obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Osud si cestu najde."
Vergilius
obr
obr počet přístupů: 2915444 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39649 příspěvků, 5754 autorů a 391028 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: STÍN ::

 autor Tilda publikováno: 02.11.2015, 15:58  
Pohádka nepohádka... A o princezně to nebude
 

STÍN

Stín je místo, tmavá oblast, kam nedopadá téměř žádné světlo. Stín je za každým neprůhledným tělesem, na které dopadá zpředu světlo. Průmět stínu na plochu vytváří dvourozměrnou siluetu tělesa, na které zdroj světla svítí. Stín je element šerosvitu – neosvětlený nebo špatně osvětlený prostor objektu. Stín na odvrácené straně objektu se nazývá vlastní stín a stín vržený na ostatní plochy se nazývá vržený stín. Vznik stínů je důsledek přímočarého šíření světla.
Věděl to o sobě, znal tu definici, kterou se popisoval jev, jehož byl vlastníkem. On byl stínem, ale chyběl mu objekt, který by mu byl vlastní, stejně jako on jemu nebo aby mohl být vržen na jiné. On byl sám, opuštěný a nechtěný. Nevěděl, jak k tomu došlo. Nevěděl, jak vznikl, když nebylo nic osvětleno, aby bránilo paprsku a tak mu dalo život – tam na odvrácené straně. Vzal se odnikud a bylo mu smutno.
Neměl, koho by doprovázel, komu by byl nohsledem a strážcem na věky věků. Ne - nechtěl být stínem domu, lesa ani korábu na moři nebo letadla, vysoko v oblacích. On chtěl živého souputníka. Chtěl člověka, dítě nebo aspoň kočku… Proč je sám…?
Ploužil se stíny druhých, odkopáván, pošlapáván, popliván a nezván. Vždycky, když si myslel, že splynul, vyvrhli jej najednou, až to cítil jako nůžkami odstřižený černý samet a oni, ti šťastně spojení stínové, tak namyšlení, tak důležití, pluli si krajem se svými objekty.
Stalo se mu a nejednou, že jej něčí stín chtěl. Popadli se za ruce, hřáli se ve svém novém spojení a věděli, že budou kamarádi. Ale nešlo to. Když se člověk (většinou dítě) se svým pravým stínem pohnul, odcházel nebo se třeba rozběhl, spojení se přerušilo. Jejich propojené stínové paže se odtrhly, prsty rozpletly a krajina světla mezi nimi se zvětšovala, rostla a vysmívala se jim oběma. Jindy si jej stín muže sám přištrikoval k sobě tlustým, kousavým vláknem tmy. Táhl jej sebou, i když to nešlo. Vláčel jej bočními uličkami, ve kterých ten člověk páchal zlo a ve svém dvojím stínu zamýšlel schovat svoje skutky, zamést stopy, uklidit a udusit křik nevinných. Tehdy se, ten který nechtěl být sám, vzepřel, zpřetrhal surové stehy, ač to krutě bolelo a stáhl se do okolní tmy. Aby zapomněl a plakal. Plakal bez slz, naříkal beze slov. Chtěl zemřít a nešlo to, když neměl život. Chtěl se utopit a nešlo to, když neměl tělo.
Zoufale a prázdně si připadal ve své zbytečné černi, ve své existenci, která nekončí. Miloval noc, jež přinášela tmu. Tehdy se cítil být součástí celku. Nikdo jej nevyhazoval, nikdo se nestranil ani nevyvyšoval, nikdo nechtěl zneužít jeho jedinečnosti. Splynul s temnotou, hověl si v její spravedlivé náruči, utajený a nepoznaný.
Ale ráno, sotva vyšlo slunce, ihned jej prozradilo, nemilosrdné a nestranné. Skoro je začal nenávidět: stejně jako sodíkové, či jiné výbojky, žárovky, svítilny a reflektory i obyčejný, na pohled neškodný, chvějivý plamínek čajové svíčky. Ti všichni, nositelé světla, byli proti němu. Dokázali ho odhalit, dokázali jej identifikovat a tím mu ublížit…
Pokoušel se v sobě živit nenávist a nelásku ke světlu, ale nedokázal to. Na takové pocity byl příliš hodný, příliš zoufalý a příliš opuštěný. Začal bezhlesně žadonit, prosit i modlit se zkoušel, ač neznal ta správná slova. Ač nevěděl, na koho se má obrátit ve svém utrpení z odtržení. Má volat ke slunci nebo obrátit tvář k prskající výbojce na konci ulice? Má nastavit svou neurčitou siluetu majáku, pátrajícímu zářícím okem ze strmého útesu? Nevěděl a zkusil tedy všechno. Bez úspěchu. Zdroje světla po něm lhostejně a bez zájmu přejely svým světelným prstem a nedaly mu žádný pokyn.
Nakonec obrátil své zoufalství k měsíci. Jeho ledové světlo tu noc štědře zalévalo mrznoucí svět. Sem tam přelétnuvší chumáče nadýchaných mraků zakryly jeho kotouč jenom na pár okamžiků a otiskly se pomíjivě na tvář země. V té magické hodině mezi nocí a novým ránem, narodila se, v zimě a nepohodě, nová bytost – holčička. Nebyla obyčejná, nebyla z pozemské mámy. Byla upředená z paprsků měsíčního světla, pospojovaných přadénky vodní páry, duši i srdce nahozené zážehem polární záře kousek nad Islandem. Dokonalá, v ovčím rounu zachumlaná, maličko zaplakala, když se poprvé nadechla studeného vzduchu. Mléčně bílá pokožka, zářivě modrá očka a tvářička kulatá, korunovaná prstýnky zlatých vlásků, hebkých jako přadýnko hedvábí, svítily luně vstříc.
Zavrtěla se trošičku a měsíc, zrovna vykukující za krajkou oblaku, zalechtal ji na čele. Světlo obkroužilo její huňatou zavinovačku a stín – ten stín, co nebyl vlastní, přišilo jemným, perličkovým stehem k holčiččiným patičkám. A protože to bylo kouzelné vlákno z měsíčního světla, vydrželo a neprasklo. Srostlo s děvčátkem už napořád, neoddělitelná součást její bytosti, jako všeho na zemi.
Našla se i hodná maminka, která si ji přivinula k srdci, dala jí jméno a domov, a vychovala z ní dobrého člověka.
A ona dala světu světlo, lásku a lidskost, kterých se nedostávalo. Její stín, tak hrdý souputník, tak šťastný v jejích stopách už dávno zapomněl, že byl kdysi sám…


 celkové hodnocení autora: 98.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 18 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 03.11.2015, 8:55:14 Odpovědět 
   To, že systém pouští příspěvky častěji než je dáno pravidly, je chyba systému. Co se týče publikování: Nancyna kritika směřuje spíš za mnou. Pokud to šlo, publikoval jsem častěji, s malým odstupem po vyjití, s tím, že autor na publikaci dost dychtivě čeká.
 ze dne 03.11.2015, 11:16:15  
   Tilda: Děkuji... A ano, souhlasím, že za to může systém. Nejsem virus...A nemá mě pustit.
(I když jsem se nezachovala podle pravidel ani já, podvodnice...) A ano velice dychtivě jsem čekala, jak jsi sám vycítil. Moc děkuji! T.
 Nancy Lottinger 02.11.2015, 15:49:57 Odpovědět 
   Zdravím,

příspěvek byl omylem zařazen do poezie, ale protože by trvalo déle ho přeřadit, bude jednodušší ho publikovat a časem přehodit do prózy.

V první řadě bych se ráda zeptala, jak je možné, že se ti daří posílat příspěvky k publikaci tak rychle za sebou? Autoři mohou publikovat jednou za 5 dní, což neodpovídá době tvého působení k počtu příspěvku. Musím tě požádat, abys toto pravidlo respektovala (pokud jsi našla nějakou skulinku), jinak tvé příspěvky nebudou publikovány.

Teď k textu. Úvodní definice trochu unaví, ale v podstatě je to zjímavé navnadění čtenáře (p čem ten příspěvek vlastně bude?). Dávej si pozor na věty, které jsou krkolomně napsané (např. poslední část tohoto souvětí On byl stínem, ale chyběl mu objekt, který by mu byl vlastní, stejně jako on jemu nebo aby mohl být vržen na jiné aj.). Také pozor na zbytečně opakování slov. Sem tam se objeví chybně užitá inteprunkce. Občas se vyskytne příznakový slovosled, který by byl vhodnější nepříznakově (např. prosit i modlit se - prosit i se modlit).

Dějově: celkově to na mě působí hodně staticky. První polovině by neuškodilo trochu dynamična, víc emocí - necítím ze stínu to "nešťatenství". Druhá polovina naopak tu statiku a zakotvenost potřebuje, čehož se ti podařilo docílit. Popis je bohatý, představitelný, jsem s ním čtenářsky spokojena.

N.
 ze dne 02.11.2015, 18:46:02  
   Tilda: Také zdravím.
Beru k srdci a opravdu dodržím intervaly publikování. Já to jenom zkusila a vyšlo. Chápu, že to není spravedlivé k ostatním a stydím se...
Děkuji za hodnocení - potěšilo mě! T.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
karin.kimberly
(13.2.2020, 19:55)
Wade Milbot
(8.2.2020, 22:42)
wavawe6611@bizcomail
(8.2.2020, 06:04)
elizabeth139
(3.2.2020, 06:34)
obr
obr obr obr
obr
Útek
Beduín
Moci a přeci ne...
Petra B.
Jak dělá histor...
Rikudou_Sennin
obr
obr obr obr
obr

Moje oblíbená místa
Zirael
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr