co nejrychleji ke králi Quelinu a předej mu tuto zprávu!“ Leanor bez prodlení osedlal svého koně a vydal se k tajnému východu z města vedoucímu směrem k údolí řeky Elein, jejíž tok napájí Jezero stínů, u kterého leželo i královské město Alanis, kde se nyní nacházel. Cesta do hlavního města Quelinského království, Elemeru obvykle trvala celé dva dny, avšak on tolik času neměl. Jel tedy, co nejrychleji mohl, aby tam dorazil nejpozději pozítří ráno.
V Alanisu zatím probíhaly přípravy na velkou bitvu. Generál Dwin sešikoval své vojsko před městskou branou. Vojáci byli seřazeni do čtvercových formací tak, že v zadních řadách stáli lučištníci, ve středu elfové s meči a úplně vpředu pak elitní jednotky se šavlí na dlouhé násadě. Před nimi se jako obrovská nehybná masa rýsovalo čelo nepřátelské armády, rozprostřené snad po celé délce plání. Kam jen oko dohlédlo, se táhly řady rohatých a všelijak znetvořených démonů oděných do těžkých plátových pancířů s hrozivě vypadajícími zbraněmi v rukou.
Jakmile bylo elfské vojsko připraveno k boji, Dwin zavelel: ,,Luky připravit! Namířit! Pal!“ Po vyřčení posledního slova zadrnčely stovky tětiv a hustý déšť šípů letěl chladným nočním vzduchem směrem k dosud nehybným řadám démonů, prorážel jejich brnění a zabíjel je. Mrtvých bylo mnoho, avšak pořád to byl jen malý zlomek z ohromné záplavy nepřátel. Pak se najednou dala ta obrovská masa do pohybu a rozzuření démoni lačnící po krvi se rozeběhli proti dwinovým mužům a ženám. Generál vydal ještě několik rozkazů k palbě a potom se nad hlavami elfské armády ozval rozkaz poslední: ,,Připravit na zteč!“ O pár sekund později, když už byli démoni jen na několik koňských délek před nimi, postoupili vojáci v první a druhé linii o několik kroků vpřed, rozestoupili se do volnější formace a roztočili své šavle nad hlavou. V tu chvíli bylo několik set démonů o hlavu kratší. Pak se přidali vojáci za nimi a nakonec i lučištníci, kteří už vystříleli všechny své šípy a namísto luků, které jim už nebyly k ničemu, tasili své krátké meče a vyběhli ze šiku.
Boje pak pokračovaly ještě další den a noc. Když si už elfové mysleli, že už mají vítězství na dosah, spatřili na obzoru obrovský černý mrak, který se k nim velice rychle blížil. To draci přilétali na pomoc přeživšímu zbytku démonů. Dwin zatroubil na svůj roh vykládaný bílou perletí a vydal rozkaz: ,,Ústup! Ústup! Zpátky za hradby!!“ Většina vojáků se sice stáhla, ale na hradbách už byli připraveni elfové s dlouhými esovitě prohnutými luky a rozkazem snažit se je ubránit, co nejdéle budou moci.
Leanor zatím ujížděl vstříc městu Elemer. Za východu slunce si řekl, že se na chvíli zastaví a odpočine si. Vhodné místo k odpočinku nalezl u nepříliš vzdáleného malého rybníčku, o němž by si většina z vás pomyslela, že je to jen mělká louže a teprve tam slezl z koně. Následně k němu promluvil. ,,Napij se vody a napas trávy, na chvíli se tu utáboříme.“ Pak nechal koně, koněm a zamířil do nedalekého lesíka pro dřevo na oheň a sehnat si něco k jídlu. Při zpáteční cestě se mu podařilo chytit zajíce, kterého si pak upekl na improvizovaném rožni z lískových prutů. Jen co dojedl, lehl si na břeh jezírka, chtěje si jen na malou chvíli zdřímnout. Usnul však tak tvrdě, že ho probudil až žár poledního slunce. Takové zdržení mu věru velkou radost nepůsobilo, obzvláště když si představil, co se asi v Alanisu děje. Aby se mu po prospaných hodinách lépe jelo, omyl si obličej ve studené vodě a pak se opět vyhoupl do sedla.
Kolem půlnoci byl konečně na dohled od do dáli zářícího Elemeru. U brány ho zastavil strážný. ,,Co tu pohledáváte!?“ spustil na něj podezíravě ,,Nesu důležitou zprávu vašemu králi. Posílá mě Loin vznešený, vládce země EA!“ řekl a podal strážnému pověřující listiny. Muž si je spěšně pročetl a sdělil Leanorovi, že může pokračovat dál. Druhý strážný dal znamení mužům stojícím na ochozu brány, aby ji neprodleně otevřeli. Leanor projel rychle dovnitř a docválal až k hodovní síni, kde právě probíhal slavnostní ples na počest zasnoubení královy neteře, princezny Isabel. Jen co sesedl a podal otěže sloužícím, opřel se do dveří hodovní síně a vešel. Tam pomalu, za upřených pohledů a šepotu hodujících, přikráčel až k panovníkovi sedícímu v čele stolu a oslovil ho. ,,Vaše veličenstvo, přináším Vám důležitou zprávu od vašeho přítele Loina.“ Pak mu podal dopis. Elegost ho otevřel a začetl se.
,,Drahý Elegoste, naléhavě potřebuji tvou pomoc! Démonské hordy vzaly naše město útokem a jsou v přesile! Bojím se, že jim nebude trvat příliš dlouho, probít si cestu skrz městské hradby! Doufám, že mou žádost o pomoc vyslyšíš. S pozdravem Loin.“ Když zvedl konečně oči, zamyslel se, kolik vojáků může Quelin postrádat, aniž by to znamenalo přílišné oslabení armády. Pak promluvil k Leanorovi: ,,Pomohu tvému králi a mému příteli. Hned za úsvitu svolám vojsko, ale teď si pojď odpočinout. Máš za sebou dlouhou cestu.“
Ještě téže noci byli velitelé všech vojenských posádek v okolí srozuměni s rozkazem ponechat si jen nejnutnější počet mužů potřebných k obraně pevností a ostatní poslat do Elemeru. A to neprodleně. Mezi tím se v Elemeru chvatně nakládaly zásobovací vozy potravinami, vodou i střelivem pro lučištníky, aby bylo za rozbřesku vše potřebné připraveno. Dopoledne pak podle daného slibu svolal Elegost své vojáky v počtu dobrých několik stovek a vydali se na pomoc Alanisu. Příštího dne pozdě odpoledne měli konečně na dohled jeho, už značně pobořené hradby. Leanor jel napřed, aby zjistil jaká je situace.
Podle spouště, jakou za sebou mohlo nechat jen vojsko démonů, usoudil, že není dobrá. Opatrně se proplížil průlomem, a co nejtišeji procházel ulicemi města, až se dostal ke třetímu hradebnímu valu, za nímž se poslední hrstka démonů snažila, dostat se do královského paláce. Leanor se pohyboval velmi pomalu a tiše, ačkoliv by ho démoni přes lomoz svých zbraní a řev nemohli slyšet ani, kdyby jel na koni. Chvíli jejich počínání zpovzdálí sledoval a několik minut po svém příchodu se otočil na podpatku a běžel zpět za Elegostem. Vyšplhal se až na cimbuří jediné z pozorovacích věží, která ještě zůstala relativně nepoškozená, a zamáváním dal generálům smluvený signál. Hlavní voj se dal co nevidět do pohybu a vyrazil k městu. Leanor podal pak Elegostovi zprávu o všem, co se mu podařilo zjistit. ,,Démoni se dostali až za třetí hradbu a útočí na královský palác. Podle mě jsou to už jen zbytky jejich vojska, protože jinde ve městě jsem nezahlédl ani živáčka. „Elegost tedy rozkázal dvou třetinám svých vojáků, aby ho následovali a třetinu jich nechal na místě s tím, že tam zůstanou, jako záloha.
Před třetí hradbou se pochodující vojsko zastavilo. Lučištníci se podle předem připraveného plánu vyšplhali na hradební zeď do nepřítelových zad a okamžitě spustili útok. Jakmile jim došla munice, vtrhli mezi démony vojáci s meči a sekyrami a do posledního je pobili. Leanor s Elegostem a dalšími deseti muži pak vstoupili značně pochroumanými dveřmi do královského paláce. Rozběhli se po všech místnostech a komnatách a prohledávali je jednu po druhé, jestli někdo zůstal naživu. Leanor se šel zatím podívat po Loinovi a Valie. Ani jednoho však nenašel. Objevil jen otevřený vstup do podzemí.
Draci nalétávali na město a chrlili na něj oheň. Mnoho domů zachvátily plameny. Elfové na hradbách bojovali urputně. Právě na ně nalétával jeden větší drak a než ho stačili srazit k zemi, vychrlil proti nim obrovskou kouli obávaného a vše spalujícího ohně. Několik lučištníků v ní dokonale zmizelo, což mezi ostatními vyvolalo záchvat paniky. Když se situace trochu uklidnila, vida, že první hradbu už dál neudrží, stáhli se společně se zbytkem vojska za druhý hradební val. Ani ten však neudrželi dlouho. Zbylo jich příliš málo. Jen asi tři stovky vojáků, včetně krále a jeho ženy a blíže neurčený počet civilistů krčících se v podzemí. Poslední záchranou se jim stala třetí hradba, za kterou stál královský palác. Vešli do něj, zatarasili dveře a společně odešli pryč tajným východem. Stará těžební šachta za ním ústila asi pět mil na severovýchod od města v hustém Arinském hvozdu. Vchod a východ z ní uzavírají kamenná vrata, která se dají otevřít jen kouzlem.
Toto magické zaříkávadlo znala jen Valia, Loin a samozřejmě Leanor. Jakmile došli k vratům, královna k nim přistoupila, položila ruce dlaněmi každou na jedno jejich křídlo a pronesla zaklínadlo. ,,Edriga, edriga amen!! Edriga, edriga aveo!!“ zaznělo do ticha a vzápětí se celá vrata modře rozzářila a začala se otevírat. Tmavou chodbou dosud osvětlenou jen loučemi se počala šířit ostrá sluneční záře. Byla tak intenzivní, že si všichni museli zakrýt oči. Když konečně světlu alespoň trochu přivykli, vyšli ven. Po dlouhé cestě byli tak utrmácení, že se museli utábořit. A to nedaleko vrat, kterými před chvílí prošli, za malým skalnatým pahorkem. Valia měla společně s Loinem hlídku jako první.
Když tu se pojednou ozval silný rachot, jako by se skály lámaly. Zvuk přicházel od vrat. Rychle k nim přiběhli a čekali, až se otevřou úplně, Ani jeden z nich však nechápali, jak je něco takového možné, když je předtím za sebou zapečetili. Ve chvíli, kdy už byla mezera mezi křídly vrat dostatečně velká, natáhla královna elfů tětivu svého kostěného luku a bezmyšlenkovitě vypálila. Šíp prosvištěl právě vycházejícímu Leanorovi těsně kolem ucha a dopadl kamsi daleko za něj. Elf na místě ztuhl a stál jako přimražený. Valia naopak vesele vykřikla: ,,Loine, to je Leanor!“ a běžela se s ním přivítat. „Mám štěstí, že nemám hlavu velkou jako ti démoni, jinak bych teď byl k nerozeznání od jednorožce!“ zavtipkoval a potřásl si rukou s Loinem. Král elfů to přijal se smíchem a pozdravil se i s Elegostem. ,,Příteli můj, já už se bál, že nedorazíte včas.“ Elegost se usmál. ,,Stihli jsme to na poslední chvíli, ale všechny zbylé démony jsme pobili. Pojďme, vrátíme se do města, čekají tam na nás.“
Několik vteřin nato zazněl lesem rozkaz k pohybu a všichni se vydali k vratům. Leanor šel jako poslední, aby za nimi východ opět uzamkl. Asi za hodinu a půl svižné chůze byli na místě. Elegost na loinův popud rozkázal spálit mrtvoly démonů, zatímco padlí elfové byli důstojně pohřbeni na městském hřbitově. Nebyla to však vzhledem k počtu mrtvých lehká práce, ale do soumraku bylo hotovo. Obzvláště pečlivě byl pohřben generál Dwin, který padl při obraně královského paláce. Pohřbili ho i se zbrojí a mečem položeným na prsou. Loin mu navíc nechal vytesat honosný náhrobní kámen se zlaceným nápisem: ,,Zde leží Dwin, muž jenž položil život v bitvě o záchranu města Alanis.“ Za dalších několik měsíců už nebylo patrné, že se tato bitva kdy uskutečnila. Připomíná jí jen socha generála Dwina, stojící na hlavním palácovém nádvoří...


 celkové hodnocení autora: 92.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 3 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 03.10.2015, 7:46:55 Odpovědět 
   Ač nemám fantasy v oblibě, text mě docela zaujal. Jako by lidská společnost byla převlečena do fantazijních kostýmů. Je dost tristní, že čtenářstvo baví líčení válek, aniž by se budila opravdová hrůza. Sobě se nedivím, protože za mládí jsme byli cvičeni ve fandění jedné bojující straně povinnou četbou o husitech od Aloise Jiráska. Působitost textu zvyšuje plastické použití detailů (i když si dovedu představit, že by jich mohlo být i více). Mohly by být i humornější, aniž by se text stal parodií. Trochu mi chybí originalita námětu, snad se objeví později. Zřejmě střílím od boku - ale mohu si to dovolit, protože autor na komenty nereaguje a zřejmě je ani nečte.
 ze dne 03.10.2015, 16:55:33  
   čuk: Milý J.K. Abychom věděli, že jsi četl, stačí napsat: "Děkuji za uveřejnění." Neb jinou odměnu za čtení nemám.
 ze dne 03.10.2015, 11:44:33  
   J.K: Milý čuku, není pravdou, že nereaguji na komentáře. Čtu je vždy, avšak ne pokaždé k nim mám, co říci.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
Chaos nebo uspo...
Misha01
Kapitole třetí ...
Dahaka
SKY WAYDERSOVÁ ...
Danny J
obr
obr obr obr
obr

Co skýtá
Jiří Ondra JL"
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr