obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád."
Elbert Hubbard
obr
obr počet přístupů: 2915485 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39721 příspěvků, 5762 autorů a 391374 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Dvě smrti ::

 autor Peter V. Flass publikováno: 21.10.2015, 9:48  
Úvaha - má prvotina.
 

Myslel jsem si, že jsme na to připraveni. Nespočet filmů, seriálů a knih, které se zaobíraly tímto tématem. Milovali jsme příběhy dobrodruhů, kteří navzdory nebezpečí, smrti a hrůze, se dokázali postarat o sebe a své blízké. Ať už se jednalo o přírodní katastrofy světových rozměrů, či virů, které napadly lidstvo a ovládly ho. Vzhlíželi jsme k nim, milovali jsme je a hráli si na ně.
Dokážeme je ale napodobit? Přiblížili se jejich příběhy k realitě tak blízko, abychom my, obyčejní lidé, dokázali přežít v nehostinném prostředí? Bez pomoci a s žádným zásahem mocných vládců a korporací? Zažil jsem to na vlastní kůži. Ten pocit beznaděje, zoufalosti a nejistoty.
Zkuste si představit den, když přestane fungovat internet, elektřina a vlády. Je to vůbec možné? Ano, je. Zažil jsem to a musím uznat, že je to horší pocit, než který jsme získali z již zmíněných filmů a knih. Zažili jsme na vlastní kůži, jaké to je, když supermarkety a obchody zejí po pár dnech prázdnotou. Ti, chytří si udělali zásoby. Ti ostatní rabovali, ničili a užívali si svobodu a bezpráví. Za několik málo dnů se svět změnil k nepoznání. Možná k tomu pomohla zprvu lhostejnost vlád a vládců a později, nikdo neví proč, se k tomu připojila příroda se svojí mocí a nemilosrdností.
Sám jsem zažil, jaké to je, přijít o rodinu, kvůli obrovskému a mohutnému tornádu, které se v mé zemi do té doby objevovalo jen v televizi či v novinách. Do nynějšího tvrdého a bohem zapomenutého světa, jsem byl vržen bez mé manželky a dvou dětí. Je to možná lepší, nedokázal bych se o ně postarat. Smrt byla zdánlivě výhodnější cesta, než život.
První dny byly nejhorší. Ten strach, zoufalost. Netušil jsem, co se bude dít. Čekal jsem v kamarádově bytě, který se již nevrátil, když zabouchl dveře se slovy, že jde do lékárny pro léky. Zůstal jsem tam úplně sám. Voda netekla, elektřina stále nešla a všude bylo nesmírné ticho, které celou situaci nezlepšovalo.
Neměl jsem žádné informace. Bylo by bezpečné vyjít ven? Nebo bych měl raději zůstat? Kamarádovi zásoby se tenčily nebo se již nedali pozřít.
Když sedíte doma a nemáte, co dělat, máte spoustu času přemýšlet. O budoucnosti, což v mém případě jsem raději nedělal, ale i o své minulosti a o svých chybách. Než vypukla apokalypsa, měl jsem vše, co jsem chtěl. Podnikání mi šlo, peníze se mi sami množily a na co jsem ukázal, to jsem měl. Mohl bych zpětně říci, zda jsem prožíval šťastný život? Přízemním pohledem bych odpověděl ano, ale když se na to dívám zpětně, vidím to zcela odlišně.
Ze svého života jsem si odnesl toto. To, že vás obklopují hmotné věci, vás neučiní šťastnými. Díky práci a starostem o peníze, jsem nedokázal své rodině poskytnout to, co potřebovali a po čem přirozeně toužili. Nedostatek času a lásky, které jsem nevěnoval své ženě, vedlo k tomu, že tyto potřeby uspokojovala u někoho jiného. Tolik nocí jsem nemohl spát.
Život šel dál. Nakonec jsem se dostal z kamarádova bytu, vzal jsem věci, které by se mi mohli hodit, a šel pryč. Ulice velkoměsta zněli prázdnotou. Rozbořené domy a mrakodrapy, prázdné obchody a centra. Lidé utvářeli skupiny a stávali se nebezpečnými. Žít v městě bylo nemožné.
Nakonec jsem se dostal na venkov. Několik týdnů jsem spával po opuštěných chatách a domech. Trpěl jsem hlady, vody jsem nalézal málo. Lidé se uzavřeli, jak do sebe, tak do svých příbytků. Existovala pro ně již jen rodina a nikdo jiný.
Začal jsem se modlit k bohu, i když před koncem světa jsem se o nic tak iracionálního nezajímal. Pamatuji si, že prarodiče věřili ve vyšší síly a snažili se několikrát mě přesvědčit o jejich pravdě, ale byl jsem zatvrzelý a nepřístupný. Měl jsem zatvrzelé srdce, jak oni říkávali. Je zajímavé, že i když člověk v boha či v něco jiného nevěří, v případě, že má potíže, přestává věřit sám sobě a obrací se k něčemu vyššímu. Není možné spočítat, kolik modliteb jsem k nebi pronesl, když jsem kráčel krajinou, opuštěnou a zničenou. Prosil jsem boha, zda by toto mohl být jen sen a já se mohl probudit. Zda by mě mohl ve spánku zabít, jelikož jsem neměl dost odvahy to udělat sám. Také, za to, abych našel jídlo a lidi, kteří by mě k sobě přijali. Litoval jsem v těchto modlitbách svých chyb a sliboval jsem bohu, že když mě ušetří a já to přežiji, budu mu sloužit. Chtěl jsem, aby mě zabil ve spánku a zároveň, aby mě ušetřil. Nevěděl jsem, co chtít a co dělat.
Nevím, zda pomohly modlitby, ale jednoho dne jsem našel statek, kde mě majitelé vřele uvítali. Ukázalo se, že měli spousty zásob a přísunu potravy. Za pomoc na jejich statku a přežití jsem mohl zůstat a čerpat z jejich pohostinnosti.
Měl jsem radost, že jsem narazil na slušné lidi, které i před koncem světa, bylo těžké nalézt. Každou noc jsem si pokládal otázku, zda bych se zachoval jako oni, když bych měl dům a zásoby a šel by kolem zkrachovalec jako já. Kdo ví. Nedokážu odpovědět, aniž bych to nezažil. I když ano, před rokem bych to neudělal. Byl jsem jiný. Teď ale cítím, že se měním. Vše zlé je k něčemu dobré.
Každopádně, farmáři měli teorie. Prý za všechno mohl teroristický útok a na celém světě panovaly stejné podmínky. Někdo prý tvrdí, že to byla biblická pohroma, jiný zas to svádí na přírodu. Nevěnoval jsem tomu pozornost. Nikdo nezjistí, jak to doopravdy bylo.
Dospěl jsem až k tomuto dni, když píšu tyto zápisky. Je přesně rok po začátku konce světa. Dalo mi to hodně zkušeností. Nyní jsem jiný člověk. Díky Thomasovi a jeho ženě Lauře jsem se naučil pracovat rukama a postarat se o sebe i bez elektřiny a moderní technologie. Což, upřímně, bych nikdy neřekl, že je možné. Naučil jsem se, jaké to je spoléhat na druhé a jaké to je mít rodinu, která vás miluje. Je smutné, že toto všechno jsem zjistil, až po událostech, které mi změnili život. Pokud tyto zápisky čteš a již panují podmínky k životu, věř mi a doufám, že si vezmeš ponaučení, že na světě jsou důležitější věci, než peníze. Je to láska a rodina.
Budu muset končit, psaní mě vyčerpává a rána krvácí stále více. Včera, když jsme s Thomem vedli krávu na porážku, dorazila ke statku tlupa lidí, která cestovala po krajině a rabovala, zabíjela. Je ironie, že před koncem světa se lidé zabíjeli pro peníze a majetek, nyní se zabíjejí pro jídlo a vodu – pro věci, které jsme před tím brali jako samozřejmé.
Skupina lidí nás zavřela do jedné z místností, sebrali vše, co se jim líbilo a nakonec mi předhodili přede mě rozhodnutí.
„Líbíš se mi,“ sdělil mi jejich vedoucí. „Připoj se k nám. Máme ještě místo i pro tebe.“
Asi se jim hodil další mladý silný muž, který by pomohl při rabování a získávání prostředků pro skupinu. Lákalo mě to, ale představa, že podobně, jako oni nám, bych bral věci, jiným lidem, mě pomohla uvědomit si, že kdybych se k nim přidal, zradil bych tím sám sebe a i ostatní, kteří mi věřili.
Odmítl jsem.
Reakci a následných několik minut si asi dokážete představit. Farmář i se svou rodinou byli zabiti a i jedna kulka se našla pro mě. Naštěstí neukončila můj život ihned a já mohl napsat své myšlenky na tento papír. Pokud ho čteš a již panují přijatelné podmínky k životu, budu rád, když si z toho vezmeš ponaučení. Snad lidstvo dostane znovu šanci začít opětovně a tentokrát lépe. Co, já bych za tu šanci dal.
Ať už tento dopis někdo najde, či ne, beru to jako svou zpověď. Přišla změna a hned přišel konec. Kéž bych tyto poslední dny mohl trávit s mou ženou a dětmi.

Upustil tužku a sesunul se k zemi. Ztěžka dopadl na zem, hekl bolestí a již čekal, až si pro něj přijde. Slzy mu rozostřovaly zrak. Nebyly to ale slzy od bolesti z postřelení, ale z bolesti jeho srdce.


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 7 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Tonyend 21.10.2015, 12:16:11 Odpovědět 
   ...Je zajímavé, že i když člověk v boha či v něco jiného nevěří, v případě, že má potíže, přestává věřit sám sobě a obrací se k něčemu vyššímu...

- Má teta byla "ta zarytá komunistka" dokud žila tak oddaně věřila že nejvyšší síla je soudružská Trojice M.E.L. a hned za ní pro ni byli soudruzi archandělé Stalin, Gottwald, Zápotocký, ,Novotný, Husák... Trojice je stále někým uctívána a archandělé spadli, doufám, do proadliště dějin. Ale když nadešla její poslední chvíle, tak brečela a požadovala aby u ní byl farář!
Takže i ti něčím přesvědčení a zarytí v jistém okamžiku zahodí svou víru a ochotně se upnou a přilnou k jiné.

A jaké by to asi bylo ... Kdyby nastal takový den pro lidstvo? No to by bylo maso! Jako masakr.
To by se teprve ukázalo co by člověk, pán tvorstva na zemi , co by jedinec udělala, jen aby přežil o pár dnů déle než jeho soused i kdyby ho mít k večeři...
 čuk 21.10.2015, 9:50:18 Odpovědět 
   Buď vítán na saspi.
Pozn: na komenty nemusíš odpovídat, i když bych rád věděl, jak dalece jsem se strefil svým komentem.
 ze dne 21.10.2015, 18:56:57  
   Peter V. Flass: Děkuji za přivítání.
Vážím si tvé zpětné vazby a ano, trefil jsi se. Děkuji a omlouvám se za chybku. Doufám, že i mé další příspěvky se setkají s takovou reakcí.
 čuk 21.10.2015, 9:47:40 Odpovědět 
   Četl jsem pozorně. Ano, takhle by se to mohlo stát. Velká apokalypsa, která vede k úvaze o smyslu i realizaci života.
Psáno přesvědčivě, jednoduše, odpovídajícím dobrým stylem, bez patosu poučování. S myšlenkami textu i zpětnou reflexí lze souhlasit. Dojem z hrdiny je pozitivní.
A jen dodám: bavlnka našeho života, v které se většinou hřejeme, může snadno vzplanout: ale i doutnání může člověka vykolejit. Křehkost života si mnohdy neuvědomujeme, ani to, že hned příští okamžik může něco nebo někdo zaútočit.
Chybička se vloudila: peníze sami...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
kapsymedu
(30.3.2020, 15:36)
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
Stargazer
(22.3.2020, 08:44)
GibonFafaust
(11.3.2020, 22:57)
obr
obr obr obr
obr
Zalžu ti
Stanislav Klín
Drozd a hrdličk...
Beduín
Normal
Katsushiro
obr
obr obr obr
obr

Chtěla bych
velvetka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr